KAPITOLA DESÁTÁ

Text 1: S úctou se klaním Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi přirovnávanému k mraku, jenž dává vodu obilným polím, která jsou jako oddaní trpící nedostatkem deštĕ. Odloučení od Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua je jako sucho, ale když se Pán vrátí, Jeho přítomnost působí jako déšť nektaru padající na veškeré obilí, které je tak zachránĕno před uhynutím.

Text 2: Všechna sláva Pánu Śrī Caitanyovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!

Text 3: Po odchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua na pouť po jižní Indii zavolal král Pratāparudra do svého paláce Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu.

Text 4: Když se setkali, král nabídl Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi s veškerou úctou místo na sezení a ptal se na novinky o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 5: Král Bhaṭṭācāryovi řekl: „Slyšel jsem, že sem z Bengálska přišla nĕjaká velká osobnost a že bydlí ve tvém domĕ. Slyšel jsem také, že je nesmírnĕ milostivý.“

Text 6: „Prý ti tato velká osobnost prokázala neobyčejnou přízeň. To jsem slyšel od mnoha různých lidí. Nyní ke mnĕ buď milostivý a prokaž mi laskavost tím, že mi s Ním zařídíš rozhovor.“

Text 7: Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Vše, co jsi slyšel, je pravda, ale co se týče rozhovoru, to půjde zařídit velice tĕžko.“

Text 8: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je totiž ve stavu odříkání a je naprosto odpoutaný od svĕtských záležitostí. Zdržuje se v ústraní a ani ve snu by nepromluvil s králem.“

Text 9: „I přesto bych se ti však pokusil ten rozhovor domluvit, kdyby ovšem před nedávnem neodešel do jižní Indie.“

Text 10: Král se zeptal: „Proč opustil Džagannáth Purí?“

Text 11: „Velcí svĕtci chodí na svatá poutní místa, aby je očistili. To je důvod, proč Caitanya Mahāprabhu navštĕvuje mnohé tīrthy a osvobozuje velké množství podmínĕných duší.“

Text 12: „,Svĕtci tvé velikosti jsou sami o sobĕ poutními místy. Díky své čistotĕ jsou neustálými společníky Pána, a proto mohou očistit dokonce i poutní místa.̀“

Text 13: „Vaiṣṇava putuje na svatá poutní místa, aby je očistil a osvobodil pokleslé podmínĕné duše. To je jedna z povinností vaiṣṇavy. Śrī Caitanya Mahāprabhu ve skutečnosti není obyčejná živá bytost, ale samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. Je tedy zcela nezávislým vládcem, a přesto ve své roli oddaného jedná jako oddaný.“

Text 14: Když to král slyšel, odpovĕdĕl: „Proč jsi Mu dovolil odejít? Proč jsi nepadl k Jeho lotosovým nohám a nezadržel Ho?“

Text 15: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je samotný Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a je zcela nezávislý. Protože je samotný Kṛṣṇa, na nikom nezávisí.“

Text 16: „Přesto jsem se Ho zde ze všech sil snažil udržet, ale protože je Nejvyšší Osobnost Božství a zcela nezávislý, nebyl jsem úspĕšný.“

Text 17: Král řekl: „Bhaṭṭācāryo, jsi ta nejvzdĕlanĕjší a nejzkušenĕjší osoba, kterou znám. Pokud tedy oslovuješ Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako Pána Kṛṣṇu, přijímám to jako pravdu.“

Text 18: „Až se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátí, chci Ho alespoň jednou spatřit a tak učinit svůj zrak dokonalým.“

Text 19: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Jeho Svatost Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se vrátí velice brzy. Chtĕl bych pro Nĕho mít připravené hezké a klidné místo v ústraní.“

Text 20: „Sídlo Pána Caitanyi by mĕlo být osamocené a zároveň blízko chrámu Pána Jagannātha. Zvaž prosím tento plán a dej mi pro Nĕho nĕjaké hezké místo.“

Text 21: Král odpovĕdĕl: „Dům Kāśīho Miśry je přesnĕ to, co potřebuješ. Je blízko chrámu, v ústraní a je tam ticho a klid.“

Text 22: Po této rozmluvĕ začal král velmi dychtit, aby se Pán vrátil. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya šel Kāśīmu Miśrovi vyřídit královo přání.

Text 23: Kāśī Miśra si plán vyslechl a řekl: „Mám velké štĕstí, že v mém domĕ bude bydlet Śrī Caitanya Mahāprabhu, Pán všech prabhuů.“

Text 24: Všichni obyvatelé Džagannáth Purí, kterému se také říká Purušóttama, dychtivĕ toužili opĕt vidĕt Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 25: Když dychtivá touha všech obyvatel Džagannáth Purí setkat se znovu s Pánem dosáhla vrcholu, Pán se vrátil z jižní Indie.

