KAPITOLA PATNÁCTÁ

Text 1: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu jedl prasādam v domĕ Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, Amogha Ho kritizoval. Pán však i přesto Amoghu přijal, čímž dal najevo, jak nesmírnĕ je zavázaný svým oddaným.

Text 2: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitacandrovi! A sláva všem oddaným Pána Caitanyi!

Text 3: Sláva posluchačům Śrī Caitanya-caritāmṛty, kteří ji přijali jako poklad svého života!

Text 4: Śrī Caitanya Mahāprabhu se bĕhem pobytu v Džagannáth Purí ve společnosti svých oddaných neustále tĕšil z tance a zpĕvu.

Text 5: Na začátku dne Śrī Caitanya Mahāprabhu zhlédl Božstvo Pána Jagannātha v chrámu. Poklonil se Mu, přednesl modlitby a tančil před Ním a zpíval.

Text 6: Po návštĕvĕ chrámu zůstával Śrī Caitanya Mahāprabhu bĕhem obĕtování upala-bhogy venku a potom chodil navštívit Haridāse Ṭhākura a vracel se do svého obydlí.

Text 7: Śrī Caitanya Mahāprabhu obvykle sedĕl ve svém pokoji a pronášel svatá jména na růženci, a tehdy tam přicházel Advaita Ācārya, aby Pána uctíval.

Text 8: Advaita Ācārya uctíval Śrī Caitanyu Mahāprabhua tak, že Mu nabízel navonĕnou vodu k umytí úst a nohou a potom Mu celé tĕlo potíral vonnou santálovou pastou.

Text 9: Śrī Advaita Prabhu také vĕšel Pánovi na krk kvĕtinovou girlandu a na hlavu Mu pokládal kvĕty tulasī (mañjarī). Potom se Advaita Ācārya se sepjatýma rukama Pánu klanĕl a modlil se k Nĕmu.

Text 10: Když Advaita Ācārya dokončil uctívání Śrī Caitanyi Mahāprabhua, Pán vzal tác s kvĕty a tulasī a vším, co zbylo, uctíval Advaitu Ācāryu.

Text 11: Śrī Caitanya Mahāprabhu uctíval Advaitu Ācāryu mantrou: „Ať jsi, kdo jsi, s úctou se Ti klaním.“ Navíc Pán vytvářel v ústech jakési zvuky, jimiž Advaitu Ācāryu vždy rozesmál.

Text 12: Takto se Advaita Ācārya a Śrī Caitanya Mahāprabhu jeden druhému s úctou klanĕli. Advaita Ācārya potom Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi opakovanĕ nabízel pozvání.

Text 13: Pozvání Śrī Advaity Ācāryi je další úžasný příbĕh, který již velmi obšírnĕ popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura.

Text 14: A protože pozvání Advaity Ācāryi již popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura, nebudu tento příbĕh opakovat. Řeknu ale, že Śrī Caitanyu Mahāprabhua zvali také jiní oddaní.

Text 15: Den za dnem se oddaní střídali a zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua i ostatní oddané na obĕd a s ním spojenou slavnost.

Text 16: Všichni oddaní zůstali v Džagannáth Purí čtyři mĕsíce a s velkou radostí se účastnili všech slavností Pána Jagannātha.

Text 17: Oddaní oslavovali Janmāṣṭamī, Kṛṣṇovy narozeniny, kterým se také říká Nanda-mahotsava neboli slavnost Nandy Mahārāje. Śrī Caitanya Mahāprabhu i Jeho oddaní se při té příležitosti převlékli za pasáčky krav.

Text 18: Oddaní převlečení za pasáčky nesli na ramenou tyče, na kterých visely nádoby s mlékem a jogurtem. Takto všichni se zpĕvem svatých jmen Hariho dorazili na místo konání slavnosti.

Text 19: Kānāñi Khuṭiyā se oblékl jako Nanda Mahārāja a Jagannātha Māhiti jako matka Yaśodā.

Text 20: Byl u toho tehdy i král Pratāparudra, Kāśī Miśra, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a Tulasī Paḍichāpātra.

Text 21: Śrī Caitanya Mahāprabhu jako obvykle s radostí tančil. Všichni byli polití mlékem, jogurtem a vodou, dožluta zbarvenou kurkumou.

Text 22: Śrīla Advaita Ācārya tehdy řekl: „Prosím nezlob se, říkám pravdu. Jedinĕ pokud dokážeš roztočit tuto hůl, budu vĕdĕt, že jsi pasáček.“

Text 23: Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal výzvu Advaity Ācāryi, vzal velkou hůl a roztočil ji. Opakovanĕ ji vyhazoval do vzduchu a znovu ji chytal, když padala.

Text 24: Śrī Caitanya Mahāprabhu točil a házel holí chvíli nad hlavou, chvíli za zády, chvíli před sebou, chvíli po stranách a chvíli mezi nohama. Všichni lidé se smáli, když to vidĕli.

Text 25: Srdce každého zachvátil úžas, když Śrī Caitanya Mahāprabhu točil holí tak, že to vypadalo, jako by točil hořící loučí.

Text 26: Nityānanda Prabhu se také bavil roztáčením hole. Kdo je schopen pochopit, jak hluboce byli pohroužení v pocitech pasáčků krav?

Text 27: Na pokyn Mahārāje Pratāparudry přinesl dozorce chrámu jménem Tulasī jeden kus použitého odĕvu Pána Jagannātha.

Text 28: Tuto vzácnou látku potom omotali Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi kolem hlavy. I ostatní oddaní, v čele s Advaitou Ācāryou, mĕli hlavy omotané touto látkou.

Text 29: Kānāñi Khuṭiyā převlečený za Nandu Mahārāje a Jagannātha Māhiti, oblečený jako matka Yaśodā, rozdávali veškeré bohatství, které doma mĕli.

Text 30: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl velice spokojený, když to vidĕl. Přijal je jako svého otce a matku a poklonil se jim.

Text 31: Ve velké extázi se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil do svého obydlí. Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu, známý jako Gaurāṅga-sundara, provádĕl různé zábavy.

Text 32: V den známý jako Vijayā-daśamī, kdy se slaví dobytí Lanky, oblékl Śrī Caitanya Mahāprabhu všechny své oddané jako opičí vojáky.

Text 33: Śrī Caitanya Mahāprabhu uchopil v náladĕ Hanumāna velkou vĕtev, vyšplhal se na zeď pevnosti na Lance a začal ji bořit.

Text 34: Śrī Caitanya Mahāprabhu v extázi Hanumāna rozzlobenĕ řekl: „Kde je ten darebák Rāvaṇa? Unesl Sītu, matku vesmíru. Nyní ho zabiji i s celou jeho rodinou.“

Text 35: Všichni lidé žasli, když vidĕli emocionální extázi Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a opakovanĕ křičeli: „Sláva! Sláva!“

Text 36: Śrī Caitanya Mahāprabhu se se svými oddanými účastnil všech slavností, včetnĕ Rāsa-yātry, Dīpāvalī a Utthāna-dvādaśī.

Text 37: Jednoho dne usedli dva bratři, Śrī Caitanya Mahāprabhu s Nityānandou Prabhuem, na osamĕlém místĕ a radili se spolu.

Text 38: Nikdo nevĕdĕl, o čem ti bratři hovořili, ale pozdĕji mohli všichni oddaní uhádnout, o čem byla řeč.

