KAPITOLA ČTVRTĀ

Text 1: Milostí Pána Caitanyi Mahāprabhua může i hloupé dítĕ plnĕ popsat povahu Pána Kṛṣṇy, který si užívá svých zábav ve Vradži, tak, jak to vidí zjevená písma.

Text 2: Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi! Sláva Śrī Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!

Text 3: Popsal jsem význam čtvrtého verše. Ó oddaní, nyní prosím vyslechnĕte význam verše pátého.

Text 4: Pro vysvĕtlení původního verše nejprve naznačím, o čem pojednává.

Text 5: Již dříve jsem předložil podstatu významu čtvrtého verše: tento avatāra (Śrī Caitanya Mahāprabhu) sestupuje proto, aby šířil zpívání svatého jména a lásku k Bohu.

Text 6: I když to je pravda, jedná se pouze o vnĕjší důvod Pánova sestoupení. Vyslechnĕte si prosím další, důvĕrný důvod, proč se Pán zjevil.

Text 7: Písma tvrdí, že v minulosti Śrī Kṛṣṇa sestoupil proto, aby odstranil břímĕ Zemĕ.

Text 8: Odstranit toto břímĕ ovšem není vĕcí Nejvyšší Osobnosti Božství, protože vesmír chrání jeho udržovatel Viṣṇu.

Text 9: Čas, kdy bylo třeba odstranit břímĕ svĕta, se však překryl s dobou, kdy mĕl inkarnovat Pán Kṛṣṇa.

Text 10: Když sestupuje úplný Nejvyšší Pán, všechny ostatní inkarnace Osobnosti Božství se v Nĕm spojí.

Text 11 - 12: Pán Nārāyaṇa, čtyři hlavní expanze (Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha), Matsya a ostatní līlā-avatārové, yuga-avatārové, manv-antara-avatārové a tolik dalších inkarnací, kolik Jich jen je, všechny sestupují v tĕle Pána Kṛṣṇy. Takto se zjevuje úplná Nejvyšší Osobnost Božství, samotný Pán Kṛṣṇa.

Text 13: Tehdy je proto Pán Viṣṇu přítomný v tĕle Pána Kṛṣṇy, a Pán Kṛṣṇa zabíjí démony skrze Nĕj.

Text 14: Zabíjení démonů je tedy pouze druhotná činnost. Nyní budu hovořit o hlavním důvodu Pánova zjevení.

Text 15 - 16: Pánova touha zjevit se vznikla ze dvou příčin: chtĕl vychutnat sladkou esenci nálad lásky k Bohu a také chtĕl v tomto svĕtĕ šířit oddanou službu na úrovni spontánní náklonnosti. Proto je známý jako nanejvýš blažený a ze všech nejmilostivĕjší.

Text 17: (Pán Kṛṣṇa uvažoval:) „Celý vesmír je plný představ o Mém majestátu, ale láska, která je oslabená tímto vĕdomím vznešenosti, Mi nepřináší uspokojení.“

Text 18: „Považuje-li Mne nĕkdo za Nejvyššího Pána a sebe za podřízeného, nemohu se jeho lásce poddat a tato láska Mĕ nemůže ovládat.“

Text 19: „Reaguji přesnĕ podle toho, v jaké transcendentální náladĕ Mne Můj oddaný uctívá. To je moje přirozené chování.“

Text 20: „Odmĕňuji své oddané podle toho, jak se Mi odevzdávají. Každý jde ve všech ohledech Mou cestou, ó synu Pṛthy.“

Text 21 - 22: „Podřídím se však takovému oddanému, který vychutnává čistou oddanou službu Mnĕ, pokládaje Mne za svého syna, přítele či milého, a který si o sobĕ myslí, že je vznešený, zatímco Mne považuje za sobĕ rovného či podřízeného.“

Text 23: „Oddaná služba, jež Mi živé bytosti prokazují, obnovuje jejich vĕčný život. Ó Mé drahé dívky z Vradži, vaše náklonnost vůči Mnĕ je vaším velkým štĕstím, protože jenom díky ní jste získaly Moji přízeň.“

Text 24: „Matka Mĕ nĕkdy sváže jako svého syna. Živí Mĕ a ochraňuje, protože si myslí, že jsem zcela bezmocný.“

Text 25: „Přátelé Mi z čistého přátelství vylezou na záda se slovy: ,Co Ty jsi za velkého človĕka? Vždyť jsme si rovni!̀“

Text 26: „Když Mi Moje milovaná společnice nĕco v rozmrzelé náladĕ vyčítá, odvede to Moji mysl od poslechu uctivých védských hymnů.“

Text 27 - 28: „Vezmu tedy tyto čisté oddané s sebou a sestoupím, abych se bavil různými úžasnými způsoby, které neznají dokonce ani na Vaikuṇṭĕ. Budu šířit tyto zábavy, nad kterými žasnu dokonce i Já sám.“

Text 29: „Pod vlivem yogamāyi Mĕ budou gopī považovat za svého milence.“

Text 30: „Ani Já, ani gopī si toho nevšimneme, protože naše mysli budou neustále pohroužené do krásy a vlastností toho druhého.“

Text 31: „Čistá připoutanost nás spojí i na úkor morálních a náboženských povinností (dharmy). Osud nás nĕkdy svede dohromady a jindy nás zase rozdĕlí.“

Text 32: „Budu vychutnávat esenci všech tĕchto ras, a tak prokáži přízeň všem oddaným.“

Text 33: „Až oddaní uslyší o čisté lásce obyvatel Vradži, zanechají všech náboženských a plodonosných obřadů a začnou Mne uctívat se spontánní láskou.“

Text 34: „Kṛṣṇa projevuje svoji vĕčnou lidskou podobu a své zábavy proto, aby prokázal milost svým oddaným. Človĕk by tedy mĕl poté, co o tĕchto zábavách slyšel, začít Kṛṣṇovi sloužit.“

Text 35: Použití slovesa ,bhavet̀, které je v rozkazovacím způsobu, nám říká, že to určitĕ musíme udĕlat. Neuposlechnout by znamenalo zanedbat svoji povinnost.

Text 36 - 37: Tak jako jsou tyto touhy základním důvodem Kṛṣṇova zjevení, kdežto zabíjení démonů je jenom vedlejší nezbytnost, je pro Śrī Kṛṣṇu Caitanyu, Nejvyšší Osobnost Božství, rozšiřování dharmy pro tento vĕk také jen vedlejší záležitostí.

Text 38: Když se Pán zatoužil zjevit z jiného důvodu, nadešel také čas pro šíření náboženství tohoto vĕku.

