KAPITOLA ŠESTÁ

Text 1: S úctou se klaním Pánu Gauracandrovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, který zmĕnil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu, schránku veškeré špatné logiky s tvrdým srdcem, ve velkého oddaného.

Text 2: Sláva Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu šel v extázi z Átháranály do Jagannāthova chrámu. Po zhlédnutí Pána Jagannātha velmi zneklidnĕl díky lásce k Bohu.

Text 4: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu spĕchal, aby Pána Jagannātha objal. Po vstupu do chrámu byl však láskou k Bohu natolik zasažený, že se v mdlobách zhroutil k zemi.

Text 5: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya shodou okolností vidĕl, jak Śrī Caitanya Mahāprabhu upadl. Když chtĕl chrámový dozorce Pána zbít, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya mu v tom ihned zabránil.

Text 6: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl velmi překvapený, když uvidĕl Pánovu krásu spolu s transcendentálními promĕnami v Jeho tĕle vyvolané láskou k Bohu.

Text 7: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu zůstával v bezvĕdomí dlouhou dobu. Mezitím nadešel čas obĕtování prasādam Pánu Jagannāthovi a Bhaṭṭācārya začal přemýšlet o pomoci.

Text 8: Zatímco byl Pán Caitanya Mahāprabhu v bezvĕdomí, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Ho za pomoci dozorce a nĕkolika žáků odnesl k sobĕ domů a uložil Ho do posvĕcené místnosti.

Text 9: Při prohlídce tĕla Śrī Caitanyi Mahāprabhua Sārvabhauma vidĕl, že se Jeho břicho nehýbe a že nedýchá. Mĕl tedy velké obavy.

Text 10: Bhaṭṭācārya vzal kousek vaty a podržel ji před Pánovými nosními dírkami. Uvidĕl, že se lehce pohybuje, a to mu dalo nadĕji.

Text 11: Sedĕl vedle Śrī Caitanyi Mahāprabhua a přemýšlel: „Toto je transcendentální extatická promĕna způsobená láskou ke Kṛṣṇovi.“

Text 12: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya vidĕl v tĕle Pána Caitanyi Mahāprabhua znaky sūddīpta-sāttviky a ihned porozumĕl Jeho transcendentální extatické promĕnĕ. Takové příznaky se projevují pouze v tĕlech vĕčnĕ osvobozených oddaných.

Text 13: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya uvažoval: „V tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua se projevují neobvyklé extatické příznaky adhirūḍha-bhāvy. To je úžasné! Jak je možné, že se vyskytují v tĕle lidské bytosti?“

Text 14: Zatímco Bhaṭṭācārya takto doma uvažoval, všichni oddaní Caitanyi Mahāprabhua v čele s Nityānandou Prabhuem dorazili ke vchodu do chrámu, jemuž se říká Simha-dvára.

Text 15: Tam oddaní slyšeli, jak lidé mluví o potulném mnichovi, který přišel do Džagannáth Purí a zhlédl Božstvo Jagannātha.

Text 16: Lidé hovořili o tom, jak onen sannyāsī po spatření Božstva Pána Jagannātha upadl do bezvĕdomí. Jelikož se z bezvĕdomí neprobral, Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Ho odnesl k sobĕ domů.

Text 17: Oddaní to slyšeli a bylo jim jasné, že lidé mluví o Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi. Právĕ tehdy tam přišel Śrī Gopīnātha Ācārya.

Text 18: Gopīnātha Ācārya byl obyvatelem Nadie, zetĕm Viśārady a oddaným Caitanyi Mahāprabhua, který znal Pánovu skutečnou totožnost.

Text 19: Gopīnātha Ācārya a Mukunda Datta se seznámili už dříve, a tak byl Ācārya překvapený, že ho vidí v Džagannáth Purí.

Text 20: Jakmile se setkali, Mukunda Datta se Gopīnāthovi Ācāryovi poklonil. Ācārya potom Mukundu Dattu objal a zeptal se ho na novinky o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 21: Mukunda Datta odpovĕdĕl: „Pán sem už dorazil a my jsme přišli s Ním.“

Text 22: Jakmile Gopīnātha Ācārya uvidĕl Nityānandu Prabhua, poklonil se Mu. Takto se přivítal se všemi oddanými a znovu a znovu se ptal na novinky o Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 23: Mukunda Datta pokračoval: „Poté, co Pán Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās, šel do Džagannáth Purí a nás všechny vzal s sebou.“

Text 24: „Pán Caitanya Mahāprabhu naši skupinu opustil a vydal se napřed zhlédnout Pána Jagannātha. My jsme právĕ přišli a teď Ho hledáme.“

Text 25: „Z toho, co si lidé povídají, jsme vyrozumĕli, že Pán je nyní v domĕ Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi.“

Text 26: „Caitanya Mahāprabhu se při spatření Pána Jagannātha dostal do extatické nálady a upadl do bezvĕdomí. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Ho v tomto stavu vzal k sobĕ domů.“

Text 27: „Shodou okolností se potkáváme právĕ ve chvíli, kdy jsem myslel na to, že bych tĕ chtĕl potkat.“

Text 28: „Pojďme se všichni nejdříve podívat na Śrī Caitanyu Mahāprabhua do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi. Potom půjdeme zhlédnout Pána Jagannātha.“

Text 29: Tento nápad se Gopīnāthovi Ācāryovi líbil, a tak okamžitĕ vzal všechny oddané a šli společnĕ do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi.

Text 30: Oddaní přišli do Sārvabhaumova domu a tam uvidĕli Pána, jak leží v bezvĕdomí. Gopīnātha Ācārya byl nešťastný, že vidí Pána v tomto stavu, ale zároveň byl rád, že Ho vůbec může vidĕt.

Text 31: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya dovolil všem oddaným, aby vstoupili do jeho domu, a když spatřil Nityānandu Prabhua, poklonil se Mu.

Text 32: Sārvabhauma se se všemi oddanými přivítal, jak se sluší a patří, a oni mĕli radost, že vidí Pána Caitanyu Mahāprabhua.

Text 33: Poté je všechny poslal do chrámu, aby zhlédli Pána Jagannātha, a svého syna Candaneśvaru požádal, aby šel s nimi jako průvodce.

Text 34: Oddaní byli šťastní, že vidí Božstvo Pána Jagannātha. Zvláštĕ Pán Nityānanda byl dojatý extází.

Text 35: Pán Nityānanda Prabhu témĕř omdlel, ale oddaní Ho zachytili a vrátili Mu rovnováhu. Knĕz Pána Jagannātha tehdy přinesl girlandu obĕtovanou Božstvu a dal ji Nityānandovi Prabhuovi.

Text 36: Všechny potĕšilo, že dostali tuto girlandu, kterou mĕl na sobĕ Pán Jagannātha, a vrátili se na místo, kde byl Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Text 37: Oddaní pak začali hlasitĕ zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, až Pán tĕsnĕ před polednem znovu nabyl vĕdomí.

Text 38: Caitanya Mahāprabhu vstal a hlasitĕ vykřikl: „Hari! Hari!“ Sārvabhauma Bhaṭṭācārya byl velice rád, že se Pán probral, a vzal si prach z Jeho lotosových nohou.

Text 39: Bhaṭṭācārya jim všem řekl: „Jdĕte prosím hned vykonat svou polední koupel. Dnes vám dám mahā-prasādam, zbytky jídla obĕtovaného Pánu Jagannāthovi.“

Text 40: Śrī Caitanya Mahāprabhu a Jeho oddaní se po koupeli v moři rychle vrátili. Pán si potom opláchl nohy a usedl na rohož, aby přijal obĕd.

