KAPITOLA ČTVRTÁ

Text 1: Sanātana Gosvāmī se vrátil z Vrindávanu a Śrī Caitanya Mahāprabhu ho láskyplnĕ zachránil od jeho odhodlání spáchat sebevraždu. Poté, co jej vyzkoušel, Śrī Caitanya Mahāprabhu očistil jeho tĕlo.

Text 2: Sláva Pánu Caitanyovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Zatímco se Śrīla Rūpa Gosvāmī vracel z Džagannáth Purí do Bengálska, Sanātana Gosvāmī šel z Mathury do Džagannáth Purí navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 4: Sanātana Gosvāmī šel sám cestou přes les Džhárkhand ve střední Indii. Nĕkdy se postil a nĕkdy jedl.

Text 5: Ze špatné vody v lese Džhárkhand a z půstů dostal Sanātana Gosvāmī nemoc, která způsobovala svĕdĕní a hnisající boláky po celém tĕle.

Text 6: Sanātana Gosvāmī zklamanĕ uvažoval: „Jsem nízké kasty a moje tĕlo se nedá použít pro oddanou službu.“

Text 7: „Pokud půjdu do Džagannáth Purí, nebudu moci navštívit Pána Jagannātha a Śrī Caitanyu Mahāprabhua také nebudu moci vždy vidĕt.“

Text 8: „Slyšel jsem, že Śrī Caitanya Mahāprabhu bydlí nedaleko Jagannāthova chrámu. Já ale nebudu mít sílu se k chrámu přiblížit.“

Text 9: „Obvykle tam chodí za svými povinnostmi služebníci Pána Jagannātha, a kdyby se mĕ dotkli, dopustil bych se přestupku.“

Text 10: „Pokud své tĕlo obĕtuji na dobrém místĕ, s mým neštĕstím bude konec a dosáhnu vznešené další existence.“

Text 11: „Vzdám se tohoto tĕla pod koly vozu Pána Jagannātha při slavnosti Ratha-yātrā, kdy Pán vychází z chrámu.“

Text 12: „Po zhlédnutí Pána Jagannātha se vzdám svého tĕla pod koly vozu v přítomnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua. To bude nejvĕtší požehnání mého života.“

Text 13: S tímto rozhodnutím šel Sanātana Gosvāmī do Níláčaly. Tam se od lidí nechal nasmĕrovat až k obydlí Haridāse Ṭhākura.

Text 14: Uctil lotosové nohy Haridāse Ṭhākura, který ho znal, a tak ho obejmul.

Text 15: Sanātana Gosvāmī nesmírnĕ toužil zhlédnout lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Haridāsa Ṭhākura proto řekl: „Pán sem brzy přijde.“

Text 16: A právĕ v tu chvíli tam společnĕ se svými dalšími oddanými přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívit Haridāse Ṭhākura poté, co se byl v chrámu Pána Jagannātha podívat na obĕtování upala-bhogy (ranního občerstvení).

Text 17: Jakmile Haridāsa Ṭhākura a Sanātana Gosvāmī uvidĕli Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, okamžitĕ padli k zemi jako tyče, aby se Pánu poklonili. Pán zvedl Haridāse a obejmul ho.

Text 18: Haridāsa Ṭhākura řekl Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Zde se Ti klaní Sanātana Gosvāmī.“ Pán Caitanya byl velice překvapený, že tam Sanātanu Gosvāmīho vidí.

Text 19: Śrī Caitanya Mahāprabhu vykročil, aby obejmul i Sanātanu, ale on ustoupil a promluvil následovnĕ:

Text 20: „Můj Pane, prosím nedotýkej se mĕ. Padám ke Tvým lotosovým nohám. Jsem nejnižší z lidí, protože jsem se narodil v nízké kastĕ. Kromĕ toho mám po celém tĕle infekci.“

Text 21: Śrī Caitanya Mahāprabhu však Sanātanu Gosvāmīho násilím objal a tekutina z mokvajících boláků se tak dotkla Jeho transcendentálního tĕla.

Text 22: Pán představil Sanātanovi Gosvāmīmu všechny oddané, a ten se s úctou poklonil u lotosových nohou každého z nich.

Text 23: Pán se se svými oddanými posadil na vyvýšené místo a Haridāsa Ṭhākura se Sanātanou Gosvāmīm si sedli níž.

Text 24: Śrī Caitanya Mahāprabhu se Sanātany Gosvāmīho zeptal, jak se mu daří, a Sanātana odpovĕdĕl: „Protože jsem teď spatřil Tvé lotosové nohy, všechno je příznivé.“

Text 25: Pán se zeptal, jak se daří všem vaiṣṇavům z Mathury, a Sanātana Gosvāmī Mu sdĕlil, že jsou všichni zdraví a šťastní.

Text 26: Śrī Caitanya Mahāprabhu sdĕlil Sanātanovi Gosvāmīmu: „Śrīla Rūpa Gosvāmī tu byl deset mĕsíců a právĕ před deseti dny odešel do Bengálska.“

Text 27: „Tvůj bratr Anupama je nyní po smrti. Byl to velmi dobrý oddaný, který mĕl pevnou víru v Raghunātha (Pána Rāmacandru).“

Text 28: Sanātana Gosvāmī řekl: „Narodil jsem se v nízké rodinĕ, která se dopouští různých bezbožných činností, jež porušují nařízení písem.“

Text 29: „Můj Pane, Tys mĕ bez nenávisti vůči naší rodinĕ přijal za svého služebníka. Je to jen Tvoje milost, že mou rodinu potkalo štĕstí.“

Text 30: „Můj mladší bratr Anupama byl již od útlého dĕtství velkým oddaným Raghunātha (Pána Rāmacandry) a uctíval Ho s nesmírným odhodláním.“

Text 31: „Neustále zpíval svaté jméno Raghunātha a meditoval o Nĕm. Bez ustání naslouchal o Pánových činnostech z Rāmāyaṇy a opĕvoval je.“