Text 39: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom nechal zavolat všechny oddané a požádal je, aby se vrátili do Bengálska. Tak se s nimi rozloučil.

Text 40: Při loučení Śrī Caitanya Mahāprabhu oddané požádal, aby se každý rok vraceli do Džagannáth Purí navštívit Ho a potom se zúčastnili čištĕní chrámu Guṇḍici.

Text 41: Śrī Caitanya Mahāprabhu s velkou úctou požádal Advaitu Ācāryu: „Dávej vĕdomí Kṛṣṇy neboli oddanost Kṛṣṇovi i tĕm nejnižším z lidí (caṇḍālům).“

Text 42: Śrī Caitanya Mahāprabhu nařídil Nityānandovi Prabhuovi: „Jdi do Bengálska a bez omezení tam hlásej vĕdomí Kṛṣṇy, oddanou službu Pánu.“

Text 43: Nityānanda Prabhu dostal pomocníky, jako je Rāmādāsa, Gadādhara dāsa a nĕkolik dalších. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Dávám Ti je, aby Ti pomáhali.“

Text 44: „Já Tĕ také přijdu občas navštívit. Skrytý zrakům ostatních budu sledovat Tvůj tanec.“

Text 45: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom obejmul Śrīvāse Paṇḍita, položil mu paži okolo krku a promluvil k nĕmu sladkými slovy.

Text 46: Śrī Caitanya Mahāprabhu Śrīvāse Ṭhākura požádal: „Každý den ve svém domĕ provádĕj společné zpívání a buď si jistý, že budu tancovat s vámi. Ty Mĕ při tom uvidíš, ale ostatní ne.“

Text 47: „Vezmi toto prasādam od Pána Jagannātha a tuto látku a předej to Mé matce Śacīdevī. Až se jí pokloníš, požádej ji prosím, aby Mi odpustila Mé přestupky.“

Text 48: „Zanechal jsem služby své matce a přijal jsem sannyās. To jsem nemĕl dĕlat, protože jsem tím zničil své náboženské zásady.“

Text 49: „Jsem podmanĕný láskou své matky a je Mou povinností jí za to sloužit. Já jsem však místo toho přijal sannyās, což je skutek hodný šílence.“

Text 50: „Matka nikdy nebere vážnĕ urážky svého bláznivého syna a Moje matka to ví, takže se na Mĕ nezlobí.“

Text 51: „Nemĕl jsem důvod přijímat sannyās a obĕtovat tak svou lásku k Mé matce, která je Mým skutečným bohatstvím. Ve skutečnosti jsem byl nepříčetný, když jsem přijímal sannyās.“

Text 52: „Zůstávám zde v Džagannáth Purí, Níláčale, abych splnil její pokyny. Pravidelnĕ však chodím zhlédnout její lotosové nohy.“

Text 53: „Vlastnĕ tam chodím zhlédnout její lotosové nohy každý den. Ona Moji přítomnost cítí, ale nevĕří, že je to pravda.“

Text 54-55: „Jednoho dne Moje matka Śacī obĕtovala jídlo Viṣṇuovi v podobĕ śālagrāmu. Obĕtovala vařenou rýži śāli, různé druhy zeleniny, špenát, karí z banánových kvĕtů, smaženou paṭolu s nimbovými listy, kousky zázvoru s citrónem a také jogurt, mléko, cukrkandl a mnoho dalších jídel.“

Text 56: „Vzala si jídlo na klín a rozplakala se při pomyšlení, jak mĕl její Nimāi všechna tato jídla rád.“

Text 57: „Moje matka uvažovala: ,Nimāi tady není. Kdo to všechno sní?̀ Jak tak o Mnĕ rozjímala, oči se jí zalily slzami.“

Text 58: „Když tak přemýšlela a plakala, hned jsem tam přispĕchal a všechno snĕdl. Jakmile uvidĕla talíř prázdný, utřela si slzy.“

Text 59: „Potom se divila, kdo všechno to jídlo snĕdl. Říkala si: ,Proč je talíř prázdný?̀ Pochybovala, že by to snĕdlo Božstvo Bāla-gopāla.“

Text 60: „Začala uvažovat, zda na tom talíři vůbec nĕco bylo. Pak si zase myslela, že možná přišlo nĕjaké zvíře a všechno snĕdlo.“

Text 61: „Myslela si: ,Možná jsem omylem nedala na tác žádné jídlo.̀ A tak šla do kuchynĕ, aby se podívala do hrnců.“

Text 62: „Tam vidĕla, že jsou všechny hrnce stále plné rýže a zeleniny. Začala v duchu trochu pochybovat a divila se tomu.“

Text 63: „S tĕmito myšlenkami zavolala služebníka Īśānu a nechala ho uklidit celou kuchyň. Potom Gopālovi obĕtovala další talíř jídla.“

Text 64: „Nyní pokaždé, když připravuje prvotřídní jídlo a chce Mĕ jím nakrmit, s velkou úzkostí pláče.“

Text 65: „Jelikož jsem spoutaný její láskou, musím tam přijít a jíst. Matka to vše vnitřnĕ ví a cítí štĕstí, ale navenek to nepřijímá.“

Text 66: „To se stalo bĕhem minulého dne Vijayā-daśamī. Zeptej se jí na to, aby uvĕřila, že tam opravdu chodím.“

Text 67: Když to všechno Śrī Caitanya Mahāprabhu popisoval, trochu Ho to dojalo, ale zůstal klidný, aby se mohl rozloučit s oddanými.

Text 68: Śrī Caitanya Mahāprabhu se potom s příjemnými slovy obrátil na Rāghavu Paṇḍita. Řekl: „Jsem ti zavázaný za tvoji čistou lásku ke Mnĕ.“

Text 69: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom všem řekl: „Slyšte o tom, jak čistĕ Kṛṣṇovi slouží Rāghava Paṇḍita. Jeho služba je svrchovanĕ čistá a vynikající.“

Text 70: „Poslouchejte prosím příhodu, jak vedle ostatních vĕcí obĕtuje kokosy. Jeden kokos se prodává za pĕt gaṇḍ.“

Text 71: „Přestože už má sám stovky stromů a milióny plodů, velmi dychtí dozvĕdĕt se, kde jsou k dostání sladké kokosy.“

Text 72: „S velkou námahou přinese kokosy z místa vzdáleného přes třicet kilometrů a ještĕ za každý zaplatí čtyři paṇy.“

Text 73: „Každý den usekne pĕt až sedm kokosů a dá je do vody vychladit.“

Text 74: „Před obĕtováním kokosy znovu oseká a očistí. Navrchu do nich udĕlá otvory a poté je obĕtuje Pánu Kṛṣṇovi.“

Text 75: „Pán Kṛṣṇa z nich pije kokosovou šťávu a nĕkdy je nechá úplnĕ prázdné. Jindy zase zůstanou kokosy plné.“

Text 76: „Rāghava Paṇḍita je nesmírnĕ šťastný, když vidí, že šťáva z kokosů byla vypita, a pak je rozbíjí, vybírá z nich dužinu a pokládá ji na jiný tác.“

Text 77: „Po obĕtování dužiny medituje před chrámovými dveřmi. Pán Kṛṣṇa mezitím dužinu sní a nechá tác prázdný.“