Text 41: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya nechal z Jagannāthova chrámu přinést různé druhy mahā-prasādam a Śrī Caitanya Mahāprabhu s radostí poobĕdval.

Text 42: Caitanya Mahāprabhu dostal prvotřídní rýži a zeleninu na zlatých podnosech. Tak obĕdval ve společnosti svých oddaných.

Text 43: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya osobnĕ rozdával prasādam a Pán Caitanya Mahāprabhu ho požádal: „Dej Mi prosím jen vařenou zeleninu.“

Text 44: „Koláče a pochoutky ze zhuštĕného mléka můžeš rozdat všem oddaným.“ Když to Bhaṭṭācārya slyšel, promluvil se sepjatýma rukama následovnĕ:

Text 45: „Dnes se prosím snažte všichni vychutnat obĕd tak, jak ho přijal Pán Jagannātha.“

Text 46: Poté nechal všechny oddané sníst různé koláče a jídla ze svařeného mléka. Nakonec jim přinesl vodu na umytí rukou, nohou a úst.

Text 47: Se svolením Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho oddaných se pak šel Sārvabhauma Bhaṭṭācārya naobĕdvat s Gopīnāthem Ācāryou. Po obĕdĕ se vrátili k Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 48: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se Caitanyovi Mahāprabhuovi poklonil se slovy: „Namo nārāyaṇāya“ („S úctou se klaním Nārāyaṇovi“).

Text 49: Z tĕchto slov Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pochopil, že Pán Caitanya je vaiṣṇavský sannyāsī.

Text 50: Sārvabhauma potom Gopīnāthovi Ācāryovi řekl: „Chtĕl bych znát minulost Caitanyi Mahāprabhua.“

Text 51: Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl: „V Navadvípu bydlel muž jménem Jagannātha, jehož příjmení bylo Miśra Purandara.“

Text 52: „Pán Caitanya Mahāprabhu je synem tohoto Jagannātha Miśry a původnĕ se jmenoval Viśvambhara Miśra. Je také vnukem Nīlāmbary Cakravartīho.“

Text 53: Bhaṭṭācārya řekl: „Nīlāmbara Cakravartī byl spolužák mého otce Maheśvary Viśārady. Tak jsem ho znal.“

Text 54: „Můj otec si Jagannātha Miśry Purandary velice vážil. Díky jejich vztahu s mým otcem si tedy vážím jak Jagannātha Miśry, tak Nīlāmbary Cakravartīho.“

Text 55: Jak Sārvabhauma Bhaṭṭācārya uslyšel, že Śrī Caitanya Mahāprabhu pochází z oblasti Nadie, velmi ho to potĕšilo a oslovil Pána takto:

Text 56: „Jsi přirozenĕ hoden úcty. Navíc jsi sannyāsī, a tak se chci stát Tvým osobním služebníkem.“

Text 57: Jakmile to Caitanya Mahāprabhu od Bhaṭṭācāryi slyšel, začal ihned vzpomínat na Pána Viṣṇua a pokornĕ k nĕmu promluvil.

Text 58: „Jelikož jsi učitel vedānty, jsi učitel všech lidí na svĕtĕ a jejich dobrodinec. Jsi také patron všech druhů sannyāsīch.“

Text 59: „Já jsem mladý sannyāsī a ve skutečnosti nevím, co je dobré a co špatné. Hledám u tebe proto útočištĕ a přijímám tĕ jako svého duchovního mistra.“

Text 60: „Přišel jsem jen proto, abych se s tebou mohl sdružovat, a nyní u tebe hledám ochranu. Postaráš se o Mne prosím ve všech ohledech?“

Text 61: „To, co se Mi dnes přihodilo, bylo nebezpečné, ale ty jsi Mne milostivĕ zachránil.“

Text 62: Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Nechoď se na Božstvo do Jagannāthova chrámu dívat sám. Bude lepší, když půjdeš se mnou nebo s mými lidmi.“

Text 63: Pán řekl: „Do chrámu již nikdy nevkročím. Budu se na Pána vždy dívat od Garuḍa-stambhy.“

Text 64: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya poté řekl Gopīnāthovi Ācāryovi: „Vezmi Gosvāmījīho a ukaž Mu Pána Jagannātha.“

Text 65: „Zařiď také vše potřebné, aby mohl bydlet v domĕ mé tety. Je to velmi klidné místo.“

Text 66: Gopīnātha Ācārya tedy vzal Pána Caitanyu Mahāprabhua do Jeho obydlí a ukázal Mu, kde najde vodu, kádĕ a konvice na vodu. Zařídil zkrátka vše potřebné.

Text 67: Dalšího dne vzal Gopīnātha Ācārya Pána Caitanyu Mahāprabhua s sebou, aby zhlédli ranní vstávání Pána Jagannātha.

Text 68: Gopīnātha Ācārya potom vzal Mukundu Dattu a šli spolu do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi. Když tam přišli, Sārvabhauma Mukundu Dattu oslovil.

Text 69: „Tento sannyāsī má velice pokornou povahu a je krásný na pohled. Moje náklonnost k Nĕmu proto stále jen roste.“

Text 70: „Ve které sampradāyi přijal stav odříkání a jaké je Jeho jméno?“

Text 71: Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl: „Pánovo jméno je Śrī Kṛṣṇa Caitanya a Jeho sannyās-guru je požehnaný Keśava Bhāratī.“

Text 72: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Śrī Kṛṣṇa je velmi pĕkné jméno, ale On patří ke společnosti Bhāratī, a proto je sannyāsīm střední třídy.“

Text 73: Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl: „Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu nezávisí na žádných vnĕjších formalitách. Nepotřebuje přijímat sannyās od nĕjaké vyšší sampradāyi.“

Text 74: Bhaṭṭācārya se zeptal: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je v rozkvĕtu mládí. Jak může dodržovat zásady sannyāsu?“

Text 75: „Budu tedy Caitanyovi Mahāprabhuovi neustále přednášet vedāntskou filosofii, aby zůstal pevný ve svém odříkání a mohl tak vstoupit na cestu monismu.“

Text 76: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pak navrhl: „Bude-li Śrī Caitanya Mahāprabhu chtít, dám Mu šafránové roucho a vykonám pro Nĕho znovu očistný obřad, čímž Ho mohu uvést do prvotřídní sampradāyi.“

Text 77: Když to Gopīnātha Ācārya i Mukunda Datta slyšeli, byli z toho velice nešťastní. Gopīnātha Ācārya proto oslovil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu následovnĕ:

Text 78: „Můj drahý Bhaṭṭācāryo, ty nevíš, jak vznešený Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je. Nacházejí se v Nĕm v té nejvyšší míře všechny znaky Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 79: Gopīnātha Ācārya pokračoval: „Pán Caitanya Mahāprabhu je oslavovaný jako Nejvyšší Osobnost Božství. Ti, kdo si toho nejsou vĕdomi, tĕžko chápou výroky vzdĕlaných.“

Text 80: Žáci Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi řekli: „Na základĕ jakých důkazů docházíš k závĕru, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je Nejvyšší Pán?“

Text 81: Bhaṭṭācāryovi žáci řekli: „My získáváme poznání o Absolutní Pravdĕ logickou úvahou.“

Text 82: Gopīnātha Ācārya pokračoval: „Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, lze poznat jedinĕ Jeho milostí, ne dohady nebo hypotézami.“