Text 32: „Rūpa a já jsme jeho starší bratři. Byl neustále s námi.“

Text 33: „Poslouchal s námi Śrīmad-Bhāgavatam a hovory o Pánu Kṛṣṇovi a my jsme ho oba zkoušeli.“

Text 34: „Říkali jsme mu: ,Drahý Vallabho, prosím poslouchej. Pán Kṛṣṇa je svrchovanĕ přitažlivý. Jeho krása, sladkost a láskyplné zábavy jsou neomezené.̀  “

Text 35: „  ,Vĕnuj se s námi oddané službĕ Kṛṣṇovi. My tři bratři budeme zůstávat spolu a budeme se tĕšit z rozhovorů o zábavách Pána Kṛṣṇy.̀  “

Text 36: „Znovu a znovu jsme k nĕmu takto promlouvali a on díky tomuto přesvĕdčování a z úcty k nám nĕjak obrátil svou mysl k našim pokynům.“

Text 37: „Vallabha odpovĕdĕl: ,Moji drazí bratři, jak bych mohl neuposlechnout vaše pokyny? Zasvĕťte mĕ do Kṛṣṇa-mantry, abych mohl vykonávat oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi.̀  “

Text 38: „V noci potom, co to řekl, uvažoval: ,Jak se dokáži vzdát lotosových nohou Pána Raghunātha?̀  “

Text 39: „Celou noc byl vzhůru a plakal. Ráno za námi přišel a přednesl svoji žádost.

Text 40: „  ,Prodal jsem svou hlavu lotosovým nohám Pána Rāmacandry a teď ji nedokážu vzít zpĕt. Bylo by to pro mĕ příliš bolestivé.̀  “

Text 41: „  ,Buďte ke mnĕ prosím oba milostiví a dejte mi takové pokyny, abych mohl život za životem sloužit lotosovým nohám Pána Raghunātha.̀  “

Text 42: „  ,Já se lotosových nohou Pána Raghunātha nedokáži vzdát. Srdce mi puká už při pomyšlení na to, že bych se jich mĕl vzdát.̀  “

Text 43: „Když jsme to vyslechli, oba jsme ho objali a povzbudili jsme ho slovy: ,Jsi velký svatý oddaný, protože tvoje odhodlání v oddané službĕ je pevné.̀ Takto jsme ho chválili.“

Text 44: „Můj drahý Pane, rodina, které udĕlíš byť jen trochu své milosti, je vždy požehnaná, protože tato milost odstraní veškeré utrpení.“

Text 45: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Podobná vĕc se stala s Murārim Guptou. Kdysi jsem ho zkoušel a jeho odhodlání bylo stejné.“

Text 46: „Slavný je takový oddaný, který se nevzdá útočištĕ u svého Pána, a slavný je takový Pán, který neopustí svého služebníka.“

Text 47: „Jestliže služebník nešťastnou náhodou poklesne a odejde nĕkam jinam, slavný je pak ten pán, který ho chytí za vlasy a přivede zpátky.“

Text 48: „Je velmi dobře, že jsi sem přišel. Nyní zůstaň v této místnosti s Haridāsem Ṭhākurem.“

Text 49: „Oba jste odborníky v chápání nálad oddané služby Pánu Kṛṣṇovi. Mĕli byste si proto i nadále vychutnávat tyto činnosti a zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.“

Text 50: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil, a potom se zvedl a odešel. Po Govindovi jim poslal prasādam.

Text 51: Sanātana Gosvāmī tak zůstal v péči Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Často se díval na kolo na vrcholku Jagannāthova chrámu a s úctou se klanĕl.

Text 52: Śrī Caitanya Mahāprabhu chodil každý den na návštĕvu k tĕmto dvĕma velkým oddaným a nĕjakou dobu s nimi vždy probíral témata o Kṛṣṇovi.

Text 53: Prasādam z chrámu Pána Jagannātha bylo té nejvyšší kvality. Śrī Caitanya Mahāprabhu je vždy přinesl a dal tĕmto dvĕma oddaným.

Text 54: Jednoho dne, když za nimi Pán přišel, začal znenadání promlouvat k Sanātanovi Gosvāmīmu:

Text 55: „Můj drahý Sanātano,“ řekl, „kdybych mohl dosáhnout Kṛṣṇy spácháním sebevraždy, neváhal bych ani okamžik vzdát se miliónů tĕl.“

Text 56: „Mĕl bys vĕdĕt, že Kṛṣṇy není možné dosáhnout pouhým vzdáním se tĕla. Kṛṣṇy lze dosáhnout oddanou službou. Jiný způsob, jak Ho dosáhnout, neexistuje.“

Text 57: „Činnosti, jako je sebevražda, jsou ovlivnĕné kvalitou nevĕdomosti, a pod vlivem nevĕdomosti a vášnĕ nelze pochopit, kdo je Kṛṣṇa.“

Text 58: „Bez vykonávání oddané služby nelze probudit svou spící lásku ke Kṛṣṇovi, a jiný způsob, jak Jej dosáhnout, než probuzení této dřímající lásky neexistuje.“

Text 59: „(Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, pravil:) ,Můj milý Uddhavo, ani prostřednictvím aṣṭāṇga-yogy (systému mystické yogy pro ovládnutí smyslů), ani neosobním monismem nebo analytickým studiem Absolutní Pravdy, ani studiem Véd, askezí, rozdáváním milodarů či přijetím sannyāsu Mĕ nelze potĕšit tak, jako rozvinutím ryzí oddané služby Mnĕ.̀  “

Text 60: „Kroky, jako je sebevražda, jsou příčinami hříchu. Takovými činy oddaný nikdy útočištĕ u lotosových nohou Kṛṣṇy nezíská.“

Text 61: „Vznešený oddaný si nĕkdy chce vzít život z pocitu odloučení od Kṛṣṇy. Díky této extatické lásce se však s Kṛṣṇou setká, a tehdy už si život vzít nemůže.“

Text 62: „Ten, kdo je do Kṛṣṇy hluboce zamilovaný, nedokáže snést odloučení od Pána. Takový oddaný chce proto zemřít.“

