KAPITOLA TŘETÍ

Text 1: Skládám své uctivé poklony Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. Útočištĕ u Jeho lotosových nohou má takovou moc, že i hlupákovi umožní nashromáždit z nalezišť zjevených písem vzácné drahokamy konečné pravdy.

Text 2: Sláva Pánu Caitanyovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!

Text 3: Vysvĕtlil jsem verš třetí a nyní, ó oddaní, vyslechnĕte prosím pozornĕ význam verše čtvrtého.

Text 4: „Nechť se tento Nejvyšší Pán, známý jako syn Śrīmatī Śacīdevī, transcendentálnĕ usídlí v hloubi vašeho srdce. Ze své bezpříčinné milosti se zjevil v tomto vĕku Kali, zářící jako tekuté zlato, aby udĕlil to, co žádná inkarnace nikdy předtím: nejvznešenĕjší náladu oddané služby, náladu milostné lásky.“

Text 5: Pán Kṛṣṇa, syn krále Vradži, je Nejvyšší Pán. Ve svém vĕčném sídle Goloce, jež zahrnuje též Vradža-dhám, si vĕčnĕ užívá svých transcendentálních zábav.

Text 6: Jednou za den Brahmy sestupuje do tohoto svĕta, aby své transcendentální zábavy projevil.

Text 7: Víme, že existují čtyři vĕky (yugy) – Satya, Tretā, Dvāpara a Kali – které dohromady tvoří jednu divya-yugu.

Text 8: Sedmdesát jedna divya-yug představuje jednu manv-antaru. V jednom Brahmovĕ dni se vystřídá čtrnáct manv-antar.

Text 9: Současný Manu je sedmý a jmenuje se Vaivasvata (syn Vivasvāna). Nyní již z jeho období uplynulo dvacet sedm divya-yug (27 x 4 320 000 slunečních let).

Text 10: Na konci Dvāpara-yugy ve dvacáté osmé divya-yuze se na Zemi zjevuje Pán Kṛṣṇa i s celým svým vĕčným Vradža-dhāmem.

Text 11: Služebnictví (dāsya), přátelství (sakhya), rodičovská náklonnost (vātsalya) a milostná láska (śṛṅgāra) jsou čtyři transcendentální nálady (rasy) a oddaní, kteří je uchovávají ve svém srdci, si Pána podmaňují.

Text 12: Pán Śrī Kṛṣṇa si ve Vradži užívá se svými oddanými služebníky, přáteli, rodiči a milenkami, pohroužený v transcendentální lásce.

Text 13: Pán Kṛṣṇa se tĕší ze svých transcendentálních zábav tak dlouho, jak si přeje, a pak odejde. Poté však uvažuje takto:

Text 14: „Již dlouhou dobu jsem obyvatelům tohoto svĕta neudĕlil ryzí láskyplnou oddanou službu Mnĕ. Bez této láskyplné připoutanosti je tento hmotný svĕt k ničemu.“

Text 15: „Všude na svĕtĕ Mne lidé uctívají podle nařízení písem. Pouhým následováním usmĕrňujících pravidel ale nelze dosáhnout láskyplných citů oddaných z Vradžabhúmi.“

Text 16: „Protože celý svĕt zná Moji vznešenost, hledí na Mne se zbožnou úctou a bázní. Oddanost oslabená touto úctou Mĕ ale nepřitahuje.“

Text 17: „Vykonáváním usmĕrnĕné oddané služby s úctou a bázní lze dospĕt na Vaikuṇṭhu a získat čtyři druhy osvobození.“

Text 18: „Tato osvobození jsou: sārṣṭi (mít stejný majestát, jako má Pán), sārūpya (mít stejnou podobu, jako Pán), sāmīpya (žít jako osobní společník Pána) a sālokya (žít na Vaikuṇṭĕ). Oddaní však nikdy nepřijmou osvobození sāyujya, protože to znamená splynout s Brahmanem.“

Text 19: „Osobnĕ zavedu náboženství pro tento vĕk – nāma-saṅkīrtan neboli společné zpívání svatého jména. Tak celý svĕt roztančím v extázi, až pozná čtyři nálady láskyplné oddané služby.“

