KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Text 1: Snažím se psát o transcendentálních činnostech a duchovním šílenství Pána Gauracandry, které jsou úžasné a neobyčejné. Opovažuji se o nich psát jen proto, že jsem o nich slyšel z úst tĕch, kdo je osobnĕ vidĕli.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl pohroužený v extázi a dnem i nocí se choval a mluvil jako blázen.

Text 4: Jednou Śrī Caitanya Mahāprabhu strávil polovinu noci ve společnosti Svarūpy Dāmodara Gosvāmīho a Rāmānandy Rāye hovory o zábavách Pána Kṛṣṇy.

Text 5: Při tĕchto hovorech o Kṛṣṇovi zpíval Svarūpa Dāmodara Gosvāmī písnĕ, které dokonale souznĕly s transcendentálními emocemi Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 6: Aby extázi Śrī Caitanyi Mahāprabhua doplnil, citoval Rāmānanda Rāya verše z knih Vidyāpatiho, Caṇḍīdāse a zvláštĕ z Gīta-govindy od Jayadevy Gosvāmīho.

Text 7: Śrī Caitanya Mahāprabhu čas od času také recitoval nĕjaký verš a potom ho s velkým nářkem vysvĕtloval.

Text 8: Takto strávil Śrī Caitanya Mahāprabhu polovinu noci zakoušením různých emocí. Svarūpa Dāmodara a Rāmānanda Rāya nakonec Pána přimĕli ulehnout na lůžko a odešli domů.

Text 9: Osobní služebník Śrī Caitanyi Mahāprabhua Govinda si lehl ke dveřím Pánova pokoje. Pán celou noc hlasitĕ zpíval Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.

Text 10: Najednou Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel melodii Kṛṣṇovy flétny a v extázi odešel, aby vidĕl Pána Kṛṣṇu.

Text 11: Všechny troje dveře byly jako obvykle zamčené, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu se přesto ve velké extázi dostal ze svého pokoje a vyšel z domu.

Text 12: Dostal se až do kravína na jižní stranĕ Simha-dváry, kde v bezvĕdomí upadl na zem mezi krávy ztailangské oblasti.

Text 13: Mezitím Govinda, který neslyšel od Śrī Caitanyi Mahāprabhua vycházet žádné zvuky, okamžitĕ poslal pro Svarūpu Dāmodara a otevřel dveře.

Text 14: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī potom zapálil pochodeň a se všemi oddanými se vydal Śrī Caitanyu Mahāprabhua hledat.

Text 15: Hledali všude možnĕ, až nakonec přišli do kravína u Simha-dváry, kde uvidĕli Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jak leží v bezvĕdomí mezi krávami.

Text 16: Ruce a nohy mĕl vtažené do tĕla jako želva. V ústech mĕl pĕnu, na celém tĕle zježené chlupy a z očí Mu tekly slzy.

Text 17: Když tam tak Pán v bezvĕdomí ležel, Jeho tĕlo vypadalo jako velká tykev. Navenek byl zcela netečný, ale uvnitř cítil obrovskou transcendentální blaženost.

Text 18: Všechny krávy okolo Pána čichaly k Jeho transcendentálnímu tĕlu, a když se jim v tom oddaní snažili zabránit, odmítaly se styku s transcendentálním tĕlem Śrī Caitanyi Mahāprabhua vzdát.

Text 19: Oddaní se Pána snažili různými způsoby probudit, ale vĕdomí se Mu stále nevracelo, tak Ho zvedli a odnesli domů.

Text 20: Všichni oddaní pak začali hlasitĕ zpívat Pánovi do uší Hare Kṛṣṇa mantru a po dlouhé dobĕ přišel Śrī Caitanya Mahāprabhu k vĕdomí.

Text 21: Jakmile se vrátil k vĕdomí, ruce a nohy vyšly z tĕla ven, a celé Jeho tĕlo bylo zase jako předtím.

