KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Text 1: Śrī Caitanya Mahāprabhu překrásnĕ tančil v chrámu Pána Jagannātha, a celý svĕt tak ponořil do oceánu extatické lásky. Tančil úžasnĕ a skákal přitom vysoko do výšky.

Text 2: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Śrī Advaitovi Prabhuovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Dalšího dne se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua zeptal, jestli Mu může bez obav nĕco říci.

Text 4: Pán Bhaṭṭācāryu ujistil, že může promluvit beze strachu, ale dodal, že vhodný výrok přijme, a nevhodný odmítne.

Text 5: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Je tu král jménem Pratāparudra, který velmi dychtí po setkání s Tebou, a tak Tĕ žádá o svolení.“

Text 6: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu jeho návrh uslyšel, okamžitĕ si zakryl uši a řekl: „Můj drahý Sārvabhaumo, proč po Mnĕ chceš nĕco tak nevhodného?“

Text 7: „Jelikož jsem ve stavu odříkání, je pro Mne setkání s králem stejnĕ nebezpečné jako setkání s nĕjakou ženou. Stýkat se s kýmkoliv z nich by se rovnalo pití jedu.“

Text 8: Pán potom za velkého bĕdování Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi řekl: „,Bĕda, pro toho, kdo chce vážnĕ překročit hmotný oceán a zamĕstnat se transcendentální láskyplnou službou Pánu bez hmotných úmyslů, je pohled na materialistu pohrouženého v uspokojování smyslů nebo na ženu s podobnými sklony odpornĕjší než vĕdomé pití jedu.̀“

Text 9: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, to, co jsi řekl, je pravda, ale tento král není obyčejný král. Je to velký oddaný a služebník Pána Jagannātha.“

Text 10: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „To je sice pravda, že tento král je oddaný, ale přesto má být považován za jedovatého hada. Je to stejné jako se ženou. Když se jí človĕk dotkne, vzruší ho to, i kdyby byla ze dřeva.“

Text 11: „,Jako se človĕk lekne, když uvidí živého hada, nebo dokonce jen jeho podobu, mĕl by se ten, kdo usiluje o seberealizaci, stejnĕ bát materialistů a žen. Na jejich tĕlesné rysy by se nemĕl po pravdĕ řečeno ani podívat.̀“

Text 12: „Bhaṭṭācāryo, jestli budeš takto mluvit i nadále, už Mĕ tu nikdy víckrát neuvidíš. Nikdy proto nenech takovou žádost vyjít ze svých úst.“

Text 13: Sārvabhauma dostal strach. Vrátil se domů a začal o celé vĕci přemýšlet.

Text 14: Tehdy do Džagannáth Purí, Purušóttamy, přijel Mahārāja Pratāparudra a v doprovodu svých tajemníků, ministrů a vojevůdců šel navštívit chrám Pána Jagannātha.

Text 15: S králem Pratāparudrou se do Džagannáth Purí vrátil i Rāmānanda Rāya, který šel okamžitĕ s velkou radostí navštívit Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 16: Hned po příchodu se Rāmānanda Rāya Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi poklonil. Pán ho objal, a oba začali ve velké extázi lásky plakat.

Text 17: Všichni oddaní jen žasli, když vidĕli důvĕrné jednání Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua s Rāmānandou Rāyem.

Text 18: Rāmānanda Rāya řekl: „Povĕdĕl jsem králi Pratāparudrovi o tom, že jsi mi nařídil vzdát se služby. Díky Tvé milosti mĕ král s radostí z tĕchto svĕtských činností uvolnil.“

Text 19: „Řekl jsem: ,Veličenstvo, nyní se nechci zabývat politikou. Chtĕl bych být pouze u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Dejte mi prosím svolení.̀“

Text 20: „Když jsem to řekl, krále velice potĕšilo, že zaslechl Tvé jméno. Okamžitĕ vstal ze svého trůnu a objal mĕ.“

Text 21: „Můj drahý Pane, jakmile král uslyšel Tvé svaté jméno, okamžitĕ ho zaplavila velká extatická láska. Uchopil mne za ruku a projevil všechny příznaky lásky.“

Text 22: „Po vyslechnutí mé žádosti mi ihned přidĕlil výslužné ve výši plného platu a požádal mne, abych se bezstarostnĕ vĕnoval službĕ Tvým lotosovým nohám.“

Text 23: „Mahārāja Pratāparudra potom velice pokornĕ řekl: ,Já jsem velice pokleslý a odporný a nejsem hoden mít rozhovor s Pánem. Život toho, kdo Mu slouží, je úspĕšný.̀“

Text 24: „Král dále řekl: ,Śrī Caitanya Mahāprabhu je Kṛṣṇa, syn Mahārāje Nandy. Je velice milostivý a já doufám, že mi v nĕkterém z budoucích životů dovolí, abych s Ním promluvil.̀“

Text 25: „Můj Pane, myslím si, že v sobĕ nemám ani zlomek láskyplné extáze Mahārāje Pratāparudry.“

Text 26: Śrī Caitanya Mahāprabhu nato řekl: „Můj drahý Rāmānando Rāyi, ty jsi nejpřednĕjší ze všech oddaných Kṛṣṇy a každý, kdo tĕ má rád, má velké štĕstí.“

Text 27: „Protože ti král projevil tolik lásky, Pán Kṛṣṇa ho zajisté přijme.“

Text 28: „(Pán Kṛṣṇa řekl Arjunovi:) ,Ti, kdo jsou Moji přímí oddaní, ve skutečnosti nejsou Mými oddanými. Moji opravdoví oddaní jsou ti, kdo jsou oddanými Mých služebníků.̀“

Text 29-30: „,Moji oddaní Mi slouží s velkou péčí a úctou. Klaní se Mi celým svým tĕlem, uctívají druhé oddané a vidí, že všechny živé bytosti ke Mnĕ mají vztah. Veškerou tĕlesnou energii používají pro Mĕ a svou řečí opĕvují Mé vlastnosti a podobu. Zasvĕcují Mi také svou mysl a snaží se vzdát veškerých hmotných tužeb. Tak lze rozpoznat Mé oddané.̀“

