KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

Text 1: Uctívám Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jehož nektarová milost teče jako velká řeka a zaplavuje celý vesmír. Stejnĕ jako řeka teče smĕrem dolů, je i Pán Caitanya zvláštĕ naklonĕný pokleslým.

Text 2: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána!

Text 3: Dlouhý život Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi v Jeho vĕku kaiśora! Uctívala Ho bohynĕ štĕstí i bohynĕ učenosti. Bohynĕ učenosti Sarasvatī Ho uctívala při Jeho vítĕzství nad učencem, který porazil celý svĕt, a bohynĕ štĕstí Lakṣmīdevī Ho uctívala doma. A jelikož je manželem neboli Pánem obou bohyní, skládám Mu své poklony.

Text 4: V jedenácti letech začal Śrī Caitanya Mahāprabhu učit studenty. Tak začal Jeho vĕk kaiśora.

Text 5: Jakmile se Pán stal učitelem, přišlo k Nĕmu velmi mnoho studentů a všichni žasli, když slyšeli Jeho způsob vysvĕtlování.

Text 6: V debatách o písmech Pán porážel učence všeho druhu, ale díky Jeho laskavému chování nebyl nikdo z nich nešťastný.

Text 7: Při radovánkách ve vodách Gangy Pán jako učitel tropil různé žerty.

Text 8: Po nĕjaké dobĕ Pán odešel do Východního Bengálska a všude, kam přišel, zavádĕl saṅkīrtanové hnutí.

Text 9: Mnoho stovek studentů přišlo za Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a začali studovat pod Jeho vedením, protože žasli nad vlivem Jeho intelektuálních schopností.

Text 10: Ve Východním Bengálsku žil brāhmaṇa jménem Tapana Miśra, který nemohl přijít na to, co je cílem života a jak ho dosáhnout.

Text 11: Když se z človĕka stane knihomol, který čte mnoho knih a písem a poslouchá mnoho výkladů a pokynů různých lidí, v jeho srdci se zrodí pochyby. Tímto způsobem se nedá zjistit, co je skutečným cílem života.

Text 12: Takto zmatenému Tapanovi Miśrovi poradil ve snu jeden brāhmaṇa, aby šel za Nimāiem Paṇḍitem (Caitanyou Mahāprabhuem).

Text 13: Brāhmaṇa mu řekl: „On je Pán (īśvara), a proto ti nepochybnĕ dokáže poskynout správné vedení.“

Text 14: Na základĕ tohoto snu Tapana Miśra vyhledal útočištĕ u lotosových nohou Pána Caitanyi a podrobnĕ Mu popsal svůj sen.

Text 15: Pán byl spokojený, a tak ho poučil, co je konečným životním cílem a jak ho dosáhnout. Vysvĕtlil mu, že základem úspĕchu je zpívat svaté jméno Pána (Hare Kṛṣṇa mahā-mantru).

Text 16: Tapana Miśra si přál žít s Pánem v Navadvípu, ale Pán ho požádal, aby šel do Váránasí.

Text 17: Pán Tapanu Miśru ujistil, že se ve Váránasí znovu setkají, a Tapana Miśra tam na Jeho pokyn odešel.

Text 18: Nepochopitelným zábavám Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua nerozumím, neboť i když chtĕl Tapana Miśra žít s Pánem v Navadvípu, Pán mu řekl, aby šel do Váránasí.

Text 19: Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu přinesl lidem Východního Bengálska ten nejvĕtší prospĕch, protože je zasvĕtil do hari-nāmu, zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, a tím, že je učil, z nich udĕlal učence.

Text 20: Pán různými způsoby kázal ve Východním Bengálsku, ale Jeho žena Lakṣmīdevī byla kvůli odloučení od svého manžela doma velice nešťastná.

Text 21: Lakṣmīdevī uštkl had odloučení a jeho jed ji usmrtil. Tak odešla na onen svĕt, zpátky domů, zpátky k Bohu.

Text 22: Pán Caitanya je osobnĕ Nadduší, a proto vĕdĕl, že Lakṣmīdevī už není na tomto svĕtĕ. Vrátil se tedy domů, aby utĕšil svou matku Śacīdevī, která byla ze smrti snachy velice sklíčená.

Text 23: Poté, co Pán s velkým bohatstvím a mnoha následovníky přišel opĕt domů, promluvil k Śacīdevī o transcendentálním poznání, aby utišil zármutek, který ji soužil.

