KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Text 1: I tĕžko uskutečnitelné vĕci se stanou snadnými, pokud človĕk tak či onak vzpomíná na Pána Caitanyu Mahāprabhua. Když na Nĕho ale nemyslí, stanou se i snadné vĕci tĕžkými. Tomuto Pánovi Caitanyovi Mahāprabhuovi se uctivĕ klaním.

Text 2: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Nityānandovi Prabhuovi, Advaitovi Prabhuovi a všem oddaným Pána Caitanyi!

Text 3: Takto jsem v kostce popsal příchod Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který se zjevil jako syn matky Śacī, stejnĕ jako se Kṛṣṇa zjevil jako syn matky Yaśody.

Text 4: Již jsem stručnĕ chronologicky popsal Jeho zábavu zrození a nyní v krátkosti uvedu přehled Jeho dĕtských zábav.

Text 5: S úctou se klaním dĕtským zábavám Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je samotný Pán Kṛṣṇa. I když při tĕchto zábavách připomíná obyčejné dítĕ, je třeba je chápat jako různé zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství.

Text 6: Při svých prvních zábavách se Pán převalil, když ležel v postýlce, a tak rodičům ukázal znaky na svých lotosových nohách.

Text 7: Jak se Pán snažil chodit, byly v malých otiscích Jeho chodidel vidĕt osobní znaky Pána Viṣṇua: vlajka, blesk, lastura, disk a ryba.

Text 8: Když otec a matka vidĕli všechny tyto znaky, nemohli pochopit, komu otisky patří. Byli ohromeni a nechápali, jak je možné, že se objevily v jejich domĕ.

Text 9: Jagannātha Miśra řekl: „Se śālagrāma-śilou je jistĕ Kṛṣṇa. Přijal podobu dítĕte a hraje si v pokoji.“

Text 10: Zatímco se matka Śacī a Jagannātha Miśra bavili, malý Nimāi se probudil a začal plakat. Matka Śacī si Ho vzala na klín a nechala Ho pít z jejího prsu.

Text 11: Matka Śacī dítĕ kojila a přitom si na Jeho lotosových nohách všimla všech tĕch znaků, které bylo vidĕt na podlaze v pokoji. Zavolala tedy Jagannātha Miśru.

Text 12: Když Jagannātha Miśra spatřil úžasné znaky na chodidlech svého syna, velice se zaradoval a v tichosti zavolal Nīlāmbaru Cakravartīho.

Text 13: Když Nīlāmbara Cakravartí vidĕl tyto znaky, s úsmĕvem řekl: „Již dříve jsem toto vše zjistil pomocí astrologického výpočtu a písemnĕ jsem to zaznamenal.“

Text 14: „Existuje třicet dva znaků poukazujících na velkou osobnost, a ty všechny vidím na tĕle tohoto dítĕte.“

Text 15: „,Vznešená osobnost má třicet dva tĕlesných znaků: pĕt částí jejího tĕla je velkých, pĕt jemných, sedm načervenalých, šest výrazných, tři malé, tři široké a tři hluboké.̀“

Text 16: „Toto dítĕ nese na dlaních a chodidlech všechny znaky Pána Nārāyaṇa. Dokáže osvobodit všechny tři svĕty.“

Text 17: „Toto dítĕ bude kázat vaiṣṇavskou nauku a osvobodí rody obou svých rodičů.“

Text 18: „Navrhuji provést obřad pojmenování dítĕte. Mĕli bychom uspořádat slavnost a pozvat brāhmaṇy, protože dnešní den je velice příznivý.“

Text 19: „V budoucnu bude toto dítĕ ochraňovat a udržovat celý svĕt, a proto by se Mu mĕlo říkat Viśvambhara.“

Text 20: Když Śacīmātā a Jagannātha Miśra uslyšeli předpovĕď Nīlāmbary Cakravartīho, s velkou radostí uspořádali slavnost pojmenování dítĕte a pozvali na ni všechny brāhmaṇy i s jejich manželkami.

Text 21: Po určité dobĕ začal Pán lézt po kolenou a způsoboval, že byly k vidĕní různé úžasné vĕci.

Text 22: Pod záminkou pláče přimĕl Pán všechny ženy zpívat svatá jména, Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Když zpívaly, Pán se smál.

Text 23: Po nĕjakém čase začal Pán pohybovat nohama a chodit. Ve společnosti ostatních dĕtí pak předvádĕl různé hry.

Text 24: Jednoho dne, když si Pán užíval her s dalšími malými dĕtmi, Mu matka Śacī přinesla mísu plnou pražené rýže a sladkostí a požádala Ho, aby si sedl a snĕdl to.