Text 31: „(Pán Śiva řekl bohyni Durze:) ,Moje drahá Devī, i když Védy doporučují uctívání polobohů, uctívání Pána Viṣṇua je nejvyšší. Ještĕ vyšší než uctívání Pána Viṣṇua je však sloužení vaiṣṇavům, protože ti k Pánu Viṣṇuovi patří.̀“

Text 32: „,Ti, kdo si nedostatečnĕ odříkají, mohou tĕžko dosáhnout služby čistým oddaným na cestĕ zpátky na Vaikuṇṭhy, do království Boha. Čistí oddaní se stoprocentnĕ zabývají oslavováním Nejvyššího Pána, který je Pánem polobohů a vládcem všech živých bytostí.̀“

Text 33: S Pánem v té dobĕ byli Paramānanda Purī, Brahmānanda Bhāratī Gosāñi, Svarūpa Dāmodara Gosāñi, Pán Nityānanda, Jagadānanda, Mukunda a další.

Text 34: Śrī Rāmānanda Rāya proto všem oddaným Pána, a zvláštĕ tĕmto čtyřem duchovním mistrům, složil své poklony, a tak se s nimi náležitĕ přivítal.

Text 35: Śrī Caitanya Mahāprabhu se dále Rāmānandy Rāye zeptal: „Byl jsi už navštívit chrám Pána Jagannātha s lotosovýma očima?“

Text 36: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Co jsi to, Můj drahý Rāyi, udĕlal? Proč jsi nešel nejdříve navštívit Pána Jagannātha? Proč jsi přišel nejdříve sem?“

Text 37: Rāmānanda Rāya řekl: „Nohy jsou jako vůz a srdce je jako kočí. Živá bytost musí jít tam, kam ji nese její srdce.“

Text 38: Śrī Rāmānanda Rāya pokračoval: „Co mám dĕlat? Moje mysl mĕ přivedla sem a ani mĕ nenapadlo jít nejdříve do chrámu Pána Jagannātha.“

Text 39: Śrī Caitanya Mahāprabhu mu řekl: „Okamžitĕ jdi do chrámu Pána Jagannātha podívat se na Pána a potom jdi domů setkat se s rodinou.“

Text 40: Rāmānanda Rāya tedy se svolením Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua rychle odešel do chrámu Pána Jagannātha. Kdo může pochopit oddanou službu Rāmānandy Rāye?

Text 41: Král Pratāparudra nechal po svém příjezdu do Džagannáth Purí zavolat Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu. Když Bhaṭṭācārya přišel, král se mu poklonil a položil mu následující otázky.

Text 42: Král se zeptal: „Předložil jsi Pánu moji žádost?“

Text 43: „Přes veškerou mou snahu však Pán s návštĕvou krále nesouhlasil a řekl, že pokud Jej o to ještĕ jednou požádám, opustí Džagannáth Purí a půjde nĕkam jinam.“

Text 44: Když to král uslyšel, velice ho to zarmoutilo a s velkým nářkem promluvil následovnĕ.

Text 45: Král řekl: „Śrī Caitanya Mahāprabhu sestoupil proto, aby osvobodil všechny druhy hříšných a lidí nízkého původu. Osvobodil tedy i hříšníky, jako byl Jagāi a Mādhāi.“

Text 46: „Bĕda, zjevil se snad Śrī Caitanya Mahāprabhu proto, aby osvobodil všechny druhy hříšníků s výjimkou krále jménem Mahārāja Pratāparudra?“

Text 47: „,Bĕda, rozhodl se snad Śrī Caitanya Mahāprabhu, že sestoupí, aby osvobodil všechny vyjma mĕ? Vĕnuje svůj milostivý pohled mnoha nízkým lidem, na které se bĕžnĕ nemá ani podívat.̀“

Text 48: Mahārāja Pratāparudra pokračoval: „Pokud je Śrī Caitanya Mahāprabhu rozhodnutý, že mĕ nechce vidĕt, potom jsem já rozhodnutý vzdát se života, jestliže Ho nebudu moci spatřit.“

Text 49: „Pokud se mi nedostane milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jsou mé tĕlo i království zcela jistĕ k ničemu.“

Text 50: Když Sārvabhauma Bhaṭṭācārya slyšel, jak je král Pratāparudra odhodlaný, zamyslel se. Královo odhodlání ho opravdu ohromilo.

Text 51: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya nakonec řekl: „Můj drahý králi, nemĕj obavy. Jsem si jistý, že díky svému pevnému odhodlání milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua určitĕ získáš.“

Text 52: Když Bhaṭṭācārya uvidĕl královo neochvĕjné odhodlání, prohlásil: „K Nejvyššímu Pánu se lze přiblížit jedinĕ čistou láskou. Tvoje láska ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi je nesmírnĕ hluboká, a proto k tobĕ bude nepochybnĕ milostivý.“

Text 53: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya potom navrhl: „Je tu jeden způsob, jak Ho můžeš přímo vidĕt.“

Text 54: „V den slavnosti vozů bude Śrī Caitanya Mahāprabhu ve velké extázi lásky tančit před Božstvem.“

Text 55: „V ten den Ratha-yātry půjde Śrī Caitanya Mahāprabhu po tanci před Pánem do zahrady u Gundiči. Tehdy bys tam mĕl jít, sám a bez královských šatů.“

Text 56: „Až Śrī Caitanya Mahāprabhu vstoupí do zahrady u Gundiči, jdi tam také a čti pĕt kapitol ze Śrīmad-Bhāgavatamu o tanci Pána Kṛṣṇy s gopīmi. Tak budeš moci uchopit Pánovy lotosové nohy.“

Text 57: „Pán Caitanya Mahāprabhu bude v náladĕ extatické lásky bez vnĕjšího vĕdomí. Při tvém přednášení kapitol ze Śrīmad-Bhāgavatamu tĕ pak obejme, protože v tobĕ rozpozná čistého vaiṣṇavu.“

Text 58: „Pán už svoje smýšlení zmĕnil, když Mu Rāmānanda Rāya popsal tvoji čistou lásku k Nĕmu.“

Text 59: Mahārāja Pratāparudra přijal Bhaṭṭācāryovu radu a pevnĕ se rozhodl následovat jeho pokyny. Cítil proto transcendentální štĕstí.