Text 24: Po návratu z Východního Bengálska začal Śrī Caitanya Mahāprabhu znovu vyučovat. Byl velice pyšný, protože silou svého vzdĕlání pokořil každého.

Text 25: Potom se Pán Caitanya oženil s Viṣṇupriyou, bohyní štĕstí, a pozdĕji porazil přeborníka v učenosti Keśavu Kāśmīrīho.

Text 26: Vṛndāvana dāsa Ṭhākura to již dříve obšírnĕ popsal. V tom, co je jasné, není třeba hledat klady či nedostatky.

Text 27: S poklonami Śrīlovi Vṛndāvanovi dāsovi Ṭhākurovi se pokusím popsat tu část Pánova rozboru, jejíž vyslechnutí přivedlo Digvijayīho k tomu, že se zastydĕl.

Text 28: Jednou v noci za úplňku sedĕl Pán spolu s mnoha svými studenty na břehu Gangy a probíral s nimi literární témata.

Text 29: V tu chvíli tam přišel Keśava Kāśmīrī Paṇḍita. Zatímco recitoval modlitby k matce Ganze, potkal se s Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 30: Pán ho přijal s úctou, ale Keśava Kāśmīrī byl značnĕ pyšný, a tak s Pánem hovořil velice povýšenĕ.

Text 31: Řekl: „Vím, že jsi učitel gramatiky a že se jmenuješ Nimāi Paṇḍita. Lidé si vysoce cení toho, jak učíš gramatiku pro začátečníky.“

Text 32: „Vím, že učíš Kalāpa-vyākaraṇu. Slyšel jsem, že Tvoji studenti umí podle této gramatiky dobře žonglovat se slovy.“

Text 33: Pán řekl: „Ano, jsem známý jako učitel gramatiky, ale ve skutečnosti neumím své studenty učivem o gramatice zaujmout a oni Mi příliš nerozumí.“

Text 34: „Můj milý pane, zatímco ty jsi nesmírnĕ vzdĕlaný ve všech druzích písem a jsi velmi zbĕhlý ve skládání básní, Já jsem pouhý chlapec – začínající student, nic víc.“

Text 35: „Přeji si proto slyšet, jak dovednĕ umíš básnit. Mohli bychom to uslyšet, kdybys nám milostivĕ popsal slávu matky Gangy.“

Text 36: Když to brāhmaṇa, Keśava Kāśmīrī, slyšel, nafoukl se ještĕ více a bĕhem hodiny složil sto veršů popisujících matku Gangu.

Text 37: Pán ho vychvaloval slovy: „Pane, na celém svĕtĕ není lepší básník, než jsi ty.“

Text 38: „Tvoje poezie je tak složitá, že jí rozumíš jen ty a matka Sarasvatī, bohynĕ učenosti.“

Text 39: „Pokud bys ale vysvĕtlil význam jednoho verše, mohli bychom to všichni slyšet z tvých vlastních úst, a to by nám udĕlalo velikou radost.“

Text 40: Digvijayī, Keśava Kāśmīrī, se zeptal, který verš má vysvĕtlit. Pán potom přednesl jeden ze sta veršů, které Keśava Kāśmīrī složil.

Text 41: „Matka Ganga neustále září ve své vznešenosti. Je nejpožehnanĕjší, protože vyvĕrá z lotosových nohou Śrī Viṣṇua, Osobnosti Božství. Je druhou bohyní štĕstí, a proto ji polobozi i lidé neustále uctívají. Obdařená všemi úžasnými vlastnostmi, vzkvétá na hlavĕ Pána Śivy.“

Text 42: Když ho Pán Caitanya Mahāprabhu požádal, aby vysvĕtlil význam tohoto verše, přeborník byl úplnĕ ohromený a otázal se Ho.

