KAPITOLA DVANÁCTÁ

Text 1: Následovníci Śrī Advaity Prabhua byli dvou druhů. Jedni byli skuteční následovníci a druzí byli falešní. Ty nepravé odmítám a s úctou se klaním skutečným následovníkům Śrī Advaity Ācāryi, pro které byl Śrī Caitanya Mahāprabhu vším.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Śrī Advaitovi Prabhuovi! Všichni tři jsou slavní.

Text 3: Uctivĕ se klaním úžasnému Advaitovi Prabhuovi, který tvoří druhou vĕtev vĕčného Caitanyova stromu, a také Jeho následovníkům, kteří tvoří Jeho vedlejší vĕtve.

Text 4: Śrī Advaita Prabhu byl druhá velká vĕtev tohoto stromu, která má také mnoho vedlejších vĕtví, ale není možné je všechny zmínit.

Text 5: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl také zahradníkem, a když tento strom zaléval vodou své milosti, všechny hlavní i vedlejší vĕtve den za dnem rostly.

Text 6: Plody lásky k Bohu, které vyrůstaly na tĕchto vĕtvích Caitanyova stromu, byly tak velké, že celý svĕt zaplavily láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 7: Při tomto zalévání kmene a vĕtví se hlavní i vedlejší vĕtve bujnĕ rozrůstaly a strom se obsypával plody a kvĕty.

Text 8: Na počátku byli všichni následovníci Advaity Ācāryi stejného názoru, ale pozdĕji se vůlí prozřetelnosti v názorech rozdĕlili na dvĕ skupiny.

Text 9: Nĕkteří žáci bez výhrad přijali ācāryovy pokyny, ale jiní se odchýlili a pod vlivem daivī-māyi si nezávisle vymýšleli vlastní názory.

Text 10: Nařízení duchovního mistra je činnou složkou duchovního života. Kdokoliv se vzpírá pokynu duchovního mistra, je okamžitĕ k ničemu.

Text 11: Ty, kteří jsou k ničemu, není třeba jmenovat. Zmínil jsem se o nich jen proto, abych je odlišil od užitečných oddaných.

Text 12: Rýže je původnĕ smíchaná se slámou a je třeba ji provívat, aby se sláma od rýže oddĕlila.

Text 13: Velkou vĕtví Advaity Ācāryi byl Jeho syn Acyutānanda. Už od raného dĕtství sloužil lotosovým nohám Pána Caitanyi.

Text 14: Když Acyutānanda od svého otce slyšel, že duchovním mistrem Pána Caitanyi Mahāprabhua je Keśava Bhāratī, byl z toho velice nešťastný.

Text 15: Řekl otci: „Tvoje učení, že Keśava Bhāratī je duchovním mistrem Caitanyi Mahāprabhua, zničí celou tuto zemi.“

Text 16: „Pán Caitanya Mahāprabhu je duchovní mistr čtrnácti svĕtů, ale Ty říkáš, že nĕkdo další je Jeho duchovní mistr. To nepodporuje žádné zjevené písmo.“

Text 17: Když Advaita Ācārya uslyšel tato slova svého pĕtiletého syna Acyutānandy, mĕl z jeho konečného úsudku velikou radost.

Text 18: Kṛṣṇa Miśra byl jiný syn Advaity Ācāryi. Pán Caitanya Mahāprabhu neustále sedĕl v jeho srdci.

Text 19: Śrī Gopāla byl další syn Śrī Advaity Ācāryi Prabhua. Slyšte nyní o jeho vlastnostech, protože jsou úžasné.

Text 20: Když Pán Caitanya osobnĕ čistil Guṇḍicā-mandir v Džagannáth Purí, Gopāla před Ním s velkou láskou a radostí tančil.

Text 21: Jakmile Pán Caitanya Mahāprabhu a Advaita Prabhu zpívali Hare Kṛṣṇa mantru a tančili, objevovaly se na Jejich tĕlech různé příznaky extáze a Jejich mysli překypovaly radostí.