Text 39: Pán se tak společnĕ se svými oddanými zjevil se dvĕma zámĕry a společným zpíváním svatého jména si vychutnával nektar premy.

Text 40: Takto šířil kīrtan dokonce i mezi nedotknutelnými. Ze svatého jména a premy uvil girlandu a ovĕnčil s ní celý svĕt.

Text 41: Tak kázal oddanou službu v náladĕ oddaného a sám ji také vykonával.

Text 42: Čtyři druhy oddaných jsou schránky čtyř druhů nálad lásky k Bohu, jimiž jsou služebnictví, přátelství, rodičovství a milostná láska.

Text 43: Každý z oddaných si myslí, že právĕ jeho nálada je ta nejvznešenĕjší, a v tomto rozpoložení vychutnává ve svém vztahu s Pánem Kṛṣṇou velké štĕstí.

Text 44: Když však tyto nálady nezaujatĕ srovnáme, zjistíme, že milostné rozpoložení je svojí sladkostí nadřazené všem ostatním.

Text 45: „Vzrůstající lásku lze zakoušet v různých chutích, tak jak následují jedna za druhou. Avšak láska, které v tomto vzestupném pořadí tužeb náleží ta nejvyšší chuť, se projevuje jako láska milostná.“

Text 46: Proto ji nazývám madhura-rasa. Má dvĕ další pododdĕlení, kterými jsou láska mezi manželi a láska mezi milenci.

Text 47: V nemanželské náladĕ dochází k velkému zvýšení chuti. Tuto lásku nelze najít jinde než ve Vradži.

Text 48: Tato nálada nezná u dívek z Vradži hranic, ale mezi nimi svoji dokonalost nachází u Śrī Rādhy.

Text 49: Vychutnávat sladkost milostného vztahu si Pán Kṛṣṇa může právĕ díky Její čisté a vyzrálé lásce, která překonává lásku všech ostatních.

Text 50: Proto Pán Gaurāṅga, který je samotný Śrī Hari, přijal náladu Rādhy, a tím si splnil své touhy.

Text 51: „Pán Caitanya je záštitou polobohů i cílem Upaniṣad, pro velké mudrce je vším, pro své oddané je překrásným útočištĕm a pro gopī s lotosovýma očima je samotnou podstatou lásky. Budu Jej moci opĕt spatřit?“

Text 52: „Pán Kṛṣṇa přijal podobu Pána Caitanyi proto, že si chtĕl vychutnávat neomezené nektarové nálady lásky jedné ze svých mnoha milenek (Śrī Rādhy). Zatímco vychutnával tuto lásku, schovával svoji tmavou pleť pod Její zářivĕ žlutou barvou. Kéž nám tento Pán Caitanya udĕlí svoji milost!“

Text 53: Přijmout náladu extatické lásky byl hlavní důvod, proč se Pán zjevil a znovu ustanovil náboženský systém pro současný vĕk. Nyní prosím všichni poslouchejte, jak tento důvod vysvĕtlím.

Text 54: Nejdříve jsem se jen v náznacích zmínil o tom, že tento verš popisuje hlavní důvod Pánova zjevení. Nyní předložím jeho úplný význam.

Text 55: „Láskyplné zábavy Śrī Rādhy a Kṛṣṇy jsou transcendentálními projevy Pánovy vnitřní energie blaženosti. I když jsou Rādhā a Kṛṣṇa ve své totožnosti jedna a ta samá osoba, navždy se rozdĕlili. Nyní se tyto dvĕ transcendentální osobnosti znovu spojily v podobĕ Śrī Kṛṣṇy Caitanyi. Zjevil se s náladou a barvou pleti Śrīmatī Rādhārāṇī, přestože je samotný Kṛṣṇa. Hluboce se Mu klaním.“

Text 56: Rādhā a Kṛṣṇa jsou tatáž osoba, ale přijali dvĕ tĕla. Tak si užívají jeden druhého a vychutnávají si nálady lásky.

Text 57: Aby si užívali rasy, zjevili se nyní v jednom tĕle jako Pán Caitanya Mahāprabhu.

Text 58: Nejdříve tedy popíši postavení Rādhy a Kṛṣṇy, a z toho bude zřejmá sláva Pána Caitanyi.

Text 59: Śrīmatī Rādhikā je promĕnou Kṛṣṇovy lásky. Je vnitřní energií zvanou hlādinī.

Text 60: Tato energie blaženosti přináší Kṛṣṇovi potĕšení a navíc vyživuje Jeho oddané.

Text 61: Tĕlo Pána Kṛṣṇy je vĕčné (sat), plné poznání (cit) a plné blaženosti (ānanda). Jeho jediná duchovní energie se tedy projevuje tĕmito třemi způsoby.

Text 62: Hlādinī je Jeho aspektem blaženosti, sandhinī je aspekt vĕčné existence a samvit, která je aspektem vĕdomí, je také chápána jako poznání.

Text 63: „Ó Pane, jsi oporou všeho. Tři aspekty – hlādinī, sandhinī a samvit – v Tobĕ existují jako jedna duchovní energie. Avšak hmotné kvality, jež jsou příčinami štĕstí, neštĕstí a jejich smĕsí, se v Tobĕ nenacházejí, protože nemáš žádné hmotné vlastnosti.“

Text 64: Podstatnou částí energie sandhinī je śuddha-sattva. V ní spočívá bytí Pána Kṛṣṇy.

Text 65: Tato śuddha-sattva se promĕňuje například v Kṛṣṇovu matku, otce, sídlo, dům, lůžko nebo sedadla.

Text 66: „Stav čistého dobra (śuddha-sattva), ve kterém lze Pána spatřit bez jakéhokoliv pokryvu, se nazývá vasudeva. Na této čisté úrovni vnímá moje mysl Nejvyššího Pána, jenž je mimo dosah hmotných smyslů a je znám jako Vāsudeva.“

Text 67: Podstatou energie samvit je poznání, že Nejvyšší Osobnost Božství je Pán Kṛṣṇa. Veškeré další druhy poznání, jako je například poznání Brahmanu, jsou pouze jeho součásti.

Text 68: Podstatou energie hlādinī je láska k Bohu, podstatou lásky k Bohu je cit (bhāva) a nejvyšším stupnĕm rozvoje citu je mahābhāva.

Text 69: Śrī Rādhā Ṭhākurānī je ztĕlesnĕním mahābhāvy. Je pokladnicí všech dobrých vlastností a korunním klenotem mezi všemi půvabnými společnicemi Pána Kṛṣṇy.

