KAPITOLA SEDMÁ

SLOKA 1: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó nesmírnĕ požehnaný Uddhavo, odhalil jsi správnĕ Moji touhu odstranit yaduovskou dynastii z povrchu Zemĕ a vrátit se do svého sídla na Vaikuṇṭĕ. Pán Brahmā, Pán Śiva a všichni ostatní vládci vesmíru se ke Mnĕ nyní modlí, abych se vrátil do svého sídla na Vaikuṇṭĕ.

SLOKA 2: Sestoupil jsem do tohoto svĕta se svou úplnou částí, Pánem Baladevou, v odpovĕď na modlitby Pána Brahmy, a provádĕl jsem různé činnosti v zájmu polobohů. Nyní je Má mise v tomto svĕtĕ splnĕná.

SLOKA 3: Kvůli kletbĕ brāhmaṇů nyní yaduovská dynastie nevyhnutelnĕ zanikne následkem bratrovražedného boje a ode dneška sedmého dne se vzedme oceán a zaplaví toto mĕsto Dvāraku.

SLOKA 4: Ó svĕtče Uddhavo, zanedlouho opustím tuto Zemi. Bude pak přemožena vĕkem Kali a pozbyde veškeré zbožnosti.

SLOKA 5: Můj milý Uddhavo, nemĕl bys tady na Zemi zůstávat, až opustím tento svĕt. Můj drahý oddaný, ty jsi bez hříchu, ale v Kali-yuze lidé propadnou hříšným činnostem všeho druhu. Proto tu nezůstávej.

SLOKA 6: Nyní by ses mĕl zcela vzdát veškeré připoutanosti ke svým přátelům a příbuzným a upřít svou mysl na Mĕ. Takto bys mĕl putovat po Zemi neustále si Mĕ vĕdom a pozorovat vše rovnocenným pohledem.

SLOKA 7: Můj milý Uddhavo, hmotný vesmír, který vnímáš prostřednictvím své mysli, řeči, očí, uší a dalších smyslů, je výtvor klamu, který je pokládán za skutečný kvůli vlivu māyi. Mĕl bys totiž vĕdĕt, že všechny objekty hmotných smyslů jsou dočasné.

SLOKA 8: Ten, jehož vĕdomí je zmatené klamem, vnímá u hmotných objektů mnoho rozdílů v hodnotách a významech. Proto stále jedná na úrovni hmotného dobra a zla a je tĕmito koncepty spoutaný. Jelikož je pohroužený v hmotné dualitĕ, uvažuje o konání povinností, nekonání povinností a konání zakázaných činností.

SLOKA 9: Mĕl bys tedy ovládnout všechny své smysly, tím si podmanit i mysl, a tak vidĕt celý svĕt umístĕný ve vlastním já, které je rozšířené všude. Toto individuální vlastní já bys mĕl také vidĕt ve Mnĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.

SLOKA 10: Až budeš plnĕ obdařený konečným poznáním Véd a zrealizuješ konečný smysl tohoto poznání v praxi, budeš schopný vnímat čisté vlastní já a díky tomu bude tvá mysl spokojená. Od té doby budeš drahý všem živým bytostem, polobohy počínaje, a žádné rušivé situace v životĕ nebudou překážkou tvého pokroku.

SLOKA 11: Ten, kdo transcendoval hmotné dobro a zlo, jedná automaticky v souladu s příkazy písem a vyhýbá se zakázaným činnostem. Seberealizovaná osoba to dĕlá spontánnĕ jako nevinné dítĕ, a ne proto, že by uvažovala z hlediska hmotného dobra a zla.

SLOKA 12: Ten, kdo je laskavým dobrodincem všech živých bytostí, kdo je klidný a neochvĕjný v poznání a realizaci, Mĕ vidí ve všech vĕcech. Tato osoba již nikdy nepoklesne do kolobĕhu rození a umírání.

