KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Text 1: Uctivĕ se klaním Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi, jehož milostí se díky zpívání svatého jména Pána dokonce i nečistí yavanové stávají lidmi s dokonalým chováním. Taková je moc Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 2: Sláva Pánu Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Pánu Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Pána Caitanyi!

Text 3: Kaiśora-līlu Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsem již souhrnnĕ popsal a nyní v chronologickém pořadí popíši Jeho zábavy v mládí.

Text 4: Když Pán Caitanya rozdával svaté jméno Pána, aby probouzel neprojevenou lásku ke Kṛṣṇovi, zpíval a tančil a předvádĕl přitom svou učenost, krásu a pĕkné oblečení. Tak Pán Śrī Gaurasundara zářil bĕhem svých mladických zábav.

Text 5: S příchodem mládí začal Pán nosit ozdoby, oblékat se do pĕkných šatů, vĕnčit se kvĕty a potírat santálovou pastou.

Text 6: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl pyšný na svoje vzdĕlání. Na nikoho nebral ohledy a bĕhem svých studií porážel všechny druhy učenců.

Text 7: V mládí Pán projevil svou extatickou lásku ke Kṛṣṇovi pod záminkou poruch vzduchů v tĕle. V doprovodu svých důvĕrných oddaných si takto užíval různých zábav.

Text 8: Potom šel Pán do Gaji, kde potkal Śrīlu Īśvaru Purīho.

Text 9: V Gaji dostal Śrī Caitanya Mahāprabhu zasvĕcení od Īśvary Purīho a okamžitĕ potom projevil známky lásky k Bohu. Tyto příznaky projevil znovu po návratu domů.

Text 10: Poté dal Pán lásku ke Kṛṣṇovi svojí matce Śacīdevī a zároveň odstranil její přestupek u nohou Advaity Ācāryi. Tak došlo k setkání s Advaitou Ācāryou, který pozdĕji zhlédl Pánovu vesmírnou podobu.

Text 11: Śrīvāsa Ṭhākura pak uctíval Pána Caitanyu Mahāprabhua obřadným abhiṣekem. Pán sedĕl na lůžku a projevil svůj transcendentální majestát.

Text 12: Po této slavnosti v domĕ Śrīvāse Ṭhākura se objevil Nityānanda Prabhu, a když se setkal s Pánem Caitanyou, dostal možnost Ho vidĕt v Jeho šestiruké podobĕ.

Text 13: Jednoho dne Pán Caitanya Mahāprabhu ukázal Pánu Nityānandovi svoji šestirukou podobu, ve které drží lasturu, disk, kyj, lotosový kvĕt, luk a flétnu.

Text 14: Potom Mu Pán ukázal svoji čtyřrukou podobu, jak stojí prohnutý ve třech místech. Dvĕma rukama hrál na flétnu a v dalších dvou držel lasturu a disk.

Text 15: Nakonec Pán ukázal Nityānandovi Prabhuovi svoji dvourukou podobu Kṛṣṇy, syna Mahārāje Nandy, jak hraje na flétnu a své namodralé tĕlo má oblečené do žlutých šatů.

Text 16: Nityānanda Prabhu potom zařídil pro Pána Śrī Gaurasundara Vyāsa- -pūju neboli uctívání duchovního mistra. Pán Caitanya v extázi, kdy se považoval za Nityānandu Prabhua, držel pluhu podobnou zbraň zvanou muṣala.

Text 17: Matka Śacīdevī potom vidĕla bratry Kṛṣṇu a Balarāmu v Jejich podobách Pána Caitanyi a Nityānandy. Pán Caitanya poté osvobodil dva bratry, Jagāie a Mādhāie.

Text 18: Po této události zůstal Pán dvacet jedna hodin v extázi a všichni oddaní vidĕli Jeho příznačné zábavy.

Text 19: Jednoho dne Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu prožíval extázi inkarnace kance a vyskočil Murārimu Guptovi na ramena. Oba takto tančili na Murāriho dvoře.

Text 20: Potom Pán snĕdl syrovou rýži, kterou Mu dal Śuklāmbara Brahmacārī, a obšírnĕ vysvĕtlil význam verše „harer nāma“ z Bṛhan-nāradīya Purāṇy.