Text 70: „Z tĕchto dvou gopī (Rādhārāṇī a Candrāvālī) Śrīmatī Rādhārāṇī vyniká ve všech ohledech. Je ztĕlesnĕním mahābhāvy a dobrými vlastnostmi všechny překonává.“

Text 71: Její mysl, smysly a tĕlo jsou prodchnuté láskou ke Kṛṣṇovi. Je Kṛṣṇovou vlastní energií a pomáhá Mu v Jeho zábavách.

Text 72: „Uctívám Govindu, původního Pána, jenž sídlí ve své říši Goloce s Rādhou, jež připomíná Jeho duchovní podobu a je ztĕlesnĕním extatické energie (hlādinī). Doprovázejí Je Její důvĕrné společnice, zosobnĕní expanzí Její tĕlesné podoby, které jsou naplnĕny a prostoupeny vĕčnĕ blaženou duchovní rasou.“

Text 73: Slyšte nyní prosím o tom, jak Pánu Śrī Kṛṣṇovi tyto Jeho společnice pomáhají vychutnávat rasu a jak Mu pomáhají v Jeho zábavách.

Text 74 - 75: Kṛṣṇovy milované společnice se dĕlí do tří skupin: bohynĕ štĕstí, královny a dívky z Vradži, které jsou ze všech nejpřednĕjší. Všechny tyto společnice pocházejí z Rādhiky.

Text 76: Stejnĕ jako je Pán Kṛṣṇa zdrojem všech inkarnací, je Śrī Rādhā zdrojem všech tĕchto společnic.

Text 77: Bohynĕ štĕstí jsou částečnými projevy Śrīmatī Rādhiky a královny jsou odrazy Její podoby.

Text 78: Bohynĕ štĕstí jsou Jejími úplnými částmi a projevem podob vaibhava- vilāsa, zatímco královny mají povahu Její vaibhava-prakāśi.

Text 79: Vraja-devī mají rozdílné tĕlesné rysy. Jako Její expanze jsou nástroji k rozvíjení rasy.

Text 80: Bez mnoha společnic nepřinese rasa takovou radost. Proto tedy existuje tolik projevů Śrīmatī Rādhārāṇī, aby Pánovi asistovaly v Jeho zábavách.

Text 81: Mezi tĕmito společnicemi jsou ve Vradži různé skupiny s různými druhy citů a nálad. Pomáhají Pánu Kṛṣṇovi ve vychutnávání veškeré sladkosti tance rāsa a ostatních zábav.

Text 82: Rādhā přináší Govindovi potĕšení a okouzluje Ho. Znamená pro Nĕj vše a mezi Jeho společnicemi je korunním klenotem.

Text 83: „Transcendentální bohynĕ Śrīmatī Rādhārāṇī je přímým protĕjškem Pána Śrī Kṛṣṇy. Ze všech bohyní štĕstí je ústřední postavou. Vlastní veškerou přitažlivost, aby mohla přitahovat i samotnou nejpřitažlivĕjší Osobnost Božství. Je to Pánova původní vnitřní energie.“

Text 84: „Devī“ znamená „zářící a překrásná“ a také „rozkošné sídlo uctívání a láskyplných radovánek Pána Kṛṣṇy“.

Text 85: Slova „kṛṣṇa-mayī“ znamenají „ta, pro niž je Pán Kṛṣṇa vším uvnitř i vnĕ“. Rādhā vidí Kṛṣṇu všude, kam se podívá.

Text 86: „Kṛṣṇa-mayī“ také znamená, že se od Pána Kṛṣṇy neliší, neboť je ztĕlesnĕním nálad lásky. Kṛṣṇova energie je s Ním totožná.

Text 87: Její uctívání (ārādhana) spočívá v plnĕní tužeb Pána Kṛṣṇy, a Purāṇy ji proto nazývají Rādhikā.

Text 88: „Zajisté uctívala Osobnost Božství, a to Pána Govindu potĕšilo tak, že si Ji odvedl na osamĕlé místo a nás tu všechny nechal opuštĕné.“

Text 89: Rādhā je proto parama-devatā neboli nejvyšší bohynĕ a zasluhuje si být uctívána všemi. Je ochránkyní všech a matkou celého vesmíru.

Text 90: Význam slov „sarva-lakṣmī“ jsem již vysvĕtlil. Znamenají, že Rādhā je původním zdrojem všech bohyní štĕstí.

Text 91: „Sarva-lakṣmī“ též vyjadřuje, že plnĕ zastupuje šest Kṛṣṇových vznešených vlastností. Je proto svrchovanou energií Pána Kṛṣṇy.

Text 92: Slova „sarva-kānti“ vyjadřují, že v Jejím tĕle sídlí veškerá krása a záře. Všechny Lakṣmī získávají svoji krásu od Ní.

Text 93: Slovo „kānti“ může také znamenat „všechny touhy Pána Kṛṣṇy“. Všechny touhy Pána Kṛṣṇy spočívají ve Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 94: Významem slov „sarva-kānti“ tedy je, že Śrīmatī Rādhikā plní veškeré touhy Pána Kṛṣṇy.

Text 95: Pán Kṛṣṇa okouzluje svĕt, ale Śrī Rādhā okouzluje dokonce i Jeho, a proto je mezi všemi bohynĕmi tou nejvyšší.

Text 96: Śrī Rādhā je úplná energie a Pán Kṛṣṇa je vlastníkem úplné energie. Zjevená písma dokazují, že tito dva se od sebe neliší.

Text 97: Nedají se od sebe oddĕlit, tak jako nelze oddĕlit pižmo od jeho vůnĕ či oheň od tepla.

Text 98: Rādhā a Pán Kṛṣṇa jsou tedy jeden, ale přijali dvĕ podoby, aby si užívali nálad svých zábav.

Text 99 - 100: Kṛṣṇa se zjevil jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya s náladou a barvou pleti Śrī Rādhy, aby hlásal prema-bhakti (láskyplnou oddanou službu Bohu). Tak jsem vysvĕtlil pátý verš.

Text 101: Před vysvĕtlením šestého verše nejprve naznačím jeho význam.

Text 102: Pán přišel, aby šířil saṅkīrtan. Jak jsem již řekl, to je vnĕjší důvod.

Text 103: Zjevení Pána Kṛṣṇy má však svůj hlavní důvod, který vychází z Jeho vlastních činností, kdy si nejvyšší mĕrou užívá různých výmĕn lásky.

Text 104: Svarūpa Dāmodara vyjevil skutečnost, že tato velice důvĕrná příčina se dĕlí na tři.

Text 105: Svarūpa Dāmodara se v tĕchto tématech dobře vyzná, protože je nejdůvĕrnĕjším společníkem Pána.