Text 63: „  ,Ó Ty s lotosovýma očima, velké osobnosti jako Pána Śiva touží po koupeli v prachu Tvých lotosových nohou, aby odehnaly nevĕdomost. Když nedostanu Tvou milost, přijmu sliby, které zkrátí délku mého života, a je-li tak možné dosáhnout Tvé milosti, budu se takto vzdávat tĕl po stovky životů.̀  “

Text 64: „  ,Drahý Kṛṣṇo, svými úsmĕvnými pohledy a melodickou řečí jsi v našich srdcích zažehl oheň chtivých tužeb. Nyní bys mĕl tento oheň uhasit proudem nektaru ze svých rtů tak, že nás budeš líbat. Udĕlej to prosím. Jinak, drahý příteli, z odloučení od Tebe spálí oheň, který máme v srdcích, naše tĕla na popel. V meditaci si pak budeme činit nároky na útočištĕ u Tvých lotosových nohou.̀  “

Text 65: Caitanya Mahāprabhu řekl Sanātanovi Gosvāmīmu: „Vzdej se všech svých nesmyslných tužeb, protože ty nejsou příznivé pro získání útočištĕ u Kṛṣṇových lotosových nohou. Vĕnuj se zpívání a naslouchání! Potom nepochybnĕ brzy dosáhneš útočištĕ u Kṛṣṇy.“

Text 66: „Neznamená to, že ten, kdo se narodil v nízké rodinĕ, nemůže vykonávat oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi, ale človĕk také není způsobilý k oddané službĕ jen tím, že se narodil v urozené rodinĕ brāhmaṇů.“

Text 67: „Každý, kdo začne s oddanou službou, je vznešený, kdežto neoddaný je vždy odsouzeníhodný a odporný. Při vykonávání oddané služby Pánu se proto postavení rodiny človĕka nebere v úvahu.“

Text 68: „Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je vždy příznivĕ naklonĕný pokorným, ale aristokraté, učenci a boháči jsou neustále pyšní na svá postavení.“

Text 69: „  ,Pokud se nĕkdo narodil v rodinĕ brāhmaṇů a má všech dvanáct brāhmaṇských vlastností, ale není oddaný lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy, jenž má pupek podobný lotosu, nevyrovná se caṇḍālovi, který svoji mysl, slova, činy, majetek a život zasvĕtil službĕ Pánu. Pouze se narodit v rodinĕ brāhmaṇů nebo mít brāhmaṇské vlastnosti nestačí. Človĕk se musí stát čistým oddaným Pána. Śva-paca neboli caṇḍāla, který je oddaným, osvobodí nejen sebe, ale také celou svoji rodinu, kdežto neoddaný brāhmaṇa, který má jen brāhmaṇské vlastnosti, nedokáže očistit ani sebe, natož svoji rodinu.̀  “

Text 70: „Mezi způsoby oddané služby je devĕt předepsaných druhů tĕmi nejlepšími, protože mají velkou moc předat Kṛṣṇu a extatickou lásku k Nĕmu.“

Text 71:
„Nejdůležitĕjším z tĕchto devíti způsobů oddané služby je neustálé zpívání svatého jména Pána. Ten, kdo to dĕlá a vyhýbá se zároveň deseti druhům přestupků, snadno dosáhne té nejcennĕjší lásky k Bohu.“
 

Text 72: Když to Sanātana Gosvāmī slyšel, nesmírnĕ ho to překvapilo. Pochopil: „Śrī Caitanya Mahāprabhu příliš neoceňuje moje rozhodnutí spáchat sebevraždu.“

Text 73: Sanātana Gosvāmī dospĕl k závĕru: „Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, který zná vše z minulosti, současnosti i budoucnosti, mi zakázal spáchat sebevraždu.“ Potom padl na zem, dotkl se lotosových nohou Pána a řekl následující slova:

Text 74: „Můj Pane, jsi vševĕdoucí, milostivý, nezávislý Nejvyšší Pán. Jako dřevĕný nástroj tančím, jak mĕ vedeš.“

Text 75: „Jsem nízkého původu. Ve skutečnosti jsem ten nejnižší. Jsem zatracen, protože mám všechny vlastnosti hříšného človĕka. K čemu bude dobré, když mne budeš udržovat naživu?“

Text 76: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tvoje tĕlo je Můj majetek. Už ses Mi odevzdal, a proto na své tĕlo už nemáš nárok.“

Text 77: „Proč chceš zničit majetek nĕkoho jiného? Nevíš snad, co je správné, a co ne?“

Text 78: „Tvoje tĕlo je Můj hlavní nástroj pro vykonání mnoha potřebných činností. Skrze tvé tĕlo splním mnoho úkolů.“

Text 79: „Definuješ hlavní zásady oddaného, oddané služby, lásky k Bohu, vaiṣṇavské povinnosti a vaiṣṇavské vlastnosti.“

Text 80: „Vysvĕtlíš také oddanou službu Kṛṣṇovi, založíš střediska pro rozvíjení lásky ke Kṛṣṇovi, odhalíš ztracená poutní místa a budeš učit lidi, jak přijmout stav odříkání.“

Text 81: „Mathura-Vrindávan je Moje vlastní, Mnĕ velmi drahé sídlo. Je toho hodnĕ, co tam chci vykonat pro kázání vĕdomí Kṛṣṇy.“

Text 82: „Na pokyn své matky jsem se usadil tady v Džagannáth Purí. Proto nemohu jít do Mathury nebo Vrindávanu učit tam lidi žít podle náboženských zásad.“

Text 83: „Veškerou tuto práci musím vykonat skrze tvé tĕlo, ale ty se ho chceš vzdát. Jak to mohu tolerovat?“

Text 84: Sanātana Gosvāmī tehdy Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „S úctou se Ti klaním. Nikdo nerozumí hlubokým myšlenkám, které rozvíjíš ve svém srdci.“

Text 85: „Dřevĕná loutka zpívá a tančí podle vůle kouzelníka, aniž by vĕdĕla, jak se to dĕje.“

Text 86: „Můj drahý Pane, ten, koho roztančíš, tančí podle Tvého přání, ale sám neví, jak tančí ani kdo ho roztančil.“