Text 83: Ācārya pokračoval: „Jestliže díky oddané službĕ nĕkdo obdrží byť jen zlomek Pánovy příznĕ, pak může poznat povahu Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 84: „,Můj Pane, je-li nĕkdo obdařen byť jen zlomkem milosti Tvých lotosových nohou, může porozumĕt velikosti Tvé osobnosti. Avšak ti, kdo se snaží pochopit Nejvyšší Osobnost Božství spekulací, Tĕ nepoznají, ani kdyby studovali Védy po mnoho let.“

Text 85-86: Gopīnātha Ācārya potom oslovil Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu: „Jsi nesmírnĕ vzdĕlaný a jsi učitel mnoha žáků. Ve skutečnosti se ti žádný učenec na Zemi nevyrovná. Protože však nemáš ani trochu Pánovy milosti, nemůžeš Mu porozumĕt, ani když je přítomný ve tvém domĕ.“

Text 87: „Není to tvoje chyba, je to výrok písem. Nejvyšší Osobnost Božství nemůžeš poznat pouhou učeností.“

Text 88: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Můj drahý Gopīnāthe Ācāryo, dávej si prosím pozor na to, co říkáš. Co je důkazem toho, že ty jsi obdržel milost Pána?“

Text 89: Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl: „Poznání nejvyššího dobra, Absolutní Pravdy, je důkazem milosti Nejvyššího Pána.“

Text 90: Gopīnātha Ācārya pokračoval: „Vidĕl jsi znaky Nejvyšší Osobnosti Božství na tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua, když byl pohroužený v extatické náladĕ.“

Text 91: „Na tĕle Śrī Caitanyi Mahāprabhua můžeš přímo vidĕt příznaky Nejvyššího Pána, ale ty Ho ani tehdy nepoznáváš. Tomu se obyčejnĕ říká iluze.“

Text 92: „Ten, kdo je ovlivnĕný vnĕjší energií, se nazývá bahirmukha jana, svĕtský človĕk, protože nemůže skutečnou podstatu pochopit ani navzdory svému vnímání.“ Když to Sārvabhauma Bhaṭṭācārya slyšel, usmál se a promluvil takto:

Text 93: Bhaṭṭācārya řekl: „Právĕ jsme s přáteli hovořili a uvažovali o tĕchto tématech popsaných v písmech. Nerozzlob se prosím, budu říkat jen to, co je v śāstrāch. Nechci tĕ urazit.“

Text 94: „Śrī Caitanya Mahāprabhu je jistĕ velký a neobyčejný oddaný. Jako inkarnaci Pána Viṣṇua Ho však nemůžeme přijmout, protože podle śāster v tomto vĕku Kali žádná inkarnace není.“

Text 95: „Jiným jménem Pána Viṣṇua je Triyuga, protože v Kali-yuze se Pán Viṣṇu nezjevuje. Takové je tvrzení zjevených písem.“

Text 96: Když to Gopīnātha Ācārya slyšel, vůbec z toho nemĕl radost. Promluvil tedy k Bhaṭṭācāryovi: „Považuješ se za znalce všech védských písem.“

Text 97: „Śrīmad-Bhāgavatam a Mahābhārata jsou dvĕ nejdůležitĕjší védská písma, ale ty jejich výrokům nevĕnuješ žádnou pozornost.“

Text 98: „Ve Śrīmad-Bhāgavatamu i v Mahābhāratĕ je řečeno, že se Pán zjevuje přímo, ale ty říkáš, že v tomto vĕku se Pán Viṣṇu neprojevuje ani nesestupuje.“

Text 99: „V tomto vĕku Kali není žádný līlā-avatāra Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a proto je Pán známý jako Triyuga. To je jedno z Jeho svatých jmen.“

Text 100: Gopīnātha Ācārya odpovĕdĕl: „Každý vĕk má jistĕ svoji inkarnaci, a ta se nazývá yuga-avatāra. Tvoje srdce však natolik ztvrdlo logikou a argumentováním, že nejsi schopen vzít všechny tyto skutečnosti v úvahu.“

Text 101: „,V minulosti mĕl tvůj syn tĕla tří různých barev, podle toho, v jakém vĕku se zjevil. Byla to bílá, červená a žlutá barva. V tomto vĕku (Dvāpara-yuze) přijal tĕlo načernalé.̀“

Text 102: „,Ve vĕku Kali i ve Dvāpara-yuze se lidé modlí k Nejvyšší Osobnosti Božství pronášením různých manter a dodržováním usmĕrňujících zásad doplňkových védských textů. Poslechni si prosím, co ti o tom povím.̀“

Text 103: „,Ti, kdo jsou v tomto vĕku Kali inteligentní, uctívají společným zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který bĕhem svého zjevení v tomto vĕku neustále opĕvuje Kṛṣṇu. V této inkarnaci má žlutou barvu pleti a je neustále doprovázen svými úplnými expanzemi (jako je Śrī Nityānanda Prabhu), osobními expanzemi (jako je Gadādhara) a také svými oddanými a společníky (jako je Svarūpa Dāmodara).̀“

Text 104: „,Tento Pán (v inkarnaci Gaurasundary) má zlatou barvu pleti. Celé Jeho krásnĕ stavĕné tĕlo připomíná tekuté zlato a je potřené santálovou pastou. Přijme čtvrtý stav duchovního života (sannyās) a bude se dokonale ovládat. Od māyāvādských sannyāsīch se bude lišit neochvĕjností v oddané službĕ a tím, že bude šířit saṅkīrtanové hnutí.̀“

Text 105: Gopīnātha Ācārya potom řekl: „Není třeba citovat tolik důkazů ze śāster, protože jsi suchý spekulant. Je zbytečné sít semena do neúrodné půdy.“

Text 106: „Když s tebou bude Pán spokojený, také tyto závĕry pochopíš a budeš citovat ze śāster.“

Text 107: „Falešné argumenty tvých žáků a jejich filosofické překrucování významu slov nejsou jejich chyba; jen dostali požehnání māyāvādské filosofie.“

Text 108: ,„S úctou se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který oplývá neomezenými vlastnostmi a jehož různé energie způsobují souhlas a nesouhlas mezi tĕmi, kdo se přou. Takto matoucí energie znovu a znovu zakrývá jejich seberealizaci.̀“

Text 109: „,Cokoliv řeknou učení brāhmaṇové, je témĕř ve všech případech přijato. Nic totiž není nemožné pro toho, kdo se odevzdá Mé matoucí energii a mluví pod jejím vlivem.̀“

Text 110: Když to Sārvabhauma Bhaṭṭācārya od Gopīnātha Ācāryi vyslechl, řekl: „Jdi za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a mým jménem Ho sem pozvi i s Jeho společníky.“

Text 111: „Nejdříve vezmi jagannātha-prasādam a dej ho Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a Jeho společníkům. Potom se sem vrať a uč mĕ.“

Text 112: Gopīnātha Ācārya byl švagrem Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi; jejich vzájemný vztah byl proto velmi sladký a důvĕrný. Gopīnātha Ācārya ho tedy učil tak, že s ním nĕkdy mluvil neuctivĕ, jindy ho vychvaloval a nĕkdy se mu smál. Tak to probíhalo nĕjaký čas.

Text 113: Śrīla Mukunda Datta se cítil velmi spokojenĕ, když slyšel závĕry přednesené Gopīnāthem Ācāryou. Když ale slyšel argumenty Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, byl z nich nešťastný a hnĕval se.

Text 114: Gopīnātha Ācārya tedy šel na pokyn Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi za Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, aby Mu vyřídil Bhaṭṭācāryovo pozvání.