Text 20: „Přijmu roli oddaného a budu učit oddanou službu svým vlastním příkladem.“

Text 21: „Dokud človĕk nekoná oddanou službu sám, nemůže ji učit ostatní. Tento závĕr je potvrzen v celé Gītĕ i Bhāgavatamu.“

Text 22: „Ó potomku Bharaty, kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženství a rozmach bezbožnosti, tehdy osobnĕ sestupuji.“

Text 23: „Zjevuji se vĕk za vĕkem, abych osvobodil zbožné, zničil bezbožné a ustanovil náboženské zásady.“

Text 24: „Kdybych neukázal správné náboženské zásady, všechny tyto svĕty by zanikly. Stal bych se příčinou nežádoucího obyvatelstva a záhuby všech tĕchto živých bytostí.“

Text 25: „Cokoliv vykoná velký človĕk, obyčejní lidé následují a vzor, který svým příkladem stanoví, si pak osvojí celý svĕt.“

Text 26: „Zásady náboženství pro příslušný vĕk mohou ustanovit Moje úplné části. Nikdo jiný než Já však nemůže udĕlit takovou láskyplnou službu, jakou vykonávají obyvatelé Vradži.“

Text 27: „Třebaže existuje mnoho po všech stránkách příznivých inkarnací Osobnosti Božství, kdo jiný než Pán Śrī Kṛṣṇa může odevzdaným duším udĕlit lásku k Bohu?“

Text 28: „Proto se ve společnosti svých oddaných zjevím na Zemi a budu provádĕt různé pestré zábavy.“

Text 29: Po tĕchto úvahách se Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa osobnĕ zjevil na začátku vĕku Kali v Nadii.

Text 30: Tak se lvu podobný Pán Caitanya zjevil v Navadvípu. Mĕl krk jako lev, sílu jako lev a hlas mocný jako lev.

Text 31: Nechť se tento lev usadí v srdci každé živé bytosti a svým pronikavým řevem zažene slony jejích hříchů.

Text 32: Bĕhem svých dĕtských zábav je známý jako Viśvambhara, protože zaplavuje svĕt nektarem oddanosti, a tím zachraňuje živé bytosti.

Text 33: Slovní kořen ,ḍubhṛñ̀ (což je základ slova ,viśvambharà) vyjadřuje vyživování a udržování. On (Pán Caitanya) rozdáváním lásky k Bohu vyživuje a udržuje tři svĕty.

Text 34: Ve svých pozdĕjších zábavách je známý jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya. Učením o jménu a slávĕ Pána Śrī Kṛṣṇy žehná celému svĕtu.

Text 35: Protože Garga Muni vĕdĕl, že Pán Caitanya je inkarnací pro Kali- -yugu, předpovĕdĕl Jeho zjevení při obřadu udílení jména Kṛṣṇovi.

Text 36: „Když se tento chlapec (Kṛṣṇa) zjevuje v různých vĕcích, má tři další barvy pleti – bílou, červenou a žlutou. Nyní se zjevil s transcendentální načernalou barvou.“

Text 37: Bílá, červená a žlutá jsou tři zářící barvy pleti, které Pán, manžel bohynĕ štĕstí, postupnĕ přijímá ve vĕcích Satya, Tretā a Kali.

Text 38: Nyní, ve Dvāpara-yuze, Pán sestoupil s načernalou barvou pleti. To je podstata výroků Purāṇ a ostatních védských textů s ohledem na dané souvislosti.

Text 39: „Ve Dvāpara-yuze se Pán zjevuje s načernalou barvou pleti. Obléká se do žlutých šatů, drží v rukou své osobní zbranĕ, je ozdoben drahokamem Kaustubha a znakem Śrīvatsa. Tak jsou popsány Jeho znaky.“

Text 40: Náboženstvím vĕku Kali je šířit slávu svatého jména. Jen proto Pán sestoupil se žlutou barvou pleti jako Pán Caitanya.

