KAPITOLA DVANÁCTÁ
Čištĕní chrámu Guṇḍici
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura shrnuje tuto kapitolu ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi takto. Král Urísy, Mahārāja Pratāparudra, všemožnĕ usiloval o setkání s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem. Śrīla Nityānanda Prabhu i ostatní oddaní Pánu o královĕ touze řekli, ale Śrī Caitanya Mahāprabhu se s ním setkat nechtĕl. Śrī Nityānanda Prabhu tehdy vymyslel plán a poslal králi kus Pánova oblečení. Když dalšího dne Rāmānanda Rāya znovu Śrī Caitanyu Mahāprabhua snažnĕ prosil, aby se s králem setkal, Pán opĕt odmítl, ale požádal Rāmānandu Rāye, aby k Nĕmu přivedl králova syna. Princ Pána navštívil ve vaiṣṇavském oblečení, což v Pánu probudilo vzpomínky na Kṛṣṇu. Śrī Caitanya Mahāprabhu tak syna Mahārāje Pratāparudry vysvobodil.
Před Ratha-yātrou Śrī Caitanya Mahāprabhu čistil chrám Guṇḍici. Potom se vykoupal v Indradyumnovĕ jezeře a v nedaleké zahradĕ přijal prasādam. Při čištĕní chrámu Guṇḍici jeden gauḍīya-vaiṣṇava Pánovi umyl Jeho lotosové nohy a vodu vypil. Tato událost je velmi významná, protože v tom oddaném probudila extatickou lásku. Dále se stalo, že bĕhem kīrtanu omdlel Gopāla, syn Advaity Prabhua, a protože stále nejevil známky života, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu požehnal tím, že ho přivedl k vĕdomí. Při prasādam potom došlo k humorné rozepři mezi Nityānandou Prabhuem a Advaitou Prabhuem. Advaita Prabhu řekl, že Nityānandu Prabhua nikdo nezná a že ženatý brāhmaṇa by nemĕl obĕdvat s osobou ve společnosti neznámou. Śrī Nityānanda Prabhu na toto vtipkování odpovĕdĕl, že Advaita Ācārya je monista a že nikdo neví, co obĕd ve společnosti takového impersonalisty udĕlá s jeho myslí. Rozhovor tĕchto dvou prabhuů – Nityānandy Prabhua a Advaity Prabhua – mĕl hluboký význam, kterému může porozumĕt pouze inteligentní človĕk. Poté, co všichni vaiṣṇavové dojedli, Svarūpa Dāmodara a další přijali své prasādam v místnosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl velkou radost, že znovu vidí Božstvo Jagannātha, které nĕjaký čas pobývalo v ústraní. Pána Caitanyu tehdy doprovázeli všichni oddaní a každý z nich byl nesmírnĕ šťastný.
Text 1: Śrī Caitanya Mahāprabhu se svými společníky umyl a vyčistil chrám Guṇḍici a tím jej učinil chladivým a zářícím jako své srdce. Tak se stal chrám místem vhodným k tomu, aby se v nĕm usadil Pán Śrī Kṛṣṇa.
Text 2: Sláva Gauracandrovi! Sláva Nityānandovi! Sláva Advaitacandrovi! Sláva všem oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua!
Text 3: Sláva oddaným Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem! Prosím je o schopnost, abych mohl správnĕ popsat Śrī Caitanyu Mahāprabhua.
Text 4: Když se Śrī Caitanya Mahāprabhu vrátil ze své cesty po jižní Indii, král Urísy, Mahārāja Pratāparudra, velmi dychtil se s Ním setkat.
Text 5: Král ze svého hlavního mĕsta Kataku poslal dopis Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi, ve kterém ho prosil, aby získal Pánovo svolení přijít Jej navštívit.
Text 6: Bhaṭṭācārya králi odepsal, že s tím Śrī Caitanya Mahāprabhu nesouhlasí. Král mu pak poslal další dopis.
Text 7: V tomto dopisu král Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu žádal: „Obrať se prosím na všechny oddané v blízkosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua a předlož jim mým jménem tuto prosbu.“
Text 8: „Pokud mi budou všichni oddaní společníci Pána příznivĕ naklonĕni, mohou přednést moji prosbu u lotosových nohou Pána.“
Text 9: „Milostí všech oddaných může človĕk získat útočištĕ u lotosových nohou Pána. Bez Jeho milosti pro mĕ mé království ztrácí půvab.“
Text 10: „Jestliže mi Gaurahari, Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu, neprojeví svou milost, vzdám se svého království, stanu se potulným mnichem a půjdu žebrat ode dveří ke dveřím.“
Text 11: Bhaṭṭācārya mĕl po přečtení dopisu velké obavy. Proto ho vzal a šel za oddanými Pána.
Text 12: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se setkal se všemi oddanými a řekl jim, po čem král touží. Potom jim ukázal dopis, aby si ho přečetli.
Text 13: Po přečtení dopisu všichni žasli, jak velkou oddanost král Pratāparudra chová k lotosovým nohám Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 14: Oddaní vyslovili názor: „Pán se s králem nikdy nesetká, a jestliže Ho o to požádáme, jistĕ bude velmi nešťastný.“
Text 15: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya tehdy řekl: „Půjdeme ještĕ jednou za Pánem, ale nebudeme Ho žádat, aby se s králem setkal. Pouze popíšeme královo pĕkné chování.“
Text 16: Po tomto rozhodnutí se všichni odebrali do domu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když tam přišli, byli připraveni hovořit, přesto však ze sebe nemohli dostat ani slovo.