Text 115: Výroky Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi se probíraly před Śrī Caitanyou Mahāprabhuem. Gopīnātha Ācārya a Mukunda Datta s Bhaṭṭācāryovými výroky nesouhlasili, protože jim působily mentální bolest.

Text 116: Když to Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, řekl: „Nemluvte tak. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Mi prokázal velkou náklonnost a milost.“

Text 117: „Chová ke Mnĕ rodičovské city a chce Mĕ ochránit, abych mohl dodržovat usmĕrňující zásady sannyāsīho. Co je na tom špatného?“

Text 118: Druhý den ráno navštívil Śrī Caitanya Mahāprabhu se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou chrám Pána Jagannātha. Oba byli ve velmi radostném rozpoložení.

Text 119: Po vstupu do chrámu nabídl Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Caitanyovi Mahāprabhuovi sedátko a sám si z úcty k sannyāsīmu sedl na zem.

Text 120: Potom začal Pána Caitanyu Mahāprabhua učit vedāntskou filosofii a s náklonností a oddaností k Pánu promluvil následovnĕ:

Text 121: Bhaṭṭācārya řekl: „Poslouchat vedāntskou filosofii je hlavním zamĕstnáním sannyāsīho. Mĕl bys proto bez váhání tuto filosofii studovat a neustále jí naslouchat od nĕkoho pokročilejšího.“

Text 122: Pán Caitanya odpovĕdĕl: „Jsi ke Mnĕ velice milostivý, a proto si myslím, že je Mou povinností řídit se tvými pokyny.“

Text 123: Sedm dní bez přestání tak Śrī Caitanya Mahāprabhu poslouchal vedāntskou filosofii, jak ji Sārvabhauma Bhaṭṭācārya vysvĕtloval. Pán Caitanya Mahāprabhu však nic neříkal ani nenaznačoval, zda je to správné, či špatné. Jednoduše tam sedĕl a naslouchal Bhaṭṭācāryovi.

Text 124: Osmého dne Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Sedm dní po sobĕ ode mne posloucháš vedāntskou filosofii.“

Text 125: „Posloucháš a vůbec nemluvíš. A protože neříkáš, zda to pokládáš za správné, nebo za špatné, tak nevím, jestli filosofii vedānty rozumíš, nebo ne.“

Text 126: Śrī Caitanya Mahāprabhu na to odpovĕdĕl: „Já jsem hlupák, a proto Vedānta-sūtru nestuduji. Jen se ti snažím naslouchat, protože jsi Mi to nařídil.“

Text 127: „Poslouchám jen proto, abych splnil povinnosti sannyāsu, stavu odříkání. Naneštĕstí však ani v nejmenším nechápu smysl toho, co tady vykládáš.“

Text 128: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „To, že nĕčemu nerozumíš, je mi pochopitelné, ale i ten, kdo nĕčemu nerozumí, klade na dané téma dotazy.“

Text 129: „Neustále posloucháš, a přitom neřekneš ani slovo. Nevím, co se ve Tvé mysli dĕje.“

Text 130: Śrī Caitanya Mahāprabhu tedy řekl, co mĕl na mysli: „Zcela jasnĕ chápu smysl každé sūtry, ale tvé výklady pouze rozrušily Moji mysl.“

Text 131: „Význam aforismů Vedānta-sūtry je sám o sobĕ jasný, ale další významy, které jsi předložil, zahalily smysl sūter jako mrak.“

Text 132: „Ty nevysvĕtluješ přímý význam Brahma-sūter. Spíše to vypadá, že se snažíš jejich skutečný význam zastřít.“

Text 133: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Vedānta-sūtra je shrnutím všech Upaniṣad, a proto jsou veškeré přímé významy z Upaniṣad zaznamenány také ve Vedānta-sūtře neboli Vyāsa-sūtře.“

Text 134: „Každá sūtra má svůj přímý význam a ten je třeba bez jakýchkoliv výkladů přijmout. Ty se však přímému významu vyhýbáš a předkládáš svoje vymyšlené výklady.“

Text 135: „I když existují ještĕ jiné důkazy, sdĕlení Véd je třeba přijmout jako nejpřednĕjší. Sdĕlení Véd chápaná přímo jsou prvotřídním důkazem.“

Text 136: Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Lastury a kravský trus nejsou nic jiného než kosti a výkaly nĕjakých živých bytostí, a přesto jsou podle Véd považovány za velice čisté.“

Text 137: „Védské výroky jsou samy sobĕ důkazem. Cokoliv říkají, se musí přijmout. Pokud je vykládáme podle svých vlastních představ, autorita Véd se okamžitĕ ztrácí.“

Text 138: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Brahma-sūtra, kterou sestavil Śrīla Vyāsadeva, září jako slunce. Snaží-li se nĕkdo vykládat její význam, pouze toto slunce zakrývá mrakem.“

Text 139: „Všechny Védy a literatura napsaná v přísném souladu s védskými zásadami vysvĕtlují, že Nejvyšší Brahman je Absolutní Pravda, nejvĕtší ze všech a jeden z rysů Nejvyššího Pána.“

Text 140: „Nejvyšší Absolutní Pravda je ve skutečnosti osoba, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývající všemi vznešenými atributy. Ty se Ho snažíš vysvĕtlit jako neosobního a beztvarého.“

Text 141: „Kdekoliv jsou ve Védách neosobní popisy, má to prokázat, že vše, co patří k Nejvyšší Osobnosti Božství, je transcendentální a bez svĕtských vlastností.“

Text 142: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „,Když védské mantry popisují Absolutní Pravdu neosobnĕ, je to jen proto, aby nakonec dokázaly, že Absolutní Pravda je osoba. Nejvyššího Pána lze poznat ve dvou podobách – neosobní a osobní. Pokud tedy nĕkdo uvažuje o Nejvyšší Osobnosti Božství v obou tĕchto rysech, pak může Absolutní Pravdĕ opravdu porozumĕt. Ví, že osobní pochopení je mocnĕjší, protože vidíme, že vše je plné různorodosti. Nikdo nemůže vidĕt nic, co by nebylo plné různorodosti.̀“

Text 143: „Všechno v tomto vesmírném projevu vychází z Absolutní Pravdy, spočívá v Absolutní Pravdĕ a po zničení do Absolutní Pravdy opĕt vstoupí.“

Text 144: „Osobní rysy Nejvyšší Osobnosti Božství se třídí do tří pádů – ablativu, instrumentálu a lokativu.“

Text 145-146: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Když si Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přál stát se mnoha, pohlédl na hmotnou energii. Před stvořením žádné hmotné oči ani mysl neexistovaly; tímto je tedy potvrzena transcendentální povaha mysli a očí Absolutní Pravdy.“

Text 147: „Slovo ,Brahmaǹ poukazuje na úplnou Nejvyšší Osobnost Božství, kterou je Śrī Kṛṣṇa. To je konečný výrok všech védských písem.“

Text 148: „Prostí lidé mohou důvĕrný význam Véd jen tĕžko pochopit, a proto tento význam doplňují slova Purāṇ.“

Text 149: „,Jaké štĕstí mají Nanda Mahārāja, pastevci a ostatní obyvatelé Vradžabhúmi! Jejich štĕstí nezná hranic, protože Absolutní Pravda, zdroj transcendentální blaženosti, vĕčný Nejvyšší Brahman, se stal jejich přítelem.̀“

Text 150: „Védská mantra ,apāṇi-pādà zamítá hmotné ruce a nohy, ale přesto zároveň tvrdí, že Pán velmi rychle chodí a přijímá vše, co je Mu obĕtováno.“