Text 26: Jakmile se lidé doslechli o Pánovĕ příchodu, mĕli velkou radost. Vydali se všichni za Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou a promluvili k nĕmu.

Text 27: „Zařiď nám prosím setkání se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Jedinĕ tvou milostí můžeme získat útočištĕ u Pánových lotosových nohou.“

Text 28: Bhaṭṭācārya lidem odpovĕdĕl: „Zítra bude Pán v domĕ Kāśīho Miśry. Postarám se, abyste se s Ním všichni setkali.“

Text 29: Dalšího dne Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel a s velkým nadšením šel se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou navštívit chrám Pána Jagannātha.

Text 30: Všichni služebníci Pána Jagannātha dali Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi zbytky Pánova jídla a Caitanya Mahāprabhu je na oplátku všechny objal.

Text 31: Po zhlédnutí Pána Jagannātha pak Śrī Caitanya Mahāprabhu opustil chrám. Bhaṭṭācārya Ho potom odvedl do domu Kāśīho Miśry.

Text 32: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu přišel do jeho domu, Kāśī Miśra okamžitĕ padl u Jeho lotosových nohou a odevzdal se Mu i s veškerým svým majetkem.

Text 33: Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy Kāśīmu Miśrovi ukázal svou čtyřrukou podobu a poté ho objal, čímž ho přijal do své služby.

Text 34: Śrī Caitanya Mahāprabhu se posadil na připravené sedátko a všichni ostatní oddaní, v čele s Pánem Nityānandou Prabhuem, si sedli kolem Nĕho.

Text 35: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl velkou radost, když vidĕl prostory, kde bude bydlet, vybavené vším potřebným.

Text 36: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Toto místo je přesnĕ pro Tebe. Prosím přijmi je. Kāśī Miśra doufá, že neodmítneš.“

Text 37: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Mé tĕlo patří vám všem, proto souhlasím se vším, co řekneš.“

Text 38: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya potom usedl po Pánovĕ pravici a začal představovat všechny obyvatele Purušóttamy, Džagannáth Purí.

Text 39: Bhaṭṭācārya řekl: „Můj drahý Pane, všichni tito lidé žijí v Níláčale, Džagannáth Purí, a velmi dychtili se s Tebou setkat.“

Text 40: „Ve Tvé nepřítomnosti všichni tito lidé naříkali zklamáním jako žízniví ptáci cātaka. Prosím přijmi je.“

Text 41: Śrī Sārvabhauma Bhaṭṭācārya jako prvního představil Janārdana. Řekl: „Zde je Janārdana, služebník Pána Jagannātha. Slouží Pánu, když přijde čas obnovit Jeho transcendentální tĕlo.“

Text 42: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Toto je Kṛṣṇadāsa, který nosí zlatou hůl, a toto je písař Śikhi Māhiti.“

Text 43: „Toto je Pradyumna Miśra, nejpřednĕjší ze všech vaiṣṇavů. Je velkým služebníkem Jagannātha a jmenuje se Dāsa.“

Text 44: „Toto je Murāri Māhiti, bratr Śikhiho Māhitiho. Nemá nic jiného než Tvé lotosové nohy.“

Text 45: „Zde jsou Candaneśvara, Siṁheśvara, Murāri Brāhmaṇa a Viṣṇudāsa, neustále pohroužení v meditaci o Tvých lotosových nohou.“

Text 46: „Toto je Paramānanda Prahararāja, který je také známý jako Mahāpātra a je nesmírnĕ inteligentní.“

Text 47: „Všichni tito čistí oddaní jsou ozdobami Džagannáth Purí. Neustále bez odchýlení rozjímají o Tvých lotosových nohou.“

Text 48: Poté, co byli představeni, padli všichni na zem jako tyče. Śrī Caitanya Mahāprabhu k nim byl velice milostivý a každého z nich objal.

Text 49: Tehdy se tam objevil Bhavānanda Rāya se čtyřmi ze svých synů a ti všichni padli k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 50: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Toto je Bhavānanda Rāya, otec Śrī Rāmānandy Rāye. Ten je jeho prvním synem.“

Text 51: Śrī Caitanya Mahāprabhu Bhavānandu Rāye objal a s velkou úctou hovořil o jeho synovi Rāmānandovi Rāyovi.