Text 21: „,V tomto vĕku Kali není jiný způsob, není jiný způsob, není jiný způsob seberealizace než zpívání svatého jména, zpívání svatého jména, zpívání svatého jména Pána Hariho.̀“

Text 22: „V tomto vĕku Kali Pán Kṛṣṇa inkarnuje v podobĕ svého svatého jména, Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Pouhým zpíváním svatého jména se človĕk přímo sdružuje s Pánem. Každý, kdo to dĕlá, je zcela jistĕ osvobozen.“

Text 23: „V tomto verši se pro zdůraznĕní třikrát opakuje slovo ,evà (,určitĕ̀) a třikrát se také opakují slova ,harer nāmà (,svaté jméno Pánà), jen proto, aby to i obyčejní lidé pochopili.“

Text 24: „Použití slova ,kevalà (,pouzè) zakazuje veškeré ostatní procesy, jako je rozvoj poznání, provádĕní mystické jógy nebo odříkání a plodonosné jednání.“

Text 25: „Tento verš jasnĕ uvádí, že ten, kdo přijme jakoukoliv jinou cestu, nemůže být osvobozen. Z toho důvodu se třikrát opakují slova, nic jiného, nic jiného, nic jinéhò, která zdůrazňují pravý proces seberealizace.“

Text 26: „Pokud chce nĕkdo zpívat svaté jméno neustále, musí být pokornĕjší než tráva na ulici a musí být prostý veškerých tužeb po osobním uznání. Druhým by však mĕl skládat veškeré uctivé poklony.“

Text 27: „Oddaný, který zpívá svaté jméno, by mĕl praktikovat snášenlivost, jakou se vyznačuje strom. I když ho nĕkdo kárá nebo trestá, nemĕl by nic říkat druhým na oplátku.“

Text 28: „Strom neprotestuje, ani když ho nĕkdo kácí, a ani když usychá a odumírá, nežádá nikoho o vodu.“

Text 29: „Vaiṣṇava by tedy nemĕl nikoho o nic žádat. Pokud mu nĕkdo nĕco dá bez požádání, má to přijmout, ale pokud nic nedostane, mĕl by se spokojit s tím, že bude jíst jakoukoliv zeleninu či ovoce, které budou snadno dostupné.“

Text 30: „Mĕl by přísnĕ dodržovat slib neustálého zpívání svatého jména a mĕl by se spokojit s čímkoliv, co snadno získá. Takové oddané chování upevní jeho oddanou službu.“

Text 31: „Ten, kdo se považuje za nižšího, než je tráva, kdo je snášenlivĕjší než strom, kdo pro sebe neočekává uznání, ale je naopak stále připravený projevovat veškerou úctu ostatním, může velmi snadno zpívat svaté jméno Pána neustále.“

Text 32: Zvedám ruce a prohlašuji: „Všichni mĕ prosím poslouchejte! Navléknĕte si tento verš na šňůru svatého jména a noste ho na krku, abyste na nĕj ani na okamžik nezapomnĕli.“

Text 33: Každý musí přísnĕ dodržovat zásady dané Pánem Caitanyou Mahāprabhuem v tomto verši. Pouhým následováním příkladu Pána Caitanyi a Gosvāmīch lze zaručenĕ dosáhnout konečného životního cíle, lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy.

Text 34: Po celý jeden rok Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu každou noc pravidelnĕ vedl společné zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry v domĕ Śrīvāse Ṭhākura.

Text 35: Toto extatické zpívání se odehrávalo za zavřenými dveřmi, aby se dovnitř nedostali nevĕřící, kteří se přišli posmívat.

Text 36: Nevĕřící tak závistí témĕř shořeli na popel a zemřeli. Aby se pomstili, kuli všelijaké plány, jak způsobit Śrīvāsovi Ṭhākurovi problémy.

Text 37 - 38: Jedné noci, když v domĕ Śrīvāse Ṭhākura probíhal kīrtan, brāhmaṇa jménem Gopāla Cāpāla, vůdce nevĕřících, který byl upovídaný a velice hrubý v řeči, umístil před dveře Śrīvāse Ṭhākura veškeré potřeby pro uctívání bohynĕ Durgy.

Text 39: Na banánový list položil předmĕty pro uctívání, jako je oḍa-phula, kurkuma, rumĕlka, červená santálová pasta a rýže.

Text 40: Vedle postavil džbán s vínem a odešel domů. Když ráno Śrīvāsa Ṭhākura otevřel dveře, uvidĕl tam tyto vĕci.

Text 41: Śrīvāsa Ṭhākura zavolal všechny své vážené sousedy a s úsmĕvem je oslovil.

Text 42: „Vážení pánové, každou noc uctívám bohyni Bhavānī. Zde leží předmĕty pro její uctívání, a vy všichni vážení brāhmaṇové a příslušníci vyšších tříd společnosti teď můžete vidĕt, co jsem zač.“

Text 43: Shromáždĕní urození muži zvolali: „Co to má znamenat? Co to má znamenat? Kdo napáchal takové podlosti? Kdo je ten hříšník?“

Text 44: Zavolali metaře (hāḍiho), a ten všechny ty vĕci pro uctívání vyhodil a celé místo vyčistil tak, že tam vytřel smĕsí vody a kravského trusu.