Text 22: Śrī Caitanya Mahāprabhu vstal a pak se znovu posadil. Rozhlížel se z místa na místo a Svarūpy Dāmodara se zeptal: „Kam jsi Mĕ to přivedl?“

Text 23: „Zaslechl jsem tóny flétny a vydal se do Vrindávanu, kde jsem uvidĕl Kṛṣṇu, syna Mahārāje Nandy, jak na pastvinĕ hraje na flétnu.“

Text 24: „Znamením ze své flétny přivedl Śrīmatī Rādhārāṇī do jednoho stinného loubí, kam potom vstoupil i On sám, aby se s Ní oddával radovánkám.“

Text 25: „Vstoupil jsem do onoho loubí hned za Kṛṣṇou, protože Mé uši uchvátilo cinkání Jeho ozdob.“

Text 26: „Tam jsem vidĕl všemožné zábavy Kṛṣṇy a gopī, kteří spolu laškovali a smáli se. Zvuk jejich hlasů ještĕ zvĕtšil radost Mých uší.“

Text 27: „A právĕ v tu chvíli jste vy všichni spustili rámus a násilím jste Mĕ přivedli zpátky sem.“

Text 28: „A protože jste Mne přivedli zpátky sem, již jsem neslyšel nektarové hlasy Kṛṣṇy a gopī, cinkání jejich ozdob ani melodii flétny.“

Text 29: Ve velké extázi řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu Svarūpovi Dāmodarovi chvĕjícím se hlasem: „Moje uši umírají žízní. Recituj prosím nĕco, co tuto žízeň uhasí. Chtĕl bych to slyšet.“

Text 30: Svarūpa Dāmodara vĕdĕl, v jakém extatickém rozpoložení se Śrī Caitanya Mahāprabhu nachází, a proto sladkým hlasem recitoval následující verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu.

Text 31: „(Gopī řekly:) ,Můj drahý Pane Kṛṣṇo, kde je ve třech svĕtech žena, která by nebyla uchvácena rytmy sladkých písní vycházejících ze Tvé úžasné flétny? Kterou by to nesvedlo z cesty cudnosti? Tvoje krása je to nejvznešenĕjší ve třech svĕtech. Dokonce i krávy, ptáci, zvířata a stromy v lese ztuhnou blažeností, když zahlédnou Tvou krásu.̀  “

Text 32: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl po vyslechnutí tohoto verše přemožen extází gopī a začal ho vysvĕtlovat.

Text 33: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Gopī přišly v extázi na místo tance rāsa, ale když slyšely Kṛṣṇova slova plná nezájmu a odpoutanosti, pochopily, že se jich chce zříct. Začaly Ho proto rozzlobenĕ kárat.“

Text 34: „Ó drahý milenče,“ řekly, „prosím odpovĕz nám na jednu otázku. Kterou ze všech mladých žen v tomto vesmíru by nepřitahovaly tóny Tvé flétny?“

Text 35: „  ,Když hraješ na svou flétnu, melodie působí jako posel v podobĕ yoginī, která dokonale ovládá pronášení manter. Tento posel okouzluje všechny ženy ve vesmíru a přitahuje je k Tobĕ. Potom zvĕtší jejich velkou úzkost a přinutí je vzdát se zásady poslouchat nadřízené. Nakonec je násilím přivede k Tobĕ, aby se odevzdaly ve vztahu milenecké lásky.̀  “

Text 36: „  ,Melodie Tvé flétny, doprovázená Tvým pohledem, nás probodává šípy chtíče a nutí nás zanedbávat zásady zbožného života. Jsme vzrušené chtivými touhami a přicházíme za Tebou, zbavené studu i strachu. Ty se ale na nás teď zlobíš. Považuješ za špatné, že jsme porušily náboženské zásady a opustily naše domovy i manžely. Když nás tak poučuješ o náboženských zásadách, jsme bezmocné.̀  “