Text 22: Když všichni tančili, Gopāla omdlel a v bezvĕdomí upadl na zem.

Text 23: Advaita Ācārya Prabhu byl tehdy velice nešťastný. Položil si syna na klín a začal na jeho ochranu pronášet mantru Pána Nṛsiṁhy.

Text 24: Advaita Ācārya zpíval různé mantry, ale Gopāla se z bezvĕdomí neprobral. Všichni vaiṣṇavové naříkali nad jeho vážným stavem.

Text 25: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu potom položil svoji ruku na Gopālovu hruď a řekl: „Můj milý Gopāle, vstaň a zpívej svaté jméno Pána!“

Text 26: Jakmile Gopāla uslyšel tento zvuk a ucítil dotek Pánovy ruky, okamžitĕ vstal, a všichni vaiṣṇavové začali radostnĕ zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 27: Dalšími syny Advaity Ācāryi byli Śrī Balarāma, Svarūpa a Jagadīśa.

Text 28: Kamalākānta Viśvāsa byl velmi důvĕrným služebníkem Śrī Advaity Ācāryi a vĕdĕl vše o Jeho činnostech.

Text 29: Když byl Kamalākānta v Džagannáth Purí, poslal po nĕkom dopis Mahārājovi Pratāparudrovi.

Text 30: Nikdo o tomto dopisu nevĕdĕl, ale přesto se nĕjak dostal do rukou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 31: Tento dopis ustanovoval Advaitu Ācāryu za inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 32: Byla tam však také zmínka o tom, že se Advaita Ācārya nedávno zadlužil asi třemi sty rupiemi, a Kamalākānta Viśvāsa chtĕl tento dluh vyrovnat.

Text 33: Když si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tento dopis přečetl, nemĕl z nĕho vůbec radost, přestože Jeho tvář i nadále zářila jasnĕ jako mĕsíc. S úsmĕvem promluvil.

Text 34: „On tady prohlašuje, že Advaita Ācārya je inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství. Na tom není nic špatného, neboť je to doopravdy samotný Pán.“

Text 35: „Jelikož ale dĕlá z inkarnace Boha chudého žebráka, potrestám ho, abych ho napravil.“

Text 36: Pán nařídil Govindovi: „Ode dneška nedovol tomu bāulovi Kamalākāntovi Viśvāsovi sem chodit.“

Text 37: Jakmile se Kamalākānta Viśvāsa doslechl o trestu, který mu udĕlil Śrī Caitanya Mahāprabhu, byl velice nešťastný. Když se o nĕm však dozvĕdĕl Advaita Prabhu, velice Ho to potĕšilo.

Text 38: Když Advaita Ācārya Prabhu vidĕl Kamalākāntu Viśvāse smutného, řekl mu: „Máš obrovské štĕstí, že tĕ potrestal Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Pán Caitanya Mahāprabhu.“

Text 39: „Mĕ dříve Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu stále uctíval jako staršího, ale Mnĕ se tato úcta nelíbila. Moje mysl tím trpĕla, a tak jsem vymyslel plán.“

Text 40: „Začal jsem tedy vykládat Yoga-vāśiṣṭhu, která považuje osvobození za konečný cíl života. Pán se na Mĕ kvůli tomu rozzlobil a navenek se Mnou jednal s neúctou.“

Text 41: „Když jsem byl od Pána Caitanyi potrestán, byl jsem šťastný, že Mĕ potrestal podobnĕ jako Śrī Mukundu.“

Text 42: „Podobnĕ byla potrestána i matka Śacīdevī. Kdo by mohl mít vĕtší štĕstí než ona, když dostala takový trest?“

Text 43: Śrī Advaita Ācārya Prabhu takto Kamalākāntu Viśvāse uklidnil a potom šel navštívit Caitanyu Mahāprabhua.