Text 45: Po třech dnech dostal Gopāla Cāpāla lepru a z boláků na celém tĕle mu tekla krev.

Text 46: Neustále pokrytý červy a hmyzem, který ho kousal po celém tĕle, trpĕl Gopāla Cāpāla nesnesitelnou bolestí. Celé jeho tĕlo spalovalo utrpení.

Text 47: Vzhledem k tomu, že lepra je nakažlivá nemoc, odešel Gopāla Cāpāla z vesnice a sedl si pod strom na břehu Gangy. Jednoho dne však uvidĕl jít kolem Caitanyu Mahāprabhua a oslovil Ho následovnĕ.

Text 48: „Můj drahý synovče, v našem vesnickém vztahu jsem Tvůj strýc. Podívej se prosím, jak mĕ souží lepra.“

Text 49: „Jako inkarnace Boha osvobozuješ tolik pokleslých duší. Já jsem také velice nešťastná pokleslá duše. Vysvoboď mĕ prosím svojí milostí.“

Text 50: Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu uslyšel, navenek se velice rozzlobil, a v této hnĕvivé náladĕ ho začal kárat.

Text 51: „Ty hříšníku, plný zášti vůči čistým oddaným, tebe neosvobodím! Naopak nechám ten hmyz, aby tĕ kousal milióny let.“

Text 52: „Ty jsi ze Śrīvāse Ṭhākura udĕlal uctívače bohynĕ Bhavānī. Jen kvůli tomuto přestupku budeš muset poklesnout na deset miliónů životů do pekelných podmínek.“

Text 53: „V této inkarnaci jsem se zjevil, abych zabil démony (pāṣaṇḍī) a potom kázal oddanou službu.“

Text 54: Když to Pán dořekl, odešel, aby se vykoupal v Ganze. Ten hříšník si nevzal život, ale dál trpĕl.

Text 55 - 56: Po přijetí stavu odříkání odešel Śrī Caitanya do Džagannáth Purí a potom se vrátil do vesnice Kuliji. Tehdy ten hříšník vyhledal útočištĕ u Jeho lotosových nohou. Pán k nĕmu byl milostivý a dal mu prospĕšné rady.

Text 57 - 58: „Dopustil ses přestupku u lotosových nohou Śrīvāse Ṭhākura,“ řekl Pán. „Nejdřív musíš jít za ním a poprosit ho o milost, a jestliže ti odpustí a ty už se víckrát takového hříchu nedopustíš, budeš zbaven tĕchto následků.“

Text 59: Brāhmaṇa Gopāla Cāpāla potom šel za Śrīvāsem Ṭhākurem a přijal útočištĕ u jeho lotosových nohou. Milostí Śrīvāse Ṭhākura byl oproštĕn od všech hříšných reakcí.

Text 60: Další brāhmaṇa se přišel podívat na kīrtan, ale jelikož byly zavřené dveře, nedostal se dovnitř.

Text 61: Zarmoucenĕ se vrátil domů, avšak dalšího dne potkal na břehu Gangy Pána Caitanyu a promluvil k Nĕmu.

Text 62: Tento brāhmaṇa byl mistr v osočování a proklínání druhých, a tak přetrhl svoji posvátnou šňůru a prohlásil: „Nyní Tĕ proklínám, protože se mĕ Tvoje chování velice dotklo.“

Text 63: Brāhmaṇa proklel Pána: „Přijdeš o veškeré hmotné štĕstí!“ Když to Pán uslyšel, pocítil v nitru velikou radost.

Text 64: Každý, kdo s vírou naslouchá o tom, jak tento brāhmaṇa proklel Pána Caitanyu, bude osvobozen od všech brāhmaṇských prokletí.

Text 65: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu požehnal Mukundu Dattu tím, že ho potrestal, a tak z jeho mysli odstranil veškerou sklíčenost.

Text 66: Pán Caitanya ctil Advaitu Ācāryu stejnĕ jako svého duchovního mistra, ale Advaitu Ācāryu Prabhua toto chování hluboce rmoutilo.

Text 67: Začal tedy rozmarnĕ vykládat cestu filosofické spekulace, což Pána rozzlobilo, a zdánlivĕ proto Advaitovi Ācāryovi projevil neúctu.

Text 68: Tehdy byl Advaita Ācārya nadmíru spokojený. Pán to pochopil a trochu se stydĕl, nicménĕ Advaitovi Ācāryovi požehnal.