Text 37: „  ,Víme, že to všechno jsou dobře naplánované triky. Dobře víš, jak si dĕlat legraci, která ženy naprosto zničí, ale nám je jasné, že Tvoje skutečná mysl, slova i chování jsou jiné. Prosíme Tĕ proto, abys všech tĕchto vychytralých triků zanechal.̀  “

Text 38: „  ,Nektarové podmáslí tónů Tvé flétny, nektar Tvých sladkých slov a nektarový zvuk Tvých ozdob se mísí, aby upoutaly naše uši, mysli i životy, a tím nás zabíjíš.̀  “

Text 39: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl tato slova v hnĕvivé náladĕ, zatímco plaval na vlnách extatické lásky. Ponořen v oceánu úzkosti recitoval verš, který vyslovila Śrīmatī Rādhārāṇī, aby vyjádřila stejný pocit. Potom tento verš osobnĕ vysvĕtlil, a vychutnával si tak Kṛṣṇovu sladkost.

Text 40: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Má drahá přítelkynĕ, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, má hlas hluboký jako hřmĕní mraku na obloze. Cinkáním svých ozdob přitahuje uši gopī, a tóny své flétny přitahuje dokonce i bohyni štĕstí a další krásné ženy. Tento Pán, Osobnost Božství, známý jako Madana-mohana, jehož vtipná slova v sobĕ obsahují mnohé náznaky a hluboké významy, zvĕtšuje chtivé touhy Mých uší.̀  “

Text 41: „Kṛṣṇův hluboký hlas duní víc než čerstvá mračna a Jeho sladká píseň zahanbuje dokonce i sladký hlas kukačky. Jeho píseň je ve skutečnosti tak sladká, že pouhý útržek její melodie může zaplavit celý tento svĕt. Ten, komu vstoupí do ucha, už neuslyší nic jiného.“

Text 42: „Řekni Mi prosím, co mám dĕlat, Má drahá přítelkynĕ. Vlastnosti Kṛṣṇových tónů vydrancovaly Moje uši. Nyní však již tento Jeho transcendentální zvuk neslyším, a tolik Mi chybí, že jsem z toho témĕř mrtvá.“

Text 43: „Cinkání Kṛṣṇových nákotníčků překonává i písnĕ labutí a jeřábů a zvuk Jeho náramků zahanbuje i zpĕv ptáka caṭaky. Jakmile nĕkdo jen jednou dovolí, aby tyto zvuky vstoupily do jeho uší, nesnese již poslech čehokoliv jiného.“

Text 44: „Kṛṣṇova řeč je mnohem sladší než nektar. Každé z Jeho veselých slov je plné významu, a když se Jeho řeč smísí s Jeho úsmĕvem, který je jako kafr, výsledný zvuk a hluboký význam Kṛṣṇových slov vytvářejí různé transcendentální nálady.“

Text 45: „Jediná kapka tohoto transcendentálního blaženého nektaru je životem ucha, které je jako pták cakora žijící s nadĕjí, že tento nektar ochutná. Nĕkdy má tento ptáček štĕstí a může ho okusit, ale jindy to naneštĕstí nejde, a on proto témĕř umírá žízní.“

Text 46: „Transcendentální melodie Kṛṣṇovy flétny rozruší srdce žen po celém svĕtĕ už při jediném zaslechnutí. Jejich utažené opasky se uvolní a ony se stanou Kṛṣṇovými neplacenými služebnicemi. Ženou se ke Kṛṣṇovi, jako kdyby byly šílené.“

Text 47: „Dokonce i bohynĕ štĕstí přijde za Kṛṣṇou, když slyší zvuk Jeho flétny, a silnĕ doufá, že získá Jeho společnost, které se jí však nedostane. Když se vlny dychtivé touhy po Jeho společnosti zvĕtšují, podstupuje askezi, ale ani potom se s Ním nemůže setkat.“