Text 78: „Nĕkdy se stane, že Kṛṣṇa poté, co dužinu sní, naplní tác novou dužinou. Víra Rāghavy Paṇḍita se tak zvĕtšuje a on plave v oceánu lásky.“

Text 79: „Jednoho dne se stalo, že služebník přinesl asi deset náležitĕ osekaných kokosů, aby se mohly obĕtovat Božstvu.“

Text 80: „Když byly kokosy přineseny, bylo už pozdĕ a na jejich obĕtování zbývalo velmi málo času. Služebník držící nádobu s kokosy zůstal stát u dveří.“

Text 81: „Rāghava Paṇḍita potom vidĕl, jak se služebník dotkl rukou stropu nade dveřmi a potom stejnou rukou sáhl na kokosy.“

Text 82: „Rāghava Paṇḍita mu řekl: ,Tĕmito dveřmi neustále přicházejí a odcházejí nĕjací lidé. Prach z jejich nohou se zvedá a usazuje se na stropĕ.̀  “

Text 83: „  ,Dotkl ses rukou stropu nade dveřmi a potom ses dotkl tĕch kokosů. Teď jsou znečištĕny a nedají se obĕtovat Kṛṣṇovi.̀  “

Text 84: „Taková je služba Rāghavy Paṇḍita. Ořechy nepřijal a vyhodil je přes zeď. Jeho služba je založená čistĕ na ryzí lásce a pokořuje celý svĕt.“

Text 85: „Potom nechal Rāghava Paṇḍita přinést, očistit a otevřít další kokosy a s velkou péčí je nabídl Božstvu k jídlu.“

Text 86: „Takto získával ze vzdálených vesnic prvotřídní banány, manga, pomeranče, plody chlebovníku a jakékoliv další výtečné ovoce, o kterém se doslechl.“

Text 87: „Všechno toto ovoce získával Rāghava Paṇḍita ze vzdálených míst a za vysokou cenu. Poté, co je velmi pečlivĕ a čistĕ okrájel, nabídl je Božstvu.“

Text 88: „Rāghava Paṇḍita tak s nesmírnou péčí a pozorností připravuje špenát, další zeleninu, ředkve, ovoce, rýžové vločky, drcenou rýži a sladkosti.“

Text 89: „Velmi pozornĕ připravuje také koláče, sladkou rýži, kondenzované mléko a vše ostatní. Prostředí, ve kterém vaří, je čisté, aby jídlo bylo prvotřídní a chutné.“

Text 90: „Rāghava Paṇḍita obĕtuje také různé druhy picklí, jako například kāśamdi. Nabízí Pánu také různé voňavky, oblečení, ozdoby a to nejlepší ze všeho.“

Text 91: „Takto Rāghava Paṇḍita slouží Pánu způsobem, kterému se nic nevyrovná. Každý, kdo ho vidí, je spokojený.“

Text 92: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Rāghavu Paṇḍita milostivĕ obejmul. Pán se potom s podobnou úctou rozloučil i se všemi ostatními oddanými.

Text 93: Pán také uctivĕ řekl Śivānandovi Senovi: „Starej se pĕknĕ o Vāsudevu Dattu.“

Text 94: „Vāsudeva Datta je nesmírnĕ velkorysý. Cokoliv získá, ještĕ ten den utratí a nic si nenechá.“

Text 95: „Vāsudeva Datta je hospodář, a mĕl by si proto naspořit nĕjaké peníze. On to ale nedĕlá, a tak je pro nĕho velmi tĕžké pečovat o rodinu.“

Text 96: „Starej se prosím o rodinné záležitosti Vāsudevy Datty a zařizuj pro nĕho vše, co je potřeba.“

Text 97: „Přijď každý rok a přiveď s sebou všechny Mé oddané na slavnost v Gundiči. Prosím Tĕ také, abys je všechny zaopatřil.“

Text 98: Pán potom s velkou úctou pozval všechny obyvatele Kulína-grámu, aby přišli každý rok, a požádal je, aby přinášeli hedvábné provazy na přenášení Pána Jagannātha při slavnosti Ratha-yātry.

Text 99: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl: „Guṇarāja Khān z Kulína-grámu sepsal knihu jménem Śrī Kṛṣṇa-vijaya, ve které se nachází vĕta vyjevující autorovu extatickou lásku ke Kṛṣṇovi.“

Text 100: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje, je pro mne vším!“ Tímto výrokem mne Guṇarāja Khān prodal svým potomkům.

Text 101: „Nemluvĕ o tobĕ, dokonce i pes z tvé vesnice je Mi velmi drahý. Co potom říci o ostatních?“

Text 102: Rāmānanda Vasu a Satyarāja Khān potom u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua vznesli jisté otázky.

Text 103: Satyarāja Khān řekl: „Můj milý Pane, jako hospodář a materialistický človĕk nevím, jak dĕlat pokrok v duchovním životĕ. Odevzdávám se proto Tvým lotosovým nohám a prosím Tĕ, abys mi dal pokyny.“

Text 104: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Bez ustání pokračuj ve zpívání svatého jména Pána Kṛṣṇy. Služ Jemu i Jeho oddaným, vaiṣṇavům, kdykoliv je to možné.“

Text 105: Když to Satyarāja Khān slyšel, řekl: „Jak poznám vaiṣṇavu? Vysvĕtli mi prosím, kdo je vaiṣṇava. Jaké jsou jeho obvyklé příznaky?“

Text 106: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Kdokoliv jen jednou pronese svaté jméno Kṛṣṇy, je okamžitĕ hoden uctívání a je nejlepší z lidí.“

Text 107: „Jediným vyslovením svatého jména Kṛṣṇy je človĕk zbaven všech následků hříšného života. Samotným zpíváním svatého jména lze dosáhnout výsledků devíti způsobů oddané služby.“

Text 108:
„Není třeba podstupovat zasvĕcení nebo činnosti potřebné k zasvĕcení. Je pouze třeba svými rty pronášet svaté jméno. Tak může být osvobozen dokonce i človĕk nejnižší třídy (caṇḍāla).“
 

Text 109: „Když človĕk zpívá svaté jméno Pána, ničí tím své zapletení v hmotných činnostech. Potom bude velmi přitahován ke Kṛṣṇovi a tak se v nĕm probudí jeho dřímající láska ke Kṛṣṇovi.“

Text 110: „  ,Svaté jméno Pána Kṛṣṇy je přitažlivé pro mnoho velkorysých svĕtců. Ničí následky všech hříchů a je tak mocné, že až na nĕmého je pro každého snadno dostupné, včetnĕ tĕch nejnižších lidí, caṇḍālů. Svaté jméno Kṛṣṇy je vládcem bohatství osvobození a neliší se od Kṛṣṇy. Pokud človĕk jednoduše použije svůj jazyk ke zpívání svatého jména, výsledky se okamžitĕ dostaví. Zpívání svatého jména nezávisí na zasvĕcení, zbožných činnostech nebo usmĕrňujících zásadách puraścaryi dodržovaných obvykle před zasvĕcením. Svaté jméno nečeká na žádnou z tĕchto činností. Je zcela nezávislé.̀  “

Text 111: Śrī Caitanya Mahāprabhu nakonec řekl: „Ten, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, je vaiṣṇava, a proto bys mu mĕl projevovat veškerou úctu.“

Text 112: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom svoji pozornost obrátil ke třem osobám – Mukundovi dāsovi, Raghunandanovi a Śrī Naraharimu, obyvatelům Khandy.