Text 41: Jas Jeho ohromného tĕla připomíná tekuté zlato a hluboký hlas překonává hřmĕní čerstvĕ seskupených mračen.

Text 42: Ten, kdo podle délky své ruky mĕří čtyři lokty na výšku i na rozpažení, je oslavován jako velká osobnost.

Text 43: Taková osoba se nazývá nyagrodha-parimaṇḍala. Śrī Caitanya Mahāprabhu, který je zosobnĕním všech dobrých vlastností, má právĕ takové tĕlo.

Text 44: Jeho paže sahají až ke kolenům, Jeho oči jsou jako lotosové kvĕty, Jeho nos jako sezamový kvĕt a Jeho tvář je krásná jako mĕsíc.

Text 45: Je klidný, sebeovládnutý a plnĕ odevzdaný transcendentální službĕ Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Je laskavý ke svým oddaným, jemný a žádným živým bytostem nestraní.

Text 46: Je ozdobený nákotníčky, náramky ze santálového dřeva a santálovou pastou. Zvláštĕ se tak zdobí, když se chystá tančit při śrī-kṛṣṇa- -saṅkīrtanu.

Text 47: Když mudrc Vaiśampāyana zaznamenal všechny tyto vlastnosti Pána Caitanyi, zahrnul Jeho jméno do Viṣṇu-sahasra-nāmy.

Text 48: Zábavy Pána Caitanyi se dĕlí na dvĕ části – rané zábavy (ādi-līla) a pozdĕjší zábavy (śeṣa-līla). V každé z nich má čtyři jména.

Text 49: „Ve svých raných zábavách vystupuje jako hospodář se zlatou barvou pleti. Jeho údy jsou překrásné a Jeho tĕlo, potřené pastou ze santálového dřeva, připomíná tekuté zlato. Ve svých pozdĕjších zábavách přijímá stav sannyās a je vyrovnaný a klidný. Je nejvyšším sídlem klidu a oddanosti, protože umlčuje neoddané impersonalisty.“

Text 50: Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je opakovanĕ a jasnĕ řečeno, že podstatou náboženství ve vĕku Kali je zpívání svatých jmen Kṛṣṇy.

Text 51: „Ó králi, takto lidé uctívali Pána vesmíru ve Dvāpara-yuze. V Kali- -yuze Ho také uctívají podle pokynů zjevených písem. Nyní o tom ode mne prosím slyš.“

Text 52: „Ve vĕku Kali se inteligentní lidé vĕnují společnému zpívání, kterým uctívají inkarnaci Boha, jež bez ustání zpívá Kṛṣṇovo jméno. I když nemá načernalou pleť, je to samotný Kṛṣṇa. Přišel v doprovodu svých společníků, služebníků, zbraní a důvĕrných přátel.“

Text 53: Moji drazí bratři, naslouchejte prosím o veškeré této slávĕ Pána Caitanyi. Tento verš jasnĕ shrnuje Jeho činnosti a vlastnosti.

Text 54: Dvĕ slabiky „kṛṣ-ṇa“ jsou neustále v Jeho ústech; stále s velkou blažeností popisuje Kṛṣṇu.

Text 55: Toto jsou dva významy slov „kṛṣṇa-varṇa“. Nic jiného než Kṛṣṇa ve skutečnosti z Jeho úst nevychází.

Text 56: Snaží-li se Jej nĕkdo popsat jako osobu černé pleti, další přívlastek (tviṣā akṛṣṇam) mu v tom okamžitĕ zabrání.

Text 57: Jeho barva rozhodnĕ není načernalá. A to, že není načernalý, naznačuje, že Jeho barva je žlutá.

Text 58: „Provádĕním obĕti v podobĕ společného zpívání svatého jména uctívají učení lidé vĕku Kali Pána Kṛṣṇu, jenž tentokrát není načernalý, neboť se v nĕm vzedmuly pocity Śrīmatī Rādhārāṇī. Je jediným uctívaným Božstvem paramahaṁsů, jež dosáhli nejvyšší úrovnĕ čtvrtého životního stavu (sannyāsu). Nechť nám tento Pán Caitanya, Nejvyšší Osobnost Božství, prokáže svou nezmĕrnou bezpříčinnou milost.“

Text 59: Každý může jasnĕ vidĕt Jeho zářivou pleť barvy tekutého zlata, která rozptyluje temnotu nevĕdomosti.