Text 25: Avšak poté, co se vrátila ke svým domácím povinnostem, se dítĕ schovalo a začalo jíst hlínu.

Text 26: Jakmile to matka Śacī uvidĕla, přispĕchala zpátky a volala „Co to dĕláš! Co to dĕláš!“ Chvatnĕ Mu vzala hlínu z rukou a zeptala se Ho, proč ji jí.

Text 27: Dítĕ matce s pláčem odpovĕdĕlo: „Proč se zlobíš? Vždyť jsi Mi sama dala jíst hlínu, tak co jsem udĕlal špatného?“

Text 28: „Pražená rýže, sladkosti i všechna ostatní jídla nejsou nic jiného než přemĕnĕná hlína. Tohle je hlína a tamto je také hlína. Zamysli se nad tím, prosím. Jaký je v tom rozdíl?“

Text 29: „Toto tĕlo je přemĕnĕná hlína a jídlo také. Zvaž to, prosím. Bezdůvodnĕ Mĕ tu obviňuješ. Co ti na to mám říct?“

Text 30: Matka Śacī žasla, že její dítĕ vykládá māyāvādskou filosofii, a řekla Mu: „Kdo Tĕ naučil takovou filosofickou spekulaci, která ospravedlňuje jedení hlíny?“

Text 31: Na tyto māyāvādské myšlenky malého filosofa matka Śacī odpovĕdĕla: „Můj milý chlapče, když jíme hlínu přemĕnĕnou v obilí, dává to našemu tĕlu živiny, a tĕlo zesílí. Jíme-li však hlínu v její surové podobĕ, tĕlo místo toho, aby získávalo živiny, onemocní, a to ho zničí.“

Text 32: „V nádobĕ na vodu, která je také přemĕnĕná hlína, mohu vodu snadno přenášet. Pokud bych ale nalila vodu na hroudu hlíny, vsákla by se a moje námaha by byla zbytečná.“

Text 33: Pán matce odpovĕdĕl: „Proč jsi přede Mnou utajovala seberealizaci a neučila jsi Mĕ tuto praktickou filosofii hned od začátku?“

Text 34: „Teď, když jsem pochopil tuto filosofii, už hlínu jíst nebudu. Kdykoliv budu mít hlad, budu pít mateřské mléko z tvého prsu.“

Text 35: Když to Pán dořekl, lehce se usmíval, vylezl matce na klín a sál z jejího prsu.

Text 36: Takto Pán pod různými záminkami projevil v dĕtství tolik majestátu, kolik jen bylo možné, a pozdĕji, potom, co tento majestát ukázal, se skryl.

Text 37: Jednou přišel brāhmaṇský host a Pán třikrát za sebou snĕdl jeho jídlo. Pak tohoto brāhmaṇu potají vysvobodil z hmotného zapletení.

Text 38: V dĕtství Pána před domem unesli dva zlodĕji. Pán jim však vylezl na ramena, a když si mysleli, že Ho zdárnĕ odnášejí podle svého plánu, aby Ho okradli o ozdoby, Pán je zmátl, a tak místo aby došli do svého domu, vrátili se zpĕt k domu Jagannātha Miśry.

Text 39: Na Ekādaśī Pán pod záminkou nemoci požádal o nĕjaké jídlo z domu Hiraṇyi a Jagadīśe.

Text 40: Jak je u malých dĕtí obvyklé, naučil se různým hrám a se svými kamarády chodil do domů přátel v sousedství, kradl tam jejich jídlo a jedl je. Nĕkdy se spolu dĕti také praly.

Text 41: Všechny dĕti si Śacīmatĕ stĕžovaly, že se s nimi Pán pere a že krade u sousedů, a tak nĕkdy svého syna trestala či kárala.

Text 42: Śacīmātā řekla: „Proč kradeš, co patří druhým? Proč biješ jiné dĕti? A proč chodíš do domů sousedů? Co Ti doma schází?“

Text 43: Když takto matka Pána pokárala, šel rozzlobený do místnosti a rozbil všechny hrnce, které tam byly.

Text 44: Śacīmātā si potom posadila syna na klín a uklidnila Ho. Pán se velice stydĕl a přiznal svoje provinĕní.

Text 45: Jednou Śrī Caitanya Mahāprabhu jako dítĕ uhodil svojí jemnou ručičkou matku Śacī, a ta předstírala, že omdlela. Když to Pán vidĕl, dal se do pláče.

Text 46: Sousedky Mu řekly: „Drahé dítĕ, přines odnĕkud prosím kokosový ořech, a tak se Tvoje matka vyléčí.“

Text 47: Pán vyšel ven a okamžitĕ přinesl dva kokosové ořechy. Všechny ženy žasly, když vidĕly takové podivuhodné vĕci.