Text 43: „Všechny verše jsem recitoval jako vichr. Jak sis mohl zapamatovat byť i jediný z nich?“

Text 44: Pán odpovĕdĕl: „Milostí Pána se nĕkdo může stát velkým básníkem a podobnĕ se Jeho milostí může nĕkdo jiný stát velkým śruti-dharou, který je schopen si vše okamžitĕ zapamatovat.“

Text 45: Brāhmaṇa (Keśava Kāśmīrī) byl s výrokem Pána Caitanyi Mahāprabhua spokojen a vysvĕtlil citovaný verš. Pán potom řekl: „Nyní prosím vylož konkrétní přednosti a nedostatky tohoto verše.“

Text 46: Brāhmaṇa odpovĕdĕl: „Po nĕjakém nedostatku v tomto verši není ani stopy. Naopak, obsahuje přednosti, jako je přirovnání či aliterace.“

Text 47: Pán řekl: „Můj milý pane, jestli se nerozzlobíš, nĕco bych ti řekl. Můžeš vysvĕtlit nedostatky tohoto verše?“

Text 48: „Není pochyb o tom, že tvá poezie je velice důvtipná a že zajisté uspokojila Nejvyššího Pána. Pokud ji však podrobnĕ rozebereme, najdeme v ní jak přednosti, tak i nedostatky.“

Text 49: Pán vyslovil závĕr: „Nyní tedy tento verš pečlivĕ prozkoumejme.“

Text 50: „Jsi obyčejný student gramatiky. Co Ty víš o literárních ozdobách? Tuto poezii nemůžeš hodnotit, protože o tom nic nevíš.“

Text 51: Śrī Caitanya Mahāprabhu zaujmul pokorné postavení a řekl: „Jelikož nejsem na tvé úrovni, požádal jsem tebe, abys mĕ poučil tak, že sám vysvĕtlíš nedostatky a přednosti své básnĕ.“

Text 52: „Umĕní literárních ozdob jsem jistĕ nestudoval, avšak slyšel jsem o nĕm z vyšších kruhů, a díky tomu mohu tento verš zhodnotit a najít v nĕm mnoho chyb a mnoho předností.“

Text 53: Básník řekl: „Dobrá, ukaž mi, jaké přednosti a chyby jsi našel.“

Text 54: „Můj milý pane, v tomto verši je pĕt chyb a pĕt literárních ozdob a Já se postupnĕ zmíním o každé z nich. Vyslechni Mĕ prosím a potom vylož svůj názor.“

Text 55: „V tomto verši se dvakrát vyskytuje chyba avimṛṣṭa-vidheyāṁśa a po jedné jsou tam chyby viruddha-mati, bhagna-krama a punar-ātta.“

Text 56: „Oslavování matky Gangy (mahattvaṁ gaṅgāyāḥ) je hlavní neznámé téma tohoto verše a známé téma je vyjádřené slovem ,idam̀, které bylo umístĕno až za neznámé.“

Text 57: „Jelikož jsi umístil známý předmĕt na konec a neznámý na začátek, skladba je chybná a význam tĕchto slov je nejasný.“

Text 58: „,Nikdo by nemĕl uvádĕt neznámé, dokud se nejprve nezmíní o tom, co je známé, protože to, co nemá pevný základ, nelze nikam začlenit.̀“

Text 59: „Ve slovĕ ,dvitīya-śrī-lakśmī̀ (,druhá bohynĕ štĕstí, vlastnící veškeré bohatství̀) je charakteristika, že Ganga je druhou Lakṣmī, tím neznámým. Vytvořením takové složeniny se tento význam stal druhotným a původnĕ zamýšlený smysl se vytratil.“

Text 60: „Jelikož slovo ,dvitīyà (,druhá̀) je neznámé, jeho připojením do této složeniny se zamýšlený význam, že je rovna Lakṣmī, ztrácí.“

Text 61: „Vedle chyby avimṛṣṭa-vidheyāṁśa je zde také další chyba, kterou ti ukáži. Pozornĕ Mĕ prosím poslouchej.“

Text 62: „Zde je další velká chyba – slova ,bhavānī-bhartṛ̀ jsi ke své naprosté spokojenosti sice postavil vedle sebe, ale prozrazují chybu nazývanou rozpor.“

Text 63: „Slovo ,bhavānī̀ znamená ,žena Pána Śivỳ. Když ale zmiňujeme jejího manžela, nĕkdo by si mohl myslet, že má ještĕ nĕjakého jiného manžela.“

Text 64: „Je rozporuplné slyšet, že manželka Pána Śivy má ještĕ dalšího manžela. Použití takových slov v literatuře vytváří chybu nazývanou viruddha-mati-kṛt.“

Text 65: „Pokud nĕkdo řekne: ,Tento milodar dej do ruky manžela brāhmaṇovy manželky,̀ budeme si po vyslechnutí takových rozporuplných slov myslet, že brāhmaṇova manželka má ještĕ dalšího manžela.“