Text 17: Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl, že za Ním přišli, a řekl: „Co jste Mi sem všichni přišli povĕdĕt? Vidím, že chcete nĕco říci, ale nemluvíte. Jaký to má důvod?“
Text 18: Nakonec promluvil Nityānanda Prabhu a řekl: „Chceme Ti nĕco říci. I když tu nemůžeme zůstat, aniž bychom to řekli, velmi se bojíme promluvit.“
Text 19: „Chceme Ti předložit nĕco, co může, a také nemusí být vhodné. Jedná se o toto: pokud se s Tebou král Urísy nebude moci setkat, stane se žebravým mnichem.“
Text 20: Nityānanda Prabhu pokračoval: „Král se rozhodl, že se stane žebravým mnichem a bude nosit náušnici ze slonoviny, znak žebravého mnicha. Pokud neuvidí lotosové nohy Śrī Caitanyi Mahāprabhua, nechce si užívat svého království.“
Text 21: Nityānanda Prabhu pokračoval: „Král také vyjádřil svou touhu dívat se na mĕsíci podobnou tvář Śrī Caitanyi Mahāprabhua tak dlouho, dokud jeho oči nebudou zcela uspokojeny. Chtĕl by zvednout lotosové nohy Pána na své srdce.“
Text 22: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel všechna tato slova, Jeho mysl se zcela jistĕ obmĕkčila, ale navenek chtĕl říci nĕjaká ostrá slova.
Text 23: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Rozumím, všichni si Mĕ přejete vzít do Kataku, abych navštívil krále.“
Text 24: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Ponechme stranou duchovní pokrok, ale vždyť Mĕ všichni lidé pomluví. Ale co všichni lidé – Dāmodara by Mĕ káral!“
Text 25: „Kvůli žádosti všech oddaných se s králem nesetkám, ale pokud mi to dovolí Dāmodara, pak to udĕlám.“
Text 26: Dāmodara okamžitĕ odpovĕdĕl: „Můj Pane, Ty jsi zcela nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství, a protože víš vše, víš také, co je dovoleno, a co ne.“
Text 27: „Já jsem jen nepatrná jīva, tak co Ti mohu přikazovat? Ty se s králem setkáš z vlastního rozhodnutí a já toho budu svĕdkem.“
Text 28: „Král je k Tobĕ nesmírnĕ připoutaný a Ty k nĕmu cítíš náklonnost a lásku. Je mi proto jasné, že se krále díky jeho náklonnosti k Tobĕ dotkneš.“
Text 29: „I když jsi Nejvyšší Osobnost Božství a zcela nezávislý, přesto závisíš na lásce a náklonnosti svých oddaných. To je Tvoje povaha.“
Text 30: Nityānanda Prabhu potom řekl: „Kdo ve třech svĕtech by Ti mohl poručit, abys šel navštívit krále?“
Text 31: „Není snad pro připoutaného človĕka přirozené vzdát se života, když nedosáhne toho, po čem touží?“
Text 32: „Například nĕkteré z žen brāhmaṇů, kteří provádĕli obĕti, se pro Kṛṣṇu vzdaly svých životů přímo před svými manžely.“
Text 33: Nityānanda Prabhu pak předložil Pánovi ke zvážení určitý plán: „Je jeden způsob, jak by ses nemusel s králem setkat, a přitom by mohl zůstat naživu.“
Text 34: „Pokud budeš tak milostivý a pošleš králi jeden ze svých svršků, král bude žít s nadĕjí, že nĕkdy v budoucnosti se s Tebou setká.“
Text 35: Pán řekl: „Protože jste všichni velmi vzdĕlané osobnosti, přijmu vše, co rozhodnete.“
Text 36: Pán Nityānanda Prabhu si potom od Govindy vyžádal jeden kus Pánova svrchního oblečení.
Text 37: Nityānanda Prabhu dal starý kus odĕvu Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi a ten ho poslal králi.
Text 38: Když král to staré oblečení dostal, začal je uctívat stejnĕ, jako by uctíval Pána osobnĕ.
Text 39: Po návratu ze své služby v jižní Indii požádal Rāmānanda Rāya krále, aby mu dovolil zůstat se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem.
Text 40: Když Rāmānanda Rāya krále požádal, aby mu dovolil zůstat s Pánem, král mu okamžitĕ s velkým uspokojením svolení dal a snažnĕ Rāmānandu Rāye prosil, aby mu zařídil setkání.
Text 41: Král řekl Rāmānandovi Rāyovi: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je k tobĕ nesmírnĕ milostivý, tak Ho prosím určitĕ požádej, aby se se mnou setkal.“
Text 42: Král se společnĕ s Rāmānandou Rāyem vrátil do Džagannáth-kšétry (Purí) a Śrī Rāmānanda Rāya se setkal s Caitanyou Mahāprabhuem.
Text 43: A tehdy Rāmānanda Rāya informoval Śrī Caitanyu Mahāprabhua o královĕ extatické lásce. Ve skutečnosti o králi před Pánem mluvil znovu a znovu, kdykoliv se k tomu naskytla příležitost.
Text 44: Vždyť byl také Śrī Rāmānanda Rāya královým ministrem zbĕhlým v diplomacii. Jednal velmi obratnĕ a pouhým popisováním královy lásky ke Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi postupnĕ obmĕkčil Pánovu mysl.
