KAPITOLA TŘINÁCTÁ

SLOKA 1: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Tři kvality hmotné přírody – dobro, vášeň a nevĕdomost – se týkají hmotné inteligence a nikoliv duchovní duše. Rozvojem hmotného dobra je možné překonat kvality vášnĕ a nevĕdomosti a kultivací transcendentálního dobra je možné se oprostit i od hmotného dobra.

SLOKA 2: Když se živá bytost upevní v kvalitĕ dobra, začnou se výraznĕ projevovat náboženské zásady charakterizované oddanou službou Mnĕ. Posilovat kvalitu dobra je možné kultivací vĕcí, které k ní již náležejí. Tak vznikají náboženské zásady.

SLOKA 3: Náboženské zásady posílené kvalitou dobra ničí vliv vášnĕ a nevĕdomosti. Jakmile jsou vášeň a nevĕdomost přemožené, jejich původní příčina, bezbožnost, je rychle potlačena.

SLOKA 4: To, která kvalita přírody bude převládat, závisí na kvalitách náboženských písem, vody, sdružování se s vlastními dĕtmi nebo s ostatními lidmi, daného místa, času, činností, zrození, meditace, pronášení manter a provádĕní očistných obřadů.

SLOKA 5: Mezi tĕmito deseti položkami, které jsem právĕ vyjmenoval, velcí mudrci znalí védského poznání chválí a doporučují ty, které jsou na úrovni kvality dobra, kritizují a zavrhují ty, které jsou pod vlivem kvality nevĕdomosti, a jsou neteční vůči tĕm, které ovlivňuje kvalita vášnĕ.

SLOKA 6: Dokud človĕk neobnoví své přímé poznání duchovní duše a neodežene klamnou představu své totožnosti s hmotným tĕlem a myslí způsobenou třemi kvalitami přírody, musí kultivovat ty vĕci, které náležejí ke kvalitĕ dobra. Díky posilování kvality dobra bude automaticky schopný pochopit a praktikovat náboženské zásady, a tímto jednáním se probudí transcendentální poznání.

SLOKA 7: V bambusovém lese nĕkdy vítr způsobí vzájemné tření bambusů, kterým se roznítí oheň, a ten pohltí samotný svůj zdroj – bambusový les. Tak se oheň svým vlastním přičinĕním automaticky uklidní. Podobnĕ vytváří vzájemné působení a soupeření hmotných kvalit přírody jemnohmotná a hrubohmotná tĕla. Jestliže človĕk používá svou mysl a tĕlo k rozvoji poznání, pak bude dosaženým osvícením zničen vliv kvalit přírody, který jeho tĕlo vytvořil. Tak jako oheň se tedy tĕlo a mysl uklidní svým vlastním přičinĕním, kdy zničí zdroj, z nĕhož vznikly.

SLOKA 8: Śrī Uddhava řekl: Můj milý Kṛṣṇo, lidé obvykle vĕdí, že jim hmotný život v budoucnu přinese velké utrpení, a přesto se snaží si hmotného života užívat. Můj drahý Pane, jak se může nĕkdo, kdo má poznání, chovat jako pes, osel nebo kozel?

SLOKA 9-10: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl: Můj milý Uddhavo, človĕk bez inteligence se nejprve mylnĕ ztotožňuje s hmotným tĕlem a myslí, a když se v jeho vĕdomí vynoří toto klamné pojetí, prostoupí mysl, svou přirozeností na úrovni dobra, hmotná vášeň, která je příčinou velkého utrpení. Tehdy se mysl znečištĕná vášní pohrouží do vytváření a přemĕňování mnoha plánů na hmotný rozvoj. Pošetilec je posedlý nesnesitelnými hmotnými touhami, jelikož neustále myslí na kvality hmotné přírody.

SLOKA 11: Ten, kdo neovládá hmotné smysly, podléhá hmotným tužbám a je zmatený silnými přívaly kvality vášnĕ. Tato osoba koná hmotné činnosti, i když jasnĕ vidí, že povedou k budoucímu neštĕstí.