Text 66: „Použít slovo ,vibhavatì (,vzkvétá̀) je dostačující. Další vymezení přívlastkem ,adbhuta-guṇā̀ (,úžasné vlastnostì) vytváří chybu nadbytečnosti.“

Text 67: „Ve třech řádcích tohoto verše je vynikající aliterace, ale v jednom není žádná. To je chyba, které se říká odchylka.“

Text 68: „Přestože tento verš zdobí pĕt literárních ozdob, tĕchto pĕt vážných nedostatků ho pokazilo.“

Text 69: „Kvůli jedinému špatnému výrazu ztratí celý verš svou působivost, i kdyby obsahoval deset literárních ozdob.“

Text 70: „Nĕkdo může mít překrásné tĕlo ozdobené drahokamy, ale kvůli jediné bílé skvrnĕ lepry bude celé tĕlo odporné.“

Text 71: „,Stejnĕ jako jediná skvrna bílé lepry činí tĕlo politováníhodným, i když je zkrášlené ozdobami, tak také jediná chyba znehodnotí celou báseň, i kdyby byla plná aliterací, přirovnání a metafor.̀“

Text 72: „Nyní si poslechni popis pĕti literárních ozdob. Vyskytují se zde dvĕ ozdoby zvukové a tři významové.“

Text 73: „Ve třech řádcích se objevuje zvukomalebná ozdoba aliterace a spojení slov ,śrī̀ a ,lakṣmī̀ vytváří ozdobu, kterou je nádech nadbytečnosti.“

Text 74: „Ve skladbĕ prvního řádku se pĕtkrát objevuje písmeno ,tà a ve třetím řádku se pĕtkrát opakuje ,rà.“

Text 75: „Ve čtvrtém řádku se čtyřikrát objevuje písmeno ,bhà. Tato aliterace je příjemným a ozdobným využitím zvuků.“

Text 76: „I když mají slova ,śrī̀ a ,lakṣmī̀ stejný význam a je témĕř nadbytečné použít obĕ, přesto nejsou nadbytečná.“

Text 77: „Popisovat Lakṣmī jako tu, která vlastní śrī (bohatství), nabízí jiný význam s nádechem opakování. To je druhý případ ozdobného použití slov.“

Text 78: „Použitím slov ,lakṣmīr ivà (,jako Lakṣmī̀) vzniká významová ozdoba zvaná upamā (analogie). Je zde také další významová ozdoba, zvaná virodhābhāsa neboli náznak rozporu.“

Text 79: „Každý ví, že lotos roste ve vodĕ Gangy, ale říkat, že se Ganga rodí z lotosu, vypadá velice rozporuplnĕ.“

Text 80: „Existence matky Gangy má svůj počátek v lotosových nohách Pána. I když je tvrzení, že voda vytéká z lotosu, rozporuplné, v souvislosti s Pánem Viṣṇuem se jedná o nĕco úžasného.“

Text 81: „V tomto vzniku Gangy vlivem Pánovy nepochopitelné moci žádný rozpor není, i když to tak může vypadat.“

Text 82: „,Každý ví, že lotosy rostou z vody, ale voda z lotosu nikdy nevzniká. Všechny tyto rozpory jsou ovšem v Kṛṣṇovi jedinečnĕ možné: velká řeka Ganga pramení z Jeho lotosových nohou.̀“

Text 83: „Skutečnou slávou matky Gangy je, že pochází z lotosových nohou Pána Viṣṇua. Tento úsudek je další ozdoba, zvaná anumāna.“

Text 84: „Rozebral jsem pĕt hrubých chyb a pĕt literárních ozdob toho verše, ale kdybychom šli do jemnĕjších podrobností, našli bychom nespočetnĕ mnoho chyb.“

Text 85: „Milostí tvé uctívané polobohynĕ jsi nabyl básnické představivosti a dovednosti. Poezie, která však nebyla důkladnĕ zkontrolovaná, je bez pochyby předmĕtem kritiky.“

Text 86: „Básnické schopnosti použité s náležitým uvážením jsou velmi čisté a společnĕ s metaforami a přirovnáními jsou oslnivé.“

Text 87: Básnický přeborník po vyslechnutí výkladu Pána Caitanyi Mahāprabhua užasl. Jeho důvtip byl ochromen a nezmohl se ani na slovo.