Text 87: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl Haridāsovi Ṭhākurovi: „Můj drahý Haridāsi, prosím poslouchej. Tento ušlechtilý muž chce zničit majetek nĕkoho jiného.“

Text 88: „Ten, komu je svĕřen cizí majetek, ho nerozdá ani nepoužije pro své vlastní účely. Řekni mu proto, aby takové nezákonné vĕci nedĕlal.“

Text 89: Haridāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Jsme neprávem pyšní na svoje schopnosti. Ve skutečnosti nechápeme Tvoje hluboké zámĕry.“

Text 90: „Dokud nám to nesdĕlíš, nebudeme vĕdĕt, jaký je Tvůj zámĕr ani co chceš skrze koho vykonat.“

Text 91: „Můj drahý Pane, protože jsi Ty, velká osobnost, Sanātanu Gosvāmīho přijal, je velmi požehnaný. Nikdo nemá takové štĕstí jako on.“

Text 92: Śrī Caitanya Mahāprabhu nato Haridāse Ṭhākura i Sanātanu Gosvāmīho objal a poté vstal a odešel vykonat své polední povinnosti.

Text 93: „Můj drahý Sanātano,“ řekl Haridāsa Ṭhākura a obejmul ho, „tvé štĕstí nezná hranic.“

Text 94: „Śrī Caitanya Mahāprabhu považuje tvé tĕlo za své vlastnictví. Nikdo proto nemůže mít stejné štĕstí jako ty.“

Text 95: „To, co Śrī Caitanya Mahāprabhu nemůže udĕlat vlastním tĕlem, chce učinit skrze tebe a chce to udĕlat v Mathuře.“

Text 96: „Vše, co si Nejvyšší Osobnost Božství přeje, abychom učinili, bude úspĕšné. Podle mého zralého názoru je to tvé velké štĕstí.“

Text 97: „Ze slov Śrī Caitanyi Mahāprabhua je mi jasné, že chce, abys napsal knihy o závĕrech oddané služby a o usmĕrňujících zásadách zjištĕných ze zjevených písem.“

Text 98: „Moje tĕlo se ke službĕ Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi použít nedalo. Je proto k ničemu, přestože se narodilo v Indii.“

Text 99: Sanātana Gosvāmī odpovĕdĕl: „Ó Haridāsi Ṭhākure, kdo se ti vyrovná? Jsi jedním ze společníků Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a proto jsi nejpožehnanĕjší ze všech.“

Text 100: „Misí Śrī Caitanyi Mahāprabhua, kvůli které sestoupil jako inkarnace, je šířit důležitost zpívání svatého jména Pána. Nyní, místo aby to dĕlal sám, ji šíří skrze tebe.“

Text 101: „Můj drahý pane, každý den pronášíš 300 000 svatých jmen a každému říkáš o důležitosti tohoto zpívání.“

Text 102: „Nĕkteří se chovají příkladnĕ, ale nešíří vĕdomí Kṛṣṇy, zatímco jiní kážou, ale nechovají se správnĕ.“

Text 103: „Ty však svým chováním a svým kázáním vykonáváš obĕ povinnosti najednou. Jsi proto duchovním mistrem celého svĕta, neboť jsi ten nejpokročilejší oddaný na svĕtĕ.“

Text 104: Oba trávili čas rozhovory o tématech týkajících se Kṛṣṇy, a tak společnĕ zakoušeli radost ze života.

Text 105: Bĕhem Ratha-yātry přišli všichni oddaní z Bengálska, aby se této slavnosti vozů zúčastnili, tak jako dříve.

Text 106: Při slavnosti Ratha-yātrā Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu tančil před Jagannāthovým vozem. Když to Sanātana Gosvāmī vidĕl, jeho mysl byla naplnĕna úžasem.

Text 107: Pánovi oddaní z Bengálska zůstali v Džagannáth Purí po čtyři mĕsíce období dešťů a Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu jim všem Sanātanu Gosvāmīho představil.

Text 108-110: Śrī Caitanya Mahāprabhu představil Sanātanu Gosvāmīho tĕmto a dalším vybraným oddaným: Advaitovi Ācāryovi, Nityānandovi Prabhuovi, Śrīvāsovi Ṭhākurovi, Vakreśvarovi Paṇḍitovi, Vāsudevovi Dattovi, Murārimu Guptovi, Rāghavovi Paṇḍitovi, Dāmodarovi Paṇḍitovi, Paramānandovi Purīmu, Brahmānandovi Bhāratīmu, Svarūpovi Dāmodarovi, Gadādharovi Paṇḍitovi, Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi, Rāmānandovi Rāyovi, Jagadānandovi Paṇḍitovi, Śaṅkarovi Paṇḍitovi, Kāśīśvarovi a Govindovi.

Text 111: Pán Sanātanu Gosvāmīho požádal, aby se každému z oddaných náležitým způsobem poklonil. Tak jim všem Sanātanu Gosvāmīho představil jen proto, aby ho učinil příjemcem jejich milosti.

Text 112: Sanātana Gosvāmī byl všem drahý díky svým vznešeným vlastnostem a učenosti. Podle svého postavení jej tedy obdařili svou milostí, přátelstvím a úctou.

Text 113: Po slavnosti Ratha-yātrā se všichni ostatní oddaní vrátili do Bengálska a Sanātana Gosvāmī zůstal pod ochranou lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 114: Sanātana Gosvāmī s Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem zhlédl slavnost Dola-yātrā. Tak se v Pánovĕ společnosti zvĕtšovala jeho blaženost.

Text 115: Sanātana Gosvāmī přišel do Džagannáth Purí navštívit Śrī Caitanyu Mahāprabhua na přelomu dubna a kvĕtna, a v kvĕtnu až červnu ho Śrī Caitanya Mahāprabhu zkoušel.

Text 116: V tom samém mĕsíci přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu do zahrady Yameśvary (Pána Śivy), kde na žádost oddaných přijal prasādam.