Text 48: „Jen ti nejvĕtší šťastlivci mohou slyšet tyto čtyři nektarové zvuky – Kṛṣṇova slova, cinkání Jeho nákotníčků a náramků, Jeho hlas a melodii Jeho flétny. Uši toho, kdo tyto zvuky neslyší, jsou k ničemu, jako malé dĕravé lastury.“

Text 49: Když takto Śrī Caitanya Mahāprabhu naříkal, v Jeho mysli se probudilo zneklidnĕní a extáze. Spojilo se v Nĕm mnoho transcendentálních extází, včetnĕ úzkosti, nářku, pozornosti, dychtivosti, strachu, odhodlání a vzpomínání.

Text 50: Nahromadĕní všech tĕchto extází jednou v mysli Bilvamaṅgala Ṭhākura (Līlāśuky) vyvolalo výrok Śrīmatī Rādhārāṇī. Śrī Caitanya Mahāprabhu nyní ve stejné extatické náladĕ tento verš recitoval a pod vlivem svého šílenství vysvĕtlil jeho význam, který je obyčejným lidem neznámý.

Text 51: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Bĕda, co mám dĕlat? S kým mám mluvit? Nechť je nyní konec se vším, co jsem udĕlala v nadĕji, že se s Kṛṣṇou setkám. Řekni prosím nĕco příznivého, ale nemluv o Kṛṣṇovi. Bĕda, Kṛṣṇa leží v Mém srdci jako Amor; jak bych tedy o Nĕm mohla přestat hovořit? Na Kṛṣṇu, jehož úsmĕv je sladší než sladkost samotná a jenž přináší potĕšení Mé mysli a očím, nemohu zapomenout. Bĕda, Má velká touha po Kṛṣṇovi se zvĕtšuje každým okamžikem!“

Text 52: „Úzkost způsobená odloučením od Kṛṣṇy Mĕ připravila o trpĕlivost a nenapadá Mĕ, jak se s Ním setkat. Ó Mé přítelkynĕ, i vy jste se z nářku pomátly. Kdo Mi tedy řekne, jak Ho najdu?“

Text 53: „Ó Mé drahé přítelkynĕ, jak mohu najít Kṛṣṇu? Co mám dĕlat? Kam mám jít? Kde Ho mohu potkat? Jelikož nemůžu najít Kṛṣṇu, Můj život Mĕ opouští.“

Text 54: Śrī Caitanya Mahāprabhu najednou ztichl a zamyslel se nad stavem své mysli. Vzpomnĕl si na slova Piṅgaly, a to v Nĕm probudilo extázi, která Ho přimĕla promluvit. Tak vysvĕtlil význam verše.

Text 55: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Když se vzdám nadĕje na setkání s Kṛṣṇou, budu šťastná. Přestaňme tedy s tímto neslavným rozhovorem o Kṛṣṇovi. Bude pro nás lepší mluvit o nĕjakých slavných tématech a na Nĕho zapomenout.“

Text 56: Při tĕchto slovech si najednou Śrīmatī Rādhārāṇī vzpomnĕla na Kṛṣṇu. Přímo se objevil v Jejím srdci. Překvapenĕ řekla svým přítelkyním: „Ta osoba, na kterou chci zapomenout, leží v Mém srdci.“

Text 57: Extáze Śrīmatī Rādhārāṇī způsobila, že začala na Kṛṣṇu myslet jako na Amora, a to Ji vydĕsilo. Řekla: „Tento Amor, který přemohl celý svĕt a vstoupil do Mého srdce, je Můj nejvĕtší nepřítel, protože Mi nedovolí na Nĕho zapomenout.“

Text 58: Velká dychtivost poté porazila všechny ostatní vojáky extáze a v království mysli Śrīmatī Rādhārāṇī povstala neovladatelná touha. Rādhā potom zcela zkroušená svou vlastní mysl pokárala.