Text 113: Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn matky Śacī, se zeptal Mukundy dāse: „Ty jsi otec a Raghunandana je tvůj syn, je to tak?“

Text 114: „Nebo je Śrīla Raghunandana tvůj otec a ty jsi jeho syn? Řekni Mi prosím, jak je tomu doopravdy, ať se Moje pochyby rozptýlí.“

Text 115: Mukunda odpovĕdĕl: „Raghunandana je můj otec a já jsem jeho syn. Takové je moje rozhodnutí.“

Text 116: „My všichni jsme nabyli oddanosti Kṛṣṇovi díky Raghunandanovi. Pro mne je tudíž mým otcem.“

Text 117: Śrī Caitanya Mahāprabhu vyslechl toto správné Mukundovo rozhodnutí a potvrdil ho slovy: „Ano, tak je to správnĕ. Ten, kdo probouzí oddanost ke Kṛṣṇovi, je nepochybnĕ duchovním mistrem.“

Text 118: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl velkou radost, že může hovořit o slávĕ svých oddaných, a když o ní hovořil, vypadalo to, jako by mĕl patero úst.

Text 119: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom všem svým oddaným řekl: „Slyšte prosím o Mukundovĕ lásce k Bohu. Je nesmírnĕ hluboká a čistá a dá se přirovnat jedinĕ k přečištĕnému zlatu.“

Text 120: „Mukunda dāsa se navenek jeví jako královský lékař zamĕstnaný ve vládních službách, ale uvnitř chová hlubokou lásku ke Kṛṣṇovi. Kdo může jeho lásce porozumĕt?“

Text 121: „Mukunda dāsa jednou sedĕl s muslimským králem na vyvýšeném místĕ a říkal králi nĕco o jeho léčbĕ.“

Text 122: „Když král s Mukundou dāsem hovořili, přinesl jeden služebník vĕjíř z pavích per a držel ho nad královou hlavou, aby ji chránil před slunečními paprsky.“

Text 123: „Jakmile Mukunda dāsa jen uvidĕl vĕjíř z pavích per, pohroužil se do extatické lásky k Bohu a spadl z vyvýšené plošiny na zem.“

Text 124: „Král mĕl strach, že se jeho lékař zabil, a tak osobnĕ sestoupil dolů a přivedl jej k vĕdomí.“

Text 125: „Když se král zeptal Mukundy: ,Kde tĕ to bolí?̀ Mukunda odpovĕdĕl: ,Necítím příliš bolesti.̀  “

Text 126: „Král se potom zeptal: ,Mukundo, proč jsi spadl?̀

Text 127: „Král byl velmi inteligentní, a tak vĕdĕl, co se dĕje. Podle jeho úsudku byl Mukunda velice neobyčejnou, vznešenou, osvobozenou osobností.“

Text 128-129: „Raghunandana je nepřetržitĕ zamĕstnaný službou Pánu Kṛṣṇovi v chrámu. Vedle vchodu do chrámu je jezero a na jeho břehu roste kadambový strom, na kterém každý den vykvetou dva kvĕty, které se pak používají pro službu Kṛṣṇovi.“

Text 130: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu k Mukundovi znovu promluvil sladkými slovy: „Tvou povinností je získávat jak hmotné, tak duchovní bohatství.“

Text 131: „Povinností Raghunandany je navíc neustále se vĕnovat službĕ Pánu Kṛṣṇovi. O nic jiného mu také ani nejde.“

Text 132: Naraharimu potom Śrī Caitanya Mahāprabhu přikázal: „Přeji si, abys zůstal zde s Mými oddanými. Takto vy tři neustále ve službĕ Pánu vykonávejte tyto tři druhy povinností.“

Text 133: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu dal ze své bezpříčinné milosti následující pokyny bratrům Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi a Vidyā-vācaspatimu.

Text 134: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „V tomto vĕku Kali je Kṛṣṇa projevený ve dvou podobách – jako dřevo a voda. Tím, že dává podmínĕným duším možnost vidĕt dřevo a koupat se ve vodĕ, jim napomáhá k osvobození.“

Text 135: „Pán Jagannātha je samotný Nejvyšší Pán v podobĕ dřeva a řeka Ganga je samotný Nejvyšší Pán v podobĕ vody.“

Text 136: „Ty, Sārvabhaumo Bhaṭṭācāryo, bys mĕl uctívat Pána Jagannātha Puruṣottamu a Vācaspati by mĕl uctívat matku Gangu.“

Text 137: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom obejmul Murāriho Guptu a začal hovořit o jeho pevné víře v oddanou službu. Všichni oddaní to vyslechli.

Text 138: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Dříve jsem Murāriho Guptu znovu a znovu přemlouval, aby se nechal okouzlit Pánem Kṛṣṇou. Říkal jsem mu: ,Můj drahý Gupto, Pán Śrī Kṛṣṇa, Vrajendra-kumāra, představuje tu nejvyšší sladkost.̀  “

Text 139: „  ,Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobností Božství, původem všech inkarnací a zdrojem všeho. Je čistou transcendentální láskou a studnicí veškeré blaženosti.̀  “

Text 140: „  ,Kṛṣṇa je studnicí všech transcendentálních vlastností. Je jako nalezištĕ drahokamů. Je ve všem mistr, inteligentní, vážný a je vrcholem všech transcendentálních nálad.̀  “

Text 141: „  ,Má nesmírnĕ sladkou povahu a líbezné zábavy. Je pohotový v používání inteligence, a tak si užívá všechny své zábavy a nálady.̀  “

Text 142: „Potom jsem Murāriho Guptu žádal: ,Uctívej Kṛṣṇu a přijmi u Nĕho útočištĕ. Jedinĕ služba Jemu uspokojí mysl, nic jiného.̀  “

Text 143: „Tak Mĕ slyšel hovořit znovu a znovu a jeho mysl se pod Mým vlivem začala trochu mĕnit.“

Text 144: „Murāri Gupta odpovĕdĕl: ,Já jsem Tvůj služebník a vykonavatel Tvých pokynů. Nejsem nezávislý.̀  “

Text 145: „Potom odešel domů a celou noc přemýšlel o tom, jak se bude muset vzdát společnosti Raghunātha, Pána Rāmacandry. Velice se tím trápil.“

Text 146: „Murāri Gupta se začal modlit u lotosových nohou Pána Rāmacandry, aby mohl té noci zemřít, protože nebyl schopný vzdát se služby lotosovým nohám Raghunātha.“

Text 147: „Murāri Gupta celou noc naříkal. Jeho mysl nemohla najít klid, a proto se mu nepodařilo usnout a byl celou noc vzhůru.“

Text 148: „Ráno za Mnou Murāri Gupta přišel, uchopil Mé nohy a s pláčem vyslovil svou prosbu.“

Text 149: „Murāri Gupta řekl: ,Já jsem svou hlavu prodal lotosovým nohám Raghunātha. Nyní ji nedokáži vzít zpĕt, protože by mi to způsobilo příliš mnoho bolesti.̀  “

Text 150: „  ,Vzdát se služby lotosovým nohám Raghunātha je pro mĕ nemožné. Když to však neudĕlám, poruším Tvoje nařízení. Co mám dĕlat?̀  “