Text 60: Hříšný život živých bytostí je výsledkem nevĕdomosti. Aby tuto nevĕdomost zničil, vzal si s sebou různé zbranĕ v podobĕ svých přímých společníků, svých oddaných a svatého jména.

Text 61: Tu nejhlubší nevĕdomost tvoří činnosti, ať zbožné, či bezbožné, které jsou v rozporu s oddanou službou. Říká se jim hříchy (kalmaṣa).

Text 62: Se zdviženýma rukama zpívá svaté jméno a na každého pohlíží s hlubokou láskou. Tím odhání veškeré hříchy a všechny zaplavuje láskou k Bohu.

Text 63: „Kéž nám Nejvyšší Osobnost Božství v podobĕ Pána Śrī Caitanyi udĕlí svoji bezpříčinnou milost! Jeho usmĕvavý pohled ihned zahání všechny smutky tohoto svĕta a každé Jeho slovo rozvíjí lístky příznivých rostlinek oddanosti, a tak je probouzí k životu. Přijetí útočištĕ u Jeho lotosových nohou okamžitĕ vyvolává transcendentální lásku k Bohu.“

Text 64: Každý, kdo pohlédne na Jeho překrásné tĕlo nebo na Jeho překrásnou tvář, se osvobodí od všech hříchů a získá bohatství lásky k Bohu.

Text 65: V jiných inkarnacích Pán sestoupil s armádami a zbranĕmi, ale v této inkarnaci jsou Jeho vojáky Jeho úplné části a Jeho společníci.

Text 66: „Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je vždy nejuctívanĕjším Božstvem polobohů, včetnĕ Pána Śivy a Pána Brahmy, kteří za Ním z lásky přišli v podobĕ obyčejných lidí. Pán své oddané poučuje o čisté oddané službĕ Jemu. Budu Jej moci znovu spatřit?“

Text 67: Jeho úplné části a společníci vykonávají jako svoji osobní povinnost úlohu zbraní. Prosím, slyšte ode mne další význam slova „aṅga“.

Text 68: Podle svĕdectví zjevených písem se část tĕla (aṅga) nazývá také část (aṁśa) a část určité části tĕla se nazývá částečná část (upāṅga).

Text 69: „Ó Pane všech pánů, sleduješ celé stvoření. Co více, jsi nejdražším životem každé bytosti. Nejsi tedy můj otec Nārāyaṇa? ,Nārāyaṇà označuje toho, jehož sídlo je na vodĕ, která pochází z Nary (Garbhodakaśāyī Viṣṇua), a tento Nārāyaṇa je Tvoje úplná část. Všechny Tvé úplné části jsou transcendentální, absolutní a nejsou výtvory māyi.“

Text 70: Expanze Nārāyaṇa v srdci všech bytostí a také Nārāyaṇa, který žije ve vodách (Kāraṇa, Garbha a Kṣīra), jsou Tvé úplné části. Původní Nārāyaṇa jsi proto Ty.

Text 71: Slovo „aṅga“ se tedy vztahuje na úplné části. Tyto expanze by nikdy nemĕly být považovány za výtvory hmotné přírody, protože jsou všechny transcendentální, plné poznání a blaženosti.

Text 72: Śrī Advaita Prabhu i Śrī Nityānanda Prabhu jsou úplné části Pána Caitanyi. Jsou tedy části (aṅgy) Jeho tĕla. Části tĕchto dvou částí se nazývají upāṅgy.

Text 73: Takto je Pán vybavený ostrými zbranĕmi v podobĕ svých částí a úplných částí. Všechny tyto zbranĕ jsou schopny drtit ateisty.

Text 74: Śrī Nityānanda Gosāñi je přímo Haladhara (Pán Balarāma) a Advaita Ācārya je samotný Pán, Osobnost Božství.