Text 60: Král se Bhaṭṭācāryi zeptal, kdy začne obřad koupele (snāna-yātrā) Pána Jagannātha, a Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl, že do začátku slavnosti zbývají už jen tři dny.

Text 61: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya tak krále povzbudil a vrátil se domů. Když nadešel den obřadu koupele Pána Jagannātha, bylo srdce Śrī Caitanyi Mahāprabhua plné radosti.

Text 62: Śrī Caitanya Mahāprabhu sledoval obřad koupele Pána Jagannātha a byl nesmírnĕ šťastný. Po obřadu však Pán Jagannātha odešel do ústraní, a Pán Caitanya byl nešťastný, protože Jej nemohl vidĕt.

Text 63: Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval v odloučení od Pána Jagannātha stejnĕ velkou úzkost, jakou cítí gopī v odloučení od Kṛṣṇy. V tomto stavu se vyhýbal jakékoliv společnosti a odešel do Álálanáthu.

Text 64: Oddaní, kteří Pána následovali, přišli za Ním a požádali Ho, aby se vrátil do Purí. Řekli Mu, že do Purušóttama-kšétry přicházejí oddaní z Bengálska.

Text 65: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya tak přivedl Pána Caitanyu zpátky do Džagannáth Purí. Potom šel za králem Pratāparudrou a řekl mu o Pánovĕ příchodu.

Text 66: Zatímco byl Sārvabhauma Bhaṭṭācārya u krále Pratāparudry, přišel tam Gopīnātha Ācārya. Jako brāhmaṇa králi požehnal a oslovil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu.

Text 67: „Z Bengálska přichází okolo dvou set oddaných. Všichni jsou velmi pokročilí a jsou zvláštĕ oddaní Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.“

Text 68: „Už přišli na břeh jezera Naréndra a čekají tam. Chtĕl bych pro nĕ zařídit ubytování a prasādam.“

Text 69: Král odpovĕdĕl: „Poručím služebníkovi z chrámu, který pro všechny zařídí ubytování a prasādam, jak si budeš přát.“

Text 70: „Sārvabhaumo Bhaṭṭācāryo, ukaž mi prosím jednoho po druhém všechny oddané Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, kteří přicházejí z Bengálska.“

Text 71: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya krále požádal: „Vyjdi na střechu paláce. Gopīnātha Ācārya každého z tĕch oddaných zná, a tak ti je představí.“

Text 72: „Já nikoho z nich neznám, ale chtĕl bych je znát. Gopīnātha Ācārya je zná všechny, a řekne ti tedy jejich jména.“

Text 73: Po tĕchto slovech Sārvabhauma vyšel s králem a Gopīnāthem Ācāryou na střechu paláce. Všichni vaiṣṇavští oddaní z Bengálska se v tu chvíli přiblížili k paláci.

Text 74: Svarūpa Dāmodara a Govinda vzali kvĕtinové girlandy a prasādam Pána Jagannātha a šli na místo, kde všichni vaiṣṇavové stáli.

Text 75: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu poslal tyto dva napřed. Král se zeptal: „Řekni mi prosím, kdo jsou ti dva?“

Text 76: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Zde je Svarūpa Dāmodara, který je prakticky druhou expanzí tĕla Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 77: „Ten druhý je Govinda, osobní služebník Pána Caitanyi. Pán po tĕchto dvou osobách poslal girlandy a zbytky jídla Pána Jagannātha, aby uctil oddané z Bengálska.“

Text 78: Svarūpa Dāmodara nejprve přistoupil k Advaitovi Ācāryovi a ovĕnčil Ho girlandou. Potom přišel Govinda a dal Advaitovi ještĕ druhou girlandu.

Text 79: Když Govinda padl před Advaitou Ācāryou na zem, aby se Mu poklonil, Advaita Ācārya se zeptal Svarūpy Dāmodara, kdo to je, protože v té dobĕ Govindu ještĕ neznal.

Text 80: Svarūpa Dāmodara Mu řekl: „Govinda byl služebníkem Śrī Īśvary Purīho. Je velmi schopný.“

Text 81: „Īśvara Purī Govindovi nařídil, aby sloužil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, a tak si ho Pán drží po svém boku.“

Text 82: Král se zeptal: „Komu to dali Svarūpa Dāmodara a Govinda dvĕ girlandy? Jeho tĕlo tak září, že to musí být nĕjaký velký oddaný. Řekni mi prosím, kdo to je.“

Text 83: Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl: „Jmenuje se Advaita Ācārya. Uctívá Ho dokonce i Śrī Caitanya Mahāprabhu, a proto je tím nejvĕtším oddaným.“

Text 84: „Zde jsou Śrīvāsa Paṇḍita, Vakreśvara Paṇḍita, Vidyānidhi Ācārya a Gadādhara Paṇḍita.“

Text 85: „Tady jsou Ācāryaratna, Purandara Paṇḍita, Gaṅgādāsa Paṇḍita a Śaṅkara Paṇḍita.“

Text 86: „Zde je Murāri Gupta, Paṇḍita Nārāyaṇa a Haridāsa Ṭhākura, osvoboditel celého vesmíru.“

Text 87: „Zde je Hari Bhaṭṭa a tam Nṛsiṁhānanda. Tady jsou Vāsudeva Datta a Śivānanda Sena.“