Text 151: „Murāri Gupta na Mne naléhal: ,Ty jsi nejmilostivĕjší, udĕl mi tedy prosím tuto milost: nechť tu před Tebou zemřu, ať je s mými pochybami konec.̀  “

Text 152: „Když jsem to uslyšel, mĕl jsem velkou radost. Pak jsem Murāriho Guptu zvedl a obejmul.“

Text 153: „Potom jsem mu řekl: ,Sláva tobĕ, Murāri Gupto! Tvůj způsob uctívání má nesmírnĕ pevné základy a to až do té míry, že ani na Mou žádost se tvoje mysl neodchýlila.“

Text 154: „  ,Právĕ takovou náklonnost musí chovat služebník k lotosovým nohám Pána. Oddaný nedokáže opustit útočištĕ lotosových nohou Pána, ani když si odloučení přeje Pán.̀  “

Text 155: „  ,Žádal jsem tĕ znovu a znovu, abys místo Pána Rāmacandry uctíval Kṛṣṇu, jen proto, abych vyzkoušel tvoji pevnou víru ve tvého Pána.̀  “

Text 156: „Takto jsem Murārimu Guptovi poblahopřál: ,Ty jsi ve skutečnosti inkarnace Hanumāna, a proto jsi vĕčným služebníkem Pána Rāmacandry. Proč by ses tedy mĕl vzdát uctívání Pána Rāmacandry a Jeho lotosových nohou?̀  “

Text 157: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Beru tohoto Murāriho Guptu jako svou životní energii. Když slyším o jeho pokoře, rozrušuje to Můj samotný život.“

Text 158: Potom Śrī Caitanya Mahāprabhu obejmul Vāsudevu Dattu a začal hovořit o jeho vĕhlasu, jako kdyby mĕl tisíce úst.

Text 159: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu opĕvoval Vāsudevu Dattu, ten se okamžitĕ začal stydĕt. Odevzdal se tedy Pánu tím, že se dotkl Jeho lotosových nohou.

Text 160: Vāsudeva Datta řekl Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Můj drahý Pane, sestupuješ jen proto, abys osvobodil všechny podmínĕné duše. Mám jednu žádost a přál bych si, abys ji přijal.“

Text 161: „Můj Pane, zajisté jsi schopen učinit, cokoliv se Ti zlíbí, a jsi dozajista velice milostivý. Pokud chceš, můžeš snadno udĕlat vše, co si přeješ.“

Text 162: „Můj drahý Pane, srdce mi puká, když vidím utrpení všech podmínĕných duší. Žádám Tĕ proto, abys přesunul karmu jejich hříšných životů na moji hlavu.“

Text 163: „Můj drahý Pane, nech mne přijmout následky všech hříchů všech živých bytostí a trpĕt za nĕ navĕky v pekelných podmínkách. Ukonči prosím jejich nemocný hmotný život.“

Text 164: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel výrok Vāsudevy Datty, zmĕklo Mu srdce, z očí Mu vytryskly slzy a začal se třást. Zalykajícím se hlasem promluvil následovnĕ.

Text 165: Pán přijal Vāsudevu Dattu jako velkého oddaného a řekl: „Takové prohlášení není vůbec podivuhodné, protože jsi inkarnace Prahlāda Mahārāje. Je zřejmé, že ti Pán Kṛṣṇa udĕlil svou plnou milost. O tom není pochyb.“

Text 166: „Cokoliv od svého Pána čistý oddaný chce, Pán Kṛṣṇa bezpochyby zaručí, protože nemá jinou povinnost než plnit touhy svého oddaného.“

Text 167: „Pokud si přeješ, aby byly všechny živé bytosti ve vesmíru osvobozeny, může se tak stát, aniž bys musel zakoušet utrpení za hříšné činnosti.“

Text 168: „Kṛṣṇa není nemohoucí, protože je vlastníkem veškerých sil. Proč by mĕl po tobĕ chtít, abys trpĕl následky hříchů jiných živých bytostí?“

Text 169: „Každý, komu přeješ dobro, se okamžitĕ stává vaiṣṇavou a Kṛṣṇa všechny vaiṣṇavy osvobozuje od následků jejich minulých hříšných činů.“

Text 170: „  ,S úctou se klaním původní Osobnosti Božství, Govindovi, který řídí utrpení a požitek za plodonosné činnosti každé bytosti, počínaje nebeským králem Indrou až po nejmenší hmyz (indra-gopu). Ta samá Osobnost Božství odstraňuje karmické následky toho, kdo je zamĕstnaný oddanou službou.̀  “

Text 171: „Všechny živé bytosti ve vesmíru budou díky tvé upřímné touze osvobozeny, protože pro Kṛṣṇu to není žádná námaha, osvobodit všechny živé bytosti ve vesmíru.“

Text 172: „Stejnĕ jako jsou na stromĕ uḍumbara milióny plodů, tak na hladinĕ řeky Virajā plavou milióny vesmírů.“

Text 173: „Strom uḍumbara má milióny plodů, a když jeden spadne a zničí se, strom ani nepocítí žádnou ztrátu.“

Text 174: „Stejnĕ tak pokud se jeden vesmír vyprázdní, protože živé bytosti v nĕm byly osvobozeny, pro Kṛṣṇu je to maličkost a nebere to příliš vážnĕ.“

Text 175: „Celý duchovní svĕt, ve kterém se nachází nespočet vaikuṇṭhských planet, představuje Kṛṣṇův neomezený majestát. Příčinný oceán je voda, která Vaikuṇṭhaloku obklopuje.“

Text 176: „V tomto Příčinném oceánu se nachází māyā se svými nesčetnými hmotnými vesmíry. Vypadá to tak, že māyā na nĕm plave jako nádoba plná hořčičných semínek.“

Text 177: „Pokud se jedno z miliónů hořčičných semínek v plující nádobĕ ztratí, není to nijak vážná ztráta. Stejné je to i s vesmíry. Pokud se jeden ztratí, pro Kṛṣṇu to neznamená nic vážného.“

Text 178: „Ponechme však stranou jedno vesmírné hořčičné semínko. I kdyby byly zničeny všechny vesmíry i s hmotnou energií (māyou), Kṛṣṇa takovou ztrátu nebude brát vážnĕ.“

Text 179: „Pokud človĕk vlastní milióny krav plnících všechna přání a ztratí jednu kozu, nic to pro nĕho neznamená. Kṛṣṇa vlastní všech šest druhů bohatství v plné míře. Pokud by byla zničena veškerá hmotná energie, o co by přišel?“

Text 180: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „  ,Ó můj Pane, ó nepřemožitelný, ó vládce všech energií, prosím projev svou vnitřní energii, abys pokořil nevĕdomost všech pohyblivých i nehybných živých bytostí. Ve své nevĕdomosti uznávají všemožné druhy nesprávných vĕcí a tak vytvářejí nebezpečnou situaci. Ó Pane, prosím ukaž svou slávu! Je to pro Tebe velmi snadné, protože Tvá vnitřní energie je nadřazená vnĕjší energii a Ty jsi zdrojem veškerého bohatství. Ty jsi také ten, kdo projevuje hmotnou energii. Neustále se vĕnuješ zábavám v duchovním svĕtĕ, kde projevuješ svoji vnitřní energii, a nĕkdy projevíš i vnĕjší energii tím, že na ni pohlédneš. Tak předvádíš své zábavy. Védy oba druhy Tvých energií i zábav s nimi spojených potvrzují.̀  “

Text 181: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu popsal všechny dobré vlastnosti svých oddaných, jednoho po druhém. Potom všechny oddané obejmul a rozloučil se s nimi.