Text 52: Śrī Caitanya Mahāprabhu projevil úctu Bhavānandovi Rāyovi tĕmito slovy: „Sláva toho, kdo má za syna takový drahokam, jakým je Rāmānanda Rāya, se v tomto svĕtĕ smrtelníků nedá ani popsat.“

Text 53: „Jsi samotný Mahārāja Pāṇḍu a tvoje manželka je Kuntīdevī. Všichni tvoji vysoce inteligentní synové jsou zástupci pĕti Pāṇḍuovců.“

Text 54: Bhavānanda Rāya po vyslechnutí chvály od Śrī Caitanyi Mahāprabhua řekl: „Patřím ke čtvrté společenské třídĕ a zabývám se svĕtskými záležitostmi. Ty ses mne však dotkl i přesto, že jsem velmi pokleslý. To dokazuje, že jsi Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 55: Bhavānanda Rāya ocenil přízeň Śrī Caitanyi Mahāprabhua a dále řekl: „Odevzdávám se u Tvých lotosových nohou i se svým domovem, majetkem, služebníky a pĕti syny.“

Text 56: „Tento syn, Vāṇīnātha, zůstane u Tvých lotosových nohou, aby vždy okamžitĕ vykonal Tvé pokyny a sloužil Ti.“

Text 57: „Můj drahý Pane, prosím považuj mne za svého příbuzného. Neváhej a podle své touhy mi cokoliv a kdykoliv přikaž.“

Text 58: Śrī Caitanya Mahāprabhu nabídku Bhavānandy Rāye přijal se slovy: „Bez váhání přijímám, protože ty nejsi cizí. Život za životem Mi sloužíš i se svými rodinnými příslušníky.“

Text 59: „Bĕhem pĕti až sedmi dnů přijde Śrī Rāmānanda Rāya. Jakmile se tu objeví, všechny Mé touhy se naplní. V jeho společnosti jsem naprosto šťastný.“

Text 60: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu dořekl, objal Bhavānandu Rāye a poté se svýma lotosovýma nohama dotkl hlav jeho synů.

Text 61: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom poslal Bhavānandu Rāye zpátky domů a pouze Vāṇīnātha Paṭṭanāyaku si ponechal pro svou osobní službu.

Text 62: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya potom všechny požádal, aby odešli. Śrī Caitanya Mahāprabhu pak nechal zavolat Kālu Kṛṣṇadāse, který Ho doprovázel bĕhem pouti po jižní Indii.

Text 63: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Můj drahý Bhaṭṭācāryo, jen zvaž, co je tento muž, který se Mnou šel do jižní Indie, za človĕka.“

Text 64: „Opustil Mou společnost, aby se sdružoval s Bhaṭṭathāriji, ale Já jsem ho z jejich společnosti vysvobodil a přivedl sem.“

Text 65: „Nyní, když jsem ho dovedl až sem, ho žádám, aby odešel. Teď si může jít, kam chce, protože už za nĕho dále nenesu zodpovĕdnost.“

Text 66: Když Kālā Kṛṣṇadāsa uslyšel, že ho Pán zavrhl, rozplakal se. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu se však o nĕho nestaral a okamžitĕ se odešel naobĕdvat.

Text 67: Ostatní oddaní v čele s Nityānandou Prabhuem, Jagadānandou, Mukundou a Dāmodarem pak začali zvažovat určitý plán.

Text 68: Tito čtyři Pánovi oddaní uvažovali: „Potřebujeme nĕkoho, kdo půjde do Bengálska a řekne Śacīmātĕ o příchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua do Džagannáth Purí.“

Text 69: „Až oddaní jako Advaita a Śrīvāsa uslyší zprávu o příchodu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jistĕ Ho přijdou navštívit.“

Text 70: „Pošleme tedy Kālu Kṛṣṇadāse do Bengálska.“ Tak Kṛṣṇadāse ponechali ve službĕ Pánu a dodali mu jistotu.

Text 71: Dalšího dne všichni oddaní požádali Śrī Caitanyu Mahāprabhua: „Dovol prosím, abychom jednoho človĕka poslali do Bengálska.“

Text 72: „Matka Śacī a všichni oddaní v čele s Advaitou Prabhuem jsou velice nešťastní, že nemají žádné zprávy o Tvém návratu z pouti po jižní Indii.“

Text 73: „Jeden človĕk by mĕl jít do Bengálska a sdĕlit jim tu příznivou novinu o Tvém návratu do Džagannáth Purí.“

Text 74: Tak byl Kālā Kṛṣṇadāsa poslán do Bengálska s dostatečným množstvím zbytků jídla Pána Jagannātha, aby je tam rozdal.

Text 75: Kālā Kṛṣṇadāsa se tedy vydal do Bengálska a nejdříve šel do Navadvípu navštívit matku Śacī.