Text 45: Mahārāja Pratāparudra žil ve velké úzkosti a nemohl snést, že Pána nevidí. Śrī Rāmānanda Rāya proto prostřednictvím své diplomacie setkání s Pánem pro krále zařídil.
Text 46: Śrī Rāmānanda Rāya Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua přímo požádal: „Ukaž prosím králi alespoň jednou své lotosové nohy.“
Text 47: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Můj milý Rāmānando, tuto žádost bys mĕl přednést až po zralé úvaze, zdali je pro sannyāsīho vhodné setkat se s králem.“
Text 48: „Pokud se žebravý mnich setká s králem, je pro nĕho tento i příští svĕt zničen. Co říci o tom příštím, vždyť už v tomto svĕtĕ si z nĕho budou lidé tropit žerty!“
Text 49: Rāmānanda Rāya odpovĕdĕl: „Můj Pane, Ty jsi nanejvýš nezávislá osobnost. Nemusíš se nikoho obávat, protože na nikom nezávisíš.“
Text 50: Rāmānanda Rāya oslovil Śrī Caitanyu Mahāprabhua jako Nejvyšší Osobnost Božství, ale Caitanya Mahāprabhu se bránil slovy: „Já nejsem Nejvyšší Osobnost Božství. Jsem jen obyčejná lidská bytost, a proto se musím třemi způsoby obávat veřejného mínĕní – svým tĕlem, myslí a slovy.“
Text 51: „Jakmile najde veřejnost v chování sannyāsīho nepatrnou chybu, rozšíří to všude jako požár. Černá inkoustová skvrna se na bílé látce neschová a vždy bije do očí.“
Text 52: Rāmānanda Rāya odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, osvobodil jsi tolik hříšných lidí. Tento král Pratāparudra, král Urísy, je ve skutečnosti služebník Pána a Tvůj oddaný.“
Text 53: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Velká nádoba může být plná mléka, ale pokud je znečištĕné jedinou kapkou alkoholu, je nedotknutelné.“
Text 54: „Tento král má jistĕ všechny dobré vlastnosti, ale jen tím, že přijal označení ,král̀, vše znečistil.“
Text 55: „Jestliže však i nadále dychtíš po tom, aby se se Mnou král setkal, přiveď ke Mnĕ prosím nejprve jeho syna.“
Text 56: „Zjevená písma naznačují, že syn zastupuje otce, a proto setkání s královým synem bude stejnĕ dobré, jako kdyby se se Mnou setkal samotný král.“
Text 57: Rāmānanda Rāya potom šel za králem, aby mu řekl o svém rozhovoru se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, a na Pánův pokyn k Nĕmu přivedl králova syna.
Text 58: Princ, právĕ dospívající v mladíka, byl velmi krásný. Mĕl načernalou pleť a protáhlé lotosové oči.
Text 59: Princ byl oblečený ve žlutých šatech a jeho tĕlo zdobily šperky s drahokamy. Každý, kdo ho vidĕl, si proto vzpomnĕl na Pána Kṛṣṇu.
Text 60: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu chlapce uvidĕl, ihned si vzpomnĕl na Kṛṣṇu. Přivítal ho v extázi lásky a začal hovořit.
Text 61: „Zde je velký oddaný,“ řekl Śrī Caitanya Mahāprabhu. „Při pohledu na nĕho si každý vzpomene na Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, syna Mahārāje Nandy.“
Text 62: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Již jen proto, že jsem tohoto chlapce spatřil, se cítím velmi zavázán.“ Potom prince znovu objal.
Text 63: Jakmile se Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prince dotkl, na chlapcovĕ tĕle se okamžitĕ projevily příznaky extatické lásky jako pocení, chvĕní, slzy, ztuhnutí a jásot.
Text 64: Chlapec naříkal, tančil a zpíval „Kṛṣṇa! Kṛṣṇa!“ Když oddaní vidĕli příznaky na jeho tĕle a jak zpívá a tančí, chválili ho za jeho duchovní štĕstí.
Text 65: Tehdy Śrī Caitanya Mahāprabhu mladíka uklidnil a nařídil mu, aby za Ním chodil každý den.
Text 66: Rāmānanda Rāya potom s chlapcem odešel a odvedl ho zpátky do paláce. Když se král dozvĕdĕl o činnostech svého syna, mĕl velikou radost.
Text 67: Jakmile jen král svého syna obejmul, naplnila ho stejná extatická láska, jako kdyby se dotkl přímo Śrī Caitanyi Mahāprabhua.
Text 68: Od toho dne byl požehnaný princ jedním z nejdůvĕrnĕjších oddaných Pána.
Text 69: Takto jednal Śrī Caitanya Mahāprabhu ve společnosti svých čistých oddaných, kdy se vĕnoval svým zábavám a šířil saṅkīrtanové hnutí.
Text 70: Nĕkteří z předních oddaných jako Advaita Ācārya zvali Śrī Caitanyu Mahāprabhua do svých domovů na obĕd. Pán jejich pozvání přijímal v doprovodu svých oddaných.
Text 71: Takto Pán velice radostnĕ strávil nĕkolik dní a potom se přiblížila slavnost vozů Pána Jagannātha.
Text 72: Śrī Caitanya Mahāprabhu nejprve zavolal Kāśīho Miśru, potom dozorce chrámu a potom Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu.
Text 73: Když všichni tři přišli, Pán je prosil o svolení uklidit chrám Guṇḍici.