Text 182: Všichni oddaní začali kvůli nadcházejícímu odloučení od Śrī Caitanyi Mahāprabhua plakat. Pán byl z odloučení od oddaných také zasmušilý.

Text 183: Gadādhara zůstal se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a dostal sídlo v Jaméšvaru.

Text 184-185: Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal v Džagannáth Purí neboli Níláčale společnĕ s Paramānandou Purīm, Jagadānandou, Svarūpou Dāmodarem, Dāmodarem Paṇḍitem, Govindou a Kāśīśvarou a každé ráno pravidelnĕ chodil navštĕvovat Pána Jagannātha.

Text 186: Jednoho dne přišel za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem Sārvabhauma Bhaṭṭācārya a se sepjatýma rukama přednesl jistou žádost.

Text 187: Protože se všichni vaiṣṇavové vrátili do Bengálska, byla tu velká nadĕje, že Pán přijme pozvání.

Text 188: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Prosím přijmi moje pozvání na obĕd po dobu jednoho mĕsíce.“

Text 189: Sārvabhauma potom řekl: „Přijmi tedy prosím pozvání na dvacet dní.“

Text 190: Když Sārvabhauma Caitanyu Mahāprabhua požádal, aby u nĕho obĕdval patnáct dní, Pán odpovĕdĕl: „Přijmu u tebe obĕd pouze jeden den.“

Text 191: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pak uchopil Pánovy lotosové nohy a pokornĕ prosil: „Přijímej u mne prosím obĕd alespoň po deset dní.“

Text 192: Śrī Caitanya Mahāprabhu takto postupnĕ snížil počet dní až na pĕt. Každý mĕsíc potom pravidelnĕ pĕt dní přijímal Bhaṭṭācāryovo pozvání na obĕd.

Text 193: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya potom řekl: „Můj drahý Pane, je s Tebou deset sannyāsīch.“

Text 194: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya poté řekl, že Paramānanda Purī Gosvāmī od nĕho přijme pĕtidenní pozvání. To už bylo s Pánem domluveno dříve.

Text 195: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Dāmodara Svarūpa je můj důvĕrný přítel. Nĕkdy přijde s Tebou a nĕkdy sám.“

Text 196: „Každý ze zbývajících osmi sannyāsīch přijme pozvání na dva dny a tak se zaplní každý den v mĕsíci.“

Text 197: „Kdyby přišli všichni sannyāsī najednou, nemohl bych se jim správnĕ vĕnovat, a to by byl přestupek.“

Text 198: „Nĕkdy ke mnĕ přijdeš sám a nĕkdy v doprovodu Svarūpy Dāmodara.“

Text 199: Bhaṭṭācārya mĕl velkou radost, že mu Śrī Caitanya Mahāprabhu tento plán schválil, a ten samý den Pána pozval do svého domu.

Text 200: Manželka Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi byla známá jako Ṣāṭhīra Mātā neboli Ṣāṭhīina matka. Byla velkou oddanou Śrī Caitanyi Mahāprabhua a chovala se láskyplnĕ jako matka.

Text 201: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se vrátil domů a nařídil své ženĕ, Ṣāṭhīra Mātĕ, aby začala vařit, čehož se s velkou radostí ujala.

Text 202: V domĕ Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi byly vždy velké zásoby potravin. A cokoliv dalšího bylo třeba, jako špenát, zelenina, ovoce a podobnĕ, to opatřil a přinesl domů.

Text 203: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Ṣāṭhīra Mātĕ osobnĕ pomáhal. Byla velmi zkušená a umĕla dobře vařit.

Text 204: Na jižní stranĕ kuchynĕ se nacházely dvĕ místnosti na obĕtování jídla a v jedné z nich bylo jídlo obĕtováno Śālagrāmu Nārāyaṇa.

Text 205: Druhá místnost byla určená jako jídelna pro Śrī Caitanyu Mahāprabhua. Byla v ústraní a Bhaṭṭācārya ji novĕ postavil.

Text 206: Místnost byla postavena tak, že mĕla jedny dveře ven, kterými mĕl vcházet Śrī Caitanya Mahāprabhu, a druhé dveře do kuchynĕ. Tĕmi se nosilo jídlo.

Text 207: Nejprve byly na velký banánový list vyklopeny tři māny (témĕř tři kilogramy) vařené rýže.

Text 208: Celá hromada rýže pak byla smíchána s takovým množstvím žlutého a voňavého přepuštĕného másla, že začalo z listu přetékat.

Text 209: Bylo tam mnoho nádob z kůry banánovníků a z listů rostliny keyā, které byly naplnĕné různými druhy vařené zeleniny a rozmístĕné všude okolo listu.

Text 210: Bylo v nich asi deset druhů špenátu, polévka zvaná sukhta s hořkými nimbovými listy, pálivé jídlo s černým pepřem, jemný koláč ze smaženého tvarohu a podmáslí s malými smaženými kousky dálu.

Text 211: Nechybĕla ani jídla jako dugdha-tumbī, dugdha-kuṣmāṇḍa, vesara, lāphrā, mocā-ghaṇṭa, mocā-bhājā a další druhy zeleniny.

Text 212: Bylo tam neomezené množství vṛddha-kuṣmāṇḍa-baḍī, phula-baḍī, ovoce a různých kořínků.

Text 213: Mezi dalšími jídly byl baklažán smíchaný s čerstvými nimbovými listy, lehké baḍī, smažená paṭola a smažená kolečka tykve a dýnĕ.

Text 214: Polévka ze smaženého urad dálu a mung dálu překonávala nektar. Bylo tam též sladké čatný a pĕt či šest druhů kyselých jídel, počínaje baḍāmlou.

Text 215: Byly tam také baḍy z mung dálu, urad dálu a sladkých banánů, koláče ze sladké rýže, kokosu a různé další.

Text 216: Dále také kāṅji-baḍā, dugdha-ciḍā, dugdha-laklakī a různé druhy koláčů, které ani nedokážu popsat.

Text 217: Sladká rýže s přímĕsí ghí byla nalita do hlinĕné nádoby a smíchána s banány druhu cāṅpā-kalā, kondenzovaným mlékem a mangem.

Text 218: Mezi dalšími jídly byl lahodný šlehaný tvaroh a množství různých sandeśů. Ve skutečnosti byla připravena veškerá jídla, která lze najít v Bengálsku a Uríse.

Text 219: Bhaṭṭācārya tedy připravil mnoho druhů jídla a na bílé dřevĕné pódium rozprostřel jemnou látku.

Text 220: Z obou stran hromady jídla stály nádoby plné navonĕné a chladné vody. Na horu rýže byly položeny kvĕty tulasī.

Text 221: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya přidal také různé druhy jídel obĕtovaných Pánu Jagannāthovi. Mezi nimi byly sladké kuličky zvané amṛta-guṭikā, sladká rýže a koláče. To vše uchovával oddĕlenĕ.