SLOKA 13: Śrī Śukadeva Gosvāmi řekl: Ó králi, takto poučil Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, svého čistého oddaného Uddhavu, který dychtil získat poznání od Pána. Uddhava se pak Pánu poklonil a takto promluvil.

SLOKA 14: Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane, jen Ty udílíš výsledky praktikování yogy a jsi tak laskavý, že svým vlivem obdarováváš svého oddaného dokonalostí yogy. Jsi tedy Nejvyšší Duše realizovaná prostřednictvím yogy a jsi zdrojem všech mystických sil. Pro můj svrchovaný prospĕch jsi vysvĕtlil postup, jak se vzdát hmotného svĕta přijetím sannyāsu, odříkání.

SLOKA 15: Můj milý Pane, ó Nejvyšší Duše, pro ty, jejichž mysl je připoutaná k uspokojování smyslů, a zvláštĕ pro Ty, kdo postrádají oddanost Tobĕ, je velmi tĕžké se takto zříkat hmotného požitku. To je můj názor.

SLOKA 16: Ó můj Pane, já sám jsem úplný hlupák, protože mé vĕdomí je pohroužené v hmotném tĕle a tĕlesných vztazích, což jsou všechno výtvory Tvé matoucí energie. Uvažuji tedy: „Jsem toto tĕlo a všichni tito příbuzní jsou moji.“ Proto Tĕ prosím, můj Pane, pouč tohoto nebohého služebníka. Řekni mi, jak mohu velmi snadno vykonat Tvé pokyny.

SLOKA 17: Můj milý Pane, Ty jsi Absolutní Pravda, Nejvyšší Osobnost Božství, a zjevuješ se svým oddaným. Kromĕ Tebe nevidím nikoho jiného, kdo by mi mohl skutečnĕ vyložit dokonalé poznání. Tak dokonalý mistr se nenajde ani mezi polobohy na nebi – i ti, Pánem Brahmou počínaje, jsou zmatení Tvou klamnou energií. Jsou to podmínĕné duše považující svá hmotná tĕla a tĕlesné expanze za nejvyšší pravdu.

SLOKA 18: Už mĕ unavuje hmotný život, ó Pane, a sužuje hmotné strádání, a proto se Ti teď odevzdávám, neboť Ty jsi dokonalý Pán. Jsi nekonečná, vševĕdoucí Nejvyšší Osobnost Božství a ve Tvém duchovním sídle na Vaikuṇṭĕ nejsou přítomné žádné rušivé vlivy. Však jsi také známý jako Nārāyaṇa, pravý přítel všech živých bytostí.

SLOKA 19: Nejvyšší Pán odpovĕdĕl: Ty lidské bytosti, které jsou schopné důkladnĕ analyzovat skutečnou situaci v hmotném svĕtĕ, se obvykle dovedou povznést nad nepříznivý život založený na hrubohmotném požitku.

SLOKA 20: Inteligentní človĕk, který umí vnímat svĕt kolem sebe a používat zdravou logiku, může pomocí vlastní inteligence získat pravý prospĕch. Nĕkdy tedy človĕk jedná jako svůj vlastní poučující duchovní mistr.

SLOKA 21: Ti, kdo se v lidském tĕle umĕjí ovládat a jsou znalí sāṅkhyové duchovní vĕdy, Mĕ mohou přímo vidĕt se všemi Mými energiemi.

SLOKA 22: V tomto svĕtĕ existuje mnoho druhů stvořených tĕl – nĕkterá s jednou nohou, jiná se dvĕma, třemi, čtyřmi či více nohami a další bez nohou – ale ze všech je Mi skutečnĕ drahé lidské tĕlo.

SLOKA 23: I když Mĕ, Nejvyššího Pána, nelze nikdy postihnout obyčejným smyslovým vnímáním, ti, kdo se nacházejí v lidském tĕle, mohou použít svou inteligenci a další schopnosti vnímání k tomu, aby Mĕ přímo hledali podle zjevných i nepřímo zjištĕných příznaků.