Text 76: Po příchodu k Śacīmātĕ se Kālā Kṛṣṇadāsa nejdříve poklonil a předal zbytky jídla (mahā-prasādam). Potom jí sdĕlil dobrou zprávu, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil z pouti po jižní Indii.

Text 77: Tato dobrá zpráva matku Śacī i všechny ostatní oddané z Navadvípu v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem velmi potĕšila.

Text 78: Všichni mĕli z Pánova návratu do Purí nesmírnou radost. Kṛṣṇadāsa šel potom do domu Advaity Ācāryi.

Text 79: Kṛṣṇadāsa se Śrī Advaitovi Ācāryovi uctivĕ poklonil a předal Mu mahā-prasādam. Potom Mu dopodrobna vyprávĕl novinky o Pánu Caitanyovi.

Text 80: Když Advaita Ācārya Gosvāmī uslyšel o návratu Śrī Caitanyi Mahāprabhua, udĕlalo Mu to nesmírnou radost. Ve své velké extázi lásky vydával hřímavý zvuk a dlouho tančil a zpíval.

Text 81: I Haridāsa Ṭhākura mĕl velkou radost, když slyšel tuto příznivou zprávu, a Vāsudeva Datta, Murāri Gupta a Śivānanda Sena také.

Text 82: I Ācāryaratna, Vakreśvara Paṇḍita, Ācāryanidhi a Gadādhara Paṇḍita byli velmi šťastní, že to slyší.

Text 83: Śrīrāma Paṇḍita, Dāmodara Paṇḍita, Śrīmān Paṇḍita, Vijaya a Śrīdhara se z toho, co slyšeli, také radovali.

Text 84: Rāghava Paṇḍita, Nandana Ācārya a všichni ostatní oddaní byli nadmíru spokojení. Kolik jich mohu vyjmenovat?

Text 85: Každý se velice radoval a všichni se sešli v domĕ Advaity Ācāryi.

Text 86: Všichni oddaní se s úctou poklonili u lotosových nohou Advaity Ācāryi a Advaita Ācārya je na oplátku všechny objal.

Text 87: Advaita Ācārya pak uspořádal dva nebo tři dny trvající oslavy a potom se všichni pevnĕ rozhodli, že půjdou do Džagannáth Purí.

Text 88: Všichni oddaní se shromáždili v Navadvípu a se svolením matky Śacī odešli do Níládri, Džagannáth Purí.

Text 89: Přišli obyvatelé Kulína-grámu – Satyarāja, Rāmānanda a všichni ostatní tamní oddaní – a připojili se k Advaitovi Ācāryovi.

Text 90: I Mukunda, Narahari, Raghunandana a všichni ostatní z Khandy přišli do domu Advaity Ācāryi, aby Ho doprovázeli do Džagannáth Purí.

Text 91: Tehdy přišel z jižní Indie Paramānanda Purī. Putoval podél břehu Gangy, až došel do Nadie.

Text 92: V Navadvípu se Paramānanda Purī ubytoval a stravoval v domĕ Śacīmāty, která se o nĕho starala s velkou úctou.

Text 93: Za svého pobytu v domĕ Śacīmāty se Paramānanda Purī doslechl o návratu Śrī Caitanyi Mahāprabhua do Džagannáth Purí, a tak se rozhodl tam co nejdříve odejít.

Text 94: Paramānanda Purī s sebou vzal do Džagannáth Purí jednoho oddaného Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který se jmenoval Dvija Kamalākānta.

Text 95: Paramānanda Purī brzy došel až do domu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Pán byl velmi šťastný, že ho vidí.

Text 96: Pán ve velké extázi lásky uctíval lotosové nohy Paramānandy Purīho a ten zase Pána ve velké extázi objal.

Text 97: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Prokaž Mi prosím laskavost a zůstaň se Mnou zde v Džagannáth Purí.“

Text 98: Paramānanda Purī odpovĕdĕl: „Já si také přeji zůstat s Tebou. Proto jsem přišel z Bengálska, Gaudy, do Džagannáth Purí.“

Text 99: „Matka Śacī a všichni ostatní oddaní v Navadvípu mĕli velkou radost, když se doslechli o Tvém návratu z jižní Indie.“

Text 100: „Všichni se vydali na cestu sem, aby se s Tebou setkali. Vidĕl jsem ale, že postupují pomalu, tak jsem velmi rychle přišel sám.“

Text 101: V domĕ Kāśīho Miśry byla jedna osamocená místnost a Śrī Caitanya Mahāprabhu ji dal Paramānandovi Purīmu. Dal mu také jednoho služebníka.

Text 102: Dalšího dne přišel také Svarūpa Dāmodara, důvĕrný přítel Śrī Caitanyi Mahāprabhua a oceán transcendentálních nálad.