Text 222: Když bylo vše připraveno, Śrī Caitanya Mahāprabhu dokončil své polední povinnosti a sám tam přišel, protože znal srdce Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi.

Text 223: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Pánovi umyl nohy, a ten potom vstoupil do místnosti, aby poobĕdval.

Text 224: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl nádhernĕ připravená jídla, byl trochu překvapen a s různými posunky promluvil k Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi.

Text 225: „To je neuvĕřitelné! Jak jsi dokázal za šest hodin připravit tolik rýže a zeleniny?“

Text 226: „Ani sto lidí by to tak rychle neuvařilo, i kdyby vařili na stovce kamen.“

Text 227: „Předpokládám, že už bylo jídlo obĕtováno Kṛṣṇovi, když na nĕm vidím kvĕty tulasī.“

Text 228: „Máš velké štĕstí a tvá snaha je úspĕšná, protože jsi Rādĕ a Kṛṣṇovi obĕtoval tak úžasné jídlo.“

Text 229: „Barva rýže je tak přitažlivá a její vůnĕ tak příjemná, že ji museli přímo jíst Rādhā a Kṛṣṇa.“

Text 230: „Můj drahý Bhaṭṭācāryo, máš nesmírné štĕstí. Jak tĕ mám ještĕ velebit? Já sám mám také velké štĕstí, protože mohu zbytky tohoto jídla přijmout.“

Text 231: „Odnes prosím Kṛṣṇovo sedátko nĕkam stranou a dej Mi prasādam na nĕjaký jiný tác.“

Text 232: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Není to zase až tak úžasné, můj Pane. Vše umožnila energie a milost toho, kdo bude toto jídlo jíst.“

Text 233: „Moje žena ani já jsme se při vaření nemuseli nijak zvlášť namáhat. Ten, jehož mocí bylo jídlo připraveno, ví vše.“

Text 234: „Nyní se zde prosím posaď a poobĕdvej.“

Text 235: Bhaṭṭācārya řekl: „Jak jídlo, tak sedátko jsou Pánova milost. Když můžeš jíst zbytky Jeho jídla, proč by mĕlo být přestupkem sedĕt na Jeho místĕ?“

Text 236: Caitanya Mahāprabhu potom řekl: „Ano, máš pravdu. Śāstry říkají, že oddaný může použít vše, co po Kṛṣṇovi zbylo.“

Text 237: „  ,Můj drahý Pane, girlandy, vonné substance, oblečení, ozdoby a také ostatní vĕci, které Ti byly obĕtovány, mohou být pozdĕji použity Tvými služebníky. Používáním tĕchto vĕcí a jedením zbytků jídla, které jsi zanechal, budeme schopni přemoci iluzorní energii.̀  “

Text 238: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak řekl: „Je tady tolik jídla, že není možné to všechno sníst.“

Text 239: „V Džagannáth Purí přece jíš dvaapadesátkrát dennĕ a pokaždé sníš stovky nádob plných prasādam.“

Text 240: „Ve Dvárace máš v šestnácti tisících palácích šestnáct tisíc královen. Je tam také osmnáct matek a mnoho přátel a příbuzných z yaduovské dynastie.“

Text 241: „Ve Vrindávanu máš také starší a mladší bratry svého otce, strýce z matčiny strany, manžele sester svého otce a mnoho pastevců. Jsou tam také Tví přátelé pasáčci a Ty jíš dvakrát dennĕ, ráno a večer, v domĕ každého z nich.“

Text 242: Bhaṭṭācārya pokračoval: „Při Govardhana-pūje jsi snĕdl hromady rýže. Ve srovnání s tím pro Tebe tato trocha jídla není ani sousto.“

Text 243: „Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství, kdežto já jsem úplnĕ nepatrná živá bytost. Proto prosím přijmi trochu jídla z mého domu.“

Text 244: Śrī Caitanya Mahāprabhu se usmál a usedl k jídlu. Bhaṭṭācārya Mu s velkou radostí nabídl nejprve prasādam z Jagannāthova chrámu.

Text 245: Bhaṭṭācārya mĕl v té dobĕ zetĕ Amoghu, který byl manželem jeho dcery Ṣāṭhī. Přestože Amogha pocházel z aristokratické rodiny brāhmaṇů, mĕl ve zvyku hledat na druhých chyby a urážet je.

Text 246: Amogha chtĕl vidĕt, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu jí, ale nebylo mu dovoleno vstoupit. Bhaṭṭācārya hlídal na zápraží s holí v ruce.

Text 247: Jakmile však Bhaṭṭācārya začal rozdávat prasādam a nebyl už tak ostražitý, Amogha vklouzl dovnitř. Když uvidĕl to množství jídla, začal pomlouvat.

Text 248: „Tolik jídla by nasytilo deset až dvanáct lidí, ale tento sannyāsī to sní sám!“

Text 249: Sotva to Amogha dořekl, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya na nĕho upřel svůj pohled. Když Amogha vidĕl Bhaṭṭācāryovo rozpoložení, okamžitĕ odešel.

Text 250: Bhaṭṭācārya se za ním rozbĕhl, aby ho uhodil holí, ale Amogha utíkal tak rychle, že ho Bhaṭṭācārya nemohl dostihnout.

Text 251: Bhaṭṭācārya tehdy začal svého zetĕ proklínat a spílal mu. Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel jeho nadávky, a když se Bhaṭṭācārya vrátil, vidĕl, jak se Pán smĕje.

Text 252: Když Ṣāṭhīina matka, Bhaṭṭācāryova žena, slyšela, co se stalo, začala se bít do hlavy a do hrudi a stále dokola opakovala: „Ať se Ṣāṭhī stane vdovou!“

Text 253: Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl, jak manželé naříkají, a tak se je snažil uklidnit. Na jejich přání snĕdl prasādam a byl velmi spokojený.

Text 254: Śrī Caitanya Mahāprabhu dojedl a Sārvabhauma Bhaṭṭācārya přinesl vodu, aby si Pán mohl umýt ústa, ruce a nohy. Dal Mu také vonné koření, tulasī-mañjarī, hřebíček a kardamom.“

Text 255: Bhaṭṭācārya pak Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi dal kvĕtinovou girlandu a tĕlo Mu potřel santálovou pastou. Poklonil se a s velkou pokorou promluvil.

Text 256: „Přivedl jsem Tĕ do svého domu jen proto, abys byl vystaven pomluvám. To je velký přestupek. Prosím promiň mi to, žádám Tĕ o odpuštĕní.“

Text 257: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „To, co Amogha řekl, je pravda, není to pomluva. Jakého přestupku ses dopustil?“

Text 258: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil a vrátil se do svého sídla. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya šel s Ním.

Text 259: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya padl Pánovi k nohám a dĕlal si velké výčitky kvůli tomu, co se stalo. Pán ho potom uklidnil a poslal domů.

Text 260: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se vrátil domů a hovořil se svou ženou, Ṣāṭhīinou matkou. Nejdříve odsoudil sám sebe a pak řekl následující.