Text 151: „Všechny tyto mantry potvrzují osobní povahu Absolutní Pravdy, ale māyāvādī tento přímý význam ignorují a vykládají Absolutní Pravdu jako neosobní.“

Text 152: „Popisuješ snad jako beztvarého tohoto Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jehož transcendentální podoba oplývá šesti transcendentálními vznešenými atributy?“

Text 153: „Nejvyšší Osobnost Božství má tři hlavní energie. Chceš snad dokázat, že žádné nemá?“

Text 154: „,Śāstry potvrzují, že vnitřní energie Nejvyššího Pána Viṣṇua je duchovní. Potom je tu ještĕ další duchovní energie, známá jako kṣetra-jña neboli živé bytosti. Třetí energie, známá jako nevĕdomost, vede živou bytost k bezbožnosti a naplňuje ji ploduchtivým jednáním.̀“

Text 155: „,Ó králi, kṣetra-jña-śakti je živá bytost. I když má možnost žít v hmotném i duchovním svĕtĕ, trpí třemi druhy strádání hmotné existence, protože je ovlivnĕná energií avidyi (nevĕdomosti), která zahaluje její přirozené postavení.̀“

Text 156: „,Tato živá bytost, zahalená vlivem nevĕdomosti, existuje v hmotných podmínkách v různých podobách. Tak je, ó králi, přimĕřenĕ více či ménĕ osvobozená od vlivu hmotné energie.̀“

Text 157: „,Nejvyšší Osobnost Božství je sac-cid-ānanda-vigraha, což znamená, že má původnĕ tři energie – energii blaženosti, energii vĕčnosti a energii poznání. Ty se dohromady nazývají energie cit a jsou plnĕ přítomné v Nejvyšším Pánu. Pro živé bytosti, které jsou nedílnými částmi Pána, je v hmotném svĕtĕ tato energie blaženosti nĕkdy nepříjemná a nĕkdy smíšená. Tak tomu ale není u Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, protože On nespadá pod vliv hmotné přírody nebo jejích kvalit.̀“

Text 158: „Nejvyšší Osobnost Božství ve své původní podobĕ oplývá vĕčností, poznáním a blažeností. Duchovní energie v tĕchto třech částech (sat, cit a ānanda) nabývá tří různých podob.“

Text 159: „Tyto tři části duchovní energie se nazývají hlādinī (část blaženosti), sandhinī (část vĕčnosti) a samvit (část poznání). Znalost tĕchto energií přijímáme jako úplné poznání Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 160: „Duchovní energie Nejvyšší Osobnosti Božství se také objevuje ve třech stupních – jako vnitřní, okrajová a vnĕjší. Ty všechny se s láskou vĕnují oddané službĕ Pánu.“

Text 161: „Nejvyšší Pán si ve své duchovní energii užívá šesti druhů majestátu. Ty však ve své velké nestoudnosti tuto duchovní energii neuznáváš.“

Text 162: „Pán je vládcem všech energií a živá bytost je jejich služebníkem. To je rozdíl mezi Pánem a živou bytostí. Ty však prohlašuješ, že Pán a živé bytosti se od sebe neliší.“

Text 163: „V Bhagavad-gītĕ je živá bytost prohlášena za okrajovou energii Nejvyšší Osobnosti Božství, ale ty přitom říkáš, že je živá bytost od Nejvyššího Pána zcela odlišná.“

Text 164: „,Zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego – to je Mých osm oddĕlených energií.̀“

Text 165: „,Vedle tĕchto nižších, hmotných energií je zde ještĕ další, duchovní energie, a tou je živá bytost, ó válečníku mocných paží. Živé bytosti udržují celý hmotný svĕt.̀“

Text 166: „Transcendentální podoba Nejvyšší Osobnosti Božství oplývá vĕčností, poznáním a blažeností. Ty však tuto transcendentální podobu popisuješ jako výtvor hmotného dobra.“

Text 167: „Ten, kdo nepřijímá Pánovu transcendentální podobu, je nepochybnĕ agnostik a na takového človĕka bychom nemĕli ani pohlédnout, ani se ho dotknout. Podléhá trestu od Yamarāje.“

Text 168: „Buddhisté neuznávají autoritu Véd, a proto jsou považováni za agnostiky. Avšak ti, kdo přijali útočištĕ u védských písem, a přesto káží agnosticismus v souladu s māyāvādskou filosofií, jsou ještĕ nebezpečnĕjší než buddhisté.“

Text 169: „Śrīla Vyāsadeva předložil filosofii Vedānty pro osvobození podmínĕných duší. Pokud však nĕkdo uslyší Śaṅkarācāryův komentář, bude vše zničeno.“

Text 170: „Vedānta-sūtra má za cíl prokázat, že vesmírné stvoření vzniklo přemĕnou nepochopitelné energie Nejvyšší Osobnosti Božství.“

Text 171: „Zázračný kámen vytvoří stykem se železem hromady zlata, aniž by se sám zmĕnil. Podobnĕ se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, díky své nepochopitelné energii projevuje jako toto vesmírné stvoření, a přesto zůstává nezmĕnĕný ve své vĕčné transcendentální podobĕ.“

Text 172: „V Śaṅkarācāryovĕ teorii se říká, že Absolutní Pravda je přemĕnĕná. Māyāvādští filosofové tuto teorii přijímají a tím snižují Śrīlu Vyāsadevu, neboť ho obviňují, že se dopustil chyby. Takto ve Vedānta-sūtře vyhledávají chyby a snaží se ji vysvĕtlovat tak, aby dokázali teorii iluze.“

Text 173: „Teorie iluze se dá vztáhnout pouze na případ, že se živá bytost ztotožňuje s tĕlem. Vesmírný projev ale nelze nazvat neskutečným, i když je nepochybnĕ dočasný.“

Text 174: „Transcendentální zvuk oṁkāra je zvukovou podobou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství. Veškeré védské poznání i tento vesmírný projev pocházejí z tohoto zvukového zastoupení Nejvyššího Pána.“

Text 175: „Druhotná vibrace tat tvam asi („jsi to samé“) napomáhá tomu, aby živá bytost prohlédla, ale hlavní vibrací je oṁkāra. Śaṅkarācārya se však o oṁkāru nestaral a zdůrazňoval vibraci tat tvam asi.“

Text 176: Pán Caitanya Mahāprabhu tak odsoudil Śaṅkarācāryovu Śārīraka-bhāṣyu jako výmysl a poukázal na stovky chyb, které v ní jsou. Sārvabhauma Bhaṭṭācārya však na Śaṅkarācāryovu obranu předkládal nekonečné množství protiargumentů.

Text 177: Bhaṭṭācārya předkládal na základĕ pseudologiky různé druhy falešných argumentů a snažil se svého soupeře mnoha způsoby porazit. Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu však všechny tyto argumenty vyvrátil a prosadil své vlastní přesvĕdčení.