Text 69: Murāri Gupta byl velkým oddaným Pána Rāmacandry. Když Pán Śrī Caitanya slyšel, jak opĕvuje slávu Pána Rāmacandry, okamžitĕ mu na čelo napsal „rāmadāsa“ (vĕčný služebník Pána Rāmacandry).

Text 70: Jednou po kīrtanu přišel Pán Caitanya Mahāprabhu do Śrīdharova domu a napil se vody z jeho potlučené plechové nádoby. Potom dal všem oddaným příslušná požehnání, po kterých toužili.

Text 71: Po této události Pán požehnal Haridāsovi Ṭhākurovi a v domĕ Advaity Ācāryi odstranil přestupek své matky.

Text 72: Jednou, když Pán vysvĕtloval oddaným slávu svatého jména, slyšeli Ho nĕjací obyčejní studenti a vytvořili si vlastní výklad.

Text 73: Když jeden student vysvĕtloval, že sláva svatého jména jako modlitby je přehnaná, Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu z toho byl velice nešťastný a okamžitĕ všechny varoval, aby se tomuto studentovi od této chvíle už nikdy nepodívali do tváře.

Text 74: Pán Caitanya a Jeho společníci se vykoupali v Ganze, dokonce si ani nesvlékli oblečení. Tam Pán vysvĕtlil slávu oddané služby.

Text 75: „Kṛṣṇu, Nejvyššího Pána, nemůže nikdo uspokojit následováním cesty spekulativního filosofického poznání, plodonosných činností či mystické yogy sledující ovládnutí smyslů. Jedinou příčinou spokojenosti Pána Kṛṣṇy je ryzí oddaná služba Jemu.“

Text 76: „(Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, řekl:) ,Můj milý Uddhavo, ani prostřednictvím aṣṭāṅga-yogy (systému mystické yogy pro ovládnutí smyslů), ani neosobním monismem nebo analytickým studiem Absolutní Pravdy, ani studiem Véd, askezí, rozdáváním milodarů či přijetím sannyāsu Mĕ nelze potĕšit tak, jako rozvinutím ryzí oddané služby Mnĕ.̀“

Text 77: Pán Caitanya potom pochválil Murāriho Guptu takto: „Ty jsi uspokojil Pána Kṛṣṇu.“ Když to Murāri Gupta uslyšel, citoval verš ze Śrīmad- -Bhāgavatamu.

Text 78: „,Jsem pouze ubohý, hříšný brahma-bandhu a nemám brāhmaṇské vlastnosti, i když jsem se narodil v brāhmaṇské rodinĕ, a Ty, Pán Kṛṣṇa, jsi útočištĕ bohynĕ štĕstí. Je proto úžasné, můj drahý Pane Kṛṣṇo, že jsi mne objal svými pažemi.̀“

Text 79: Jednoho dne Pán se všemi svými oddanými provádĕl saṅkīrtan, a když pocítili velkou únavu, posadili se.

Text 80: Pán potom na dvorku zasadil semínko mangovníku, které okamžitĕ vyklíčilo, a začal z nĕho růst strom.

Text 81: Před očima všech přihlížejících strom vyrostl a nesl zralé plody. Všichni žasli.

Text 82: Pán okamžitĕ natrhal okolo dvou stovek plodů a po umytí je obĕtoval Kṛṣṇovi.

Text 83: Manga mĕla červenou a žlutou barvu, nemĕla pecku ani slupku a jediný plod človĕku okamžitĕ naplnil žaludek.

Text 84: Když Pán vidĕl kvalitu manga, byl spokojený a poté, co nejprve sám pojedl, nakrmil všechny ostatní oddané.

Text 85: Plody nemĕly pecku ani slupku, byly plné nektarové šťávy a tak sladké, že človĕka zcela uspokojilo, když snĕdl jediné mango.

Text 86: Tak na tomto stromĕ dozrávalo ovoce každý den po dvanáct mĕsíců v roce a vaiṣṇavové ho jedli k Pánovĕ plné spokojenosti.

Text 87: Toto jsou důvĕrné zábavy syna Śacī. Nikdo jiný než oddaní o této události neví.

Text 88: Pán takto den co den provádĕl saṅkīrtan a vždy, když skončil, následovala po dvanáct mĕsíců každý den slavnost jedení manga.

Text 89: Když jednou Śrī Caitanya Mahāprabhu provádĕl kīrtan, shromáždily se na obloze mraky, ale Pán jim svou vůlí zabránil v tom, aby spustily déšť.

Text 90: Jednoho dne Pán nařídil Śrīvāsovi Ṭhākurovi, aby četl Bṛhat-sahasra- -nāmu (tisíc jmen Pána Viṣṇua), protože je chtĕl v tu chvíli slyšet.