Text 117: V poledne, když přišel čas obĕda, Pán zavolal Sanātanu Gosvāmīho, jehož radost se tím ještĕ zvĕtšila.

Text 118: V poledne byl písek na pláži rozpálený jako oheň, ale Sanātana Gosvāmī si přesto zvolil tuto cestu.

Text 119: Jelikož byl Sanātana Gosvāmī celý bez sebe radostí z toho, že ho Pán zavolal, ani necítil, že ho do nohou pálí horký písek.

Text 120: Kvůli žáru mĕl nohy samý puchýř, ale přesto šel za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Tam zjistil, že Pán odpočívá po obĕdĕ.

Text 121: Govinda dal Sanātanovi Gosvāmīmu podnos se zbytky jídla Pána Caitanyi. Ten prasādam snĕdl a odebral se za Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 122: Pán se zeptal: „Kterou cestou jsi přišel?“ Sanātana Gosvāmī odpovĕdĕl: „Přišel jsem cestou po pláži.“

Text 123: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Jak to, že jsi šel po pláži, když je tam tak horký písek? Proč jsi nepřišel cestou okolo brány Simha-dvára, která je příjemnĕ chladivá?“

Text 124: „Musíš mít z toho horkého písku na chodidlech puchýře. A teď nemůžeš chodit. Jak jsi to mohl vydržet?“

Text 125: Sanātana Gosvāmī odpovĕdĕl: „Necítil jsem žádnou velkou bolest. Ani jsem nevĕdĕl, že se mi nĕjaké puchýře ztoho žáru udĕlaly.“

Text 126: „Já nemám právo chodit okolo Simha-dváry, protože tam neustále přecházejí služebníci Pána Jagannātha.“

Text 127: „Tito služebníci bez přestání přicházejí a odcházejí. Kdybych se jich dotkl, byl by se mnou konec.“

Text 128: Když si Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl všechny tyto podrobnosti, s velkým potĕšením řekl toto:

Text 129-130: „Můj drahý Sanātano, i když jsi osvoboditel celého vesmíru a polobozi i velcí svĕtci se očistí, když se tĕ dotknou, vlastností oddaného je dodržovat a ochraňovat vaiṣṇavskou etiketu. Udržování vaiṣṇavské etikety je ozdobou oddaného.“

Text 131: „Z toho, kdo porušuje pravidla etikety, si lidé tropí žerty, a to je jeho konec v tomto i příštím svĕtĕ.“

Text 132: „Dodržováním etikety jsi potĕšil Mou mysl. Kdo jiný než ty by mohl dát tento příklad?“

Text 133: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak Sanātanu Gosvāmīho obejmul, a hnis vytékající z boláků na Sanātanovĕ tĕle potřísnil tĕlo Pána.

Text 134: Śrī Caitanya Mahāprabhu Sanātanu Gosvāmīho objímal, i když Mu to Sanātana opakovanĕ zakazoval. Jeho tĕlo tak bylo potřísnĕné hnisem ze Sanātanova tĕla, což Sanātanu nesmírnĕ rmoutilo.

Text 135: Služebník i Pán se potom vrátili do svých obydlí. Dalšího dne přišel Sanātanu Gosvāmīho navštívit Jagadānanda Paṇḍita.

Text 136: Jagadānanda Paṇḍita a Sanātana Gosvāmī si spolu sedli, a když začali hovořit o Kṛṣṇovi, Sanātana Gosvāmī řekl Jagadānandovi Paṇḍitovi o příčinĕ svého neštĕstí.

Text 137: „Přišel jsem, abych pohledem na Śrī Caitanyu Mahāprabhua zmenšil své utrpení, ale Pán mi nedovolil udĕlat, co jsem mĕl na mysli.“

Text 138: „I když Mu to zakazuji, Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕ přesto objímá, a Jeho tĕlo je potom znečištĕné hnisem z mých boláků.“

Text 139: „Dopouštím se tak přestupků u Jeho lotosových nohou, od kterých mĕ nic neosvobodí. Zároveň nemohu vidĕt Pána Jagannātha, a to mi způsobuje velký zármutek.“

Text 140: „Přišel jsem vzájmu svého dobra, ale nyní vidím, že získávám naprostý opak. Nevím, ani nejsem schopen zjistit, jaký prospĕch z toho budu mít.“

Text 141: Jagadānanda Paṇḍita řekl: „Nejvhodnĕjším místem pro tebe je Vrindávan. Po slavnosti Ratha-yātrā se tam můžeš vrátit.“

Text 142: „Pán vám obĕma bratrům již nařídil, abyste se usadili ve Vrindávanu. Tam dosáhnete veškerého štĕstí.“

Text 143: „Účel tvého příchodu už je splnĕný, protože jsi vidĕl lotosové nohy Pána. Po zhlédnutí Pána Jagannātha na ratha-yātrovém voze tedy můžeš odejít.“

Text 144: Sanātana Gosvāmī odpovĕdĕl: „Dobře jsi mi poradil. Zajisté tam půjdu, protože to je místo, které mi Pán přidĕlil, abych tam žil.“

Text 145: Po tomto rozhovoru se Sanātana Gosvāmī i Jagadānanda Paṇḍita vrátili ke svým povinnostem. Následující den přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu navštívit Haridāse a Sanātanu Gosvāmīho.

Text 146: Haridāsa Ṭhākura se uctivĕ poklonil u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Pán jej v extázi lásky objal.

Text 147: Sanātana Gosvāmī skládal poklony a daṇḍavaty na dálku, ale Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu ho znovu a znovu volal, aby ho mohl obejmout.

Text 148: Sanātana Gosvāmī se obával, aby se nedopouštĕl nĕjakých přestupků, a tak se ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi nepřibližoval. Pán se však vydal za ním.

Text 149: Sanātana Gosvāmī couval, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu ho chytil a násilím ho obejmul.

Text 150: Pán je potom oba vzal a posadili se na posvĕceném místĕ. Sanātana Gosvāmī, jenž byl pokročilý v odříkání, potom promluvil.