Text 75: Tito dva kapitáni všude cestují se svými vojáky, jako je Śrīvāsa Ṭhākura, za zpĕvu svatého jména Pána.

Text 76: Už samotné rysy Pána Nityānandy naznačují, že se jedná o pokořitele nevĕřících. Před hlasitými výkřiky Advaity Acāryi prchají všechny hříchy i ateisté.

Text 77: Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya zavedl saṅkīrtan (společné zpívání svatého jména Pána) a ten, kdo Jej saṅkīrtanem uctívá, je vskutku požehnaný.

Text 78: Takový človĕk je opravdu inteligentní, ale ti, jejichž poznání je chabé, musejí zůstat v kolobĕhu opakovaného zrození a smrti. Ze všech obĕtí je zpívání svatého jména Pána tou nejvznešenĕjší.

Text 79: Ten, kdo říká, že deset miliónů obĕtí aśvamedha se vyrovná zpívání svatého jména Pána Kṛṣṇy, je ateista a Yamarāja ho zaručenĕ potrestá.

Text 80: Śrīla Jīva Gosvāmī podal ve svém úvodním vzývání příznĕ ke knize Bhāgavata-sandarbha jako vysvĕtlení následující verš.

Text 81: „Přijímám útočištĕ u Pána Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua, jenž má navenek svĕtlou barvu pleti, ale v nitru je samotný Kṛṣṇa. V tomto vĕku Kali projevuje svoje expanze (svoje aṅgy a upāṅgy) při společném zpívání svatého jména Pána.“

Text 82: Z Upapurāṇ se dozvídáme, že Śrī Kṛṣṇa projevil Vyāsadevovi milost tím, že k nĕmu promluvil následovnĕ.

Text 83: „Ó učený brāhmaṇo, nĕkdy vstupuji do stavu odříkání, abych přimĕl pokleslé lidi vĕku Kali přijmout oddanou službu Pánu.“

Text 84: Śrīmad-Bhāgavatam, Mahābhārata, Purāṇy a další védská písma dokazují, že Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu je inkarnace Kṛṣṇy.

Text 85: Vliv, který Pán Caitanya projevil, je vidĕt také v Jeho neobyčejných činnostech a neobyčejných realizacích vĕdomí Kṛṣṇy.

Text 86: Nevĕřící však nejsou schopni vidĕt, co je zcela zřejmé, stejnĕ jako sovy nevidí sluneční paprsky.

Text 87: „Ó můj Pane, ti, kdo jsou ovlivnĕni démonskými principy, Tĕ nemohou poznat, i když je jasné, že jsi Nejvyšší, o čemž svĕdčí Tvé vznešené činnosti, podoby, Tvůj charakter a neobyčejná moc. To potvrzují všechna zjevená písma kvality dobra a také oslavovaní transcendentalisté božské povahy.“

Text 88: Pán Śrī Kṛṣṇa se snaží různými způsoby skrýt, ale Jeho čistí oddaní Jej i přesto znají takového, jaký je.

Text 89: „Ó můj Pane, v hmotné přírodĕ je všechno omezené časem, prostorem a myšlenkou. Tvoje vlastnosti jsou však nesrovnatelné a nepřekonatelné a vždy transcendentální vůči tĕmto omezením. Nĕkdy tyto svoje vlastnosti skryješ svojí vlastní energií, avšak Tvoji čistí oddaní jsou schopni Tĕ vidĕt za všech okolností.“

Text 90: Ti, kdo mají démonskou povahu, Kṛṣṇu nikdy nepoznají, ale před svými čistými oddanými se nemůže skrýt.

Text 91: „V tomto stvořeném svĕtĕ jsou dva druhy lidí – jedni jsou démonští a druzí božští. Oddaní Pána Viṣṇua jsou božské povahy a ti, kdo jsou jejich pravým opakem, se nazývají démoni.“

Text 92: Advaita Ācārya Gosvāmī je inkarnace Pána v podobĕ oddaného. Jeho hlasité volání bylo příčinou Kṛṣṇova příchodu.