Text 91: Při čtení tisíce Pánových jmen došlo až na svaté jméno Pána Nṛsiṁhy. Jakmile ho Pán Caitanya Mahāprabhu uslyšel, zcela se pohroužil do svých myšlenek.

Text 92: V náladĕ Pána Nṛsiṁhadevy se Pán Caitanya hnal ulicemi mĕsta s kyjem v ruce, připravený zabít všechny ateisty.

Text 93: Když Ho lidé vidĕli v divoké extázi Pána Nṛsiṁhy, z obav před Jeho hnĕvem uhýbali z cesty a prchali, kam se dalo.

Text 94: Jakmile Pán uvidĕl, že se lidé tolik bojí, nabyl znovu vnĕjšího vĕdomí, vrátil se do domu Śrīvāse Ṭhākura a odhodil kyj.

Text 95: V mrzuté náladĕ řekl Pán Śrīvāsovi Ṭhākurovi: „Když jsem projevoval náladu Nṛsiṁhadevy, lidé se hroznĕ polekali, a tak jsem s tím přestal, neboť budit hrůzu v lidech je prohřešek.“

Text 96: Śrīvāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Každý, kdo přijme Tvé svaté jméno, okamžitĕ odstraní deset miliónů svých prohřešků.“

Text 97: „To, že ses zjevil jako Nṛsiṁhadeva, není vůbec žádný prohřešek, spíše naopak. Každý, kdo Tĕ v té náladĕ vidĕl, byl okamžitĕ vysvobozen z pout hmotné existence.“

Text 98: Když to Śrīvāsa Ṭhākura dořekl, uctíval Pána, který pak byl zcela spokojený a vrátil se do svého domu.

Text 99: Jindy zase přišel do domu Pána Caitanyi velký oddaný Pána Śivy, který opĕvoval Śivovy vlastnosti a začal na dvoře tančit a hrát na ḍamaru (hudební nástroj).

Text 100: Pán Caitanya tehdy přijal náladu Pána Śivy, vyskočil tomu človĕku na ramena, a tak spolu dlouhou dobu tancovali.

Text 101: Jindy přišel do Pánova domu nĕjaký poutník žebrat o almužnu, ale když uvidĕl, jak Pán tančí, začal tančit také.

Text 102: Tančil s Pánem, protože byl obdařen láskou ke Kṛṣṇovi. Plaval tedy v náladách lásky k Bohu.

Text 103: Jiného dne zase přišel astrolog, o kterém se říkalo, že zná vše – minulost, současnost i budoucnost. Śrī Caitanya Mahāprabhu ho tedy s veškerou úctou přivítal a položil mu tuto otázku.

Text 104: Pán řekl: „Povĕz Mi prosím na základĕ svých astrologických výpočtů, kým jsem byl v minulém životĕ.“ Jakmile to astrolog uslyšel, začal okamžitĕ počítat.

Text 105: Ve svých výpočtech a meditaci tento vševĕdoucí astrolog uvidĕl oslnivĕ zářící tĕlo Pána, ve kterém se nacházejí všechny neomezené vaikuṇṭhské planety.

Text 106: Když astrolog vidĕl, že Pán Caitanya Mahāprabhu je stejná Absolutní Pravda, Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství, byl zmatený.

Text 107: Užaslý astrolog mlčel, neschopen slova. Když se ho však Pán znovu zeptal, odpovĕdĕl takto.

Text 108: „Můj drahý Pane, ve svém minulém životĕ jsi byl útočištĕ celého stvoření, Nejvyšší Osobnost Božství, oplývající veškerým bohatstvím.“

Text 109: „Nyní jsi ta samá Osobnost Božství, kterou jsi byl ve svém minulém zrození. Jsi zosobnĕním nepochopitelného vĕčného štĕstí.“

Text 110: Když o Nĕm astrolog takto s uznáním hovořil, Śrī Caitanya Mahāprabhu ho zadržel, začal se smát a řekl: „Můj drahý pane, myslím, že dost dobře nevíte, čím jsem byl, protože Já vím, že jsem byl v minulém životĕ pasáčkem krav.“

Text 111: „V minulém životĕ jsem se narodil v rodinĕ pastevců krav a ochraňoval jsem telátka a krávy. Díky tĕmto zbožným činnostem jsem se nyní stal synem brāhmaṇy.“

Text 112: Astrolog řekl: „To, co jsem v meditaci vidĕl, bylo plné bohatství, a proto jsem byl zmatený.“

Text 113: „Jsem si jistý, že Tvoje podoba a podoba, kterou jsem vidĕl v meditaci, jsou jedna a tatáž, a pokud mezi nimi vidím nĕjaký rozdíl, může za to vliv Tvojí matoucí energie.“

Text 114: Vševĕdoucí astrolog řekl na závĕr: „Ať už jsi cokoliv nebo kdokoliv, s úctou se Ti klaním.“ Pán mu potom ze své bezpříčinné milosti udĕlil lásku k Bohu, a tak ho odmĕnil za jeho službu.