Text 44: Śrī Advaita Ācārya řekl Pánu Caitanyovi: „Nechápu Tvoje transcendentální zábavy. Kamalākāntovi Viśvāsovi jsi prokázal vĕtší přízeň, než obvykle prokazuješ Mnĕ.“

Text 45: „Přízeň, kterou jsi obdařil Kamalākāntu, je tak velká, že ani Mnĕ jsi takovou nikdy neprojevil. Jakého přestupku jsem se dopustil u Tvých lotosových nohou, že Mi takovou přízeň nechceš projevit?“

Text 46: Jakmile to Pán Caitanya Mahāprabhu uslyšel, spokojenĕ se rozesmál a okamžitĕ zavolal Kamalākāntu Viśvāse.

Text 47: Advaita Ācārya potom Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Proč jsi ho zavolal zpátky a dovolil Mu, aby Tĕ zase mohl vidĕt? Nadvakrát Mĕ podvedl.“

Text 48: Mysl Caitanyi Mahāprabhua byla spokojená, když to slyšel. Pouze Oni dva navzájem rozumĕli svým myšlenkám.

Text 49: Pán Caitanya Mahāprabhu Kamalākāntu poučil: „Jsi bāuliyā – ten, kdo nezná vĕci takové, jaké jsou. Proč se takhle chováš? Proč narušuješ soukromí Advaity Ācāryi a poškozuješ Jeho náboženské zásady?“

Text 50: „Advaita Ācārya, Můj duchovní mistr, by nikdy nemĕl přijímat milodary od bohatých lidí nebo králů, neboť přijme-li duchovní mistr peníze či obilí od takových materialistů, jeho mysl se znečistí.“

Text 51: „Je-li mysl znečistĕná, je velice tĕžké vzpomínat na Kṛṣṇu, a když je myšlení na Kṛṣṇu narušeno, život nic nepřináší.“

Text 52: „Človĕk přestane být oblíbený v očích veřejnosti, protože to zničí jeho zbožnost a dobrou povĕst. Vaiṣṇava a zvláštĕ ten, kdo jedná jako duchovní mistr, se nesmí takto chovat. Této skutečnosti je třeba si být neustále vĕdom.“

Text 53: Když Caitanya Mahāprabhu takto poučil Kamalākāntu, všichni přítomní to přijali tak, že je to určeno každému. Advaita Ācārya z toho mĕl velikou radost.

Text 54: Pouze Pán Caitanya Mahāprabhu rozumĕl zámĕrům Advaity Ācāryi a Advaita Ācārya ocenil důležitý pokyn Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 55: V tomto výroku je obsaženo mnoho důvĕrných myšlenek, které nebudu všechny popisovat v obavách, abych zbytečnĕ nezvĕtšoval objem této knihy.

Text 56: Pátou vĕtví Advaity Ācāryi byl Śrī Yadunandana Ācārya, který mĕl tolik vĕtví a jejich odnoží, že není možné o nich psát.

Text 57: Śrī Yadunandana Ācārya byl žákem Vāsudevy Datty a obdržel veškerou jeho milost. Proto byl schopen přijmout lotosové nohy Pána Caitanyi ze všech možných úhlů pohledu jako svrchované útočištĕ.

Text 58: Bhāgavata Ācārya, Viṣṇudāsa Ācārya, Cakrapāṇi Ācārya a Ananta Ācārya byli šestá, sedmá, osmá a devátá vĕtev Advaity Ācāryi.

Text 59: Nandinī, Kāmadeva, Caitanya dāsa, Durlabha Viśvāsa a Vanamālī dāsa byli desátá, jedenáctá, dvanáctá, třináctá a čtrnáctá vĕtev Śrī Advaity Ācāryi.

Text 60: Jagannātha Kara, Bhavanātha Kara, Hṛdayānanda Sena a Bholānātha dāsa byli patnáctá, šestnáctá, sedmnáctá a osmnáctá vĕtev Advaity Ācāryi.