SLOKA 24: V této souvislosti uvádĕjí mudrci historické vyprávĕní o rozhovoru mezi velmi mocným králem Yaduem a jedním avadhūtou.

SLOKA 25: Mahārāja Yadu jednou pozoroval jistého brāhmaṇu avadhūtu, jenž vypadal docela mladĕ a učenĕ, jak se beze strachu toulá po kraji. Jelikož král sám byl velmi dobrý znalec duchovní vĕdy, využil příležitosti k tomu, aby mu položil následující otázku.

SLOKA 26: Śrī Yadu řekl: Ó brāhmaṇo, vidím, že nepraktikuješ žádné náboženské činnosti, a přesto jsi nabyl velmi pokročilého pochopení všech vĕcí a všech lidí v tomto svĕtĕ. Řekni mi prosím, pane, jak jsi získal tuto neobyčejnou inteligenci a proč volnĕ putuješ po svĕtĕ a chováš se jako dítĕ?

SLOKA 27: Lidské bytosti obvykle usilovnĕ následují náboženství, ekonomický rozvoj, smyslový požitek a také poznání duše. Jejich obvyklou motivací je prodloužit si život, proslavit se a užívat si hmotného bohatství.

SLOKA 28: Zato ty, i když jsi schopný, učený, zkušený, pohledný a velmi výřečný, nic nedĕláš a ani si nic nepřeješ. Vypadáš naopak otupĕle a pomatenĕ, jako kdybys byl nĕjaký duch.

SLOKA 29: I když všichni lidé v hmotném svĕtĕ hoří ve velkém lesním požáru chtíče a chamtivosti, ty jím zůstáváš nedotčený a oheň tĕ nepálí. Jsi jako slon, který se před lesním požárem uchýlí do vody řeky Gangy.

SLOKA 30: Ó brāhmaṇo, vidíme, že nepřicházíš do styku s hmotným požitkem a že putuješ sám, bez jakýchkoliv společníků nebo členů rodiny. Jelikož se tĕ upřímnĕ ptáme, řekni nám tedy prosím, co je příčinou té silné extáze, kterou cítíš ve svém nitru?

SLOKA 31: Pán Kṛṣṇa pokračoval: Inteligentní král Yadu, který byl vždy uctivý k brāhmaṇům, čekal se sklonĕnou hlavou, zatímco brāhmaṇa, potĕšený královým postojem, začal odpovídat.

SLOKA 32: Brāhmaṇa řekl: Můj milý králi, se svou inteligencí jsem se uchýlil k mnoha duchovním mistrům. Poté, co jsem od nich získal transcendentální poznání, toulám se teď po Zemi jako osvobozený. Prosím poslouchej, jak ti je popíši.

SLOKA 33-35: Ó králi, vyhledal jsem útočištĕ u čtyřiadvaceti guruů: zemĕ, vzduch, nebe, voda, oheň, mĕsíc, slunce, holub a krajta; moře, můra, včela, slon a zlodĕj medu; jelen, ryba, prostitutka Piṅgalā, pták kurara a dítĕ; mladá dívka, výrobce šípů, had, pavouk a vosa. Můj milý králi, zkoumáním jejich činností jsem se naučil vĕdĕ o vlastním já.

SLOKA 36: Prosím poslouchej, ó synu Mahārāje Yayātiho, ó tygře mezi muži, jak ti vysvĕtlím, co jsem se od každého z tĕchto guruů naučil.

SLOKA 37: Rozvážný človĕk by i v situaci, kdy ho sužují jiné živé bytosti, mĕl chápat, že ti, kdo na nĕho útočí, jednají bezmocnĕ pod vlivem Boha, a tak by se nikdy nemĕl nechat svést ze své cesty. Toto pravidlo jsem se naučil od zemĕ.