Text 103: Za svého pobytu v Navadvípu pod ochranou Śrī Caitanyi Mahāprabhua se Svarūpa Dāmodara jmenoval Puruṣottama Ācārya.

Text 104: Když Puruṣottama Ācārya vidĕl, že Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās, začal se chovat jako šílenec a okamžitĕ odešel do Váránasí, aby také přijal sannyās.

Text 105: Po zasvĕcení do sannyāsu mu jeho duchovní mistr Caitanyānanda Bhāratī nařídil: „Čti Vedānta-sūtru a uč ji všechny ostatní.“

Text 106: Svarūpa Dāmodara byl nesmírnĕ odříkavý a také velký učenec. Celým svým srdcem a duší přijal útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy.

Text 107: Byl velice nadšený nerušenĕ uctívat Śrī Kṛṣṇu, a proto témĕř šílený přijal sannyās.

Text 108: Puruṣottama Ācārya po přijetí sannyāsu následoval usmĕrňující zásady tím, že se vzdal pramene vlasů i posvátné šňůry, ale šafránové roucho nepřijal. Nepřijal ale ani titul sannyāsīho a nadále žil jako naiṣṭhika-brahmacārī.

Text 109: Se svolením svého sannyās-gurua odešel Svarūpa Dāmodara do Níláčaly, aby přijal útočištĕ u Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Dnem i nocí pak v extázi lásky ke Kṛṣṇovi prožíval transcendentální nálady láskyplné služby Pánu.

Text 110: I když Svarūpa Dāmodara představoval meze veškeré učenosti, s nikým nemluvil. Jen přebýval na odlehlém místĕ a nikdo nevĕdĕl kde.

Text 111: Śrī Svarūpa Dāmodara byl zosobnĕním extatické lásky, plnĕ si vĕdomý transcendentálních nálad ve vztahu s Kṛṣṇou. Byl přímým zastoupením Śrī Caitanyi Mahāprabhua jako Jeho druhá expanze.

Text 112: Pokud chtĕl nĕkdo Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi představit nĕjakou knihu, verše či píseň, kterou napsal, Svarūpa Dāmodara je nejdříve prozkoumal a potom správnĕ přednesl. Jedinĕ tehdy Śrī Caitanya Mahāprabhu souhlasil, že si je vyslechne.

Text 113: Śrī Caitanyu Mahāprabhua nikdy netĕšilo naslouchání knihám či veršům, které byly v rozporu se závĕry oddané služby. Pán nerad poslouchal rasābhāsu, překrývání transcendentálních nálad.

Text 114: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī pravidelnĕ zkoumal veškerou literaturu, aby zjistil, zda jsou její závĕry správné. Teprve potom dovolil, aby ji slyšel Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 115: Śrī Svarūpa Dāmodara často četl básnĕ Vidyāpatiho a Caṇḍīdāse i Śrī Gīta-govindu od Jayadevy Gosvāmīho. Zpíváním tĕchto písní Śrī Caitanyu Mahāprabhua vždy potĕšil.

Text 116: Śrī Svarūpa Dāmodara se jako hudebník vyrovnal Gandharvům a při rozhovorech o písmech byl jako Bṛhaspati, knĕz nebeských bohů. Závĕr tedy je, že žádná velká osobnost se Svarūpovi Dāmodarovi nemohla vyrovnat.

Text 117: Śrī Svarūpa Dāmodara byl velice drahý Advaitovi Ācāryovi a Nityānandovi Prabhuovi a byl duší všech oddaných v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem.

Text 118: Když Svarūpa Dāmodara přišel do Džagannáth Purí, padl celým tĕlem na zem u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua, aby se Mu poklonil, a přednesl jeden verš.

Text 119: „Ó oceáne milosti, Śrī Caitanyo Mahāprabhu! Nechť se probudí Tvá příznivá milost, která vše činí čistým a blaženým, a tak snadno odhání všechny druhy hmotných nářků. Tvá milost ve skutečnosti probouzí transcendentální blaženost a zastiňuje všechny svĕtské radosti. Tvou příznivou milostí jsou odstranĕny rozpory mezi různými písmy. Ze Tvé příznivé milosti proudí transcendentální nálady, z nichž srdce jásá. Tvá milost je plná radosti, vždy povzbuzuje k oddané službĕ a oslavuje milostnou lásku k Bohu. Nechť se Tvou bezpříčinnou milostí tato transcendentální blaženost probudí v mém srdci.“

Text 120: Śrī Caitanya Mahāprabhu postavil Svarūpu Dāmodara na nohy a objal ho. Oba pocítili extázi lásky a upadli do bezvĕdomí.