Text 88: „Jsou zde také Govinda Ghoṣa, Mādhava Ghoṣa a Vāsudeva Ghoṣa. Saṅkīrtan neboli společné zpívání tĕchto tří bratrů Pánovi přináší velké potĕšení.“

Text 89: „Tady je Rāghava Paṇḍita, zde Nandana Ācārya, tam Śrīmān Paṇḍita a zde jsou Śrīkānta a Nārāyaṇa.“

Text 90: Gopīnātha Ācārya ukazoval na další oddané: „Tady je Śuklāmbara. Podívej, tam je Śrīdhara. Zde je Vijaya a tam Vallabha Sena. Zde je Puruṣottama a tady Sañjaya.“

Text 91: „A zde jsou všichni obyvatelé Kulína-grámu, jako Satyarāja Khān a Rāmānanda. Jsou zde úplnĕ všichni, jen se podívej.“

Text 92: „Zde jsou Mukunda dāsa, Narahari, Śrī Raghunandana, Cirañjīva a Sulocana – všichni jsou obyvateli Khandy.“

Text 93: „Kolik ti jich mám ještĕ vyjmenovat? Všichni oddaní, které tu vidíš, jsou společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua, který je pro nĕ vším.“

Text 94: Král řekl: „Když vidím všechny tyto oddané, nevycházím z úžasu, protože jsem ještĕ nikdy nevidĕl takovou záři.“

Text 95: „Jejich záře je jako svit miliónů sluncí. Dosud nikdy jsem také neslyšel tak melodické zpívání Pánových jmen.“

Text 96: „Nikdy předtím jsem nevidĕl takovou extázi lásky a neslyšel jsem svaté jméno Pána zpívat takovým způsobem. Ani jsem nikdy bĕhem saṅkīrtanu nevidĕl takový tanec.“

Text 97: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Tento sladký transcendentální zvuk je zvláštním výtvorem Pána známým pod jménem prema-saṅkīrtana, společné zpívání s láskou k Bohu.“

Text 98: „Śrī Caitanya Mahāprabhu v tomto vĕku Kali sestoupil, aby kázal náboženství vĕdomí Kṛṣṇy. Zpívání svatých jmen Pána Kṛṣṇy je tedy náboženskou zásadou pro tento vĕk.“

Text 99: „Každý, kdo společným zpíváním uctívá Pána Caitanyu Mahāprabhua, musí být považován za velice inteligentního. Ten, kdo to nedĕlá, musí být považován za obĕť tohoto vĕku zbavenou veškeré inteligence.“

Text 100: „,Ve vĕku Kali se inteligentní lidé vĕnují společnému zpívání, kterým uctívají inkarnaci Boha, jež neustále zpívá Kṛṣṇovo jméno. I když nemá načernalou pleť, je to samotný Kṛṣṇa. Přišel v doprovodu svých společníků, služebníků, zbraní a kruhu nejbližších přátel.̀“

Text 101: Král řekl: „Podle důkazů zjevených písem je Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu samotný Pán Kṛṣṇa. Proč Ho tedy učenci nĕkdy přehlížejí?“

Text 102: Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Ten, kdo obdržel alespoň zlomek milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, může pochopit, že je to Pán Kṛṣṇa. Nikdo jiný to nepochopí.“

Text 103: „Pokud nĕkdo nedostane milost Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nemůže Pána Caitanyu přijmout jako Nejvyšší Osobnost Božství, bez ohledu na to, jak velký učenec ta osoba může být nebo co vidĕla či slyšela.“

Text 104: „(Pán Brahmā řekl:) ,Můj Pane, je-li nĕkdo obdařen byť jen zlomkem milosti Tvých lotosových nohou, může porozumĕt velikosti Tvé osobnosti. Avšak ti, kdo se snaží poznat Nejvyšší Osobnost Božství spekulací, Tĕ nemohou poznat, ani když studují Védy po mnoho let.̀“

Text 105: Král řekl: „Místo, aby navštívili chrám Pána Jagannātha, utíkali všichni oddaní k sídlu Śrī Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 106: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „To je spontánní láska. Všichni oddaní nesmírnĕ touží po setkání s Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.“

Text 107: „Oddaní se nejdříve setkají s Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a potom Ho vezmou s sebou do chrámu, aby se podívali na Pána Jagannātha.“

Text 108: Král řekl: „Syn Bhavānandy Rāye Vāṇīnātha šel s pĕti až sedmi dalšími muži pro zbytky jídla Pána Jagannātha.“

Text 109: „Vāṇīnātha již ve skutečnosti odešel do sídla Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua s obrovským množstvím mahā-prasādam. Řekni mi prosím proč.“

Text 110: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Pán Śrī Caitanya vĕdĕl, že přišli všichni tito oddaní, a tak na Jeho znamení Vāṇīnātha a ostatní přinesli toto obrovské množství mahā-prasādam.“

Text 111: Král se potom Bhaṭṭācāryi zeptal: „Proč oddaní nedodrželi pravidla pro návštĕvu poutního místa, jako je držet půst, oholit se a tak dále? Proč nejdříve jedí prasādam?“

Text 112: Bhaṭṭācārya králi řekl: „To, co jsi řekl, je správné podle usmĕrňujících zásad pro návštĕvu posvátných míst. Je zde však ještĕ jiná cesta, cesta spontánní lásky. Podle tĕchto zásad má plnĕní náboženských pravidel jemné nuance.“

Text 113: „Pokyny písem ohlednĕ holení a držení půstu jsou nepřímá nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud však Pán přímo nařídí přijmout prasādam, oddaní to přirozenĕ berou jako svou prvořadou povinnost.“

Text 114: „Pokud není k dispozici mahā-prasādam, je třeba držet půst. Když však Nejvyšší Osobnost Božství nĕkomu přímo nařídí přijmout prasādam, pak nevyužít takové příležitosti je přestupkem.“

Text 115: „Kdo by nevyužil takové příležitosti, a držel radĕji půst, když Śrī Caitanya Mahāprabhu rozdává prasādam svou transcendentální rukou?“

Text 116: „Jednou mi Pán časnĕ ráno přinesl rýži – mahā-prasādam – a já jsem ji snĕdl vsedĕ na posteli, aniž bych si umyl ústa.“

Text 117: „Človĕk, kterému Pán prokáže svou milost tím, že ho inspiruje ze srdce, přijme útočištĕ pouze u Pána Kṛṣṇy a zanechá následování všech védských a společenských zvyků.“

Text 118: „,Ten, koho Pán, jenž sídlí v srdci každého, inspiruje, se nestará o společenské zvyky či védské usmĕrňující zásady.̀“

Text 119: Král Pratāparudra potom sešel ze střechy paláce dolů a nechal zavolat Kāśīho Miśru a dozorce chrámu.