SLOKA 38: Svĕtec by se mĕl od hory naučit vĕnovat všechny své snahy službĕ ostatním a učinit jejich blaho jediným účelem své existence. Rovnĕž, jako žák stromu, by se mĕl naučit zasvĕcovat svůj život ostatním.

SLOKA 39: Učený mudrc má nacházet uspokojení v jednoduchém udržování své existence a nemá usilovat o uspokojování hmotných smyslů. Mĕl by tedy pečovat o hmotné tĕlo takovým způsobem, aby to nezničilo jeho vyšší poznání a aby se jeho řeč a mysl neodchýlily od seberealizace.

SLOKA 40: I transcendentalistu obklopuje bezpočet hmotných objektů, jež mají dobré či špatné vlastnosti. Ale ten, kdo transcendoval hmotné dobro a zlo, by se nemĕl zaplétat, ani když je ve styku s hmotnými objekty. Mĕl by se chovat jako vítr.

SLOKA 41: Seberealizovaná duše může bĕhem svého pobytu v tomto svĕtĕ žít v různých hmotných tĕlech a vnímat jejich různé vlastnosti a činnosti, ale nikdy se nezaplétá, tak jako vítr přenáší různé vůnĕ, ale nikdy se s nimi nemísí.

SLOKA 42: Rozvážný mudrc by mĕl vĕdĕt, že i když žije v hmotném tĕle, on sám je čistá duše. Mĕl by také vidĕt, že duše vstupuje do všech forem života, pohyblivých i nehybných, a že jsou tedy individuální duše všudypřítomné. Dále by mĕl zaznamenat, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je jako Nadduše současnĕ přítomný ve všem. Jak individuální duše, tak Nadduše se dají chápat přirovnáním k povaze nebe – i když se nebe rozpíná všude a vše v nĕm spočívá, s ničím se nemísí a nic ho nemůže rozdĕlit.

SLOKA 43: I když mocný vítr po nebi unáší mraky a bouře, nebe se toto dĕní nedotýká a není jím ovlivnĕné. Ani duše se ve skutečnosti nemĕní a není ovlivnĕna stykem s hmotnou přírodou. Přestože živá bytost vstupuje do tĕla, jež tvoří zemĕ, voda a oheň, a přestože ji pohánĕjí tři kvality přírody stvořené vĕčným časem, její vĕčná duchovní povaha tím není nikdy ovlivnĕna.

SLOKA 44: Ó králi, svĕtec je jako voda, protože v sobĕ nemá žádné nečistoty, jeho povaha je vlídná a svou mluvou vytváří podobnĕ krásné vibrace jako tekoucí voda. Když živá bytost tohoto svĕtce jen spatří, dotkne se ho nebo ho uslyší, očistí se tak jako ve styku s čistou vodou. Takto svĕtec – jako svaté místo – očišťuje všechny, kdo s ním přijdou do styku, protože stále opĕvuje slávu Pána.

SLOKA 45: Svĕtci se podstupováním askeze stávají mocnými. Nechtĕjí si užívat ničeho v hmotném svĕtĕ, a proto mají neochvĕjné vĕdomí. Tito mudrci jsou přirozenĕ osvobození. Přijímají potravu, které se jim dostane řízením osudu, a pokud shodou okolností snĕdí znečištĕné jídlo, nemá to na nĕ vliv, tak jako oheň spálí nečisté vĕci, které se do nĕj vloží.

SLOKA 46: Tak jako oheň zůstává svĕtec nĕkdy skrytý a jindy se projeví. Ve prospĕch podmínĕných duší, které touží po skutečném štĕstí, může svĕtec přijmout postavení uctívaného duchovního mistra a tehdy jako oheň spaluje na popel všechny minulé i budoucí hříšné reakce tĕch, kdo ho uctívají, tím, že milostivĕ přijímá, co mu nabízejí.