Text 178: Śrī Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Nejvyšší Osobnost Božství je středem všech vztahů, skutečným zamĕstnáním živé bytosti je oddanĕ Mu sloužit a dosáhnout lásky k Bohu je konečný cíl života. Tato tři témata popisuje védská literatura.“

Text 179: „Pokud se nĕkdo snaží vysvĕtlit védskou literaturu jiným způsobem, pak jen pouští uzdu své fantazii. Jakékoliv výklady védského sdĕlení, které je důkazem samo sobĕ, jsou pouhý výmysl.“

Text 180: „Není to však chyba Śaṅkarācāryi. On jednoduše plnil pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství. Musel vymyslet nĕjaký výklad, a proto vytvořil určitý druh védských textů, které jsou plné ateismu.“

Text 181: „(Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oslovil Pána Śivu:) ,Vymysli si vlastní výklady Véd a tak prosím zařiď, aby na Mĕ lidé zanevřeli. Skryj Mne takovým způsobem, že se budou více zajímat o rozvoj hmotné civilizace plodící populaci bez duchovního poznání.̀“

Text 182: „(Pán Śiva řekl bohyni Durze, která vládne hmotnému svĕtu:) ,Ve vĕku Kali přijmu podobu brāhmaṇy a skrze falešná písma vyložím Védy ateistickým způsobem podobným buddhistické filosofii.̀“

Text 183: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya užasl, když to slyšel. Byl ohromený a nic neříkal.

Text 184: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu mu potom řekl: „Nediv se. Oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství je ve skutečnosti nejvyšší dokonalostí lidských činností.“

Text 185: „Nejvyššímu Pánu slouží dokonce i mudrci spokojení sami v sobĕ. Takové jsou Jeho transcendentální vlastnosti. Jsou plné nepochopitelné duchovní energie.“

Text 186: „,K láskyplné službĕ Śrī Kṛṣṇovi, který má transcendentální vlastnosti a vykonává úžasné skutky, jsou přitahováni i ti, kdo jsou spokojení na úrovni vlastního já a jež nepřitahují vnĕjší hmotné touhy. A protože má Hari, Osobnost Božství, takové transcendentálnĕ přitažlivé rysy, říká se Mu Kṛṣṇa.̀“

Text 187: Po vyslechnutí verše ātmārāma ze Śrīmad-Bhāgavatamu Sārvabhauma Bhaṭṭācārya Śrī Caitanyu Mahāprabhua oslovil: „Můj drahý Pane, vysvĕtli prosím tento verš. Velice si přeji slyšet Tvůj výklad.“

Text 188: Pán odpovĕdĕl: „Nejdříve si poslechnu tvůj výklad a potom se pokusím vysvĕtlit to málo, co vím Já.“

Text 189: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya tedy začal vysvĕtlovat verš ātmārāma a předkládal různá tvrzení podle zásad logiky.

Text 190: Bhaṭṭācārya vysvĕtlil verš ātmārāma devíti různými způsoby na základĕ písem. Po vyslechnutí jeho vysvĕtlení se Śrī Caitanya Mahāprabhu pousmál a začal hovořit.

Text 191: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Můj drahý Bhaṭṭācāryo, jsi úplnĕ jako Bṛhaspati, knĕz nebeského království. Nikdo v tomto svĕtĕ nedokáže vysvĕtlovat písma takovým způsobem.“

Text 192: „Můj drahý Bhaṭṭācāryo, k vysvĕtlení tohoto verše jsi jistĕ použil veškerou svou učenost, ale mĕl bys vĕdĕt, že vedle tohoto učeného výkladu má verš ještĕ jiný význam.“

Text 193: Na žádost Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi začal Pán Caitanya Mahāprabhu tento verš vysvĕtlovat, aniž by se dotkl devíti výkladů uvedených Bhaṭṭācāryou.

Text 194: Verš ātmārāma se skládá z jedenácti slov a Śrī Caitanya Mahāprabhu je vyložil jedno po druhém.

Text 195: Pán Caitanya Mahāprabhu vzal každé slovo zvlášť a spojil je se slovem „ātmārāma“, které tak vysvĕtlil osmnácti různými způsoby.

Text 196: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Jeho různé energie a Jeho transcendentální vlastnosti mají nepochopitelnou moc. Není možné je vysvĕtlit úplnĕ.“

Text 197: „Tyto tři prvky přitahují mysl dokonalého studenta zabývajícího se duchovními činnostmi a převyšují všechny ostatní procesy duchovního rozvoje.“

Text 198: Śrī Caitanya Mahāprabhu vyložil tento verš s odkazem na Śukadevu Gosvāmīho a čtyři mudrce Sanaku, Sanat-kumāru, Sanātanu a Sanandanu. Takto Pán předložil různé významy a vysvĕtlení.

Text 199: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya po vyslechnutí výkladu Caitanyi Mahāprabhua k verši ātmārāma užasl. Tehdy pochopil, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je Kṛṣṇa osobnĕ, a sám sebe začal odsuzovat.

Text 200: „Je jisté, že Caitanya Mahāprabhu je samotný Pán Kṛṣṇa. Protože jsem to nechápal a byl jsem pyšný na svoji učenost, dopustil jsem se mnoha přestupků.“

Text 201: Když se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odsoudil za své přestupky a přijal u Pána útočištĕ, Pán se rozhodl, že mu prokáže svou milost.

Text 202: Śrī Caitanya Mahāprabhu mu milostivĕ dovolil zhlédnout Jeho podobu Viṣṇua a ihned projevil čtyři ruce.

Text 203: Śrī Caitanya Mahāprabhu mu nejprve ukázal svoji čtyřrukou podobu a potom se před ním objevil ve své původní podobĕ Kṛṣṇy, s načernalou barvou pleti a flétnou na rtech.

Text 204: Když Sārvabhauma Bhaṭṭācārya v Caitanyovi Mahāprabhuovi uvidĕl projevenou podobu Pána Kṛṣṇy, okamžitĕ padl na zem a složil Mu poklony. Potom vstal a se sepjatýma rukama se začal modlit.

Text 205: Pánovou milostí byly Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi vyjeveny všechny pravdy, a on tak mohl porozumĕt důležitosti zpívání svatého jména a šíření lásky k Bohu všude.

Text 206: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya složil bĕhem krátké chvilky sto veršů. Tak rychle by verše nedokázal složit ani sám Bṛhaspati, knĕz nebeských planet.

Text 207: Po vyslechnutí tohoto sta veršů Śrī Caitanya Mahāprabhu Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu s radostí objal. Ten byl okamžitĕ zaplaven extatickou láskou k Bohu a upadl do bezvĕdomí.

Text 208: Bhaṭṭācārya začal v extázi lásky k Bohu ronit slzy a jeho tĕlo ztuhlo. Projevoval extatickou náladu, potil se, třásl a chvĕl. Chvílemi tančil, chvílemi zpíval, chvílemi plakal a chvílemi padal na zem, aby se dotkl Pánových lotosových nohou.

Text 209: Extáze Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi udĕlala Gopīnāthovi Ācāryovi velkou radost. Všichni společníci Śrī Caitanyi Mahāprabhua se smáli, když vidĕli, jak Bhaṭṭācārya tančí.

Text 210: Gopīnātha Ācārya Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi řekl: „Pane, to, co se teď dĕje se Sārvabhaumou Bhaṭṭācāryou, je jen díky Tobĕ.“

Text 211: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Ty jsi oddaný. Díky tvé společnosti mu Pán Jagannātha prokázal milost.“

Text 212: Śrī Caitanya Mahāprabhu Bhaṭṭācāryu uklidnil a ten Mu potom přednesl mnoho modliteb.

Text 213: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya řekl: „Můj drahý Pane, Ty jsi osvobodil celý svĕt, ale to není nic zvláštního. To, že jsi osvobodil i mĕ, je však důkazem velice úžasných schopností.“

Text 214: „Čtením příliš mnoha knih o logice jsem otupĕl a byl jsem jako železná tyč. Ty jsi mne však roztavil, a proto je Tvůj vliv nezmĕrný.“

Text 215: Śrī Caitanya Mahāprabhu se po vyslechnutí Bhaṭṭācāryových modliteb vrátil do svého sídla a Bhaṭṭācārya skrze Gopīnātha Ācāryu zařídil, aby tam Pán poobĕdval.