Text 120-121: Mahārāja Pratāparudra potom Kāśīmu Miśrovi i dozorci chrámu řekl: „Všem oddaným a společníkům Śrī Caitanyi Mahāprabhua dejte pohodlné ubytování, vhodné podmínky k přijímání prasādam a zařiďte, ať mohou pohodlnĕ navštívit chrám tak, aby přitom nenastaly žádné problémy.“

Text 122: „Nařízení Śrī Caitanyi Mahāprabhua musí být vykonána s veškerou péčí. I když vám Pán ani nedá přímé nařízení, snažte se pochopit Jeho náznaky a na základĕ toho splňte Jeho tužby.“

Text 123: Poté, co král toto řekl, dovolil jim odejít. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya šel také navštívit shromáždĕní všech vaiṣṇavů.

Text 124: Gopīnātha Ācārya a Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pak zpovzdálí sledovali setkání všech vaiṣṇavů se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 125: Všichni vaiṣṇavové se vydali od lví brány neboli hlavní brány chrámu doprava, smĕrem k domu Kāśīho Miśry.

Text 126: Śrī Caitanya Mahāprabhu se mezitím v doprovodu svých osobních společníků za velkého jásotu na cestĕ setkal se všemi vaiṣṇavy.

Text 127: Advaita Ācārya nejprve u Pánových lotosových nohou přednesl modlitby a Pán Ho okamžitĕ v extázi lásky objal.

Text 128: Śrī Caitanya Mahāprabhu a Advaita Ācārya ve skutečnosti projevili vzrušení způsobené extatickou láskou. Když však Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu posoudil čas a okolnosti, uklidnil se.

Text 129: Potom se u lotosových nohou Pána modlili všichni oddaní v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem a Pán každého s velkou láskou a extází objal.

Text 130: Pán oddané jednoho po druhém oslovil a vzal je všechny s sebou do domu.

Text 131: Všichni oddaní se v domĕ Kāśīho Miśry velice tísnili, protože tam bylo málo místa.

Text 132: Śrī Caitanya Mahāprabhu usadil všechny oddané okolo sebe a vlastní rukou jim rozdával girlandy a santálovou pastu.

Text 133: Gopīnātha Acārya a Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se potom v sídle Śrī Caitanyi Mahāprabhua setkali se všemi oddanými, jak se sluší a patří.

Text 134: Śrī Caitanya Mahāprabhu oslovil Advaitu Ācāryu Prabhua sladkými slovy: „Můj drahý Pane, dnes jsem díky tomu, že jsi přišel, dosáhl dokonalosti.“

Text 135-136: Advaita Ācārya Prabhu odvĕtil: „To je přirozená vlastnost Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství. I když je sám naprosto úplný a oplývá všemi vznešenými vlastnostmi, transcendentálnĕ se raduje ve společnosti svých oddaných, s nimiž se oddává různým vĕčným zábavám.“

Text 137: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl Vāsudevu Dattu, staršího bratra Mukundy Datty, okamžitĕ se velmi zaradoval, položil svou ruku na jeho tĕlo a promluvil.

Text 138: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „I když je Mukunda Mým přítelem z dĕtství, když vidím tebe, mám vĕtší radost, než když vidím jeho.“

Text 139: Vāsudeva odpovĕdĕl: „Mukunda na začátku získal Tvou společnost a přijal útočištĕ u Tvých lotosových nohou. To je jeho transcendentální znovuzrození.“

Text 140: Vāsudeva Datta tak přiznal, že je Mukundovi, svému mladšímu bratrovi, podřízený. Řekl: „I když je Mukunda mladší než já, získal Tvou přízeň jako první, a tak se stal transcendentálnĕ starším než já. Kromĕ toho jsi Mukundu obdařil velikou milostí. Je mi proto nadřazený ve všech dobrých vlastnostech.“

Text 141: Pán řekl: „Jen kvůli tobĕ jsem z jižní Indie přinesl dvĕ knihy.“

Text 142: „Má je u sebe Svarūpa Dāmodara a ty si je můžeš nechat opsat.“ Když to Vāsudeva uslyšel, mĕl velkou radost.

Text 143: Tyto dvĕ knihy (Brahma-saṁhitu a Śrī Kṛṣṇa-karṇāmṛtu) si ve skutečnosti opsal úplnĕ každý oddaný. Postupnĕ se rozšířily po celé Indii.

Text 144: Pán s velkou láskou a náklonností oslovil Śrīvāse a jeho bratry: „Vy čtyři jste si Mne koupili – tolik jsem vám zavázán.“

Text 145: Śrīvāsa tehdy Pánu odpovĕdĕl: „Proč to obracíš? Ve skutečnosti sis nás čtyři bratry koupil Ty svou milostí.“

Text 146: Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu uvidĕl Śaṅkaru, řekl Dāmodarovi: „Moje náklonnost k tobĕ je na úrovni úcty a báznĕ.“

Text 147: „Drž si tedy svého mladšího bratra Śaṅkaru neustále u sebe, protože je se Mnou spojený čistou ryzí láskou.“

Text 148: Dāmodara Paṇḍita odpovĕdĕl: „Śaṅkara je můj mladší bratr, ale ode dneška se stává mým starším bratrem díky zvláštní milosti, kterou jsi mu projevil.“

Text 149: Potom se Pán obrátil k Śivānandovi Senovi a řekl: „Vím, že již od samého počátku byla tvoje náklonnost ke Mnĕ nesmírnĕ hluboká.“

Text 150: Jakmile to Śivānanda Sena uslyšel, ihned se pohroužil do extáze lásky a padl na zem, aby se Pánu poklonil. Potom začal recitovat následující verš.