SLOKA 47: Tak jako se oheň projevuje různĕ v kusech dřeva s různou velikostí a vlastnostmi, všemohoucí Nejvyšší Duše vypadá poté, co vstoupí do tĕl vyšších a nižších forem života vytvořených svou vlastní energií, jako kdyby přijímala totožnost každé z nich.

SLOKA 48: Všechny fáze našeho hmotného života, jež začínají zrozením a vrcholí smrtí, se pojí s tĕlem a nemají vliv na duši, tak jako zdánlivé dorůstání a ubývání mĕsíce neovlivňuje samotný mĕsíc. Tyto zmĕny jsou vynucené neviditelnými pohyby času.

SLOKA 49: Plameny ohnĕ se objevují a mizí každým okamžikem, ale bĕžný pozorovatel si tohoto tvoření a zanikání přesto nevšímá. Také mocné vlny času se valí bez ustání jako silné říční proudy a nepostřehnutelnĕ způsobují rození, růst a smrt nesčetných hmotných tĕl. Duše, která je tak neustále nucená mĕnit své postavení, však nedokáže působení času vnímat.

SLOKA 50: Tak jako slunce svými mocnými paprsky odpařuje velké množství vody, kterou pozdĕji vrací na zem v podobĕ deštĕ, svĕtec přijímá svými hmotnými smysly hmotné objekty všeho druhu a v pravý čas, když se na nĕho obrátí správná osoba a požádá ho o nĕ, je vrátí. Takto se nezaplétá ani když smyslové objekty přijímá, ani když se jich zříká.

SLOKA 51: Přestože se slunce odráží v různých objektech, samo se nikdy nedĕlí ani nesplývá se svým odrazem. To by si o nĕm mohly myslet jedinĕ osoby s tupou inteligencí. Také duše zůstává nerozdĕlená a nehmotná, přestože se odráží v různých hmotných tĕlech.

SLOKA 52: Nikdo by k nikomu a ničemu nemĕl chovat přehnanou náklonnost či připoutanost, jinak bude muset velmi trpĕt jako hloupý holub.

SLOKA 53: Jednou žil v lese jeden holub se svou manželkou. Zbudoval si hnízdo ve stromĕ a tam strávil nĕkolik let v její společnosti.

SLOKA 54: Oba holubi velmi lpĕli na udržování své domácnosti. Jelikož byla jejich srdce svázaná sentimentální náklonností, přitahovali jeden druhého svými pohledy, tĕlesnými rysy a stavy mysli. Tak se navzájem naprosto spoutali svou láskou.

SLOKA 55: S naivní důvĕrou v budoucnost spolu odpočívali, sedávali, procházeli se, postávali, rozmlouvali, hráli si, jedli a tak dále mezi lesními stromy jako zamilovaný pár.

SLOKA 56: Kdykoliv si holubice nĕco přála, ó králi, lichotkami pro to získala manžela a on ji na oplátku uspokojoval tím, že i za cenu velkých obtíží vĕrnĕ dĕlal vše, co chtĕla. Tak v její společnosti nedokázal ovládat své smysly.

SLOKA 57: Potom holubice poprvé otĕhotnĕla. Když nadešel její čas, snesla počestná paní za přítomnosti svého manžela v hnízdĕ nĕkolik vajec.

SLOKA 58: Když dozrál čas, z tĕchto vajec se narodila holoubátka s křehkými tĕlíčky a jemným peřím, jež vytvořily nepochopitelné energie Pána.

SLOKA 59: Oba holubi si své dĕti zamilovali a s velkým potĕšením naslouchali jejich žvatlavému štĕbetání, které rodičům znĕlo jako rajská hudba. Začali tedy malé ptáčky, kteří se jim narodili, s láskou vychovávat.

SLOKA 60: Ptačí rodiče byli bez sebe radostí z pohledu na jemná křidýlka svých dĕtí, z jejich cvrlikání, z jejich roztomile nevinného batolení se v hnízdĕ a z jejich pokusů vyskočit a létat. Když vidĕli, že jejich dĕti jsou šťastné, byli také šťastní.