Text 121: Když se uklidnili, Śrī Caitanya Mahāprabhu promluvil.

Text 122: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Vidĕl jsem tĕ přicházet ve snu, takže to je velmi příznivé. Byl jsem jako slepec, ale tvůj příchod Mi vrací zrak.“

Text 123: Svarūpa řekl: „Můj drahý Pane, promiň mi prosím můj přestupek. Opustil jsem Tvou společnost a šel nĕkam jinam. To byla má velká chyba.“

Text 124: „Můj drahý Pane, necítím ani trochu lásky ke Tvým lotosovým nohám. Jak bych jinak mohl odejít do jiné zemĕ? To znamená, že jsem velký hříšník.“

Text 125: „Já jsem Tĕ opustil, ale Ty ses mĕ nezřekl. Provaz své milosti jsi mi uvázal kolem krku a opĕt jsi mĕ přivedl ke svým lotosovým nohám.“

Text 126: Svarūpa Dāmodara potom uctíval lotosové nohy Nityānandy Prabhua a Nityānanda Prabhu ho zase v extázi lásky objal.

Text 127: Po uctĕní Śrī Nityānandy Prabhua se Svarūpa Dāmodara přivítal s Jagadānandou, Mukundou, Śaṅkarou a Sārvabhaumou, jak náleží.

Text 128: Svarūpa Dāmodara také přednesl uctivé modlitby u lotosových nohou Paramānandy Purīho a ten ho na oplátku v extázi lásky objal.

Text 129: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom dal Svarūpovi Dāmodarovi místnost v ústraní a nařídil jednomu služebníkovi, aby mu nosil vodu a vše potřebné.

Text 130: Příštího dne si Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu sedl se všemi oddanými v čele se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou a hovořili o Kṛṣṇových zábavách.

Text 131: Tehdy se tam objevil Govinda, uctivĕ se poklonil a s pokorou promluvil.

Text 132: „Já jsem služebník Īśvary Purīho a jmenuji se Govinda. Přicházím na pokyn svého duchovního mistra.“

Text 133: „Īśvara Purī mi tĕsnĕ předtím, než opustil tento smrtelný svĕt, aby dosáhl nejvyšší dokonalosti, řekl, že mám jít za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a sloužit Mu.“

Text 134: „Kāśīśvara také přijde, až navštíví všechna svatá místa. Já jsem však na pokyn svého duchovního mistra spĕchal, abych byl u Tvých lotosových nohou.“

Text 135: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Můj duchovní mistr, Īśvara Purī, Mĕ vždy obdařuje rodičovskou náklonností. Proto tĕ sem ze své bezpříčinné milosti poslal.“

Text 136: Když to slyšel Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, zeptal se Śrī Caitanyi Mahāprabhua: „Proč si Īśvara Purī držel služebníka, který pochází z rodiny śūdrů?“

Text 137: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Jak Nejvyšší Osobnost Božství, tak Můj duchovní mistr Īśvara Purī jsou naprosto nezávislí, a proto jejich milost není podřízená védským usmĕrňujícím zásadám.“

Text 138: „Milost Nejvyšší Osobnosti Božství není omezená kastou či vyznáním. Vidura byl śūdra, ale Kṛṣṇa přesto přijal obĕd v jeho domĕ.“

Text 139: „Milost Pána Kṛṣṇy závisí pouze na náklonnosti. Protože Pána Kṛṣṇu zavazuje pouze náklonnost, jedná velmi nezávisle.“

Text 140: „Závĕr je, že jednání s Nejvyšší Osobností Božství, které je plné náklonnosti, přináší miliónkrát vĕtší štĕstí než jednání s Pánem v duchu úcty a báznĕ. Při pouhém zaslechnutí svatého jména zaplaví oddaného transcendentální blaženost.“

Text 141: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil, objal Govindu a ten se s úctou poklonil u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 142: Śrī Caitanya Mahāprabhu dále Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi řekl: „Jen to zvaž, služebník duchovního mistra je vždy hoden Mé úcty.“

Text 143: „Nehodí se proto, aby Mi služebník gurua osobnĕ sloužil. Je to ale příkaz Mého duchovního mistra, tak co mohu dĕlat?“

Text 144: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Nařízení duchovního mistra má velkou sílu a nelze ho neuposlechnout. Tak zní přikázání śāster, zjevených písem.“

Text 145: „,Paraśurāma na pokyn svého otce zabil vlastní matku Reṇuku, jako kdyby to byl nepřítel. Když o tom slyšel Lakṣmaṇa, mladší bratr Pána Rāmacandry, okamžitĕ se oddal službĕ svému staršímu bratrovi a přijal Jeho nařízení. Nařízení duchovního mistra se musí bez váhání uposlechnout.̀“

Text 146: „,Nařízení velké osobnosti, jako je otec, se musí bez váhání vykonat, protože takové nařízení nám obĕma přinese štĕstí, a Mnĕ obzvláštĕ.̀“

Text 147: Po tomto prohlášení Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi Śrī Caitanya Mahāprabhu Govindu objal a zamĕstnal ho službou svému tĕlu.