Text 74: Paḍichā, dozorce chrámu, vyslechl Pánovu prosbu o svolení umýt chrám Guṇḍici a řekl: „Můj drahý Pane, jsme všichni Tvoji služebníci. Naší povinností je vykonat cokoliv, po čem toužíš.“
Text 75: „Král mi zvláštĕ nařídil, abych neprodlenĕ vykonal vše, co mi, Můj Pane, poručíš.“
Text 76: „Můj drahý Pane, služba mytí chrámu se pro Tebe nehodí. Pokud si to však přeješ, musíme to přijmout jako jednu ze Tvých zábav.“
Text 77: „K vyčištĕní chrámu budeš potřebovat mnoho nádob na vodu a košťat. Proto mi prosím poruč a já Ti všechny tyto vĕci okamžitĕ přinesu.“
Text 78: Jakmile dozorce chrámu pochopil, co Pán chce, dodal okamžitĕ sto nových nádob na vodu a sto košťat na úklid chrámu.
Text 79: Dalšího dne časnĕ ráno vzal Pán s sebou své osobní společníky a vlastní rukou potřel jejich tĕla santálovou pastou.
Text 80: Každému z oddaných potom Pán osobnĕ předal koštĕ a vzal je všechny s sebou do Guṇḍici.
Text 81: Takto se Pán i se svými společníky vydal uklidit chrám Guṇḍici. Nejprve chrám zametli.
Text 82: Uvnitř chrámu Pán vše, včetnĕ stropu, důkladnĕ vyčistil. Potom vzal sedátko (siṁhāsana), umyl je a postavil zpĕt na původní místo.
Text 83: Pán a Jeho společníci tak zametli a umyli všechny velké i malé chrámové budovy a nakonec uklidili prostor mezi chrámem a kīrtanovou halou.
Text 84: Chrám i celé jeho okolí uklízely stovky oddaných a Śrī Caitanya Mahāprabhu se toho osobnĕ účastnil, aby učil ostatní.
Text 85: Śrī Caitanya Mahāprabhu chrám umýval a uklízel s velkou radostí a celou dobu zpíval svaté jméno Pána Kṛṣṇy. Oddaní také zpívali a zároveň konali povinnosti, které jim byly svĕřeny.
Text 86: Celé Pánovo překrásné tĕlo bylo pokryté prachem a špínou, a tak nabylo transcendentální krásy. Při čištĕní chrámu Pán chvílemi ronil slzy, a nĕkterá místa tĕmito slzami dokonce umýval.
Text 87: Uklizeno bylo také místo, kde se přechovávají potraviny pro Božstva (bhoga-mandira). Potom byl vyčištĕn dvůr a po nĕm jeden za druhým všechny pokoje.
Text 88: Śrī Caitanya Mahāprabhu shromáždil veškerá stébla trávy, prach a zrnka písku na jednom místĕ, nahrnul vše do látky svého odĕvu a vyhodil ven.
Text 89: Oddaní potom s velkou radostí po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua shromažďovali stébla a prach do látky svého odĕvu a pak všechno vyhazovali před chrám.
Text 90: Pán potom řekl oddaným: „Podle množství stébel a prachu, které vidím před chrámem, vím, jak hodnĕ jste se snažili a jak dobře jste chrám vyčistili.“
Text 91: I když všichni oddaní sypali smetí na jednu hromadu, hromada smetí nasbíraného Śrī Caitanyou Mahāprabhuem byla mnohem vĕtší.
Text 92: Poté, co byly vnitřní prostory chrámu uklizeny, Pán znovu oddaným přidĕlil místa, která mĕli vyčistit.
Text 93: Pán všem nařídil, aby chrám uvnitř dokonale vyčistili tak, že posbírají jemný prach, stébla a zrnka písku a vyhodí je ven.
Text 94: Śrī Caitanya Mahāprabhu pak se všemi oddanými vyčistil chrám podruhé. Při sledování úklidu mĕl velkou radost.
Text 95: Zatímco se v chrámu zametalo, čekalo asi sto mužů s nádobami plnými vody na Pánův pokyn vodu vylít.
Text 96: Jakmile Śrī Caitanya Mahāprabhu požádal o vodu, všichni muži okamžitĕ přinesli sto po okraj naplnĕných nádob s vodou a postavili je před Pána.
Text 97: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak nejprve umyl hlavní chrám a potom důkladnĕ umyl strop, zdi, podlahu, sedátko (siṁhāsan) a vše ostatní v místnosti.
Text 98: Samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu i Jeho oddaní začali na strop šplíchat vodu, která při stékání umývala zdi a podlahu.
Text 99: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom začal vlastníma rukama mýt sedátko Pána Jagannātha a všichni oddaní Mu nosili vodu.
Text 100: Všichni oddaní v chrámu začali s mytím. Každý mĕl v ruce koštĕ, a tak čistili Pánův chrám.
Text 101: Nĕkdo lil vodu na ruce Śrī Caitanyi Mahāprabhua a nĕkdo jiný na Jeho lotosové nohy.
Text 102: Nĕkdo tuto vodu z lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua nepozorován pil, další o ni prosil a jiný ji rozdával jako milodar.
Text 103: Vodu z umyté místnosti nechali odtéct strouhou na dvůr a ta ho celý zaplavila.
Text 104: Pán místnosti vytíral vlastním oblečením a také jím leštil trůn.