Text 261:
„Pokud ten, kdo urazil Śrī Caitanyu Mahāprabhua, bude zabit, jeho hříšný skutek tak může být odčinĕn.“
 

Text 262: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Tento hřích by se dal odčinit také tím, že bych si sám vzal život. Žádný z tĕchto nápadů však není vhodný, protože obĕ tĕla patří brāhmaṇům.“

Text 263: „Místo toho se mu už nikdy nepodívám do tváře. Zavrhuji ho a ukončuji s ním svůj vztah. Nikdy už ani nevyslovím jeho jméno.“

Text 264: „Řekni mé dceři Ṣāṭhī, aby přerušila vztah se svým manželem, protože poklesl. Pokud manžel poklesne, je povinností manželky vztah ukončit.“

Text 265: „  ,Je-li manžel pokleslý, je třeba se vzdát vztahu s ním.̀  “

Text 266: Amogha, zeť Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, té noci utekl a hned další ráno onemocnĕl cholerou.

Text 267: Když se Bhaṭṭācārya doslechl, že Amogha umírá na choleru, pomyslel si: „Prozřetelnost mi prokazuje přízeň – sama dĕlá to, co jsem chtĕl udĕlat já.“

Text 268: „Jestliže nĕkdo urazí Nejvyšší Osobnost Božství, začne okamžitĕ působit karma.“ Potom přednesl dva verše ze zjevených písem.

Text 269: „  ,To, co bychom museli provést s vynaložením velkého úsilí shromáždĕním slonů, koní, vozů a vojska, již udĕlali Gandharvové.̀  “

Text 270: „  ,Pokud se nĕkdo zachová špatnĕ k velkým duším, zničí to délku jeho života, bohatství, povĕst, náboženství, majetek i štĕstí.̀  “

Text 271: Tehdy přišel Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit Gopīnātha Ācārya a Pán se ho zeptal, co se dĕje v domĕ Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi.

Text 272: Gopīnātha Ācārya Pánu řekl, že oba manželé drží půst a že jejich zeť Amogha umírá na choleru.

Text 273: Jakmile Caitanya Mahāprabhu uslyšel, že Amogha umírá, ihned za ním ve velkém spĕchu bĕžel. Položil svou ruku Amoghovi na hruď a promluvil následovnĕ:

Text 274: „Srdce brāhmaṇy je svou povahou velmi čisté, a proto je pro Kṛṣṇu vhodným místem k pobytu.“

Text 275: „Proč jsi tedy dovolil, aby se zde usadil také caṇḍāla závisti? Znečistil jsi tak to nejčistší místo, své srdce.“

Text 276: „Díky společnosti Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi je však nyní veškeré tvoje znečištĕní odstranĕno. Človĕk, jehož srdce je zbaveno veškerých nečistot, může zpívat mahā-mantru, Hare Kṛṣṇa.“

Text 277: „Proto, Amogho, vstaň a zpívej Hare Kṛṣṇa mahā-mantru! Když to budeš dĕlat, Kṛṣṇa ti bezpochyby udĕlí svou milost.“

Text 278: Jakmile Amogha, který ležel na smrtelném lůžku, uslyšel Śrī Caitanyu Mahāprabhua a pocítil dotek Jeho ruky, okamžitĕ vstal a začal zpívat svaté jméno Kṛṣṇy. Šílený extází lásky a zaplavený emocemi začal tančit.

Text 279: Amogha při svém tančení v extázi lásky projevil veškeré příznaky extáze, jako je chvĕní, pláč, jásot, trans, pocení a zalykání se. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl tyto vlny extatických emocí, začal se smát.

Text 280: Amogha potom padl k lotosovým nohám Pána a pokornĕ řekl: „Ó milostivý Pane, prosím odpusť mi můj přestupek.“

Text 281: Nejenže Amogha žádal Pána o odpuštĕní, ale také si začal sám dávat políčky do tváří se slovy: „Tĕmito ústy jsem Tĕ pomlouval.“

Text 282: Amogha se neustále bil do tváří, až mu otekly. Gopīnātha Acārya ho nakonec chytil za ruce, aby mu v tom zabránil.

Text 283: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom Amoghu uklidnil tím, že se dotkl jeho tĕla a řekl: „Jelikož jsi zetĕm Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, jsi předmĕtem Mé náklonnosti.“

Text 284: „Každý v domĕ Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi je Mi nesmírnĕ drahý, včetnĕ služek a služebníků, dokonce i pes. Co potom říci o jeho příbuzných?“

Text 285: „Amogho, neustále zpívej Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a nedĕlej žádné další přestupky.“ Poté, co dal Śrī Caitanya Mahāprabhu Amoghovi tento pokyn, odešel do Sārvabhaumova domu.

Text 286: Jakmile Sārvabhauma Bhaṭṭācārya spatřil Pána, okamžitĕ uchopil Jeho lotosové nohy. Pán ho obejmul a potom se posadil.

Text 287: Śrī Caitanya Mahāprabhu Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu uklidnil slovy: „Amogha, tvůj zeť, je přece ještĕ pouhé dítĕ, tak co udĕlal za chybu? Proč držíš půst a proč se zlobíš?“

Text 288: „Vstaň, vykoupej se a jdi zhlédnout tvář Pána Jagannātha. Potom se vrať a vezmi si obĕd. To Mi udĕlá radost.“

Text 289: „Zůstanu zde, dokud se nevrátíš a nesníš k obĕdu zbytky jídla Pána Jagannātha.“

Text 290: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya uchopil lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua a řekl: „Proč jsi Amoghu přivedl zpátky k životu? Bylo by lépe, kdyby zemřel.“

Text 291: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Amogha je dítĕ a tvůj syn. Otec nebere přestupky svého syna vážnĕ, zvláštĕ když ho ještĕ zaopatřuje.“

Text 292: „Nyní se stal vaiṣṇavou a s jeho přestupky je konec. Bez váhání mu můžeš udĕlit svou milost.“

Text 293: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Můj Pane, jdi prosím navštívit Pána Jagannātha. Já se vykoupu a přijdu tam také. Pak se sem vrátím.“

Text 294: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom řekl Gopīnāthovi: „Zůstaň zde a dej Mi vĕdĕt, až Sārvabhauma Bhaṭṭācārya přijme prasādam.“

Text 295: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil a šel navštívit Pána Jagannātha. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya dokončil svou koupel, šel navštívit Pána Jagannātha a potom se vrátil domů, aby poobĕdval.“

Text 296: Amogha se v ten okamžik stal ryzím oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Tančil v extázi a pokojnĕ zpíval svatá jména Pána Kṛṣṇy.

Text 297: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu provádĕl své rozmanité zábavy. Každý, kdo je vidí nebo o nich naslouchá, je vskutku ohromený.

Text 298: Śrī Caitanya Mahāprabhu si užíval jedení v domĕ Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi a v průbĕhu této jedné zábavy se projevilo mnoho dalších úžasných zábav.

Text 299: Takové jsou zvláštní rysy zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Tak Pán jedl v domĕ Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi a tak vyšla najevo Sārvabhaumova láska k Pánu.

Text 300: Vyprávĕl jsem o extatické lásce Sārvabhaumovy manželky, známé jako Ṣāṭhīina matka. Vyprávĕl jsem také o velké milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, kterou projevil, když Amoghovi odpustil jeho přestupek. To udĕlal kvůli tomu, že Amogha mĕl vztah s oddaným.

Text 301: Každý, kdo s vírou a láskou naslouchá tĕmto zábavám Śrī Caitanyi Mahāprabhua, velmi brzy dosáhne útočištĕ u Pánových lotosových nohou.

Text 302: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.