Text 106: Srdce Pána Caitanyi je obrazem emocí Śrī Rādhiky, a tak v nĕm neustále vyvstávají pocity blaženosti i bolesti.

Text 107: Pán Caitanya byl v závĕrečné části svých zábav posedlý šílenstvím z odloučení od Kṛṣṇy. Jednal pomýlenĕ a mluvil jako v poblouznĕní.

Text 108: Stejnĕ jako Rādhikā zešílela, když spatřila Uddhavu, byl i Śrī Caitanya Mahāprabhu ve dne v noci posedlý šílenstvím z odloučení.

Text 109: S rukama okolo krku Svarūpy Dāmodara po celou noc nesouvisle mluvil, naplnĕn zármutkem, a ve stavu extatické inspirace vyjevoval svoje srdce.

Text 110: Kdykoli v Jeho srdci vyvstala určitá nálada, Svarūpa Dāmodara Jej uspokojil zpíváním písní či recitováním veršů stejné nálady.

Text 111: Nyní však není třeba tyto zábavy analyzovat. Podrobnĕ je popíši až pozdĕji.

Text 112: Dříve projevil Pán Kṛṣṇa ve Vradži své tři období života: dĕtství, chlapectví a mládí. Jeho mládí je zvláštĕ významné.

Text 113: Jeho dĕtství učinila příznivým rodičovská náklonnost a Jeho chlapectví bylo úspĕšné díky Jeho kamarádům.

Text 114: V mládí vychutnával esenci rasy, a tak uskutečňoval svoje touhy v zábavách, jako je tanec rāsa se Śrīmatī Rādhikou a ostatními gopīmi.

Text 115: Díky zábavám milenecké lásky, jako je tanec rāsa, učinil Pán Kṛṣṇa ve svém mládí úspĕšnými všechna tři vĕková období i celý vesmír.

Text 116: „Pán Madhusūdana si užíval mládí při radovánkách za podzimních nocí, obklopen pasačkami připomínajícími drahokamy. Tak rozptýlil veškeré neštĕstí tohoto svĕta.“

Text 117: „Když Pán Kṛṣṇa vyprávĕl o Jejich mileneckých radovánkách z předešlé noci, Śrīmatī Rādhārāṇī se před svými přítelkynĕmi tak stydĕla, že zavřela oči. Toho Pán využil a pomaloval Její ňadra obrázky delfínů při různých zábavných hrách, přičemž prokázal nejvyšší míru vynalézavosti. Takto si Pán Hari úspĕšnĕ užíval mládí při radovánkách v křovinách ve společnosti Śrī Rādhy a Jejích přítelkyň.“

Text 118: „Ó Paurṇamāsī, kdyby se Pán Hari nezjevil spolu se Śrīmatī Rādhārāṇī v Mathuře, celé toto stvoření a zvláštĕ Amor, polobůh lásky, by byli k ničemu.“

Text 119 - 120: Ačkoliv již předtím Pán Kṛṣṇa, studnice všech nálad, žvýkal esenci nálad lásky, nebyl schopen splnit si tři touhy i přesto, že se je snažil vychutnat.

Text 121: Nyní vysvĕtlím Jeho první touhu. Kṛṣṇa říká: „Jsem prvotní příčinou všech ras.“

Text 122: „Jsem úplnou duchovní pravdou a Mou podstatou je úplná blaženost. Láska Śrīmatī Rādhārāṇī Mne však dohání k šílenství.“

Text 123: „Síla lásky, jíž Mĕ Rādhā vždy přemůže, pro Mĕ zůstává neznámá.“

Text 124: „Láska Rādhiky je Můj učitel a Já jsem žák, kterého učí tančit. Její prema Mĕ vždy přimĕje tancovat různé neobvyklé tance.“

Text 125: „Ó Vṛndo, moje milá přítelkynĕ, odkud přicházíš?“
 

Text 126: „Chuť, kterou díky své lásce vychutnává Śrīmatī Rādhārāṇī, je desetmiliónkrát vĕtší než blaženost, kterou při vychutnávání své lásky k Ní zažívám Já.“

Text 127: „Jsem sídlem všech rozporuplných vlastností a také láska Rādhy je plná podobných rozporů.“

Text 128: „Láska Rādhy proniká vším a již není, kam by se mohla šířit. Přesto se však neustále šíří dál.“

Text 129: „Zcela jistĕ neexistuje nic vĕtšího než Její láska. Znakem této velikosti je, že neobsahuje žádnou pýchu.“

Text 130: „Nic není čistšího než Její láska. Projevy této lásky jsou však zvrácené a záludné.“

Text 131: „Sláva lásce Rádhy ke Kṛṣṇovi, nepříteli démona Mury! I když je Její láska již tak všudypřítomná, každým okamžikem se zvĕtšuje. I když je významná, je prostá pýchy. I když je čistá, vždy ji provází záludnost.“

Text 132: „Śrī Rādhiká je nejvyšším sídlem této lásky a Já jsem jejím jediným objektem.“

Text 133: „Vychutnávám si blaženost, která předmĕtu lásky náleží. Blaženost Rādhy, která je sídlem této lásky, je však desetmiliónkrát vĕtší.“

Text 134: „Moje mysl se žene za tou blažeností, kterou zakouší ono sídlo, ale i když se snažím sebevíce, vychutnat ji nemohu. Co mám udĕlat, aby se to podařilo?“

Text 135: „Blaženost této lásky budu moci vychutnat pouze tehdy, stanu-li se kdy sám jejím sídlem.“

Text 136: Když takto Pán Kṛṣṇa uvažoval, zatoužil tuto lásku ochutnat. Dychtivá touha po ní v Jeho srdci planula čím dál víc.

Text 137: To byla jedna touha. Nyní prosím slyšte o další. Když Pán Kṛṣṇa vidĕl svoji krásu, začal uvažovat.

Text 138: „Moje sladkost je úžasná, nekonečná a úplná. Nikdo ve třech svĕtech nemůže najít její meze.“

Text 139: „Veškerý nektar Mojí sladkosti vychutnává pouze Rādhikā silou své lásky.“

Text 140: „Přestože je láska Rādhy čistá jako zrcadlo, její čistota se každým okamžikem zvĕtšuje.“

Text 141: „I když se Moje sladkost už také nemá kam rozpínat, před tímto zrcadlem září krásou stále novĕjší.“

Text 142: „Mezi Mojí sladkostí a zrcadlem lásky Rādhy probíhá neustálá soutĕž. Obojí se neustále zvĕtšuje, ale nikdo není poražen.“

Text 143: „Moje sladkost je stále nová a svĕží a oddaní ji vychutnávají podle své lásky ke Mnĕ.“

Text 144: „Když se dívám do zrcadla a vidím svoji sladkost, chtĕl bych ji ochutnat, ale nemohu.“

Text 145: „Začnu-li uvažovat o způsobu, jak ji vychutnat, přistihnu se, že dychtím po roli Rādhiky.“

Text 146: „Kdo může projevit vĕtší sladkost, než je ta Moje, sladkost, kterou nikdo předtím neochutnal a která všechny udivuje? Bĕda, když vidím tu krásu, Moje mysl je zmatena a sám bych si jí chtĕl užívat tak jako Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 147: Kṛṣṇova krása má jednu přirozenou sílu: vzrušuje srdce všech mužů a žen, počínaje samotným Pánem Kṛṣṇou.