Text 105: Všechny místnosti tak byly umyty vodou ze sta nádob. Mysli oddaných potom byly stejnĕ čisté jako tyto místnosti.
Text 106: Chrám byl čistý, chladivý a příjemný, jako kdyby se v nĕm zjevila Pánova vlastní čistá mysl.
Text 107: Protože z jezera nosily vodu stovky mužů, nebylo na břehu žádné volné místo, a tak nĕkteří začali nabírat vodu ze studny.
Text 108: Stovky oddaných přinášely nádoby s vodou a stovky jich zase prázdné nádoby odnášely, aby je znovu naplnily.
Text 109: Až na Nityānandu Prabhua, Advaitu Ācāryu, Svarūpu Dāmodara, Brahmānandu Bhāratīho a také Paramānandu Purīho, všichni plnili a přinášeli nádoby s vodou.
Text 110: Mnoho nádob se rozbilo, když do sebe dva lidé narazili, a stovky lidí musely přinášet nádoby nové.
Text 111: Nĕkteří nabírali vodu do nádob, jiní myli místnosti, ale všichni zpívali svaté jméno Kṛṣṇy a Hariho.
Text 112: Jeden človĕk zpĕvem svatých jmen „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa“ prosil o nádobu s vodou a druhý mu nádobu se zpĕvem „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa“ podal.
Text 113: Kdykoliv musel nĕkdo nĕco říci, udĕlal to vyslovením svatého jména Kṛṣṇy. Kṛṣṇovo svaté jméno se tak stalo znamením pro každého, kdo nĕco chtĕl.
Text 114: Śrī Caitanya Mahāprabhu v extázi lásky zpíval svaté jméno Kṛṣṇy a přitom sám dĕlal práci stovek lidí.
Text 115: Vypadalo to, jako kdyby Śrī Caitanya Mahāprabhu čistil a umýval stovkou rukou. Přistupoval ke každému oddanému, aby mu ukázal, jak má dĕlat svou práci.
Text 116: Když Pán vidĕl, že nĕkdo dĕlá svoji práci dobře, pochválil ho. Pokud však vidĕl, že nĕkdo nepracuje k Jeho spokojenosti, okamžitĕ tu osobu bez zášti pokáral.
Text 117: Pán říkal: „To jsi udĕlal dobře. Nauč to prosím ostatní, aby mohli jednat stejnĕ.“
Text 118: Ostatní se zastydĕli, když to slyšeli, a začali pracovat s velkou pozorností.
Text 119: Umyli prostor Jagamohana, místo, kde se ukládají potraviny, a všechna ostatní místa.
Text 120: Tak bylo umyto i shromaždištĕ, celé nádvoří, vyvýšená místa na sezení, kuchynĕ a všechny ostatní místnosti.
Text 121: Všechna místa okolo chrámu byla tímto způsobem důkladnĕ umyta zevnitř i zvenku.
Text 122: Poté, co bylo vše umyto, vylil jeden velice inteligentní a upřímný vaiṣṇava z Bengálska vodu na lotosové nohy Pána.
Text 123: Onen gauḍīya-vaiṣṇava potom tuto vodu vzal a sám vypil. Śrī Caitanya Mahāprabhu z toho byl trochu nešťastný a navenek se zlobil.
Text 124: I když s ním byl Pán zajisté spokojený, navenek se rozzlobil, aby ustanovil etiketu náboženských zásad.
Text 125: Pán potom zavolal Svarūpu Dāmodara a řekl mu: „Jen se podívej na chování tohoto tvého bengálského vaiṣṇavy!“
Text 126: „Tento Bengálec Mi umyl nohy v chrámu Osobnosti Božství. A nejen to, on tu vodu také sám vypil.“
Text 127: „Kvůli tomuto přestupku teď nevím, co se Mnou bude. Tvůj bengálský vaiṣṇava Mĕ přivedl do svízelné situace.“
Text 128: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī tehdy tohoto gauḍīya-vaiṣṇavu chytil za krk a s mírným šťouchnutím ho vystrčil před chrám v Gundiča Purí, aby zůstal venku.
Text 129: Poté, co se Svarūpa Dāmodara Gosvāmī vrátil do chrámu, požádal Śrī Caitanyu Mahāprabhua, aby této nevinné osobĕ odpustil.
Text 130: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl po této události velice spokojený. Požádal všechny oddané, aby si sedli do dvou řad.
Text 131: Pán si potom sedl do jejich středu a začal sbírat všechna stébla, zrnka písku a nečistoty.
Text 132: Śrī Caitanya Mahāprabhu sbíral stébla a zrnka písku se slovy: „Shromáždím to, co jste posbírali, a toho, kdo nasbíral ménĕ než všichni ostatní, požádám o zaplacení pokuty v podobĕ koláčků a sladké rýže.“
Text 133: Všechny místnosti chrámu Guṇḍici tak byly zcela vyčištĕny. Byly chladivé a bez poskvrny jako očištĕná a uklidnĕná mysl.
Text 134: Nakonec byla vypuštĕna voda ze všech místností a vypadalo to, jako kdyby se nové řeky hnaly vstříc oceánu.
Text 135: Uklizeny byly také všechny cesty před branami chrámu a nikdo nebyl schopen říci, jak se to přesnĕ stalo.
Text 136: Śrī Caitanya Mahāprabhu také zvenku i zevnitř vyčistil chrám Nṛsiṁhy. Nakonec si chvilku odpočinul a potom začal tančit.