Text 93: Kdykoliv si Śrī Kṛṣṇa přeje projevit na Zemi svoji inkarnaci, sešle nejdříve inkarnace svých úctyhodných předchůdců.

Text 94: Proto se na Zemi nejprve narodí takové úctyhodné osobnosti, jako je Jeho otec, matka a duchovní mistr.

Text 95: S Advaitou Ācāryou se zjevil i Mādhavendra Purī, Īśvara Purī, Śrīmatī Śacīmātā a Śrīla Jagannātha Miśra.

Text 96: Když se v tomto svĕtĕ zjevil Advaita Ācārya, zjistil, že zde není ani stopy po oddané službĕ Śrī Kṛṣṇovi, protože lidé byli pohrouženi v materialistických činnostech.

Text 97: Každý jen vyhledával hmotný požitek, bez ohledu na to, zda hříšný či ctnostný. O transcendentální službu Pánu, která může přinést naprostou úlevu od opakovaného zrození a smrti, se ale nikdo nezajímal.

Text 98: Když Ācārya vidĕl, co se na svĕtĕ dĕje, zmocnil se Ho soucit a začal uvažovat, jak by mohl lidem prospĕt.

Text 99: (Advaita Ācārya uvažoval takto:) „Kdyby se Śrī Kṛṣṇa zjevil jako inkarnace, mohl by kázat oddanost svým osobním příkladem.“

Text 100: „V tomto vĕku Kali není jiné náboženství než zpívání svatého jména Pána, ale jak se v tomto vĕku zjeví Pánova inkarnace?“

Text 101: „Budu Kṛṣṇu uctívat s očištĕnou myslí a neustále se na Nĕj budu obracet s pokornou žádostí.“

Text 102: „Když se Mi podaří přimĕt Kṛṣṇu, aby zavedl hnutí zpívání svatého jména, budu hoden jména ,Advaità.“

Text 103: Když takto přemýšlel, jak si uctíváním naklonit Kṛṣṇu, vybavil se Mu následující verš.

Text 104: „Pán Kṛṣṇa, jenž je ke svým oddaným velice laskavý, se prodá oddanému, který Mu obĕtuje pouhý lístek tulasī a trochu vody v dlani.“

Text 105 - 106: Advaita Ācārya uvažoval o významu tohoto verše takto: „Pán Kṛṣṇa nenachází způsob, jak splatit dluh tomu, kdo Mu obĕtuje lístek tulasī a vodu, a tak si myslí: ,Nevlastním bohatství, které by se vyrovnalo lístku tulasí a vodĕ.̀“

Text 107: „Pán tedy splácí dluh tím, že oddanému nabídne sám sebe.“ Po tĕchto úvahách začal Ācārya Pána uctívat.

Text 108: S myšlenkami na lotosové nohy Śrī Kṛṣṇy neustále obĕtoval poupata tulasī ve vodĕ z Gangy.

Text 109: Naléhal na Śrī Kṛṣṇu hlasitým voláním, a tak umožnil Jeho zjevení.

Text 110: Toto naléhání Advaity Ācāryi je tedy hlavním důvodem sestoupení Śrī Caitanyi. Pán, ochránce náboženství, se zjevuje díky touze svého oddaného.

Text 111: „Ó můj Pane, vždy sídlíš na dohled a doslech svých čistých oddaných. Žiješ také v jejich lotosům podobných srdcích, jež jsou očištĕna oddanou službou. Ó můj Pane, jenž jsi oslavován vznešenými modlitbami, prokazuješ svým oddaným zvláštní přízeň tím, že se projevuješ ve vĕčných podobách, ve kterých Tĕ vítají.“

Text 112: Podstatou významu tohoto verše je, že Pán Kṛṣṇa se zjevuje ve všech svých nesčetných vĕčných podobách na přání svých čistých oddaných.

Text 113: Tak jsem s jistotou určil význam čtvrtého verše. Pán Gaurāṅga (Pán Caitanya) se zjevil jako inkarnace, aby kázal ryzí lásku k Bohu.

Text 114: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.