Text 216: Dalšího dne šel Śrī Caitanya Mahāprabhu časnĕ ráno navštívit Pána Jagannātha v chrámu a zhlédl Pánovo vstávání z Jeho lůžka.

Text 217: Místní knĕz dal Pánu girlandy a prasādam obĕtované Pánu Jagannāthovi. To Caitanyu Mahāprabhua velice potĕšilo.

Text 218: Caitanya Mahāprabhu toto prasādam a girlandy pečlivĕ zavázal do cípu svého odĕvu a pospíchal do domu Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi.

Text 219: Do Bhaṭṭācāryova domu dorazil krátce před východem slunce, právĕ když Bhaṭṭācārya vstával z postele.

Text 220: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya při vstávání z postele zřetelnĕ pronášel „Kṛṣṇa, Kṛṣṇa.“ Pán Caitanya mĕl velkou radost, že ho slyší zpívat Kṛṣṇovo svaté jméno.

Text 221: Bhaṭṭācārya si všiml Śrī Caitanyi Mahāprabhua před domem. Přispĕchal k Nĕmu a přednesl modlitby u Jeho lotosových nohou.

Text 222: Nabídl Pánovi rohož na sezení, na kterou se oba posadili. Śrī Caitanya Mahāprabhu rozbalil prasādam a dal je Bhaṭṭācāryovi do ruky.

Text 223: Bhaṭṭācārya si ještĕ ani neumyl ústa, nevykoupal se, ani nedokončil své ranní povinnosti, ale přesto s velkou radostí přijal prasādam Pána Jagannātha.

Text 224: Milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua zmizela z mysli Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi veškerá otupĕlost a on poté, co přednesl následující dva verše, snĕdl prasādam, které dostal.

Text 225: Bhaṭṭācārya řekl: „,Pánovo mahā-prasādam se musí sníst hned, když ho človĕk dostane, a to i kdyby už bylo oschlé, okoralé nebo přinesené z daleké zemĕ. Čas ani místo se nemají brát v úvahu.̀“

Text 226: „,Kulturní človĕk sní prasādam Pána Kṛṣṇy bez rozmýšlení, jakmile je obdrží. Neplatí zde žádná omezení ohlednĕ času a místa. To je nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství.̀“

Text 227: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl z toho, co vidĕl, velkou radost. V extázi lásky k Bohu Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu obejmul.

Text 228: Pán a služebník se navzájem objali a začali tančit. Už jen to, že se jeden druhého dotkli, je uvádĕlo do extatického stavu.

Text 229: Když tak tancovali a objímali se, na jejich tĕlech se objevily duchovní příznaky, jako je pocení, chvĕní a ronĕní slz, a Pán ve své extázi začal hovořit.

Text 230: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: „Dnes jsem bez nesnází pokořil tři svĕty a vstoupil jsem do duchovního svĕta.“

Text 231: Caitanya Mahāprabhu pokračoval: „Myslím, že dnes se Mi splnily všechny Mé touhy, protože vidím, jak Sārvabhauma Bhaṭṭācārya získal víru v mahā-prasādam Pána Jagannātha.“

Text 232: „Ve skutečnosti jsi dnes nepochybnĕ přijal útočištĕ u Kṛṣṇových lotosových nohou a Kṛṣṇa k tobĕ začal být bezvýhradnĕ milostivý.“

Text 233: „Můj drahý Bhaṭṭācāryo, dnes jsi byl vysvobozen z otroctví hmoty daného tĕlesným pojetím života; rozsekal jsi na kusy okovy matoucí energie.“

Text 234: „Dnes tvá mysl dozrála k přijetí útočištĕ u lotosových nohou Kṛṣṇy, protože jsi zbytky jídla obĕtovaného Pánu snĕdl bez ohledu na usmĕrňující zásady Véd.“

Text 235: „,Pokud nĕkdo bez výhrad přijme útočištĕ u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, pak mu neomezený, milostivý Pán prokáže svou bezpříčinnou milost, a on tak může překonat nepřekonatelný oceán nevĕdomosti. Ti, jejichž inteligence je pohroužená v tĕlesném pojetí a kdo si myslí jsem toto tĕlo, jsou hodni pouze toho, aby se stali potravou psů a šakalů. Takovým lidem Nejvyšší Pán svou milost nikdy neudílí.̀“

Text 236: Śrī Caitanya Mahāprabhu se po tomto rozhovoru vrátil do svého sídla. Od toho dne byl Bhaṭṭācārya osvobozený, protože byla rozdrcena jeho falešná pýcha.

Text 237: Od toho dne Sārvabhauma Bhaṭṭācārya neznal nic jiného než lotosové nohy Pána Caitanyi Mahāprabhua a zjevená písma nedokázal vysvĕtlovat jinak než v souladu s oddanou službou.

Text 238: Když Gopīnātha Ācārya, švagr Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, vidĕl, že Bhaṭṭācārya získal pevnou víru ve vaiṣṇavské učení, začal tančit, tleskat a volat „Hari! Hari!“

Text 239: Dalšího dne šel Bhaṭṭācārya do chrámu Pána Jagannātha, ale ještĕ předtím šel navštívit Caitanyu Mahāprabhua.

Text 240: Bhaṭṭācārya padl před Pánem Caitanyou Mahāprabhuem na zem, aby Mu vzdal úctu. Poté, co přednesl různé modlitby, hovořil s velkou pokorou o své dřívĕjší špatné povaze.

Text 241: Potom se Bhaṭṭācārya Caitanyi Mahāprabhua zeptal: „Co je nejdůležitĕjší činností oddané služby?“ Pán odpovĕdĕl, že nejdůležitĕjší je zpívat svaté jméno Pána.

Text 242: „,Jediným způsobem osvobození v tomto vĕku hádek a pokrytectví je zpívání svatých jmen Pána. Není jiná cesta. Není jiná cesta. Není jiná cesta.̀“

Text 243: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vysvĕtlil verš harer nāma z Bṛhan-nāradīya Purāṇy tak obšírnĕ, že Sārvabhauma Bhaṭṭācārya po vyslechnutí Jeho výkladu nevycházel z údivu.

Text 244: Gopīnātha Ācārya Sārvabhaumovi Bhaṭṭācāryovi připomnĕl: „Nyní se stalo to, co jsem ti předpovĕdĕl, můj drahý Bhaṭṭācāryo.“

Text 245: Bhaṭṭācārya se Gopīnāthovi Ācāryovi poklonil a řekl: „Pán mi prokázal svoji milost díky tvé milosti, protože jsem tvůj příbuzný a ty jsi oddaný.“

Text 246: „Jsi prvotřídní oddaný, ale já žiji v temnotĕ logických argumentů. Pán mi udĕlil požehnání jen proto, že ty s Ním máš vztah.“

Text 247: Śrī Caitanya Mahāprabhu mĕl z tohoto Bhaṭṭācāryova pokorného výroku velkou radost. Obejmul ho a řekl: „Nyní se jdi do chrámu podívat na Pána Jagannātha.“

Text 248: Po návštĕvĕ chrámu Pána Jagannātha se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya vrátil domů s Jagadānandou a Dāmodarem.

Text 249: Bhaṭṭācārya přinesl velké množství prvotřídního jídla požehnaného Pánem Jagannāthem a svĕřil je svému brāhmanskému služebníkovi, Jagadānandovi a Dāmodarovi.