SLOKA 12: I když inteligence učeného človĕka může být zmatená kvalitami vášnĕ a nevĕdomosti, mĕl by mysl opĕt pečlivĕ ovládnout. Jasnĕ vidí, jak kvality přírody znečišťují, a proto se nepřipoutává.

SLOKA 13: Človĕk by mĕl být pozorný a vážný a nikdy ne líný či sklíčený. Poté, co zvládne yogové postupy dýchání a sezení, by mĕl cvičit zamĕření mysli na Mne za úsvitu, v poledne a při západu slunce. Tak by mĕl postupnĕ zcela pohroužit mysl do Mĕ.

SLOKA 14: Toto je skutečný yogový systém, jak ho učí Moji oddaní v čele se Sanaka-kumārou: človĕk má odtáhnout mysl ode všech ostatních objektů a přímo ji náležitým způsobem pohroužit do Mĕ.

SLOKA 15: Śrī Uddhava řekl: Můj milý Keśavo, kdy a v jaké podobĕ jsi vyložil nauku o yoze Sanakovi a jeho bratrům? To si teď přeji znát.

SLOKA 16: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Jednou se synové Pána Brahmy zrození z jeho mysli, tedy mudrci vedení Sanakou, ptali svého otce na obtížné téma – nejvyšší cíl yogy.

SLOKA 17: Mudrci v čele se Sanakou řekli: Ó Pane, lidská mysl je přirozenĕ přitahovaná k hmotným smyslovým objektům a smyslové objekty zase vstupují v podobĕ touhy do mysli. Jak tedy může ten, kdo touží po osvobození a chce překonat uspokojování smyslů, zničit tento vzájemný vztah mezi smyslovými objekty a myslí? Vysvĕtli nám to prosím.

SLOKA 18: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl: Můj milý Uddhavo, sám Brahmā, nejlepší z polobohů, který se narodil přímo z tĕla Pána a je stvořitelem všech živých bytostí v hmotném svĕtĕ, se nad otázkou svých synů vedených Sanakou vážnĕ zamyslel. Brahmova inteligence ale byla ovlivnĕná jeho činností tvoření, a tak na tuto otázku nemohl najít podstatnou odpovĕď.

SLOKA 19: Pán Brahmā si přál získat odpovĕď na dotaz, který ho uvedl do rozpaků, a proto upřel mysl na Mĕ, Nejvyššího Pána. Tehdy jsem se mu zjevil ve své podobĕ Haṁsy.

SLOKA 20: Když Mĕ mudrci takto uvidĕli, postavili Brahmu do svého čela přistoupili ke Mnĕ a uctili Mé lotosové nohy. Potom se Mĕ otevřenĕ zeptali: „Kdo jste?“

SLOKA 21: Můj milý Uddhavo, takto se Mĕ otázali mudrci, kteří dychtili poznat konečnou pravdu týkající se yogového systému. Nyní si prosím poslechni, jak ti vyložím, co jsem jim řekl.

SLOKA 22: Moji drazí brāhmaṇové, jestliže přitom, když se Mĕ ptáte, kdo jsem, vĕříte, že jsem také duše neboli jīva a že v konečném smyslu mezi námi není žádný rozdíl, jelikož všechny duše v konečném smyslu představují jednotu bez individuality, jak je potom vaše otázka možná či vhodná? Co je z konečného hlediska vaší i Mojí skutečnou situací či místem spočinutí?

SLOKA 23: Pokud jste svou otázkou „Kdo jste?“ mínili hmotné tĕlo, pak musím poukázat na to, že všechna hmotná tĕla tvoří pĕt prvků – zemĕ, voda, oheň, vzduch a éter. Mĕli jste se tedy zeptat: „Kdo jste, vás pĕt?“ A pokud si myslíte, že všechna hmotná tĕla jsou v konečném smyslu jedno, protože jejich podstatu tvoří stejné prvky, vaše otázka stále postrádá smysl, neboť by nemĕlo hlubší význam rozlišovat jedno tĕlo od druhého. Vypadá to tedy, že když se ptáte na Mou totožnost, jsou to jen slova, která nemají žádný skutečný význam či zámĕr.