Text 137: Oddaní všude okolo Śrī Caitanyi Mahāprabhua společnĕ zpívali a Pán tančil v jejich středu jako šílený lev.
Text 138: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu tančil, projevilo se u Nĕho jako vždy pocení, chvĕní, blednutí, slzy, radost a řev. Slzy z Jeho očí omývaly Jeho tĕlo i ty, kdo stáli před Ním.
Text 139: Śrī Caitanya Mahāprabhu tak slzami ze svých očí omýval tĕla všech oddaných. Jeho slzy se řinuly jako déšť v mĕsíci Śrāvaṇa.
Text 140: Nebem se rozléhal mohutný a hlasitý zpĕv saṅkīrtanu a skákání a tančení Pána Caitanyi Mahāprabhua otřásalo zemí.
Text 141: Hlasité zpívání Svarūpy Dāmodara se Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi vždycky líbilo, a tak, když Svarūpa Dāmodara zpíval, Śrī Caitanya Mahāprabhu při svém tanci radostnĕ vyskakoval do výšky.
Text 142: Pán tak nĕjakou dobu zpíval a tančil, ale nakonec, když si uvĕdomil okolnosti, přestal.
Text 143: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom nařídil Śrī Gopālovi, synovi Advaity Ācāryi, aby v tanci pokračoval on.
Text 144: Śrī Gopāla tančil v extázi lásky, ale bĕhem tance omdlel a upadl v bezvĕdomí na zem.
Text 145: Advaita Ācārya si Śrī Gopāla rychle položil na klín, a když vidĕl, že nedýchá, velmi Ho to znepokojilo.
Text 146: Advaita Ācārya začal ještĕ s dalšími zpívat svaté jméno Pána Nṛsiṁhy a kropil Śrī Gopāla vodou. Řev mantry byl tak silný, že se zdálo, jako by otřásal celým vesmírem.
Text 147: Když se chlapci nĕjakou dobu nevracelo vĕdomí, začal Advaita Ācārya plakat a ostatní oddaní také.
Text 148: Śrī Caitanya Mahāprabhu tehdy položil svou ruku Śrī Gopālovi na hruď a hlasitĕ řekl: „Gopāle, vstávej!“
Text 149: Jakmile Gopāla zaslechl hlas Śrī Caitanyi Mahāprabhua, okamžitĕ se probral. Všichni oddaní začali tančit a zpívat svaté jméno Hariho.
Text 150: O této události jsem se zmínil jen krátce, protože už ji podrobnĕ popsal Vṛndāvana dāsa Ṭhākura.
Text 151: Śrī Caitanya Mahāprabhu i všichni oddaní si odpočinuli a pak se šli vykoupat.
Text 152: Pán se po koupeli postavil na břeh jezera a oblékl si suché šaty. Potom se poklonil Pánu Nṛsiṁhadevovi, jehož chrám stál nedaleko, a vstoupil do zahrady.
Text 153: V zahradĕ se Śrī Caitanya Mahāprabhu posadil s ostatními oddanými. Tehdy přišel Vānīṇātha Rāya a přinesl všemožné druhy mahā-prasādam.
Text 154-155: Kāśī Miśra a Tulasī, dozorce chrámu, přivezli tolik prasādam, kolik by snĕdlo pĕt set lidí. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu vidĕl toto obrovské množství prasādam složeného z rýže, koláčků, sladké rýže a různých zeleninových jídel, byl nadmíru spokojený.
Text 156: Se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem tam byli oddaní jako Paramānanda Purī, Brahmānanda Bhāratī, Advaita Ācārya a Nityānanda Prabhu.
Text 157: Byli tam také Ācāryaratna, Ācāryanidhi, Śrīvāsa Ṭhākura, Gadādhara Paṇḍita, Śaṅkara, Nandanācārya, Rāghava Paṇḍita a Vakreśvara.
Text 158: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se na Pánův pokyn posadil. Pán a všichni Jeho oddaní sedĕli na dřevĕných sedátkách.
Text 159: Takto všichni oddaní usedali postupnĕ jeden vedle druhého do řad, aby poobĕdvali.
Text 160: Śrī Caitanya Mahāprabhu opakovanĕ volal: „Haridāsi, Haridāsi!“ Haridāsa, který v tu chvíli stál daleko od Pána, promluvil tĕmito slovy.
Text 161: Haridāsa Ṭhākura řekl: „Nechť Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu poobĕdvá ve společnosti oddaných. Já jsem odporný, a nemohu tedy mezi vás usednout.“
Text 162: „Govinda mi pozdĕji přinese prasādam přede dveře.“ Śrī Caitanya Mahāprabhu znal rozpoložení jeho mysli, a tak už ho znovu nevolal.
Text 163-164: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī, Jagadānanda, Dāmodara Paṇḍita, Kāśīśvara, Gopīnātha, Vānīnātha a Śaṅkara rozdávali prasādam a oddaní každou chvíli volali svatá jména.
Text 165: V minulosti Pán Śrī Kṛṣṇa obĕdval v lese a právĕ na tuto zábavu nyní Śrī Caitanya Mahāprabhu vzpomínal.
Text 166: Jen díky vzpomínání na zábavy Pána Śrī Kṛṣṇy Śrī Caitanyu Mahāprabhua rozrušila extatická láska. Zvážil však čas a okolnosti a trochu se uklidnil.