Text 48: Nĕkdy se Pán chodil koupat s dalšími dĕtmi do Gangy. Chodila tam také dĕvčata ze sousedství, aby uctívala různé polobohy.

Text 49: Když dĕvčata po koupeli v Ganze začala s uctíváním polobohů, přišel tam Pán a sedl si mezi nĕ.

Text 50: Pán řekl dívkám: „Uctívejte Mĕ a Já vám dám dobré manžely či dobrá požehnání. Ganga i Durgā jsou Moje služebnice. I Pán Śiva je Můj služebník, o jiných polobozích ani nemluvĕ.“

Text 51: Aniž by Mu to dívky dovolily, Pán si vzal santálovou pastu a potřel si jí tĕlo, na krk si povĕsil kvĕtinové girlandy a sebral a snĕdl všechny sladkosti, rýži a banány, které dívky obĕtovaly.

Text 52: Všechny dívky se na Pána za Jeho chování velice zlobily a řekly Mu: „Drahý Nimāi, v rámci našich vesnických vztahů jsi jako náš bratr.“

Text 53: „Nemĕl by ses tedy tak chovat. Neber nám předmĕty pro uctívání polobohů. Nedĕlej takové darebnosti.“

Text 54: Pán jim odpovĕdĕl: „Moje milé sestry, všem vám dávám požehnání, že budete mít pohledné manžely.“

Text 55: „Budou učení, důvtipní a mladí a bude jim patřit velké bohatství a hodnĕ rýže. A nejen to, každá budete mít sedm synů, kteří budou dlouho žít a budou velmi inteligentní.“

Text 56: Jakmile dívky uslyšely od Śrī Caitanyi Mahāprabhua toto požehnání, byly uvnitř velice šťastné, ale navenek, jak je pro dívky přirozené, Pána pod rouškou hnĕvu napomínaly.

Text 57: Když se nĕkteré z dívek daly na útĕk, Pán za nimi rozhnĕvanĕ volal a řekl jim:

Text 58: „Budete-li lakomé a nedáte-li Mi obĕtiny, budete mít každá starého manžela s nejménĕ čtyřmi dalšími manželkami.“

Text 59: Když dívky slyšely, jak jim Pán Caitanya vyhrožuje kletbou, myslely si, že možná ovládá nĕco nadpřirozeného nebo je zmocnĕný polobohy, a bály se, že by Jeho prokletí mohlo být účinné.

Text 60: Přinesly tedy všechny obĕtiny před Pána, který je snĕdl a požehnal dívkám k jejich spokojenosti.

Text 61: Když se o tomto mazaném jednání Pána s dívkami dozvĕdĕli obyčejní lidé, nepozastavovali se nad ním, ale naopak jim všem udĕlalo radost.

Text 62: Jednoho dne přišla na břeh Gangy, aby se v ní vykoupala a uctívala polobohy, dívka jménem Lakṣmī, dcera Vallabhācāryi.

Text 63: Pán k Lakṣmī přilnul hned, jak ji spatřil, a Lakṣmī při pohledu na Pána cítila v mysli naprostou spokojenost.

Text 64: Probudila se jejich přirozená láska jeden ke druhému, a přestože byla zastřená dĕtskými emocemi, bylo zřejmé, že se vzájemnĕ přitahují.

Text 65: Když vidĕli jeden druhého, prožívali přirozenou radost, a pod záminkou uctívání polobohů vyjevili svoje pocity.

Text 66: Pán řekl Lakṣmī: „Jen Mĕ uctívej, protože Já jsem Nejvyšší Pán. Budeš- -li Mĕ uctívat, získáš požehnání, po kterém toužíš.“

Text 67: Lakṣmī uposlechla pokynu Nejvyššího Pána, Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a okamžitĕ Ho uctila tak, že Jeho tĕlu obĕtovala santálovou pastu a kvĕty, ovĕnčila Ho girlandou z kvĕtů mallikā a přednesla modlitby.

Text 68: Když Ho Lakṣmī uctívala, Pán se začal usmívat. Recitoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu, čímž přijal rozpoložení, které vyjádřila.

Text 69: „Moje drahé gopī, přijímám vaši touhu mít Mĕ za manžela, a tak Mĕ uctívat. Přeji vám, aby se tato vaše touha vyplnila, protože si to zaslouží.“

Text 70: Poté, co si Pán Caitanya a Lakṣmī takto vyznali city, vrátili se domů. Kdo může pochopit hluboké zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua?

Text 71: Když sousedé vidĕli nezbedné chování Pána Caitanyi, z lásky k Nĕmu si stĕžovali Śacīmātĕ a Jagannāthovi Miśrovi.