Text 88: Chtĕl nĕco říct, ale z úst mu nevyšla žádná odpovĕď, a tak začal o této záhadĕ přemýšlet.

Text 89: „Tento pouhý chlapec přemohl moji inteligenci. To znamená, že se na mĕ matka Sarasvatī zlobí.“

Text 90: „Takový obdivuhodný výklad, jaký tento chlapec předložil, by žádná lidská bytost nemohla podat. Jeho ústy musela osobnĕ promlouvat matka Sarasvatī.“

Text 91: S tĕmito myšlenkami paṇḍita řekl: „Můj drahý Nimāi Paṇḍite, prosím poslouchej mĕ. Po vyslechnutí Tvého výkladu jen žasnu.“

Text 92: „Jsem překvapený – nejsi ani studentem literatury, ani nemáš dlouhodobé zkušenosti se studiem śāster. Jak to, že jsi dokázal vysvĕtlit všechny tyto kritické body?“

Text 93: Śrī Caitanya Mahāprabhu znal paṇḍitovo srdce, a když ho vyslechl, žertovnĕ odpovĕdĕl.

Text 94: „Můj milý pane, Já nevím, co je dobrá a co špatná skladba, ale je zřejmé, že cokoliv jsem řekl, řekla matka Sarasvatī.“

Text 95: Paṇḍita se poté, co vyslechl toto mínĕní Pána Caitanyi Mahāprabhua, s lítostí divil, proč ho chtĕla matka Sarasvatí porazit skrze malého chlapce.

Text 96: Přeborník dospĕl k tomuto závĕru: „Budu se k bohyni učenosti modlit a meditovat o ní, a zeptám se jí, proč mĕ skrze tohoto chlapce tak tĕžce urazila.“

Text 97: Ve skutečnosti to byla Sarasvatī, která přeborníka přimĕla složit verš nečistým způsobem, a při jeho rozebírání mu navíc zastřela inteligenci. Tak zvítĕzila inteligence Pána.

Text 98: Básnický mistr byl tedy poražen a všichni Pánovi žáci, kteří tam sedĕli, se mu začali hlasitĕ smát. Pán Caitanya Mahāprabhu je však požádal, aby s tím přestali, a oslovil básníka následovnĕ.

Text 99: „Jsi nejvzdĕlanĕjší učenec a nejvĕtší ze všech velkých básníků, protože jak jinak by z tvých úst mohla plynout tak výborná poezie?“

Text 100: „Tvoje básnické umĕní je jako neustálý tok vody v Ganze. Na celém svĕtĕ nenacházím nikoho, kdo by se ti vyrovnal.“

Text 101: „Dokonce i v dílech tak velkých básníků, jako je Bhavabhūti, Jayadeva a Kālidāsa, se vyskytuje mnoho chyb.“

Text 102: „Takové chyby jsou zanedbatelné. Mĕli bychom vidĕt pouze to, jak tito básníci projevovali svoje básnické schopnosti.“

Text 103: „Já nejsem způsobilý ani se stát tvým žákem, tak prosím neber vážnĕ tu dĕtinskou drzost, kterou jsem projevil.“

Text 104: „Jdi prosím domů a ráno se sejdeme znovu, abych mohl ze tvých úst naslouchat rozpravám o śāstrāch.“

Text 105: Oba dva, básník i Caitanya Mahāprabhu, se odebrali do svých domovů a básník v noci uctíval matku Sarasvatī.

Text 106: Bohynĕ ho ve snu poučila o Pánovĕ postavení a básnický přeborník pochopil, že Pán Caitanya Mahāprabhu je přímo Nejvyšší Osobnost Božství.

Text 107: Další den ráno přišel básník za Pánem Caitanyou a odevzdal se Jeho lotosovým nohám. Pán mu prokázal milost a odsekl veškerá jeho pouta k hmotným slabostem.

Text 108: Tento básnický přeborník byl jistĕ nesmírnĕ požehnaný. Díky jeho obšírným vĕdomostem a odbornému vzdĕlání byl jeho život úspĕšný, a tak dospĕl do útočištĕ u Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 109: Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura všechny tyto události obšírnĕ popsal. Já jsem představil pouze určité události, o kterých se nezmínil.

Text 110: Kapky nektaru zábav Śrī Caitanyi Mahāprabhua mohou uspokojit smysly každého, kdo jim naslouchá.

Text 111: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.