Text 115: Jednoho dne si Pán sedl v chodbĕ Viṣṇuova chrámu a začal hlasitĕ křičet: „Přineste med! Přineste med!“

Text 116: Nityānanda Prabhu Gosāñi tuto extatickou náladu Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua pochopil, přinesl nádobu s vodou z Gangy, která představovala med, a postavil ji před Nĕho.

Text 117: Vypití této vody uvedlo Śrī Caitanyu do takové extáze, že začal tančit. Všichni tak mĕli možnost zhlédnout zábavu přivolání řeky Jamuny.

Text 118: Když se Pán v extázi Baladevy pohyboval jako opilý, Advaita Ācārya, nejpřednĕjší z ācāryů (ācārya śekhara), Ho vidĕl v podobĕ Balarāmy.

Text 119: Vanamālī Ācārya uvidĕl v Balarāmovĕ ruce zlatý pluh a všichni oddaní se shromáždili a tančili, uneseni extází.

Text 120: Takto tančili nepřetržitĕ dvanáct hodin. Večer se všichni vykoupali v Ganze a potom se vrátili do svých domovů.

Text 121: Pán pak všem obyvatelům Navadvípu nařídil zpívat Hare Kṛṣṇa mantru a v každém domĕ začali pravidelnĕ provádĕt saṅkīrtan.

Text 122: (Všichni oddaní zpívali společnĕ s Hare Kṛṣṇa mahā-mantrou tuto oblíbenou píseň:) „Haraye namaḥ, kṛṣṇa yādavāya namaḥ / gopāla govinda rāma śrī-madhusūdana.“

Text 123: Když tímto způsobem začalo saṅkīrtanové hnutí, nebylo v Navadvípu slyšet nic jiného než slova „Hari! Hari!“, bubnování na mṛdaṅgu a řinčení činelků.

Text 124: Když místní muslimové slyšeli zvučnou vibraci Hare Kṛṣṇa mantry, rozzuřenĕ si stĕžovali u Kázího.

Text 125: Večer vtrhl rozhnĕvaný Čánd Kází do jednoho domu, a když vidĕl, že probíhá kīrtan, rozbil mṛdaṅgu a promluvil následovnĕ.

Text 126: „Tak dlouho jste nenásledovali zásady hinduistického náboženství, avšak nyní je následujete s velkým nadšením. Mohu vĕdĕt, kdo vám k tomu dává sílu?“

Text 127: „Nikdo nesmí v ulicích mĕsta provádĕt saṅkīrtan. Dnes vám tento prohřešek promíjím a vracím se domů.“

Text 128: „Příštĕ až nĕkoho uvidím konat saṅkīrtan, potrestám ho nejen tím, že mu zabavím veškerý majetek, ale také z nĕho udĕlám muslima.“

Text 129: Když to Kází řekl, vrátil domů. Oddaní otřesení tím, že mĕli zakázáno zpívat Hare Kṛṣṇa, přišli se svým trápením za Pánem Caitanyou Mahāprabhuem.

Text 130: Pán Caitanya nařídil: „Jdĕte provádĕt saṅkīrtan! Dnes zabiju všechny muslimy!“

Text 131: Všichni obyvatelé se vrátili domů a začali provádĕt saṅkīrtan. Kvůli Kázího nařízení však nebyli bezstarostní, ale stále plní úzkosti.

Text 132: Pán vĕdĕl, že jsou lidé v mysli sužováni úzkostí, a tak je svolal dohromady a promluvil k nim následovnĕ.

Text 133: „Dnes večer budu v každém mĕstĕ provádĕt saṅkīrtan, a tak byste mĕli všichni jít večer mĕsto ozdobit.“

Text 134: „Večer v každém domĕ zažehnĕte pochodnĕ. Všechny vás ochráním. Uvidíme, jaký Kází přijde zastavit náš kīrtan!“

Text 135: Večer vyšel Pán Gaurasundara ven a utvořil tři skupiny na provádĕní kīrtanu.

Text 136: Ve vedoucí skupinĕ tančil Ṭhākura Haridāsa a v prostřední skupinĕ tančil s velkou radostí Advaita Ācārya.

Text 137: Samotný Pán Gaurasundara tančil v zadní skupinĕ, společnĕ se Śrī Nityānandou Prabhuem.