Text 59: „Když nebudu na Kṛṣṇu myslet, Moje zubožená mysl v okamžiku zemře jako ryba vytažená z vody. Jakmile však Moje mysl a Moje oči spatří Kṛṣṇovu tvář se sladkým úsmĕvem, jsou tak šťastné, že se Moje touha po Nĕm zdvojnásobí.“

Text 60: „Bĕda, kde je Kṛṣṇa, poklad Mého života? Kde je ten s lotosovýma očima? Bĕda! Kde je ten božský oceán všech transcendentálních vlastností? Bĕda! Kde je ten překrásný načernalý mladík ve žlutých šatech? Bĕda! Kde je ten hrdina tance rāsa?“

Text 61: „Kam mám jít? Kde Tĕ najdu? Řekni Mi to prosím, a Já tam půjdu.“ S tĕmito slovy se Śrī Caitanya Mahāprabhu rozbĕhl, ale Svarūpa Dāmodara Gosvāmī vstal, chytil Ho a posadil si Ho na klín. Potom Ho odvedl do Jeho sídla, kde Ho přimĕl se posadit.“

Text 62: Śrī Caitanya Mahāprabhu se najednou vrátil k vnĕjšímu vĕdomí a řekl Svarūpovi Dāmodarovi Gosvāmīmu: „Můj drahý Svarūpo, zpívej prosím nĕjaké sladké písnĕ.“ Jakmile Pán uslyšel Svarūpu Dāmodara zpívat písnĕ z Gīta-govindy a písnĕ básníka Vidyāpatiho, Jeho uši byly spokojené.

Text 63: Každý den a každou noc takto Śrī Caitanya Mahāprabhu šílel a také mluvil jako šílený.

Text 64: Dokonce ani Anantadeva, jenž má tisíce úst, nedokáže plnĕ popsat extatické promĕny, které Śrī Caitanya Mahāprabhu zakusil za jediný den.

Text 65: Co potom může o tĕchto promĕnách napsat ubohé stvoření, jako jsem já? Mohu uvést pouze náznaky, jako když se ukazuje mĕsíc skrze vĕtve stromu.

Text 66: Toto vyprávĕní přesto uspokojí mysl a uši každého, kdo ho uslyší, a takový človĕk pak bude také schopen porozumĕt tĕmto neobyčejným činnostem, vycházejícím z hluboké extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 67: Extatická láska ke Kṛṣṇovi je nesmírnĕ hluboká. Tím, že si slavnou sladkost této lásky osobnĕ vychutnával, Śrī Caitanya Mahāprabhu ukázal její nejzazší meze.

Text 68: Śrī Caitanya Mahāprabhu je úžasnĕ milostivý a šlechetný. Neslyšeli jsme, že by v tomto svĕtĕ byl ještĕ nĕkdo jiný tak milostivý a velkorysý.

Text 69: Ó lidé celého svĕta, ve všech ohledech uctívejte lotosové nohy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Jedinĕ tak získáte nektarový poklad extatické lásky ke Kṛṣṇovi.

Text 70: Takto jsem tedy popsal extatickou promĕnu Śrī Caitanyi Mahāprabhua do podoby želvy. V této extázi mluvil a jednal jako šílený.

Text 71: Śrīla Raghunātha dāsa Gosvāmī tuto zábavu plnĕ popsal ve své knize Gaurāṅga-stava-kalpavṛkṣa.

Text 72: „Jak úžasné! Śrī Caitanya Mahāprabhu opustil své sídlo, aniž by otevřel troje dveře smohutnými závorami. Potom překonal tři vysoké zdi a pozdĕji ze silného pocitu odloučení od Kṛṣṇy spadl mezi krávy z tailangské oblasti a jako želva vtáhl všechny končetiny do svého trupu. Śrī Caitanya Mahāprabhu, který se zjevil tímto způsobem, vychází v mém srdci a přivádí mne k šílenství.“

Text 73: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.