Text 72: Jednoho dne šla matka Śacī chytit svého syna, protože Mu chtĕla vyčinit, ale On utekl.

Text 73: Přestože je Pán udržovatelem celého vesmíru, sedl si jednou do jámy, kam se vyhazují zbytky jídla, na hrnce, které už byly použité k vaření a vyhozené.

Text 74: Když matka Śacī uvidĕla svého chlapce sedĕt na vyhozených hrncích, dala najevo nespokojenost: „Proč se dotýkáš tĕch nečistých hrnců, na které se nesahá? Teď jsi nečistý. Jdi se vykoupat v Ganze.“

Text 75: Jakmile to Pán Caitanya Mahāprabhu uslyšel, poučil matku o absolutním poznání. Matka nad tím sice žasla, ale přesto Ho donutila jít se vykoupat.

Text 76: Nĕkdy si matka Śacī lehala se synem do postele a vídala přicházet obyvatele nebes, kteří pak zaplnili celý dům.

Text 77: Jednou matka Śacī řekla Pánu: „Jdi prosím Tĕ zavolat otce.“ Když Pán dostal od matky tento pokyn, šel ven, aby otce zavolal.

Text 78: Jak šlo dítĕ ven, od Jeho lotosových nohou vycházel zvonivý zvuk nákotníčků. Jeho otec i matka to slyšeli a velice se tomu divili.

Text 79: Jagannātha Miśra řekl: „To je úžasné. Proč se z holých nožek mého dítĕte ozývá zvuk nákotníčků?“

Text 80: Matka Śacī řekla: „Já jsem vidĕla další div. Vidĕla jsem lidi, kteří přicházeli z nebeského království a zaplnili celý dvůr.“

Text 81: „Vydávali hlasité zvuky, kterým jsem nerozumĕla. Řekla bych, že se k nĕkomu modlili.“

Text 82: Jagannātha Miśra odpovĕdĕl: „S tím si nedĕlej starosti, není třeba se obávat. Hlavnĕ ať se Viśvambharovi vždy dobře daří. To je jediné, co si přeji.“

Text 83: Jindy zase Jagannātha Miśra vidĕl nezbednosti svého syna, tak Ho ostře pokáral a potom Ho poučil o slušném chování.

Text 84: Té noci se Jagannāthovi Miśrovi zdálo, že k nĕmu přišel nĕjaký brāhmaṇa a rozhnĕvanĕ mu řekl:

Text 85: „Můj drahý Jagannāthe Miśro, ty o svém synovi nic nevíš. Myslíš si, že je to tvůj syn, a proto Ho káráš a trestáš.“

Text 86: Jagannātha Miśra odpovĕdĕl: „Ten chlapec může být polobůh, mystický yogī nebo velký svĕtec, ale na tom nezáleží, protože pro mĕ je to pouze můj syn.“

Text 87: „Otec má povinnost vzdĕlávat syna v náboženství a morálce. Jak se s tím vším seznámí, když Ho to nenaučím?“

Text 88: Brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Jaký má tvoje vzdĕlávání význam, je-li tvůj syn transcendentální mystik s dokonalým poznáním ve svém nitru?“

Text 89: Jagannātha Miśra odpovĕdĕl: „I kdyby můj syn nebyl obyčejný človĕk, ale samotný Nārāyaṇa, přesto je povinností otce svého syna poučit.“

Text 90: Takto Jagannātha Miśra ve snu hovořil s brāhmaṇou o náboženských zásadách. Jagannātha Miśra však byl pohroužený v ryzí rodičovské náklonnosti a nechtĕl znát nic jiného.

Text 91: Brāhmaṇa, potĕšený rozhovorem s Jagannāthem Miśrou, odešel a Jagannātha Miśra se po probuzení ze sna velice divil.

Text 92: Svůj sen vyprávĕl přátelům a příbuzným a všichni jen žasli, když to slyšeli.

Text 93: Takto Gaurahari provádĕl své dĕtské zábavy a den za dnem zvĕtšoval blaženost svých rodičů.

Text 94: Po nĕkolika dnech Jagannātha Miśra zahájil základní vzdĕlání svého syna vykonáním obřadu hāte khaḍi. Pán se za nĕkolik málo dní naučil všechna písmena a ligatury.

Text 95: Toto je chronologický souhrn dĕtských zábav Pána Caitanyi Mahāprabhua. Vṛndāvana dāsa Ṭhākura už tyto zábavy obšírnĕ popsal ve své knize Caitanya-bhāgavata.

Text 96: Proto jsem podal jen stručný přehled. V obavách z opakování jsem toto téma příliš nerozvádĕl.

Text 97: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.