Text 138: Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura tuto událost Pánovou milostí obšírnĕ popsal ve své Caitanya-maṅgale (nyní Caitanya-bhāgavata).

Text 139: Tak provádĕli kīrtan a procházeli každý kout mĕsta, až nakonec dorazili ke Kázího dveřím.

Text 140: Lidé pod ochranou Pána Caitanyi rozzlobenĕ reptali a vydávali mohutný řev a taková nevázanost je úplnĕ pobláznila.

Text 141: Hlasité zpívání Hare Kṛṣṇa mantry Kázího velice vydĕsilo, a proto se schoval ve svém pokoji. Poté, co slyšel, jak lidé rozzuřenĕ protestují a reptají, radĕji vůbec nevycházel z domu.

Text 142: Nĕkteří velice rozhorlení lidé začali přirozenĕ Kázímu oplácet jeho chování pustošením jeho domu a kvĕtinové zahrady. Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura tuto událost obšírnĕ popsal.

Text 143: Když potom Śrī Caitanya Mahāprabhu dorazil do Kázího domu, sedl si ke dveřím a poslal nĕkteré vážené osoby, aby Kázího zavolaly.

Text 144: Když Kází přišel se sklonĕnou hlavou, Pán mu vzdal patřičnou úctu a nabídl mu místo k sezení.

Text 145: Pán přátelským tónem pravil: „Pane, přišel jsem do tvého domu jako host, ale když jsi Mĕ spatřil, schoval ses ve svém pokoji. Co je toto za etiketu?“

Text 146: Kází odpovĕdĕl: „Přišel jsi do mého domu v hnĕvivé náladĕ, a tak abych Tĕ uklidnil, nevyšel jsem hned, ale dál jsem se skrýval.“

Text 147: „Přicházím za Tebou nyní, když ses uklidnil. Je to pro mne velké štĕstí, mít hosta, jako jsi Ty.“

Text 148: „V našem vesnickém vztahu byl Nīlāmbara Cakravartī Ṭhākura můj strýček. Takový vztah je silnĕjší než tĕlesné vztahy.“

Text 149: „Nīlāmbara Cakravartī je Tvůj dĕd z matčiny strany, a vzhledem k tomuto vztahu jsi můj synovec.“

Text 150: „Když se synovec rozzlobí, jeho strýc to snáší, a když se strýc dopustí prohřešku, synovec to nebere příliš vážnĕ.“

Text 151: Takto spolu Kází a Pán hovořili v náznacích a nikdo nezasvĕcený nemohl pochopit skrytý význam jejich rozhovoru.

Text 152: Pán řekl: „Můj drahý strýčku, přišel jsem do tvého domu jen proto, abych ti položil nĕkolik otázek.“

Text 153: Pán řekl: „Piješ kravské mléko; kráva je tedy tvoje matka. A býk pomáhá s pĕstováním obilí pro tvoji obživu; proto je tvým otcem.“

Text 154: „Jelikož jsou býk a kráva tvým otcem a matkou, jak je můžeš zabíjet a jíst? Co je to za náboženskou zásadu? Kde bereš tu odvahu dopouštĕt se tak hříšných činností?“

Text 155: Kází odpovĕdĕl: „Ty máš svoje písma zvaná Védy a Purány a my máme zase naše písmo známé jako svatý Korán.“

Text 156: „Podle Koránu existují dvĕ cesty pokroku – podporováním sklonů k požitku a omezováním sklonů k požitku. Na cestĕ omezování připoutanosti (nivṛtti-mārga) je zabíjení zvířat zakázané.“

Text 157: „Na cestĕ hmotných činností jsou dána usmĕrnĕní pro zabíjení krav. Provádí-li se toto zabíjení podle pokynů písem, pak to není hřích.“

Text 158: Kází jako vzdĕlaný učenec Caitanyu Mahāprabhua vyzval: „Ve Tvých védských písmech se vyskytuje nařízení týkající se zabíjení krav. Na jeho základĕ konali velcí mudrci obĕti, při kterých se také zabíjely krávy.“

Text 159: Pán svojí okamžitou odpovĕdí Kázího argument vyvrátil: „Védy zabití krávy jasnĕ zakazují. Každý hinduista se proto zabíjení krav vyhýbá, ať je to kdokoliv.“

Text 160: „Ve Védách a Puránách jsou dána nařízení, která říkají, že živou bytost můžeme zabít za účelem experimentu, dokážeme-li ji zase oživit.“

Text 161: „Velcí mudrci proto nĕkdy zabíjeli staré krávy a pronášením védských manter je v zájmu dokonalosti přivádĕli zpátky k životu.“