SLOKA 24: Cokoli vnímáte v tomto svĕtĕ pomocí mysli, mluvy, očí i jiných smyslů, jsem jen Já a nic než Já. Snažte se to všichni pochopit přímou analýzou faktů.

SLOKA 25: Moji milí synové, mysl má přirozený sklon vstupovat do hmotných smyslových objektů a smyslové objekty zase vstupují do mysli. Jak tato hmotná mysl, tak smyslové objekty jsou ale jen označení, jež halí duchovní duši, která je nedílnou částí Mĕ.

SLOKA 26: Ten, kdo Mĕ takto dosáhl na základĕ pochopení, že se ode Mĕ neliší, si uvĕdomuje, že hmotná mysl tkví ve smyslových objektech kvůli neustálému uspokojování smyslů a že hmotné objekty jsou ve hmotné mysli výraznĕ přítomné. Když poznal Mou transcendentální povahu, vzdává se jak hmotné mysli, tak jejích objektů.

SLOKA 27: Bdĕní, snĕní a hluboký spánek jsou tři činnosti inteligence zapříčinĕné kvalitami hmotné přírody. Je zjištĕno, že živá bytost v tĕle má charakteristiky odlišné od tĕchto tří stavů, a tak zůstává jejich svĕdkem.

SLOKA 28: Duchovní duše je chycená v poutech hmotné inteligence, která ji neustále zamĕstnává v rámci iluzorních kvalit přírody. Já jsem ale čtvrtým stavem vĕdomí, nad bdĕním, snĕním a hlubokým spánkem. Duše by mĕla spočívat ve Mnĕ, a tak se zbavit pout hmotného vĕdomí. Tehdy se automaticky zřekne hmotných smyslových objektů i hmotné mysli.

SLOKA 29: Falešné ego uvrhá živou bytost do pout a udílí jí pravý opak toho, co si skutečnĕ přeje. Proto by se mĕla inteligentní osoba vzdát neustálé snahy užívat si hmotného života a mĕla by spočívat v Pánu, jenž přesahuje činnosti hmotného vĕdomí.

SLOKA 30: Človĕk by mĕl podle Mých pokynů upřít mysl jen na Mĕ. Pokud však i nadále vidí mnoho různých hodnot a cílů v životĕ, místo aby všechno vidĕl ve Mnĕ, pak i když je zdánlivĕ vzhůru, ve skutečnosti sní, protože má neúplné poznání. Je jako ten, komu se zdá, že se probudil ze sna.

SLOKA 31: Ty stavy existence, které jsou chápány jako oddĕlené od Nejvyšší Osobnosti Božství, nemají skutečnou existenci, byť vytvářejí pocit oddĕlenosti od Absolutní Pravdy. Ten, kdo pozoruje sen, si představuje mnoho různých činností a odmĕn, a podobnĕ živá bytost s pocitem existence oddĕlené od Pánovy klamnĕ koná plodonosné činnosti, jež považuje za příčinu budoucích odmĕn a cílů.

SLOKA 32: Když živá bytost bdí, vychutnává si všemi smysly prchavé charakteristiky hmotného tĕla a mysli; když sní, zažívá nĕco podobného v mysli, a bĕhem hlubokého spánku beze snů se všechny tyto zážitky pohrouží do nevĕdomosti. Vzpomínáním na sled bdĕní, snĕní a hlubokého spánku a rozjímáním o nich může živá bytost pochopit, že je bĕhem všech tĕchto tří stavů vĕdomí stále jedna a je transcendentální. Tak se stane pánem smyslů.

SLOKA 33: Mĕli byste uvážit, jak vlivem Mé matoucí energie vzniká umĕlá představa, že tyto tři stavy mysli vyvolané kvalitami přírody existují ve Mnĕ. Poté, co s konečnou platností poznáte pravdu o duši, byste mĕli použít naostřený meč poznání získaný logickým uvažováním a z pokynů mudrců a védské literatury a úplnĕ odsekat falešné ego, které je živnou půdou všech pochyb. Vy všichni byste pak mĕli uctívat Mĕ, jenž sídlím v srdci.