Text 151: „,Ó můj Pane! Ó neomezený! I když jsem se dlouhou dobu topil v oceánu nevĕdomosti, nyní jsem dosáhl Tebe, stejnĕ jako když človĕk dosáhne pobřeží. Můj drahý Pane, ve mnĕ jsi získal tu pravou osobu, které můžeš udĕlit svou bezpříčinnou milost.̀“

Text 152: Murāri Gupta se nejdříve s Pánem nesetkal, ale zůstal venku, kde padl na zem jako tyč, aby se Pánovi poklonil.

Text 153: Když Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu nevidĕl Murāriho mezi oddanými, zeptal se, kde je. Mnoho lidí se hned za Murārim rozbĕhlo, aby ho přivedli k Pánu.

Text 154: Murāri Gupta vzal do zubů dva trsy trávy a s pokorou předstoupil před Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 155: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl, že k Nĕmu Murāri přichází, vstal a šel mu naproti. Murāri se však rozbĕhl pryč s tĕmito slovy:

Text 156: „Můj Pane, prosím nedotýkej se mĕ. Jsem nanejvýš odporný a nejsem hoden Tvého doteku, protože moje tĕlo je hříšné.“

Text 157: Pán řekl: „Můj drahý Murāri, prosím potlač svou zbytečnou pokoru. Moje mysl je rozrušená, když vidím tvou skromnost.“

Text 158: Pán Murāriho objal a posadil si ho vedle sebe. Vlastníma rukama potom začal jeho tĕlo čistit.

Text 159-160: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu potom opakovanĕ objímal všechny oddané včetnĕ Ācāryaratny, Vidyānidhiho, Paṇḍita Gadādhara, Gaṅgādāse, Hariho Bhaṭṭy a Ācāryi Purandary. Popisoval jejich dobré vlastnosti a znovu a znovu je opĕvoval.

Text 161: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu tak uctil každého oddaného a to Jej velice rozradostnilo. Protože však nevidĕl Haridāse Ṭhākura, zeptal se: „Kde je Haridāsa?“

Text 162: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak z dálky spatřil Haridāse Ṭhākura, jak leží na cestĕ a klaní se Mu.

Text 163: Haridāsa Ṭhākura nepřišel na místo setkání s Pánem, ale zůstal ležet v dálce na veřejné cestĕ.

Text 164: Všichni oddaní šli za Haridāsem Ṭhākurem a říkali: „Pán se s tebou chce setkat, okamžitĕ prosím pojď.“

Text 165: Haridāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Já se k chrámu nemohu přiblížit, protože jsem nízkého původu a jsem odporný. Nemám právo tam jít.“

Text 166: Haridāsa Ṭhākura potom vyjádřil svou touhu: „Pokud bych dostal nĕjaké osamĕlé místo nedaleko chrámu, mohl bych tam v samotĕ žít a trávit svůj čas.“

Text 167: „Nechci, aby se mĕ dotýkali služebníci Pána Jagannātha. Radĕji bych si přál zůstávat sám v zahradĕ.“

Text 168: Když to lidé vyřídili Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, mĕl velkou radost, že to slyší.

Text 169: Tehdy přišel Kāśī Miśra společnĕ s dozorcem chrámu a projevili svou úctu lotosovým nohám Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 170: Kāśī Miśra i dozorce byli velice šťastní, když vidĕli všechny oddané pohromadĕ. S velkou radostí se s oddanými přivítali, jak se sluší a patří.

Text 171: Oba Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua požádali: „Dej nám prosím příkazy, ať můžeme všechny vaiṣṇavy vhodnĕ ubytovat.“

Text 172: „Ubytování pro všechny vaiṣṇavy již máme zajištĕné a nyní nám dovol všem rozdat mahā-prasādam.“

Text 173: Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ řekl Gopīnāthovi Ācāryovi: „Jdi prosím a ubytuj všechny vaiṣṇavy v sídlech, která Kāśī Miśra a dozorce chrámu nabídnou.“

Text 174: Pán potom řekl Kāśīmu Miśrovi a dozorci chrámu: „Co se týče zbytků jídla Pána Jagannātha, svĕřte je Vāṇīnāthovi Rāyovi. On se o všechny vaiṣṇavy postará a mahā-prasādam jim rozdá.“

Text 175: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Nedaleko Mého sídla v té kvĕtinové zahradĕ je jedna zcela osamĕlá místnost.“

Text 176: „Dejte Mi prosím tuto místnost, protože ji potřebuji. Na tomto osamĕlém místĕ se posadím a budu vzpomínat na lotosové nohy Pána.“

Text 177: Kāśī Miśra pak Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Patří Ti všechno, tak proč prosíš? Pouhým svým přáním si můžeš vzít cokoliv, po čem toužíš.“

Text 178: „Můj Pane, jsme Tvoji dva služebníci a jsme zde proto, abychom plnili Tvá nařízení. Buď milostivý a nařiď nám prosím vše, co si přeješ.“

Text 179: Kāśī Miśra a dozorce chrámu potom odešli a s nimi i Gopīnātha a Vāṇīnātha.

Text 180: Gopīnāthovi pak byla ukázána všechna místa vhodná k ubytování a Vāṇīnātha dostal obrovské množství jídla (mahā-prasādam) od Pána Jagannātha.

Text 181: Vāṇīnātha Rāya se vrátil s obrovským množstvím zbytků jídla Pána Jagannātha, včetnĕ koláčků a dalších lahůdek. Gopīnātha Ācārya uklidil všechna místa připravená k ubytování a pak se také vrátil.