Text 148: Poslech Jeho sladkého hlasu a flétny nebo pohled na Jeho krásu přitahují mysl všech. Dokonce i samotný Pán Kṛṣṇa se snaží tuto sladkost ochutnat.

Text 149: Žízeň toho, kdo pije tento sladký nektar, není nikdy uhašena, ale naopak se neustále zvĕtšuje.

Text 150: Takový nespokojený človĕk začne pomlouvat Pána Brahmu, že nezná umĕní, jak správnĕ tvořit, a že je jednoduše nezkušený.

Text 151: „Nedal nám milióny očí, abychom se mohli dívat na Kṛṣṇovu krásu. Dal nám pouze dvĕ, a ty ještĕ navíc mrkají. Jak se takhle mohu dívat na Kṛṣṇovu líbeznou tvář?“

Text 152: (Gopī řekly:) „Ó Kṛṣṇo, když jdeš ve dne do lesa a my nevidíme Tvoji sladkou tvář, lemovanou překrásnými kadeřavými vlasy, půl vteřiny nám připadá jako celý vĕk. A stvořitele, jenž na naše oči, kterými se na Tebe díváme, umístil víčka, považujeme jednoduše za hlupáka.“

Text 153: „Po dlouhém odloučení gopī na Kurukšétře znovu vidĕly svého milovaného Kṛṣṇu. Svýma očima Jej uvĕznily a objaly ve svých srdcích, čímž pocítily tak silnou radost, jaké nedosáhnou ani dokonalí yogī. Proklínaly stvořitele, že stvořil oční víčka, protože jim bránila v nerušeném výhledu.“

Text 154: Pro oči neexistuje jiná dokonalost než pohled na Kṛṣṇu. Každý, kdo Ho vidí, je tím nejšťastnĕjším človĕkem.

Text 155: (Gopī řekly:) „Ó přítelkynĕ, oči, které vidí překrásné tváře synů Mahārāje Nandy, jsou vskutku šťastné. Když tito dva synové vcházejí do lesa, obklopeni svými přáteli, ženou před sebou krávy, své flétny přikládají k ústům a s láskou pohlížejí na obyvatele Vrindávanu. Myslíme si, že pro ty, kdo mají oči, není nic dokonalejšího, co by mohli zhlédnout.“

Text 156: (Mathurské ženy řekly:) „Gopī očima neustále pijí nektar Kṛṣṇovy podoby, která je esencí líbeznosti a jíž se nic nevyrovná, ani ji nepředčí. Jaké odříkání asi musely podstoupit? Jeho líbeznost je jediným sídlem krásy, slávy a majestátu, je sama o sobĕ dokonalá, vĕčnĕ svĕží a velmi vzácná.“

Text 157: Kṛṣṇova sladkost je jedinečná, stejnĕ jako její síla. Mysl zneklidní už při pouhém naslouchání o takové kráse.

Text 158: Samotného Pána Kṛṣṇu přitahuje jeho vlastní krása. Nemůže si jí však plnĕ užít, a tak Jeho mysl zůstává plná lítosti.

Text 159: To byl popis Jeho druhé touhy. Poslouchejte nyní, jak popíši třetí.

Text 160: Tento závĕr týkající se rasy je nesmírnĕ hluboký a jediný, kdo o nĕm hodnĕ ví, je Svarūpa Dāmodara.

Text 161: Pokud nĕkdo jiný tvrdí, že jej zná, musel o nĕm slyšet od nĕho, protože on byl nejdůvĕrnĕjším společníkem Pána Caitanyi Mahāprabhua.

Text 162: Láska gopī se nazývá rūḍha-bhāva. Je čistá a neposkvrnĕná a nikdy to není chtíč.

Text 163: „Tato čistá láska gopī proslula pod jménem ,chtíč̀. Drazí oddaní Pána v čele se Śrī Uddhavou ji chtĕjí vychutnávat.“

Text 164: Chtíč a láska mají odlišné příznaky, tak jako se železo a zlato liší svojí povahou.

Text 165: Touha po uspokojení vlastních smyslů je kāma (chtíč), ale touha po uspokojení smyslů Pána Kṛṣṇy je prema (láska).

Text 166: Cílem chtíče je pouze požitek vlastních smyslů. Láska však slouží požitku Pána Kṛṣṇy, a proto je velice mocná.

Text 167 - 169: Je tĕžké se vzdát společenských zvyklostí, nařízení písem, tĕlesných potřeb, plodonosných činností, stydlivosti, trpĕlivosti, tĕlesných radostí, uspokojování vlastního já i cesty varṇāśrama-dharmy, ale gopī se toho všeho vzdaly, stejnĕ jako svých vlastních rodin, snášely kárání i tresty svých příbuzných, a to všechno jen pro službu Pánu Kṛṣṇovi. Láskyplnĕ Mu slouží pro Jeho požitek.

Text 170: Tomu se říká pevné pouto k Pánu Kṛṣṇovi. Je úplnĕ čisté, jako látka bez jediné skvrny.

Text 171: Chtíč a láska jsou tedy úplnĕ odlišné. Chtíč je jako hluboká temnota, ale láska je jako jasné slunce.

Text 172: V lásce gopī tedy nelze najít sebemenší náznak chtíče. Jejich vztah s Kṛṣṇou je určen pouze pro Jeho požitek.

Text 173: „Ó drahý miláčku! Tvé lotosové nohy jsou tak jemné, že když si je nĕžnĕ pokládáme na svá ňadra, máme strach, abychom jim neublížily. Naše životy závisí pouze na Tobĕ. Naši mysl tedy neustále sužuje představa, že si při svých toulkách lesem poraníš své jemné nohy o kamínky na cestĕ.“

Text 174: Tyto gopī se nestarají o svoje vlastní štĕstí či neštĕstí. Všechny jejich fyzické a mentální činnosti jsou určeny pouze k poskytování požitku Pánu Kṛṣṇovi.