Text 61: Yādava dāsa, Vijaya dāsa, Janārdana dāsa, Ananta dāsa, Kānu Paṇḍita a Nārāyaṇa dāsa byli devatenáctá, dvacátá, dvacátá první, dvacátá druhá, dvacátá třetí a dvacátá čtvrtá vĕtev Advaity Ācāryi.

Text 62: Śrīvatsa Paṇḍita, Haridāsa Brahmacārī, Puruṣottama Brahmacārī a Kṛṣṇadāsa byli dvacátá pátá, dvacátá šestá, dvacátá sedmá a dvacátá osmá vĕtev Advaity Ācāryi.

Text 63: Puruṣottama Paṇḍita, Raghunātha, Vanamālī Kavicandra a Vaidyanātha byli dvacátá devátá, třicátá, třicátá první a třicátá druhá vĕtev Advaity Ācāryi.

Text 64: Lokanātha Paṇḍita, Murāri Paṇḍita, Śrī Haricaraṇa a Mādhava Paṇḍita byli třicátá třetí, třicátá čtvrtá, třicátá pátá a třicátá šestá vĕtev Advaity Ācāryi.

Text 65: Vijaya Paṇḍita a Śrīrāma Paṇḍita byly dvĕ důležité vĕtve Advaity Ācāryi. Vĕtví je nespočet, ale já je nejsem schopen všechny vyjmenovat.

Text 66: Vĕtev Advaity Ācāryi dostávala vodu od původního zahradníka, Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Tak byly vyživovány i její odnože, a plody a kvĕty na nich rostly v hojnosti.

Text 67: Po odchodu Pána Caitanyi Mahāprabhua nĕkteré tyto vĕtve z nešťastných příčin opustily Jeho cestu.

Text 68: Nĕkteré vĕtve neprojevily uznání původnímu kmeni, jenž vyživoval a udržoval celý strom. Za tento nevdĕk se na nĕ původní kmen rozzlobil.

Text 69: Pán Caitanya je proto nekropil vodou své milosti, a tak postupnĕ vyschly a odumřely.

Text 70: Človĕk, který postrádá vĕdomí Kṛṣṇy, není o nic lepší než suché dřevo nebo mrtvola. Je mrtvý, i když dosud ještĕ žije, a po smrti ho potrestá Yamarāja.

Text 71: Za ateisty podléhající Yamarājovu trestu mají být považováni nejen svedení potomci Advaity Ācāryi, ale všichni, kdo se staví proti hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 72: Každému, kdo oponuje hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua – ať se jedná o vzdĕlaného učence, velkého asketu, úspĕšného hospodáře, či slavného sannyāsīho – je souzeno vytrpĕt si trest, který mu Yamarāja udĕlí.

Text 73: Všichni potomkové Advaity Ācāryi, kteří přijali cestu Śrī Acyutānandy, byli velcí oddaní.

Text 74: Oddaní, kteří přísnĕ následovali cestu Caitanyi Mahāprabhua, milostí Advaity Ācāryi bez potíží získali útočištĕ u lotosových nohou Pána Caitanyi.

Text 75: Závĕrem tedy je, že cesta Acyutānandy je podstatou duchovního života. Ti, kdo po této cestĕ nešli, zabloudili.

Text 76: Proto se miliónkrát s úctou klaním skutečným následovníkům Acyutānandy, pro které byl Śrī Caitanya Mahāprabhu vším.

Text 77: Takto jsem v krátkosti popsal tři vĕtve (Acyutānandy, Kṛṣṇy Miśry a Gopāla) potomků Śrī Advaity Ācāryi.

Text 78: Advaita Ācārya má rozmanité hlavní a vedlejší vĕtve. Vyjmenovat je všechny by bylo velmi tĕžké. Představil jsem jen letmý pohled na celý kmen, jeho vĕtve a jejich odnože.