Text 151: „Přišel jsem získat nĕjaký prospĕch,“ řekl, „ale vidím, že získávám pravý opak. Nejsem způsobilý sloužit. Den za dnem se jen dopouštím přestupků.“

Text 152: „Jsem nízkého původu a jsem nečistým zdrojem hříšných činností. Jestli se mne Pane dotkneš, dojde zmé strany kvelkému přestupku.“

Text 153: „Z mých svĕdících boláků navíc vytéká krev, která třísní Tvé tĕlo, ale Ty se mne přesto násilím dotýkáš.“

Text 154: „Můj drahý Pane, ani trochu se neštítíš dotýkat se mého tĕla, které je v hrozném stavu. Tento přestupek zničí vše, co pro mne bylo příznivé.“

Text 155: „Proto vidím, že pobytem zde nic příznivého nezískám. Dovol mi prosím, abych se po slavnosti Ratha-yātrā mohl vrátit do Vrindávanu.“

Text 156: „Ptal jsem se na názor Jagadānandy Paṇḍita a on mi také poradil, abych se vrátil do Vrindávanu.“

Text 157: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel, rozhnĕval se a začal Jagadānandu Paṇḍita kárat.

Text 158: „Jagā (Jagadānanda Paṇḍita) je pouze nový hoch, ale tak zpyšnĕl, že se považuje za způsobilého poučovat osoby, jako jsi ty.“

Text 159: „Jak v oblasti duchovního pokroku, tak i v bĕžných záležitostech jsi na úrovni jeho duchovního mistra. On však, aniž by znal svou cenu, se tĕ opovažuje poučovat.“

Text 160: „Můj drahý Sanātano, protože jsi autorizovaná osoba, jsi na úrovni Mého rádce. Jagā tĕ ale chce poučovat, a to není nic jiného než drzost nevychovaného chlapce.“

Text 161: Jak Śrī Caitanya Mahāprabhu takto Jagadānandu Paṇḍita káral, Sanātana Gosvāmī padl k Pánovým nohám a řekl: „Nyní chápu, jaké štĕstí Jagadānanda má.“

Text 162: „Chápu také své neštĕstí. V tomto svĕtĕ nemá nikdo takové štĕstí jako Jagadānanda.“

Text 163: „Pane, Jagadānandovi umožňuješ pít nektar láskyplných vztahů, kdežto mnĕ, tím že mne uctivým způsobem opĕvuješ, dáváš pít hořký džus plodů nimba a niśindā.“

Text 164: „To je mým neštĕstím, že jsi mne nepřijal za jednoho ze svých blízkých. Ty jsi však zcela nezávislý Nejvyšší Pán, Osobnost Božství.“

Text 165: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, trochu se zastydĕl. Jen proto, aby Sanātanu Gosvāmīho uspokojil, řekl následující slova.

Text 166: „Můj drahý Sanātano, prosím nemysli si, že je Mi Jagadānanda dražší než ty. Porušování etikety však nemohu snášet.“

Text 167: „Ty jsi zkušenou autoritou na śāstry, kdežto Jagā je jen pouhý mladý chlapec.“

Text 168: „Ty máš schopnost přesvĕdčit i Mĕ. Tolikrát už jsi Mĕ přesvĕdčil ohlednĕ bĕžného chování i oddané služby.“

Text 169: „To, že tĕ Jagā poučuje, je pro Mĕ nesnesitelné, proto ho kárám.“

Text 170: „Nechválím tĕ proto, že bys se Mnou postrádal důvĕrný vztah, ale proto, že jsi skutečnĕ tak kvalifikovaný, že človĕk nemůže jinak než chválit tvé vznešené vlastnosti.“

Text 171: „I když človĕk cítí náklonnost vůči mnoha osobám, podle povahy jednotlivých vztahů se probouzejí různé druhy extatické lásky.“

Text 172: „Ty své tĕlo považuješ za nebezpečné a dĕsivé, ale Já si myslím, že je jako nektar.“

Text 173: „Tvé tĕlo je ve skutečnosti transcendentální, nikdy ne hmotné. Ty však o nĕm uvažuješ v rámci hmotného pojetí.“

Text 174: „Tvé tĕlo bych neopomíjel, ani kdyby bylo hmotné, protože hmotné tĕlo by se nemĕlo považovat ani za dobré, ani za špatné.“

Text 175: „  ,Cokoliv, co nevnímáme ve vztahu s Kṛṣṇou, je třeba chápat jako iluzi (māyu). Žádná z iluzí vyřčených slovy nebo vnímaných myslí není skutečná. A protože je iluze neskutečná, není rozdíl mezi tím, co považujeme za dobré a co za špatné. V hovorech o Absolutní Pravdĕ takové spekulace nemají místo.`  “

Text 176: „Veškerá pojetí dobra a zla v hmotném svĕtĕ jsou mentální spekulace. Říkat o nĕčem ,To je dobré̀ a o nĕčem ,To je špatné̀, je proto vždy chyba.“

Text 177: „  ,Díky pravému poznání vidí pokorní mudrci stejnĕ učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů.̀  “

Text 178: „  ,Ten, kdo je zcela spokojený díky získanému poznání, které prakticky uplatnil v životĕ, je neustále odhodlaný a neochvĕjný ve svém duchovním postavení, zcela ovládá své smysly a vidí hroudy, kameny a zlato na stejné úrovni, je dokonalý yogī.̀  “

Text 179: ,  „Jsem ve stavu odříkání, a proto je Mou povinností nerozlišovat a být vyrovnaný. Se svým poznáním musím stejnĕ přistupovat k santálové pastĕ i špinavému blátu.̀  “

Text 180: „Z toho důvodu tĕ nemohu zavrhnout. Kdybych k tobĕ choval zášť, odchýlil bych se od své předepsané povinnosti.“

Text 181: Haridāsa řekl: „Můj drahý Pane, to, co jsi řekl, se týká vnĕjších formalit a já to neuznávám.“

Text 182: „Můj Pane, jsme všichni pokleslí, ale Ty jsi nás přijal, protože máš tu vlastnost, že jsi milostivý k pokleslým. To je známé po celém svĕtĕ.“