Text 175: Zřekly se pro Kṛṣṇu všeho a zajímají se pouze o to, aby Mu působily radost.

Text 176: „Milované gopī, zřekly jste se kvůli Mnĕ společenských zvyklostí, nařízení písem i svých příbuzných. Schoval jsem se vám jen proto, abyste se na Mne ještĕ více soustředily. Nemĕly byste se na Mne zlobit, protože jsem se vám ztratil ve váš prospĕch.“

Text 177: Pán Kṛṣṇa již v minulosti slíbil, že se k oddaným bude vztahovat podle způsobu, kterým Ho uctívají.

Text 178: „Odmĕňuji svoje oddané podle toho, jak se Mi odevzdávají. Všichni ve všech ohledech kráčejí Mou cestou, ó synu Pṛthy.“

Text 179: Jak však sám Pán Kṛṣṇa přiznal, gopī svým uctíváním způsobily, že byl tento slib porušen.

Text 180: „Ó gopī, ani v životĕ dlouhém, jako je Brahmův, vám nebudu schopen splatit dluh za vaši čistou službu. Vašim stykům se Mnou se nedá nic vytknout. Vždyť jste přeťaly i všechna rodinná pouta, kterých je tak tĕžké se vzdát, jen abyste Mĕ mohly uctívat. Nechť jsou vám odmĕnou vaše slavné činnosti samotné.“

Text 181: Vidíme-li, že gopī projevují náklonnost ke svému tĕlu, můžeme si být jisti, že to je pouze kvůli Pánu Kṛṣṇovi.

Text 182: (Gopī uvažují takto:) „Své tĕlo jsem obĕtovala Pánu Kṛṣṇovi. Je jeho vlastník a Jemu přináší požitek.“

Text 183: „Kṛṣṇu tĕší, když toto tĕlo vidí a dotýká se ho.“ To je důvod, proč gopī svoje tĕla udržují v čistotĕ a zdobí je.

Text 184: „Ó Arjuno, nikdo ke Mnĕ nechová hlubší lásku než gopī, které považují svá tĕla za Můj majetek, a proto je udržují v čistotĕ a zdobí je.“

Text 185: Toto rozpoložení gopī má ještĕ jeden úžasný rys, jehož sílu není možné inteligencí pochopit.

Text 186: Aniž by po tom gopī toužily, zažívají při pohledu na Kṛṣṇu neomezenou blaženost.

Text 187: Gopī vychutnávají blaženost desetmiliónkrát vĕtší, než je ta, kterou vychutnává Pán Kṛṣṇa, když vidí je.

Text 188: U gopī se nenajde ani náznak snahy po vlastním požitku, a přesto se jejich blaženost neustále zvĕtšuje, což si odporuje.

Text 189: Pro tento protiklad mám pouze jediné vysvĕtlení: štĕstí gopī spočívá ve štĕstí jejich milovaného Kṛṣṇy.

Text 190: Když Pán Kṛṣṇa vidí gopī, vzroste Jeho radost i Jeho nesrovnatelná sladkost.

Text 191: (Gopī uvažují takto:) „Kṛṣṇa je tak šťastný, když mne vidí.“ Při této myšlence se zvĕtšuje plnost a krása jejich tváří a tĕl.

Text 192: Když Pán Kṛṣṇa hledí na krásu gopī, Jeho krásy přibývá. A čím více gopī hledí na Kṛṣṇovu krásu, tím více roste jejich krása.

Text 193: Takto spolu soutĕží, aniž by kdokoliv uznal porážku.

Text 194: Kṛṣṇova blaženost tedy pramení z krásy a dobrých vlastností gopī, a to zase zvĕtšuje jejich radost.

Text 195: Z toho je vidĕt, že štĕstí gopī živí radost Pána Kṛṣṇy. To je důvod, proč se v jejich lásce nenachází nedostatek v podobĕ chtíče.

Text 196: „Uctívám Pána Keśavu, jehož uctívají gopī, jež vycházejí na střechy svých výstavních domů, když se vrací z lesa, a setkávají se s Ním na cestĕ prostřednictvím stovek tanečních stylů svých pohledů a jemných úsmĕvů. Koutky Jeho očí se jako velké černé včely potulují okolo jejich ňader.“

Text 197: V lásce gopī lze nalézt další přirozený znak, který dokazuje, že v ní není jediné stopy po chtíči.

Text 198: Láska gopī živí sladkost Pána Kṛṣṇy, která zase na oplátku posiluje jejich lásku, protože jim činí velkou radost.

Text 199: Štĕstí milujícího spočívá ve štĕstí milovaného. Takový vztah není založen na touze po vlastním požitku.

Text 200 - 201: To je způsob, jakým se projevuje nesobecká láska. Zdroj lásky je potĕšen, je-li potĕšen milovaný objekt. Když ale tato radost z lásky brání ve službĕ Pánu Kṛṣṇovi, oddaného tato extáze rozzlobí.

Text 202: „Śrī Dārukovi začaly díky jeho extatické lásce tuhnout údy, a proto se z tĕchto pocitů neradoval, neboť mu bránily v jeho službĕ – ovívání Pána Kṛṣṇy.“

Text 203: „Rādhārāṇī, jejíž oči se podobají lotosům, hlasitĕ zavrhla extatickou lásku, protože kvůli ní jí proudy slz rušily pohled na Govindu.“

Text 204: Čistí oddaní navíc nikdy nezanechají láskyplné služby Pánu Kṛṣṇovi, aby místo ní usilovali o vlastní požitek prostřednictvím pĕti druhů osvobození.

Text 205: „Mysli Mých oddaných, kteří o Mnĕ pouze naslouchají, spĕjí ke Mnĕ, který sídlím v srdcích všech bytostí, stejnĕ jako nebeské vody Gangy plynou bez překážek do oceánu.“

Text 206: „To jsou vlastnosti transcendentální láskyplné služby Puruṣottamovi, Nejvyšší Osobnosti Božství: je bezpříčinná a nic ji nemůže zastavit.“

Text 207: „Moji oddaní nepřijmou osvobození sālokya, sārṣṭi, sārūpya, sāmīpya či splynutí se Mnou, dokonce ani když jim je nabídnu. Ničemu z toho nedávají přednost před možností Mi sloužit.“

Text 208: „Moji oddaní si splnili své touhy tím, že Mi slouží, a tak nepřijímají čtyři druhy osvobození, kterých lze touto službou snadno dosáhnout. Proč by potom mĕli přijímat radosti, o které časem přijdou?“

Text 209: Přirozená láska gopī je prostá sebemenší stopy chtíče. Je neposkvrnĕná, zářící a čistá jako tekuté zlato.