Text 79: Poté, co jsem popsal hlavní a vedlejší vĕtve Advaity Ācāryi, se nyní pokusím popsat nĕkteré z následovníků Śrī Gadādhara Paṇḍita, nejdůležitĕjší ze všech vĕtví.

Text 80: Hlavními vĕtvemi Śrī Gadādhara Paṇḍita byli (1) Śrī Dhruvānanda, (2) Śrīdhara Brahmacārī, (3) Haridāsa Brahmacārī a (4) Raghunātha Bhāgavata Ācārya.

Text 81: Pátou vĕtví byl Ananta Ācārya, šestou Kavi Datta, sedmou Nayana Miśra, osmou Gaṅgāmantrī, devátou Māmu Ṭhākura a desátou byl Kaṇṭhābharaṇa.

Text 82: Jedenáctou vĕtví Gadādhara Gosvāmīho byl Bhūgarbha Gosāñi a dvanáctou byl Bhāgavata dāsa. Oba dva odešli do Vrindávanu a tam strávili celý život.

Text 83: Třináctou vĕtví byl Vāṇīnātha Brahmacārī a čtrnáctou byl Vallabha- -caitanya dāsa. Obĕ tyto vznešené osobnosti byly neustále naplnĕné láskou ke Kṛṣṇovi.

Text 84: Patnáctou vĕtví byl Śrīnātha Cakravartī, šestnáctou Uddhava, sedmnáctou Jitāmitra a osmnáctou Jagannātha dāsa.

Text 85: Devatenáctou vĕtev představoval Śrī Hari Ācārya, dvacátou Sādipuriyā Gopāla, dvacátou první Kṛṣṇadāsa Brahmacārī a dvacátou druhou Puṣpagopāla.

Text 86: Dvacátou třetí vĕtví byl Śrīharṣa, dvacátou čtvrtou Raghu Miśra, dvacátou pátou Lakṣmīnātha Paṇḍita, dvacátou šestou Baṅgavāṭī Caitanya dāsa a dvacátou sedmou Raghunātha.

Text 87: Dvacátou osmou vĕtví byl Amogha Paṇḍita, dvacátou devátou Hastigopāla, třicátou Caitanya-vallabha, třicátou první Yadu Gāṅguli a třicátou druhou Maṅgala Vaiṣṇava.

Text 88: Třicátá třetí vĕtev, Śivānanda Cakravartī, který žil neustále ve Vrindávanu, mĕl pevnou víru. Je považován za důležitou vĕtev Gadādhara Paṇḍita.

Text 89: Tak jsem v krátkosti popsal hlavní a vedlejší vĕtve Gadādhara Paṇḍita. Je však ještĕ hodnĕ jiných, o kterých jsem se zde nezmínil.

Text 90: Všichni následovníci Śrī Gadādhara Paṇḍita jsou považováni za vznešené oddané, neboť mĕli Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua za svůj život a duši.

Text 91: Pouhým vzpomínáním na jména všech tĕchto hlavních i vedlejších vĕtví tří kmenů, jež jsem popsal (Nityānandy, Advaity a Gadādhara), se človĕk vysvobodí ze zapletení v hmotném svĕtĕ.

Text 92: Pouhým vzpomínáním na jména všech tĕchto vaiṣṇavů se dá dospĕt k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Prostým vzpomínáním na jejich svatá jména se dosáhne splnĕní všech tužeb.

Text 93: Klaním se proto u lotosových nohou každého z nich, a nyní chronologicky popíši zábavy zahradníka, Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 94: Oceán zábav Pána Caitanyi Mahāprabhua je nezmĕřitelný a bezedný. Kdo by se ho opovážil mĕřit?

Text 95: Do tohoto oceánu není možné se ponořit, ale jeho sladká a svĕží vůnĕ přitahuje moji mysl. Zůstávám proto stát na jeho břehu a snažím se ochutnat alespoň kapku.

Text 96: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.