Text 148: Každý si Govindy vážil jako nejdražšího služebníka Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Govinda sloužil všem vaiṣṇavům a staral se o vše, co potřebovali.

Text 149: S Govindou bydleli hudebníci Haridāsa starší a Haridāsa mladší a také Rāmāi a Nandāi.

Text 150: Ti všichni byli s Govindou, aby sloužili Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Nikdo proto nedokáže odhadnout Govindovo štĕstí.

Text 151: Dalšího dne řekl Mukunda Datta Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Přišel Tĕ navštívit Brahmānanda Bhāratī.“

Text 152: Mukunda Datta se Pána zeptal: „Mám ho sem přivést?“

Text 153: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom i se svými oddanými přišel za Brahmānandou Bhāratīm.

Text 154: Když za ním Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho oddaní přišli, uvidĕli ho oblečeného v jelení kůži. Śrī Caitanya Mahāprabhu z toho vůbec nemĕl radost.

Text 155: Když Caitanya Mahāprabhu vidĕl Brahmānandu Bhāratīho zahaleného v jelení kůži, předstíral, že ho nevidí. Místo toho se zeptal Mukundy Datty: „Kde je Brahmānanda Bhāratī, Můj duchovní mistr?“

Text 156: Mukunda Datta odpovĕdĕl: „Brahmānanda Bhāratī stojí zde před Tebou.“

Text 157: „Ty asi mluvíš o nĕkom jiném, protože toto zcela jistĕ není Brahmānanda Bhāratī. Jednoduše se ti nedostává poznání. Proč by Brahmānanda Bhāratī nosil jelení kůži?“

Text 158: Když to Brahmānanda Bhāratī uslyšel, pomyslel si: „Śrī Caitanya Mahāprabhu moji jelení kůži neschvaluje.“

Text 159: Brahmānanda Bhāratī tak uznal svou chybu a uvažoval: „Má pravdu, nosím jelení kůži jen kvůli uznání. Pouhým nošením jelení kůže oceán nevĕdomosti nepřekročím.“

Text 160: „Ode dneška už tuto jelení kůži nosit nebudu.“ Jakmile se takto Brahmānanda Bhāratī rozhodl, Śrī Caitanya Mahāprabhu nechal přinést roucho sannyāsīho, protože vĕdĕl, na co myslí.

Text 161: Brahmānanda Bhāratī se tedy vzdal své jelení kůže a oblékl si roucho sannyāsīho. Śrī Caitanya Mahāprabhu k nĕmu potom přišel a poklonil se u jeho lotosových nohou.

Text 162: Brahmānanda Bhāratī řekl: „Svým chováním učíš veřejnost. Neudĕlám nic, co by bylo proti Tvé vůli, protože jinak mi nebudeš prokazovat úctu, ale přestaneš si mne všímat. Toho se bojím.“

Text 163: „V současnosti vidím dva Brahmany. Jeden Brahman je Pán Jagannātha, který se nehýbe, a druhý Brahman, který se hýbe, jsi Ty. Pán Jagannātha je arcā-vigraha, uctívané Božstvo, a On je ten nehybný Brahman. Ty jsi ale Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu a pohybuješ se z místa na místo. Vy dva jste stejný Brahman, vládce hmotné přírody, ale hrajete dvĕ role – jednu nehybnou a jednu pohyblivou. Tak nyní v Džagannáth Purí, Purušóttamĕ, sídlí dva Brahmany.“

Text 164: „Z tĕchto Brahmanů máš Ty svĕtlou barvu pleti a ten druhý, Pán Jagannātha, je načernalý. Oba dva osvobozujete celý svĕt.“

Text 165: Pán Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Abych řekl pravdu, v Džagannáth Purí jsou nyní dva Brahmany díky tvé přítomnosti.“

Text 166: „Brahmānanda a Gaurahari se pohybují, zatímco načernalý Pán Jagannātha sedí nehybnĕ.“

Text 167: Brahmānanda Bhāratī řekl: „Můj drahý Sārvabhaumo Bhaṭṭācāryo, staň se prosím prostředníkem v této logické při mezi Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a mnou.“

Text 168: Brahmānanda Bhāratī pokračoval: „Živá bytost je lokalizovaná, zatímco Nejvyšší Brahman je všudypřítomný. Tak zní výrok zjevených písem.“