Text 210: Gopī jsou Śrī Kṛṣṇovi pomocnicemi, učitelkami, přítelkynĕmi, manželkami, drahými žákynĕmi, důvĕrnicemi i služebnicemi.

Text 211: „Ó Pārtho, vĕz, že říkám pravdu. Gopī jsou Mé pomocnice, učitelky, žákynĕ, služebnice, přítelkynĕ a manželky, a nevím o ničem, čím by pro Mĕ nebyly.“

Text 212: Gopī znají Kṛṣṇovy touhy a vĕdí, jak Mu dokonale s láskou sloužit pro Jeho požitek. Zkušenĕ vykonávají tuto službu, jen aby svého milého potĕšily.

Text 213: „Ó Pārtho, gopī znají Moji vznešenost, láskyplnou službu Mnĕ, úctu ke Mnĕ i Moji mentalitu. Nikdo jiný toto ve skutečnosti nezná.“

Text 214: Śrīmatī Rādhikā je ze všech gopī nejpřednĕjší. Všechny předčí krásou, dobrými vlastnostmi, štĕstím a hlavnĕ láskou.

Text 215: „Stejnĕ jako je Pánu Kṛṣṇovi drahá Rādhā, je Mu drahé i Její jezírko (Rádhá-kund). Rādhā je mezi všemi gopīmi Kṛṣṇovou nejmilejší.“

Text 216: „Ó Pārtho, Zemĕ je ve všech třech planetárních systémech obzvláštĕ požehnanou, protože se na ní nachází mĕsto Vrindávan. A ve Vrindávanu jsou zvláštĕ slavné gopī, protože mezi nĕ patří Moje Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 217: Všechny ostatní gopī pomáhají zvĕtšovat blaženost Kṛṣṇových zábav s Rādhārāṇī a jednají jako nástroje Jejich vzájemného požitku.

Text 218: Rādhā je milovanou společnicí Kṛṣṇy a bohatstvím Jeho života. Bez Ní Jej gopī nemohou potĕšit.

Text 219: „Bĕhem tance rāsa opustil Pán Kṛṣṇa, nepřítel Kaṁsy, ostatní gopī a do svého srdce přijal Śrīmatī Rādhārāṇī, protože Ona Mu pomáhá v uskutečnĕní samotné podstaty Jeho tužeb.“

Text 220: Pán Caitanya se zjevil s emocemi Rādhy a kázal dharmu pro tento vĕk – zpívání svatého jména a čistou lásku k Bohu.

Text 221: V rozpoložení Śrīmatī Rādhārāṇī splnil také svoje vlastní touhy, a to je hlavní důvod Jeho zjevení.

Text 222: Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya je Kṛṣṇa (Vrajendra-kumāra), který je ztĕlesnĕním všech ras a zosobnĕnou mileneckou láskou.

Text 223: Zjevil se proto, aby si vychutnával náladu milenecké lásky a současnĕ šířil i všechny ostatní rasy.

Text 224: „Mé drahé přítelkynĕ, jen pohleďte, jak si Śrī Kṛṣṇa užívá jara! Když gopī objímají každou část Jeho tĕla, vypadá jako zosobnĕní milenecké lásky. Svými transcendentálními zábavami dává život všem gopīm a celému stvoření. Svýma jemnýma tmavĕ modrýma rukama a nohama, jež připomínají modré kvĕty lotosů, vytvořil festival pro Amora.“

Text 225: Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya je sídlem rasy a sám si nekonečnými způsoby vychutnával její sladkost.

Text 226: Tak zavedl dharmu pro současný vĕk Kali. Oddaným Pána Caitanyi jsou všechny tyto skutečnosti dobře známé.

Text 227 - 228: S oddaností se klaním a na svojí hlavĕ držím lotosové nohy Advaity Ācāryi, Pána Nityānandy, Śrīvāse Paṇḍita, Gadādhara Paṇḍita, Svarūpy Dāmodara, Murāriho Gupty, Haridāse Ṭhākura a všech ostatních oddaných Śrī Kṛṣṇy Caitanyi.

Text 229: V náznaku jsem se zmínil o původním šestém verši a nyní prosím poslouchejte, neboť vyjevím jeho význam.

Text 230: „Nejvyšší Pán Hari oplývající city Śrīmatī Rādhārāṇī se zjevil z lůna Śrīmatī Śacī-devī, jako když mĕsíc vyjde z moře, protože chtĕl pochopit vznešenost lásky Rādhārāṇī, svoje úžasné vlastnosti, které si Ona jediná díky svojí lásce vychutnává, a štĕstí, které Ona cítí, když zakouší sladkost Jeho lásky.“

Text 231: Žádný z tĕchto závĕrů by se nemĕl odhalovat veřejnosti. Nebudou-li však odhaleny, nikdo je nepochopí.

Text 232: Proto se o nich zmíním, ale vyjevím pouze jejich podstatu, takže milující oddaní to pochopí, kdežto hlupáci nikoliv.

Text 233: Ten, kdo se zmocní Pána Caitanyi Mahāprabhua a Pána Nityānandy Prabhua ve svém srdci, bude při poslechu tĕchto transcendentálních závĕrů zažívat blaženost.

Text 234: Všechny tyto závĕry jsou jako čerstvé výhonky mangovníku, protože vždy tĕší oddané, kteří tak připomínají kukačky.

Text 235: Velbloudům podobní neoddaní však do tĕchto témat nemohou proniknout, a to mi do srdce vnáší zvláštní pocit radosti.

Text 236: Ze strachu před nimi nechci mluvit. Když oni tomu ale neporozumí, co může být v tĕchto třech svĕtech radostnĕjšího?

Text 237: Složím tedy oddaným své poklony, a pro jejich potĕšení budu bez rozpaků hovořit.