Text 182: Śrī Caitanya Mahāprabhu oslovil všechny vaiṣṇavy a požádal je o pozornost. Poté řekl: „Nyní můžete jít do svých pokojů.“

Text 183: „Jdĕte k moři, vykoupejte se a dívejte se přitom na špici chrámu. Potom se prosím vraťte sem a naobĕdvejte se.“

Text 184: Všichni oddaní se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi poklonili a odešli se ubytovat. Gopīnātha Ācārya jim ukázal jejich pokoje.

Text 185: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak šel navštívit Haridāse Ṭhākura a spatřil ho, jak v extázi lásky zpívá mahā-mantru. Haridāsa zpíval: „Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare  /  Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.“

Text 186: Jakmile Haridāsa Ṭhākura Pána uvidĕl, ihned před Ním padl na zem jako tyč, aby se Mu poklonil. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu ho zvedl a objal.

Text 187: Pán i Jeho služebník potom začali v láskyplné extázi plakat. Pána úplnĕ promĕnily vlastnosti Jeho služebníka a toho zase promĕnily vlastnosti jeho Pána.

Text 188: Haridāsa Ṭhākura řekl: „Můj drahý Pane, prosím nedotýkej se mne, protože jsem velmi pokleslý a nedotknutelný a jsem nejnižší z lidí.“

Text 189: Pán řekl: „Chci se tĕ dotknout, abych se očistil, protože Tvoje očištĕné činnosti ve Mnĕ neexistují.“

Text 190: Śrī Caitanya Mahāprabhu vyzdvihl vznešenost Haridāse Ṭhākura slovy: „V každém okamžiku se koupeš na všech posvátných poutních místech a v každém okamžiku konáš velké obĕti, provádíš askezi a rozdáváš milodary.“

Text 191: „Neustále studuješ čtyři Védy a jsi mnohem lepší než jakýkoliv brāhmaṇa či sannyāsī.“

Text 192: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom recitoval následující verš: „,Můj drahý Pane, ten, kdo na svém jazyku neustále uchovává Tvé svaté jméno, se stane vznešenĕjší osobností než zasvĕcený brāhmaṇa. I když může pocházet z rodiny pojídačů psů, a být tak podle hmotných mĕřítek nejnižším z lidí, je přesto slavný. Tak úžasnĕ působí zpívání svatého jména Pána. Závĕr tedy je, že ten, kdo zpívá svaté jméno Pána, již vykonal všechny druhy askeze a velkých obĕtí zmínĕných ve Védách, vykoupal se na všech posvátných poutních místech, prostudoval všechny Védy a je opravdový Ārya.̀“

Text 193: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil, vzal Haridāse Ṭhākura do kvĕtinové zahrady a tam mu na jednom velice osamĕlém místĕ ukázal jeho obydlí.

Text 194: Śrī Caitanya Mahāprabhu Haridāse Ṭhākura požádal: „Zůstaň zde a zpívej Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Já tĕ sem budu chodit každý den navštĕvovat.“

Text 195: „V klidu zde přebývej, dívej se na cakru na vrcholu chrámu a klaň se jí. Co se týče tvého prasādam, zařídím, aby ti sem bylo posíláno.“

Text 196: Když se Nityānanda Prabhu, Jagadānanda Prabhu, Dāmodara Prabhu a Mukunda Prabhu setkali s Haridāsem Ṭhākurem, mĕli z toho všichni velkou radost.

Text 197: Śrī Caitanya Mahāprabhu se po koupeli v moři vrátil do svého obydlí a potom se šli do moře vykoupat všichni oddaní v čele s Advaitou Prabhuem.

Text 198: Po koupeli v moři se Advaita Prabhu a všichni ostatní oddaní vrátili a přitom hledĕli na vrchol Jagannāthova chrámu. Potom šli na obĕd do sídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 199: Śrī Caitanya Mahāprabhu posadil všechny oddané jednoho po druhém na jejich příslušná místa a svou vlastní transcendentální rukou začal rozdávat prasādam.

Text 200: Všichni oddaní dostávali prasādam na banánové listy a Śrī Caitanya Mahāprabhu dával na každý list porci pro dva až tři lidi, protože Jeho ruka nedokázala rozdávat ménĕ.

Text 201: Všichni oddaní drželi ruce nad prasādam, které dostali, protože nechtĕli jíst, dokud nejprve nezačne jíst Pán.

Text 202: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī tehdy sdĕlil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi: „Nikdo nezačne jíst, dokud si Ty nesedneš a nepřijmeš prasādam.“

Text 203: „Gopīnātha Ācārya pozval všechny Tvé společníky sannyāsī, aby přišli přijmout prasādam.“

Text 204: „Gopīnātha Ācārya už přišel a přinesl dostatek jídla pro všechny sannyāsī. A sannyāsī jako Paramānanda Purī a Brahmānanda Bhāratī na Tebe čekají.“

Text 205: „Sedni si prosím a přijmi obĕd s Nityānandou Prabhuem. Já budu rozdávat prasādam všem vaiṣṇavům.“

Text 206: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak do Govindových rukou pečlivĕ svĕřil prasādam pro Haridāse Ṭhākura.

Text 207: Potom si Śrī Caitanya Mahāprabhu sedl, aby poobĕdval s ostatními sannyāsīmi, a Gopīnātha Ācārya začal s velkou radostí rozdávat prasādam.

Text 208: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Dāmodara Paṇḍita a Jagadānanda tehdy začali s velkou radostí rozdávat prasādam oddaným.

Text 209: Jedli všemožné druhy koláčků a sladké rýže a naplnili se až po krk. Přitom chvílemi radostnĕ vykřikovali svaté jméno Pána.

Text 210: Po obĕdĕ si všichni umyli ústa a ruce a Śrī Caitanya Mahāprabhu každého osobnĕ ozdobil kvĕtinovou girlandou a santálovou pastou.