Text 167: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Mnĕ můžete dát obyčejnou zeleninu zvanou lāphrā-vyañjana a lepší jídla, jako jsou koláčky, sladká rýže a amṛta-guṭikā, rozdejte všem oddaným.“
Text 168: Protože je Śrī Caitanya Mahāprabhu vševĕdoucí, vĕdĕl přesnĕ, co komu chutná. Nařídil proto Svarūpovi Dāmodarovi, aby každému oddanému dával to, co má rád, k jeho plné spokojenosti.
Text 169: Jagadānanda šel rozdávat prasādam a znenadání na talíř Śrī Caitanyi Mahāprabhua naložil všechna ta prvotřídní jídla.
Text 170: Když dostal Śrī Caitanya Mahāprabhu na talíř takové chutné prasādam, naoko se velmi rozzlobil. Přesto však, když byly na Pánův talíř přidávány různé druhy jídel, nĕkdy lstí a nĕkdy silou, byl spokojený.
Text 171: Když takto Śrī Caitanya Mahāprabhu dostal jídlo, chvíli na nĕ hledĕl, ale nakonec ze strachu před Jagadānandou trochu snĕdl.
Text 172: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vĕdĕl, že kdyby nesnĕdl to, co mu Jagadānanda dal, Jagadānanda bude držet půst. A protože se toho obával, tak nĕco z prasādam, které od nĕho dostal, snĕdl.
Text 173: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī potom přinesl vynikající sladkosti a postavil se před Pána, aby Mu je nabídl.
Text 174: Svarūpa Dāmodara Gosvāmī řekl: „Ochutnej trochu tohoto mahā-prasādam a pochop, proč je jedl Pán Jagannātha.“
Text 175: Potom Svarūpa Dāmodara Gosvāmī položil trochu jídla před Pána a ten to z lásky k nĕmu snĕdl.
Text 176: Svarūpa Dāmodara a Jagadānanda Pánu znovu a znovu nabízeli nĕjaké jídlo. Jednali tedy s Pánem s velkou náklonností. To bylo nĕco velice neobvyklého.
Text 177: Pán si Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu posadil po své levici a Sārvabhauma se usmíval, když vidĕl chování Svarūpy Dāmodara a Jagadānandy.
Text 178: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu chtĕl, aby Sārvabhauma Bhaṭṭācārya také dostal prvotřídní jídlo, a proto mu s náklonností nechal na talíř nakládat znovu a znovu ta nejlepší jídla.
Text 179: I Gopīnātha Ācārya přinesl to nejlepší jídlo a se sladkými slovy je dal Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi.
Text 180: Poté, co dal Bhaṭṭācāryovi to nejlepší jídlo, Gopīnātha Ācārya řekl: „Jen si vzpomeňte, jak svĕtsky se dříve Bhaṭṭācārya choval, a podívejte se, jakou nyní prožívá transcendentální blaženost!“
Text 181: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Gopīnāthovi Ācāryovi odvĕtil: „Byl jsem jednoduše ménĕ inteligentním logikem. Tvou milostí jsem však získal toto bohatství dokonalosti.“
Text 182: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Kdo je tak milostivý jako Śrī Caitanya Mahāprabhu? Udĕlal z vrány Garuḍu. Kdo jiný by mohl být tak milostivý?“
Text 183: „Ve společnosti šakalů známých jako logikové jsem pouze štĕkal ,haf, haf̀. Nyní stejnými ústy zpívám svatá jména ,Kṛṣṇà a ,Harì.“
Text 184: „Dříve jsem se sdružoval s neoddanými studenty logiky, ale nyní se nořím do vln oceánu nektaru společnosti oddaných.“
Text 185: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi: „Už ve svém minulém životĕ jsi mĕl vĕdomí Kṛṣṇy. Tvoje láska ke Kṛṣṇovi je tak velká, že díky tvé společnosti rozvíjíme vĕdomí Kṛṣṇy i my.“
Text 186: V tĕchto třech svĕtech není kromĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua nikdo jiný, kdo by si neustále tolik přál rozšiřovat slávu oddaných a tĕšit je.
Text 187: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom vzal veškeré zbytky jídla Pána Jagannātha, jako koláčky a sladkou rýži, a rozdal je všem oddaným, které k sobĕ jednoho po druhém volal.
Text 188: Śrī Advaita Ācārya a Nityānanda Prabhu sedĕli vedle sebe a bĕhem rozdávání prasādam se začali na oko hádat.
Text 189: Advaita Ācārya nejdříve řekl: „Sedím tu v řadĕ s neznámým žebravým mnichem, a protože s Ním jím, nevím, jaký osud Mne čeká.“
Text 190: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je ve stavu odříkání, a proto nebere nedostatky v úvahu. Ať jídlo pochází odkudkoliv, sannyāsī není jeho jedením ovlivnĕn.“
Text 191: „Podle śāster nedĕlá sannyāsī nic špatného, když jí v domĕ nĕkoho jiného. U ženatého brāhmaṇy je to však chyba.“
Text 192: „Pro ženaté hospodáře není správné, aby jedli s nĕkým, u nĕhož neznají původ, rodinu, povahu ani chování.“
Text 193: Nityānanda Prabhu Śrīlovi Advaitovi Ācāryovi okamžitĕ odvĕtil: „Ty jsi učitelem neosobního monismu a monistický závĕr je velkou překážkou na cestĕ pokroku v čisté oddané službĕ.“
Text 194: „Ten, kdo sdílí Tvou neosobní monistickou filosofii, neuznává nic jiného než jeden Brahman.“
Text 195: Nityānanda Prabhu pokračoval: „Ty jsi takový monista a Já tu vedle Tebe jím! Teď nevím, jak to ovlivní Mou mysl.“
Text 196: Oba dva tak dál hovořili a vychvalovali jeden druhého, i když to vypadalo negativnĕ, jako kdyby si nadávali.