Text 183: Pán Caitanya se usmál a řekl: „Haridāsi a Sanātano, poslouchejte. Nyní řeknu pravdu o tom, jak je k vám Moje mysl připoutaná.“

Text 184: „Můj drahý Haridāsi a Sanātano, pro Mĕ jste malí chlapci, které musím opatrovat. Opatrovatel nikdy nebere vážnĕ přestupky toho, koho opatruje.“

Text 185: „O sobĕ si vždy myslím, že si nezasloužím žádnou úctu, ale vás vždy z náklonnosti považuji za své malé dĕti.“

Text 186: „Když se výkaly a moč dítĕte dotýkají tĕla matky, necítí k dítĕti žádnou nenávist. Naopak je šťastná, že je může umýt.“

Text 187: „Výkaly a moč dítĕte připadají matce jako santálová pasta. Podobnĕ ani Já nechovám k Sanātanovi nenávist, i když se Mého tĕla dotýká odporný hnis vytékající z jeho boláků.“

Text 188: Haridāsa Ṭhākura řekl: „Můj drahý Pane, jsi Nejvyšší Osobnost Božství a jsi k nám nesmírnĕ milostivý. Nikdo nemůže pochopit, co se nachází ve Tvém hluboce milujícím srdci.“

Text 189: „Objal jsi i Vāsudevu, který mĕl lepru a tĕlo zachvácené červy. Jsi tak laskavý, že jsi ho objal i v takovém stavu.“

Text 190: „Tvým objetím získal tĕlo tak krásné, jako má Amor. Nedokážeme pochopit vlny Tvé milosti.“

Text 191: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Tĕlo oddaného není nikdy hmotné. Je považováno za transcendentální, plné duchovní blaženosti.“

Text 192: „V čase zasvĕcení, když se oddaný zcela odevzdá službĕ Pánu, ho Kṛṣṇa přijme za stejnĕ dobrého, jako je On sám.“

Text 193: „Oddaný pak v tomto tĕle, které bylo přemĕnĕno na transcendentální, slouží lotosovým nohám Pána.“

Text 194: „  ,Živá bytost podléhající zrození a smrti dosáhne nesmrtelnosti, když se vzdá všech hmotných činností, zasvĕtí svůj život plnĕní Mých nařízení a jedná podle Mých rad. Tak dosáhne způsobilosti vychutnávat si transcendentální blaženost pocházející z výmĕny láskyplných nálad se Mnou.̀  “

Text 195: „Kṛṣṇa nĕjakým způsobem projevil na tĕle Sanātany Gosvāmīho tyto boláky a poslal ho sem, aby Mĕ vyzkoušel.“

Text 196: „Kdybych cítil k Sanātanovi Gosvāmīmu odpor a neobjal ho, byl bych jistĕ potrestán za přestupky vůči Kṛṣṇovi.“

Text 197: „Sanātana Gosvāmī je jedním z Kṛṣṇových společníků. Na jeho tĕle nemůže nic zapáchat. Hned první den, kdy jsem ho objal, jsem ucítil vůni catuḥsamy (smĕsi santálové pasty, kafru, aguru a pižma).“

Text 198: Ve skutečnosti však tĕlo Sanātany Gosvāmīho vydávalo vůni santálové pasty teprve poté, co ho Śrī Caitanya Mahāprabhu obejmul.

Text 199: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Můj drahý Sanātano, nebuď smutný, protože kdykoliv tĕ obejmu, zažívám velkou radost.“

Text 200: „Zůstaň jeden rok se Mnou v Džagannáth Purí a potom tĕ pošlu do Vrindávanu.“

Text 201: Po tĕchto slovech Śrī Caitanya Mahāprabhu Sanātanu Gosvāmīho znovu obejmul. Sanātanovy boláky tak okamžitĕ zmizely a celé jeho tĕlo získalo barvu zlata.

Text 202: Když Haridāsa Ṭhākura vidĕl tu zmĕnu, s úžasem Pánovi řekl: „To je Tvoje zábava.“

Text 203: „Můj drahý Pane, Ty jsi přimĕl Sanātanu Gosvāmīho, aby pil vodu z Džárkhandu, a ve skutečnosti jsi to byl Ty, kdo na jeho tĕle následnĕ projevil ty svĕdící boláky.“

Text 204: „Vyvolal jsi tyto svĕdící boláky, a tak jsi Sanātanu Gosvāmīho zkoušel. Tvým transcendentálním zábavám nemůže nikdo porozumĕt.“

Text 205: Śrī Caitanya Mahāprabhu Haridāse Ṭhākura i Sanātanu Gosvāmīho objal a vrátil se do svého sídla. Haridāsa Ṭhākura se Sanātanou Gosvāmīm pak ve velké extázi lásky hovořil o Pánových transcendentálních vlastnostech.

Text 206: Sanātana Gosvāmī takto zůstal v péči Śrī Caitanyi Mahāprabhua a rozmlouval s Haridāsem Ṭhākurem o Jeho transcendentálních vlastnostech.

Text 207: Po zhlédnutí slavnosti Dola-yātrā Caitanya Mahāprabhu Sanātanu Gosvāmīho beze zbytku poučil o tom, co má ve Vrindávanu dĕlat, a rozloučil se s ním.

Text 208: Výjev odloučení, který se odehrál, když se Sanātana Gosvāmī a Śrī Caitanya Mahāprabhu rozešli, byl tak dojemný, že se to zde nedá popsat.

Text 209: Sanātana Gosvāmī se rozhodl jít do Vrindávanu stejnou lesní cestou, kterou šel předtím Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 210: Sanātana Gosvāmī si podle vyprávĕní Balabhadry Bhaṭṭācāryi zapsal všechny vesnice, řeky a hory, kde Śrī Caitanya Mahāprabhu provádĕl své zábavy.

Text 211: Sanātana Gosvāmī se setkal se všemi oddanými Śrī Caitanyi Mahāprabhua a potom putoval stejnou cestou, po které šel Śrī Caitanya Mahāprabhu, a navštĕvoval místa, kterými Pán procházel.