Text 211: Když takto přijali prasādam, šli si všichni odpočinout do svých obydlí. Večer se znovu přišli setkat se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 212: Tehdy tam přišel Śrī Caitanyu Mahāprabhua navštívit také Rāmānanda Rāya. Pán toho využil, aby ho představil všem oddaným.

Text 213: Vznešená Osobnost Božství, Śrī Caitanya Mahāprabhu, potom vzal všechny oddané do Jagannāthova chrámu a tam započal společné zpívání svatého jména.

Text 214: Po zhlédnutí Pánova dhūpa-ārati všichni zahájili společné zpívání. Pak přišel paḍichā, dozorce chrámu, a dal všem kvĕtinové girlandy a santálovou pastu.

Text 215: Do čtyř stran potom byly rozmístĕny čtyři skupiny, aby provádĕly saṅkīrtan, a samotný Pán, syn matky Śacī, začal tančit v jejich středu.

Text 216: V tĕchto čtyřech skupinách bylo osm mṛdaṅg a třicet dva činelů. Všichni společnĕ začali vytvářet transcendentální zvuk a každý volal: „Výbornĕ! Výbornĕ!“

Text 217: Jakmile se rozeznĕl hlasitý saṅkīrtan, pronikl celým vesmírem skrz čtrnáct planetárních soustav a okamžitĕ probudil veškeré štĕstí.

Text 218: Hned na začátku společného zpívání vše zaplavila extatická láska a sbíhali se všichni obyvatelé Džagannáth Purí.

Text 219: Každý nad tím saṅkīrtanem žasl a všichni se shodovali na tom, že nikdy předtím se nekonal takový kīrtan a nebyly vidĕt takové projevy extatické lásky k Bohu.

Text 220: Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy obcházel Jagannāthův chrám a neustále tančil po celém jeho okolí.

Text 221: Při obcházení chrámu zpívaly vpředu i vzadu čtyři kīrtanové skupiny. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu upadl na zem, Śrī Nityānanda Rāya Prabhu Ho zvedl.

Text 222: Bĕhem kīrtanu se v tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua projevily zmĕny z extatické lásky, jako je záplava slz, jásot, třesení, pocení a hluboké zvuky. Lidé, kteří to vidĕli, nesmírnĕ žasli.

Text 223: Z Pánových očí prýštily slzy jako ze stříkačky a všichni lidé okolo jimi byli smáčeni.

Text 224: Po obcházení chrámu Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstal na nĕjakou dobu za chrámem a pokračoval ve svém saṅkīrtanu.

Text 225: Na všech čtyřech stranách velmi hlasitĕ zpívaly čtyři saṅkīrtanové skupiny a uprostřed tančil Śrī Caitanya Mahāprabhu a skákal vysoko do výšky.

Text 226: Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil dlouhou dobu, ale potom se uklidnil a nařídil tančit čtyřem velkým osobnostem.

Text 227: V jedné skupinĕ začal tančit Nityānanda Prabhu a v druhé Advaita Ācārya.

Text 228: Ve třetí skupinĕ začal tančit Vakreśvara Paṇḍita a ve čtvrté Śrīvāsa Ṭhākura.

Text 229: Śrī Caitanya Mahāprabhu sledoval probíhající tanec a předvedl jeden zázrak.

Text 230: Śrī Caitanya Mahāprabhu stál uprostřed mezi tanečníky a všichni tanečníci na všech stranách vidĕli, že se Śrī Caitanya Mahāprabhu dívá právĕ na nĕ.

Text 231: Protože chtĕl Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕt tanec čtyř velkých osobností, projevil tento zázrak, že se díval na všechny zároveň.

Text 232: Všichni, kdo vidĕli Śrī Caitanyu Mahāprabhua, vĕdĕli, že předvádí zázrak, ale nechápali, jak se může dívat do všech čtyř stran najednou.

Text 233: Když při svých vrindávanských zábavách jedl Kṛṣṇa na břehu Jamuny a sedĕl uprostřed svých přátel, každý z pasáčků vidĕl, že se Kṛṣṇa dívá právĕ na nĕho. Stejnĕ tak, když Caitanya Mahāprabhu sledoval tanec, také každý vidĕl, že je Caitanya Mahāprabhu obrácený tváří k nĕmu.

Text 234: Śrī Caitanya Mahāprabhu pevnĕ objal každého, kdo se k Nĕmu při tanci přiblížil.

Text 235: Všichni obyvatelé Džagannáth Purí při pohledu na velký tanec, velkou lásku a velký saṅkīrtan plavali v extatickém oceánu lásky.

Text 236: Král Pratāparudra se doslechl o velikosti saṅkīrtanu, a tak vyšel na střechu svého paláce a se svými osobními společníky sledoval dĕní.

Text 237: Král nesmírnĕ žasl, když vidĕl kīrtan Śrī Caitanyi Mahāprabhua, a jeho touha setkat se s Pánem se neomezenĕ zvĕtšila.

Text 238: Po skončení saṅkīrtanu Śrī Caitanya Mahāprabhu zhlédl obĕtování kvĕtin Božstvu Pána Jagannātha a potom se společnĕ se všemi vaiṣṇavy vrátil do svého sídla.

Text 239: Dozorce chrámu potom přinesl obrovské množství prasādam, které Śrī Caitanya Mahāprabhu osobnĕ rozdal všem oddaným.

Text 240: Nakonec si šli všichni odpočinout. Takto Śrī Caitanya Mahāprabhu, syn Śacīmāty, provádĕl své zábavy.

Text 241: Dokud oddaní pobývali se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem v Džagannáth Purí, každý den provádĕli s velkou radostí tuto saṅkīrtanovou zábavu.

Text 242: Takto jsem vysvĕtlil Pánovu saṅkīrtanovou zábavu a všem dávám toto požehnání: ten, kdo poslouchá toto vyprávĕní, se jistĕ stane služebníkem Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 243: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.