Text 169: „Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕ očistil tím, že mi vzal mou jelení kůži. To je důkaz toho, že je všudypřítomný a všemocný a já jsem Mu podřízený.“

Text 170: „,Má zlatou barvu pleti a celé Jeho tĕlo je jako tekuté zlato. Každá část Jeho tĕla je překrásnĕ stavĕná a potřená santálovou pastou. Pán přijal stav odříkání a je zcela vyrovnaný. Je neochvĕjný ve své misi zpívání Hare Kṛṣṇa mantry, ve svých dualistických závĕrech a ve svém klidu.̀“

Text 171: „Na tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou viditelné všechny příznaky popsané v tomto verši z Viṣṇu-sahasra-nāma-stotry. Jeho paže zdobí santálová pasta a šňůra od Božstva Śrī Jagannātha. To jsou Jeho ozdobné náramky.“

Text 172: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya všechno vyslechl a pronesl svůj rozsudek: „Brahmānando Bhāratī, vidím, že jsi vyhrál.“

Text 173: Śrī Caitanya Mahāprabhu se tak postavil do role žáka a Brahmānandu Bhāratīho přijal za svého duchovního mistra. Poté řekl: „Když žák debatuje s duchovním mistrem, bude jistĕ poražen.“

Text 174: „Přijmout porážku z rukou svého oddaného je Tvou přirozenou vlastností. Máš ještĕ další slavnou vlastnost – poslouchej prosím pozornĕ.“

Text 175: „Od narození jsem meditoval o neosobním Brahmanu, ale od chvíle, kdy jsem spatřil Tebe, zakouším plnĕ Kṛṣṇu.“

Text 176: Brahmānanda Bhāratī pokračoval: „Od chvíle, kdy jsem Tĕ spatřil, cítím ve své mysli přítomnost Pána Kṛṣṇy a vidím Ho před svýma očima. Nyní chci zpívat Pánovo svaté jméno. Mimo to považuji ve svém srdci Tebe za Kṛṣṇu, a proto velmi dychtím Ti sloužit.“

Text 177: Bilvamaṅgala Ṭhākura se vzdal své neosobní realizace kvůli realizaci Osobnosti Božství. Nyní vidím, že jsem na tom podobnĕ, protože už došlo k této zmĕnĕ.“

Text 178: Brahmānanda Bhāratī nakonec řekl: „,I když jsem byl uctíván tĕmi, kdo jdou po cestĕ monismu, a byl jsem zasvĕcen do seberealizace skrze soustavu yogy, nĕjaký prohnaný chlapec, který neustále laškuje s gopīmi, ze mne násilím udĕlal svoji služku.̀“

Text 179: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Máš v sobĕ hlubokou extatickou lásku ke Kṛṣṇovi, a proto kamkoliv se podíváš, posiluje to tvé vĕdomí Kṛṣṇy.“

Text 180: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Oba dva máte pravdu. Kṛṣṇa svou přímou audienci udĕluje skrze svou milost.“

Text 181: „Bez extatické lásky ke Kṛṣṇovi Jej nelze přímo vidĕt. Brahmānanda Bhāratī proto mohl Pána přímo spatřit milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 182: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Sārvabhaumo Bhaṭṭācāryo, co to říkáš? Pane Viṣṇu, zachraň Mĕ! Takové vychvalování je pouze jinou podobou pomluvy.“

Text 183: Poté, co Śrī Caitanya Mahāprabhu takto promluvil, vzal Brahmānandu Bhāratīho do svého sídla a ten od té doby zůstal s Ním.“

Text 184: Pozdĕji se k nim přidali Rāmabhadra Ācārya a Bhagavān Ācārya. I oni se zřekli všech ostatních povinností a zůstali pod ochranou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 185: Dalšího dne přišel Kāśīśvara Gosāñi a také zůstal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, který ho přijal s velkou úctou.

Text 186: Kāśīśvara doprovázel Śrī Caitanyu Mahāprabhua do Jagannāthova chrámu. V davu chodil před Pánem a bránil lidem v tom, aby se Ho dotýkali.

Text 187: Tak jako všechny řeky tečou do moře, všichni oddaní z celé zemĕ nakonec přišli pod ochranu Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 188: Jelikož u Nĕho všichni oddaní vyhledali útočištĕ, prokázal jim Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu milost a ponechal je pod svou ochranou.

Text 189: Takto jsem popsal setkání všech vaiṣṇavů se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Každý, kdo naslouchá tomuto popisu, nakonec dosáhne útočištĕ u Jeho lotosových nohou.

Text 190: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.