Text 197: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom zavolal všechny vaiṣṇavy a rozdával jim mahā-prasādam, což bylo, jako by je kropil nektarem. Předstíraná hádka mezi Advaitou Ācāryou a Nityānandou Prabhuem přitom nabývala čím dál více na chuti.
Text 198: Po obĕdĕ se všichni vaiṣṇavové zvedli a zpívali svaté jméno Hariho. Jejich zpĕv se rozléhal po všech vyšších i nižších planetárních soustavách.
Text 199: Śrī Caitanya Mahāprabhu potom všem svým oddaným osobním společníkům rozdal girlandy a santálovou pastu.
Text 200: Sedm oddaných v čele se Svarūpou Dāmodarem, kteří rozdávali prasādam ostatním, se potom najedlo uvnitř v místnosti.
Text 201: Govinda vzal zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua a pečlivĕ je uschoval. Jednu jejich část pozdĕji dostal Haridāsa Ṭhākura.
Text 202: Zbytky jídla Śrī Caitanyi Mahāprabhua pak byly rozdány oddaným, kteří o nĕ prosili, a poslední zbytky nakonec snĕdl Govinda.
Text 203: Zcela nezávislá Nejvyšší Osobnost Božství provádí různé druhy zábav. Zábava mytí a čištĕní chrámu Guṇḍici je pouze jednou z nich.
Text 204: Dalšího dne se konala slavnost Netrotsava. Tato velká slavnost byla pro oddané vším.
Text 205: Čtrnáct dní byli všichni nešťastní, protože nemohli vidĕt Božstvo Pána Jagannātha. Jakmile oddaní při této slavnosti Pána spatřili, pocítili nesmírné štĕstí.
Text 206: Śrī Caitanyu Mahāprabhua tato událost velmi potĕšila. Vzal všechny oddané a společnĕ šli navštívit Pána do chrámu.
Text 207: Cestou do chrámu šel Kāśīśvara před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, aby zadržoval dav lidí. Govinda kráčel vzadu a nesl nádobu, kterou nosívají sannyāsī, naplnĕnou vodou.
Text 208: Před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem šli Paramānanda Purī a Brahmānanda Bhāratī a po Jeho bocích pak Svarūpa Dāmodara a Advaita Ācārya.
Text 209: Všichni ostatní oddaní je dychtivĕ následovali do chrámu Pána Jagannātha.
Text 210: Kvůli velké touze vidĕt Pána všichni porušili usmĕrňující zásady a jen proto, aby spatřili Pánovu tvář, vstoupili do míst, kde se Pánovi obĕtuje jídlo.
Text 211: Śrī Caitanya Mahāprabhu velmi žíznil spatřit Pána a Jeho oči byly jako dva čmeláci pijící med z lotosům podobných očí Pána Jagannātha, který je samotný Kṛṣṇa.
Text 212: Oči Pána Jagannātha pokořily krásu kvetoucích lotosů a Jeho krk zářil jako safírové zrcadlo.
Text 213: Pánova brada se žlutohnĕdým nádechem pokořila krásu kvĕtu bāndhulī. To ještĕ zvĕtšovalo půvab Jeho jemného úsmĕvu, který připomínal třpytivé vlny nektaru.
Text 214: Lesk Jeho překrásné tváře sílil každým okamžikem a oči stovek a tisíců oddaných pily její med jako čmeláci.
Text 215: Čím více očima pili nektarový med Jeho lotosu podobné tváře, tím více se jejich žízeň zvĕtšovala a nemohli z Nĕho spustit oči.
Text 216: Śrī Caitanya Mahāprabhu i Jeho oddaní prožívali při pohledu na Jagannāthovu tvář transcendentální blaženost. To trvalo až do poledne.
Text 217: Na tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua se jako obvykle objevily příznaky transcendentální blaženosti. Potil se a třásl a z Jeho očí tekly nepřetržité proudy slz. Pán však tyto slzy potlačil, aby nerušily Jeho pohled na Pánovu tvář.
Text 218: Jejich pohled na tvář Pána Jagannātha byl přerušen pouze při obĕtování jídla. Potom se na Jeho tvář dívali znovu. Když bylo Pánu obĕtováno jídlo, Śrī Caitanya Mahāprabhu provádĕl svůj kīrtan.
Text 219: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl z pohledu na tvář Pána Jagannātha tak blažený, že na všechno zapomnĕl. Oddaní Ho však v poledne odvedli na obĕd.
Text 220: Protože všichni služebníci Pána Jagannātha vĕdĕli, že ráno začne slavnost velkých vozů, zdvojnásobili množství obĕtovaného jídla.
Text 221: Krátce jsem popsal zábavy Pána při mytí a čištĕní chrámu Guṇḍici. Zhlédnutím tĕchto zábav nebo nasloucháním o nich mohou i hříšní lidé probudit své vĕdomí Kṛṣṇy.
Text 222: Já, Kṛṣṇadāsa, vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu po vzoru Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.