Text 238: Jednou Kṛṣṇa přemýšlel takto: „Všichni říkají, že jsem naprosto blažený a oplývám všemi rasami.“

Text 239: „Všechny svĕty získávají svoji radost ze Mne. Existuje snad nĕkdo, kdo by mohl poskytnout radost Mnĕ?“

Text 240: „Moji mysl by mohl potĕšit pouze nĕkdo, kdo by mĕl stokrát více předností, než mám Já.“

Text 241: „Na svĕtĕ není možné nalézt ani jednu osobu, která by byla schopnĕjší než Já. Pouze v Rādhārāṇī vidím nĕkoho, kdo Mne může potĕšit.“

Text 242 - 243: „I když Má krása překonává krásu deseti miliónů Amorů, i když se jí nic nevyrovná ani ji nepředčí a i když tĕší tři svĕty, pohled na Rādhārāṇī tĕší Moje oči.“

Text 244: „Zvuk Mé transcendentální flétny přitahuje tři svĕty, ale Moje uši jsou okouzleny sladkými slovy Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 245: „Moje mysl i srdce jsou uchváceny vůní tĕla Rādhārāṇī, přestože Moje tĕlo dodává vůni celému stvoření.“

Text 246: „I když je celé stvoření plné různých chutí díky Mnĕ, jsem okouzlen nektarovou chutí rtů Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 247: „A přestože je Můj dotek chladivĕjší než deset miliónů mĕsíců, osvĕžuje Mĕ dotek Śrīmatī Rādhiky.“

Text 248: „A tak i přesto, že jsem zdrojem štĕstí celého svĕta, krása a vlastnosti Śrī Rādhiky jsou pro Mne vším.“

Text 249: „Takto lze pochopit Moje pocity náklonnosti ke Śrīmatī Rādhārāṇī. Když je však porovnám, zjišťuji, že si navzájem odporují.“

Text 250: „Když se dívám na Śrīmatī Rādhārāṇī, Moje oči jsou zcela spokojené. Když se však Ona dívá na Mne, Její štĕstí je ještĕ vĕtší.“

Text 251: „Když se o sebe třou bambusy, vydávají zvuk připomínající flétnu. To uchvacuje vĕdomí Śrīmatī Rādhārāṇī, protože si myslí, že to je zvuk Mé flétny. Objímá strom tamāla, protože si jej plete se Mnou.“

Text 252: „,Śrī Kṛṣṇa Mĕ objímá,̀ myslí si, ,Můj život je nyní úspĕšný.̀ Zatímco takto svírá strom v náručí, Jejím jediným zájmem je stále tĕšit Kṛṣṇu.“

Text 253: „Když se stane, že k Ní příznivý vánek zanese vůni Mého tĕla, je zaslepena láskou, a chce se do tohoto vánku vrhnout.“

Text 254: „Když žvýká betelový oříšek, který jsem žvýkal Já, pohrouží se do oceánu blaženosti a zapomene na všechno ostatní.“

Text 255: „I kdybych Mĕl stovky úst, nebyl bych schopen vyjádřit transcendentální blaženost, kterou jí Moje společnost dává.“

Text 256: „Když poté, co Naše zábavy skončí, vidím jas Jejího tĕla, radostí se zapomenu.“

Text 257: „Mudrc Bharata řekl, že nálady milence i milenky jsou stejné. To ale nezná nálady Mého Vrindávanu.“

Text 258: „Štĕstí, které prožívám při setkání s Rādhārāṇī, je stokrát vĕtší než štĕstí, které prožívám při setkání s jinými.“

Text 259: „,Má drahá, příjemná Rādhārāṇī, Tvoje tĕlo je zdrojem veškeré krásy. Tvoje červené rty jsou jemnĕjší než pocit nesmrtelné sladkosti, Tvoje tvář voní jako lotosový kvĕt, Tvá sladká slova pokoří kukání kukaček a Tvoje údy chladí víc než santálová pasta. Jsi dokonale ozdobena překrásnými vlastnostmi, a když Tĕ vychutnávám, všechny Mé smysly zaplavuje extatická blaženost.̀“

Text 260: „,Její oči jsou uchváceny krásou Pána Kṛṣṇy, nepřítele Kaṁsy. Její tĕlo se chvĕje vzrušením při Jeho dotyku. Její uši neustále přitahuje Jeho sladký hlas, Její nosní dírky okouzluje Jeho vůnĕ a Její jazyk dychtí po nektaru Jeho jemných rtů. Když se snaží předstírat, že se ovládá, sklopí svou lotosu podobnou tvář, ale vnĕjší známky Její spontánní lásky ke Kṛṣṇovi se stejnĕ projeví.̀“

Text 261: „Když o tom přemýšlím, docházím k závĕru, že se ve Mnĕ nachází nĕjaká neznámá chuť, jež ovládá celé bytí té, která Mne okouzluje – Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 262: „Stále dychtím vychutnat to blaho, které ze Mne Rādhārāṇī získává.“

Text 263: „I když se o to snažím různými způsoby, zatím se Mi to nepodařilo. Přitom ale cítím, jak je toto štĕstí sladké, a Moje touha ho okusit je čím dál vĕtší.“

Text 264: „Původnĕ jsem do tohoto svĕta sestoupil proto, abych si vychutnával nálady čisté lásky, a také jsem je různými způsoby vychutnával.“

Text 265: „Oddanou službu, jež vyvĕrá ze spontánní lásky Mých oddaných, jsem učil tak, že jsem ji předvedl ve svých zábavách.“

Text 266: „Avšak tyto tři Moje touhy zůstaly nenaplnĕné, protože si jich nelze užít v opačném postavení.“

Text 267: „Dokud nepřijmu jas extatické lásky Śrī Rādhiky, tyto tři touhy se nemohou nikdy splnit.“

Text 268: „Abych si tedy tyto tři touhy splnil, sestoupím s city a barvou pleti Śrīmatī Rādhārāṇī.“

Text 269: Tak Pán Kṛṣṇa dospĕl ke svému rozhodnutí. Zároveň nadešel čas pro sestoupení inkarnace pro tento vĕk.

Text 270: Právĕ v té dobĕ Jej vroucnĕ uctíval Śrī Advaita, který Ho přivolal svým hlasitým voláním.

Text 271 - 272: Pán Kṛṣṇa nechal nejprve sestoupit svoje rodiče a předchůdce. Potom se sám zjevil v Navadvípu, s náladami a barvou pleti Śrīmatī Rādhārāṇī. Jako mĕsíc v úplňku vzešel z lůna matky Śacī, které je jako oceán čistého mléka.

Text 273: Takto jsem v meditaci o lotosových nohách Śrīly Rūpy Gosvāmīho vysvĕtlil šestý verš.

Text 274: Své vysvĕtlení tĕchto dvou veršů (5. a 6. verše první kapitoly) mohu doložit veršem Śrī Rūpy Gosvāmīho.

Text 275: „Pán Kṛṣṇa přijal podobu Pána Caitanyi proto, že si chtĕl vychutnávat neomezené nektarové nálady lásky jedné ze svých mnoha milenek (Śrī Rādhy). Zatímco si vychutnával tuto lásku, schovával svoji tmavou pleť pod Její zářivĕ žlutou barvou. Kéž nám tento Pán Caitanya udĕlí svoji milost!“

Text 276: V tĕchto šesti verších byl tedy podán příznivý úvod, podstata pravdy o Pánu Caitanyovi a důvod nezbytnosti Jeho zjevení.

Text 277: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. Protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.