Text 250: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya potom složil dva verše a napsal je na palmový list. Ten dal Jagadānandovi Prabhuovi a požádal ho o předání Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 251: Jagadānanda a Dāmodara se pak vrátili za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a donesli Mu jak prasādam, tak palmový list s napsanými verši. Než však mohl Jagadānanda list předat Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, Mukunda Datta mu ho vzal z rukou.

Text 252: Mukunda Datta oba verše opsal venku na zeď a potom si Jagadānanda vzal list zpátky a předal ho Pánu Caitanyovi Mahāprabhuovi.

Text 253: Jakmile si Pán Caitanya Mahāprabhu ty dva verše přečetl, okamžitĕ palmový list roztrhal. Všichni oddaní však tyto verše četli venku na zdi, a tak si je uchovali v srdci. Verše znĕjí takto:

Text 254: „Přijímám útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, který sestoupil v podobĕ Pána Caitanyi Mahāprabhua, aby nás učil skutečnému poznání, oddané službĕ Jemu a odpoutanosti od všeho, co není příznivé pro vĕdomí Kṛṣṇy. Sestoupil proto, že je oceánem transcendentální milosti. Odevzdávám se Jeho lotosovým nohám.“

Text 255: „Nechť mé vĕdomí podobné včele vyhledá útočištĕ u lotosových nohou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který se nyní zjevil jako Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu. Sestoupil, aby učil dávnému umĕní oddané služby Jemu, jež bylo vlivem času témĕř ztraceno.“

Text 256: Tyto dva verše od Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi budou navždy zvučnĕ jako buben hlásat jeho jméno a slávu, protože se staly perlovými náhrdelníky okolo krků všech oddaných.

Text 257: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya se skutečnĕ stal ryzím oddaným Caitanyi Mahāprabhua a neznal nic než službu Pánu.

Text 258: Bhaṭṭācārya stále zpíval svaté jméno Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, syna matky Śacī a studnicí všech dobrých vlastností. Zpívání svatých jmen se stalo jeho meditací.

Text 259: Jednoho dne Sārvabhauma Bhaṭṭācārya přišel za Caitanyou Mahāprabhuem, poklonil se a začal recitovat jeden verš.

Text 260: Recitoval jednu z modliteb Pána Brahmy ze Śrīmad-Bhāgavatamu, ale dvĕ slabiky na konci verše zmĕnil.

Text 261: Bhaṭṭācārya recitoval: „Ten, kdo s nadĕjí ve Tvůj soucit snáší vše nepříznivé, co ho potká kvůli karmĕ za jeho dřívĕjší jednání, vždy Ti oddanĕ slouží svou myslí, slovy a tĕlem a neustále se Ti klaní, je jistĕ vhodným uchazečem o postavení Tvého čistého oddaného.“

Text 262: Śrī Caitanya Mahāprabhu okamžitĕ poznamenal: „Správnĕ je v tom verši slovo ,mukti-padè, ale tys ho zmĕnil na ,bhakti-padè. Co tím zamýšlíš?“

Text 263: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odvĕtil: „Probuzení čisté lásky k Bohu, které je výsledkem oddané služby, dalece předčí vysvobození z hmotných pout. Splynutí s Brahmanem je druhem trestu pro ty, kdo oddanou službu odmítají.“

Text 264-265: Bhaṭṭācārya pokračoval: „Splynutím se září Brahmanu jsou potrestáni impersonalisté, protože neuznávají transcendentální podobu Śrī Kṛṣṇy, a démoni, kteří Pána neustále pomlouvají a bojují s Ním. To se však tomu, kdo je zapojený do oddané služby Pánu, nemůže stát.“

Text 266: „Existuje pĕt druhů osvobození: sālokya, sāmīpya, sārūpya, sārṣṭi a sāyujya.“

Text 267: „Je-li možnost sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, čistý oddaný nĕkdy přijme osvobození sālokya, sārūpya, sāmīpya nebo sārṣṭi, ale nikdy ne sāyujya.“

Text 268: „Čistý oddaný nechce o sāyujya-mukti ani slyšet; probouzí v nĕm strach a nenávist. Čistý oddaný by šel radĕji do pekla, než aby splynul s Pánovou září.“

Text 269: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya pokračoval: „Existují dva druhy sāyujya-mukti: splynutí se září Brahmanu a splynutí s tĕlem Pána. Splynutí s Pánovým tĕlem je ještĕ odpornĕjší než splynutí s Jeho září.“

Text 270: Sārvabhauma Bhaṭṭācārya na závĕr řekl: „Čistý oddaný nepřijme žádný druh osvobození, i když mu jsou nabídnuty. Je naprosto spokojený se službou Pánu.“

Text 271: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Slovo ,mukti-padè má další význam. ,Mukti-padà se přímo vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství.“

Text 272: „Všechny druhy osvobození se nacházejí u nohou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je proto známý jako mukti-pada. Další význam je, že osvobození je deváté téma a Nejvyšší Osobnost Božství je jeho útočištĕm.“

Text 273: Caitanya Mahāprabhu řekl: „Podle tĕchto dvou vysvĕtlení chápu, že se jedná o Kṛṣṇu, tak proč tento verš mĕnit?“
Sārvabhauma Bhaṭṭācārya odpovĕdĕl: „Takový význam jsem nebyl schopný tomuto verši dát.“

Text 274: „I když je Tvé vysvĕtlení správné, nemĕlo by se používat, protože slovo ,mukti-padà je dvojznačné.“

Text 275: „Slovo ,muktì sice znamená pĕt druhů osvobození, ale jeho přímý význam bĕžnĕ vyjadřuje představu splynutí s Pánem.“

Text 276: „Už samotný zvuk slova ,muktì probouzí okamžitĕ odpor a strach, ale když řekneme ,bhaktì, přirozenĕ v mysli cítíme transcendentální blaženost.“

Text 277: Když Pán uslyšel toto vysvĕtlení, začal se smát a s velkou radostí Sārvabhaumu Bhaṭṭācāryu okamžitĕ pevnĕ obejmul.

Text 278: Ta samá osoba, která studovala a učila māyāvādskou filosofii, nyní dokonce nenávidí slovo „mukti“. To bylo možné jedinĕ milostí Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 279: Zázračný kámen zůstane nerozpoznaný, dokud svým dotekem nezmĕní železo ve zlato.

Text 280: Poté, co všichni uvidĕli transcendentální vaiṣṇavismus Sārvabhaumy Bhaṭṭācāryi, bylo jim jasné, že Pán Caitanya není nikdo jiný než Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje.

Text 281: Po této události přišli všichni obyvatelé Džagannáth Purí v čele s Kāśīm Miśrou přijmout útočištĕ u Pánových lotosových nohou.

Text 282: Pozdĕji popíši, jak se Sārvabhauma Bhaṭṭācārya neustále vĕnoval službĕ Pánu.

Text 283: Dopodrobna také popíši, jak Sārvabhauma Bhaṭṭācārya dokonale sloužil Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi tím, že Mu dával milodary.

Texts 284-285: If one hears with faith and love these pastimes concerning Lord Caitanya Mahāprabhu’s meeting with Sārvabhauma Bhaṭṭācārya, he very soon is freed from the net of speculation and fruitive activity and attains the shelter of Śrī Caitanya Mahāprabhu’s lotus feet.

Text 286: Praying at the lotus feet of Śrī Rūpa and Śrī Raghunātha, always desiring their mercy, I, Kṛṣṇadāsa, narrate Śrī Caitanya-caritāmṛta, following in their footsteps.