Text 212: Jakmile Sanātana Gosvāmī navštívil nĕjaké místo, kde Śrī Caitanya Mahāprabhu cestou provádĕl své zábavy, ihned ho naplnila extatická láska.

Text 213: Tak došel Sanātana Gosvāmī až do Vrindávanu. Pozdĕji přišel Rūpa Gosvāmī a setkal se s ním.

Text 214: Śrīla Rūpa Gosvāmī se zdržel rok v Bengálsku, protože své peníze rozdĕloval mezi příbuzné, které chtĕl zabezpečit v jejich postavení.

Text 215: Vzal všechny peníze, které v Bengálsku našetřil, a rozdĕlil je mezi své příbuzné, brāhmaṇy a chrámy.

Text 216: Poté, co dokončil všechny úkoly, které mĕl na mysli, se naprosto spokojený vrátil do Vrindávanu.

Text 217: Bratři se setkali ve Vrindávanu, kde potom zůstali, aby plnili vůli Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 218: Śrīla Rūpa Gosvāmī a Sanātana Gosvāmī shromáždili mnoho zjevených písem a na základĕ důkazů z tĕchto písem odhalili všechna ztracená poutní místa. Tak založili chrámy pro uctívání Pána Kṛṣṇy.

Text 219: Śrīla Sanātana Gosvāmī sestavil Bṛhad-bhāgavatāmṛtu. Z této knihy můžeme pochopit, kdo je oddaný, co je proces oddané služby a kdo je Kṛṣṇa, Absolutní Pravda.

Text 220: Śrīla Sanātana Gosvāmī napsal komentář k desátému zpĕvu známý jako Daśama-ṭippanī, ze kterého můžeme porozumĕt transcendentálním zábavám a extatické lásce k Pánu Kṛṣṇovi.

Text 221: Sepsal také Hari-bhakti-vilāsu, ze které můžeme porozumĕt standardnímu chování oddaného a plnému rozsahu povinností vaiṣṇavy.

Text 222: Śrīla Sanātana Gosvāmī také sestavil mnoho dalších knih. Kdo je dokáže spočítat? Základním principem všech tĕchto knih je ukázat nám, jak milovat Madana-mohana a Govindajīho.

Text 223: Také Śrīla Rūpa Gosvāmī napsal mnoho knih a mezi nimi nejslavnĕjší je Bhakti-rasāmṛta-sindhu. Z této knihy můžeme pochopit podstatu oddané služby Kṛṣṇovi a transcendentální nálady, které lze z této služby získat.

Text 224: Śrīla Rūpa Gosvāmī dále napsal knihu jménem Ujjvala-nīlamaṇi, ze které můžeme do nejvyšší možné míry porozumĕt milostným vztahům Śrī Śrī Rādhy a Kṛṣṇy.

Text 225: Śrīla Rūpa Gosvāmī také složil dvĕ důležité divadelní hry s názvy Vidagdha-mādhava a Lalita-mādhava, ze kterých můžeme pochopit veškeré nálady pramenící ze zábav Pána Kṛṣṇy.

Text 226: Śrīla Rūpa Gosvāmī sestavil 100 000 veršů, počínaje knihou s názvem Dāna-keli-kaumudī. Ve všech tĕchto písmech obšírnĕ vysvĕtlil transcendentální nálady vrindávanských činností.

Text 227: Syn Śrī Vallabhy neboli Anupamy, mladšího bratra Śrīly Rūpy Gosvāmīho, byl velký učenec jménem Śrīla Jīva Gosvāmī.

Text 228: Śrīla Jīva Gosvāmī se všeho zřekl a odešel do Vrindávanu. Pozdĕji také napsal mnoho knih o oddané službĕ a rozšířil kázání.

Text 229: Zásadním dílem Śrīly Jīvy Gosvāmīho je kniha s názvem Bhāgavata-sandarbha neboli Ṣaṭ-sandarbha, která je esencí všech písem. Z této knihy lze získat konečné pochopení oddané služby Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství.

Text 230: Napsal také knihu s názvem Gopāla-campū, která je esencí veškerých védských písem. V této knize vyjevil extatické láskyplné výmĕny a zábavy Rādhy a Kṛṣṇy ve Vrindávanu.

Text 231: V Ṣaṭ-sandarbĕ Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtlil skutečnosti o transcendentální lásce ke Kṛṣṇovi. Ve všech svých knihách tak vypsal 400 000 veršů.

Text 232: Když chtĕl Jīva Gosvāmī odejít z Bengálska do Mathury, požádal o svolení Śrīlu Nityānandu Prabhua.

Text 233: Díky vztahu Jīvy Gosvāmīho s Rūpou Gosvāmīm a Sanātanou Gosvāmīm, ke kterým Śrī Caitanya Mahāprabhu choval velkou náklonnost, položil Pán Nityānanda Prabhu své nohy na hlavu Śrīly Jīvy Gosvāmīho a obejmul ho.

Text 234: Pán Nityānanda Prabhu nařídil: „Ano, co nejdříve odejdi do Vrindávanu. To místo Śrī Caitanya Mahāprabhu přidĕlil tvé rodinĕ, tvému otci a strýcům, a proto tam musíš okamžitĕ odejít.“

Text 235: Na pokyn Nityānandy Prabhua tedy odešel do Vrindávanu a opravdu se mu podařilo dosáhnout ovoce tohoto pokynu, protože dlouhou dobu sepisoval mnoho knih a kázal odtamtud učení o bhakti.

Text 236: Tito tři – Rūpa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī a Jīva Gosvāmī – jsou mými duchovními mistry, stejnĕ jako Raghunātha dāsa Gosvāmī. Modlím se proto u jejich lotosových nohou, neboť jsem jejich služebník.

Text 237: Takto jsem popsal, jak se Pán znovu setkal se Sanātanou Gosvāmīm. Nasloucháním o této události mohu porozumĕt Pánovĕ touze.

Text 238: Tyto vlastnosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou jako cukrová třtina, kterou lze žvýkat a vychutnávat si tak transcendentální šťávu.

Text 239: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.