SLOKA 61: Srdce pošetilých ptáků byla spoutaná vzájemnou náklonností. Úplnĕ zmatení klamnou energií Pána Viṣṇua se tak dále starali o mláďata, která se jim narodila.

SLOKA 62: Jednoho dne se obĕ hlavy rodiny vydaly najít pro dĕti potravu. S dychtivou touhou náležitĕ nakrmit své potomstvo dlouho poletovali po celém lese.

SLOKA 63: V tu dobu spatřil holoubátka pohybující se poblíž svého hnízda jistý lovec, který se bezcílnĕ procházel lesem. Roztáhl svou síť a všechna je pochytal.

SLOKA 64: Holub a jeho žena vždy dychtili živit své dĕti a za tím účelem byli pryč v lese. Poté, co obstarali patřičné jídlo, vraceli se teď do svého hnízda.

SLOKA 65: Když holubice zahlédla své dĕti polapené v lovcovĕ síti, zasáhla ji mučivá úzkost a s křikem k nim pospíchala. Mláďata zase volala ji.

SLOKA 66: Holubice se vždy nechávala spoutávat provazy silné hmotné náklonnosti, a tak byla její mysl přemožena zármutkem. V sevření Pánovy matoucí energie se úplnĕ zapomnĕla a jak pospíchala ke svým bezmocným dĕtem, byla znenadání lapena v lovcovĕ síti.

SLOKA 67: Když nešťastný holub vidĕl své dĕti, které mu byly dražší než vlastní život, i svou drahou ženu, kterou pokládal za sobĕ rovnou ve všech ohledech, osudnĕ chycené v lovcovĕ síti, začal zoufale naříkat.

SLOKA 68: Holub řekl: Bĕda, jen pohleďte na moji zkázu! Jsem velký hlupák, protože jsem se řádnĕ nevĕnoval zbožnému jednání. Nedosáhl jsem uspokojení ani jsem nesplnil účel života. Má drahá rodina, která byla základem mého náboženství, ekonomického rozvoje a smyslového požitku, je teď beznadĕjnĕ zničená.

SLOKA 69: Byli jsme s manželkou ideální dvojice. Vždy mĕ vĕrnĕ poslouchala a ve skutečnosti mĕ považovala za své uctívané božstvo. Ale teď, když vidĕla, že její dĕti jsou pryč a domov je prázdný, mĕ opustila a odešla s našimi svatými dĕtmi do nebe.

SLOKA 70: Nyní je ze mĕ zoufalec žijící v prázdném domĕ. Má žena je mrtvá a mé dĕti také. Proč bych mĕl vůbec chtít žít? Srdce mĕ z odloučení od mé rodiny tak bolí, že život samotný se mi stal pouhým utrpením.

SLOKA 71: Jak tak otec holub nešťastnĕ hledĕl na své nebohé dĕti polapené v síti a na pokraji smrti žalostnĕ zápasící o svobodu, přestalo mu to myslet, a tak sám padl do lovcovy sítĕ.

SLOKA 72: Krutý lovec, který tím, že chytil holuba, jeho ženu i všechny jejich dĕti, dosáhl svého, se vydal domů.

SLOKA 73: Ten, kdo příliš lpí na rodinném životĕ, je tímto způsobem v srdci rozrušený a snaží se stejnĕ jako holub nalézt potĕšení ve svĕtské sexuální přitažlivosti. Lakomce zaneprázdnĕného starostí o svoji rodinu čeká velké utrpení i se všemi jeho příbuznými.

SLOKA 74: Ten, kdo dospĕl do lidského tĕla, má dveře k osvobození doširoka otevřené. Pokud se však vĕnuje pouze rodinnému životu jako pošetilý pták v tomto příbĕhu, je třeba ho považovat za nĕkoho, kdo vystoupal hodnĕ vysoko, jen aby uklouzl a zase spadl.