SLOKA 34: Je třeba vidĕt, že hmotný svĕt je zřetelný klam objevující se v mysli, protože hmotné objekty mají velmi nestálou existenci a dnes tady jsou a zítra budou tytam. Dají se přirovnat k mihotavé červené šmouze, kterou vytváří vířící zapálená louč. Duchovní duše přirozenĕ existuje v jediném stavu čistého vĕdomí, ale v tomto svĕtĕ se jeví v mnoha různých podobách a stádiích existence. Kvality přírody dĕlí vĕdomí duše na bĕžné bdĕní, snĕní a spánek beze snů. Všechny tyto vjemy jsou však ve skutečnosti māyā a existují jen jako sen.

SLOKA 35: Když osoba pochopila dočasnou, klamnou povahu hmotných vĕcí a na základĕ toho odvrátila svůj pohled od klamu, mĕla by zůstat prostá hmotných tužeb. Díky zažívání štĕstí by duše mĕla zanechat hmotného mluvení a jednání. Jestliže nĕkdy musí pozorovat hmotný svĕt, mĕl by mít na pamĕti, že to není konečná realita, a že se ho proto vzdal. Díky tomuto neustálému vzpomínání až do smrti již nikdy neupadne do klamu.

SLOKA 36: Tak jako opilý človĕk neví, jestli má na sobĕ kabát nebo košili, ten, kdo je dokonalý v seberealizaci a kdo tak dosáhl své vĕčné totožnosti, nevnímá, zda jeho dočasné tĕlo sedí nebo stojí. Dokonce ani když Boží vůlí nastane konec tĕla nebo když Boží vůlí obdrží nové tĕlo, seberealizovaná duše si toho nevšimne, tak jako si opilec nevšímá, v jakém stavu je jeho vnĕjší oblečení.

SLOKA 37: Hmotné tĕlo se jistĕ pohybuje pod kontrolou svrchovaného osudu, a proto musí žít se smysly a životním vzduchem tak dlouho, dokud působí karma živé bytosti. Seberealizovaná duše, která procitla do absolutní reality, a nachází se proto v dokonalém stádiu yogy, se však již nikdy neodevzdá hmotnému tĕlu a jeho mnoha různým projevům, neboť ví, že je stejné jako tĕlo vidĕné ve snu.

SLOKA 38: Moji milí brāhmaṇové, nyní jsem vám vyložil důvĕrné poznání sāṅkhyi, filosofického rozlišování hmoty od duše, a aṣṭāṅga-yogy, spojení s Nejvyšším. Prosím vĕzte, že jsem Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu, a že jsem se před vámi zjevil s přáním vysvĕtlit vám vaše pravé náboženské povinnosti.

SLOKA 39: Ó nejlepší z brāhmaṇů, prosím vĕzte, že Já jsem svrchovaným útočištĕm yogového systému, analytické filosofie, ctnostného jednání, pravdivých náboženských zásad, moci, krásy, slávy i sebeovládání.

SLOKA 40: Všechny jedinečné transcendentální vlastnosti, jako je být nedotčený kvalitami přírody, odpoutaný, dobrodinec, nejdražší, Nadduše, stejnomĕrnĕ přítomný všude a prostý zapletení ve hmotĕ – všechny tyto vlastnosti nedotčené promĕnami hmotných kvalit nacházejí své útočištĕ a objekt hodný uctívání ve Mnĕ.

SLOKA 41: (Pán Kṛṣṇa pokračoval:) Můj milý Uddhavo, tak byly veškeré pochyby mudrců vedených Sanakou Mými slovy zničeny. Poté, co Mĕ dokonale uctili s transcendentální láskou a oddaností, opĕvovali prvotřídními hymny Mou slávu.

SLOKA 42: Nejvĕtší z mudrců v čele se Sanakou Ṛṣim Mĕ takto dokonale uctili a oslavili a Já jsem se před zraky Pána Brahmy vrátil do svého sídla.