Text 162: „Zabití a znovuoživení takových starých a churavých krav vlastnĕ nebylo zabití, ale velice prospĕšný skutek.“

Text 163: „Dříve žili mocní brāhmaṇové, kteří mohli takové pokusy za použití védských manter provádĕt, ale nyní vlivem Kali-yugy brāhmaṇové už tak mocní nejsou. Zabíjení krav a býků pro jejich znovuoživení je proto zakázané.“

Text 164: „,V tomto vĕku Kali je zakázáno pĕt činností: obĕť konĕ, obĕť krávy, přijetí stavu odříkání, obĕtování masa předkům a početí dĕtí s bratrovou manželkou.̀“

Text 165: „Jelikož vy muslimové nedokážete přivést zabité krávy zpĕt k životu, nesete za jejich zabíjení zodpovĕdnost. Jdete proto do pekla a neexistuje způsob, jak byste mohli být osvobozeni.“

Text 166: „Ti, kdo zabíjejí krávy, jsou odsouzeni hnít v pekelných životních podmínkách tolik tisíc let, kolik má kráva chlupů na tĕle.“

Text 167: „Ve vašich písmech je mnoho chyb a klamných představ. Jejich sestavitelé neznali podstatu poznání, a tak uvedli přikázání, která jsou v rozporu s rozumem a nemohou obstát.“

Text 168: Když Kází vyslechl tyto výroky Śrī Caitanyi Mahāprabhua, byl ohromen a došla mu slova. Po řádném uvážení přijal porážku a promluvil následovnĕ.

Text 169: „Můj drahý Nimāi Paṇḍite, vše, co jsi řekl, je pravda. Naše písma se vyvinula teprve nedávno a nejsou ani logická, ani filosofická.“

Text 170: „Vím sice, že naše písma jsou plná výplodů představivosti a chybných myšlenek, ale protože jsem muslim, kvůli své společnosti je přijímám, přestože nejsou dostatečnĕ podložená.“

Text 171: Kází učinil závĕr: „Úvahy a argumenty v písmech pojídačů masa nejsou příliš rozumné.“ Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel, usmál se a zeptal se ho dále.

Text 172: „Můj drahý strýčku, rád bych se tĕ zeptal na další vĕc. Řekni Mi prosím pravdu a nesnaž se Mne podvést.“

Text 173: „Ve tvém mĕstĕ se neustále zpívá svaté jméno a hlasitá hudba, zpĕv a tanec nikdy nekončí.“

Text 174: „Jako muslimský starosta máš právo se postavit proti provádĕní hinduistických obřadů, ale ty je nyní nezakazuješ. Nechápu proč.“

Text 175: Kází řekl: „Každý Ti říká Gaurahari, chtĕl bych Tĕ také oslovit tímto jménem.“

Text 176: „Prosím slyš, ó Gaurahari! Půjdeš-li se mnou do ústraní, vysvĕtlím Ti tam, jaký to má důvod.“

Text 177: Pán odpovĕdĕl: „Všichni tito lidé jsou Mými důvĕrnými společníky, takže můžeš hovořit zcela otevřenĕ. Nemusíš z nich mít strach.“

Text 178 - 179: Kází řekl: „Když jsem přišel do domu hinduistů, rozbil buben a zakázal společné zpívání, té noci se mi ve snu zjevil hrůzostrašný, hlasitĕ řvoucí lev s lidským tĕlem a lví tváří.“

Text 180: „Ve spánku mi skočil na hruď, hrozivĕ se smál a skřípal zuby.“

Text 181: „Položil mi na hruď své drápy a vážným hlasem řekl: ,Teď ti roztrhnu hruď vejpůl za to, že jsi rozbil ten buben!̀“

Text 182: „,Zakázal jsi společné zpívání Mých jmen, a proto Tĕ musím zničit!̀ Hroznĕ jsem se Ho bál, a tak jsem zavřel oči a třásl se strachy.“

Text 183: „Když ten lev vidĕl, jak jsem vydĕšený, řekl: ,Porazil jsem tĕ jen proto, abych ti dal za vyučenou, ale musím k tobĕ být milostivý.̀“

Text 184: „,Protože jsi toho dne nenapáchal příliš velkou škodu, odpustil jsem ti a nepřipravím tĕ o život.̀“

Text 185: „,Jestli však nĕco takového udĕláš ještĕ jednou, nebudu to tolerovat. Zabiju tĕ i s celou tvojí rodinou a všemi pojídači masa.̀“

Text 186: „Když to lev dořekl, zmizel, ale já jsem z Nĕho mĕl velký strach. Jen se podívej, jaké mám na hrudi škrábance od Jeho drápů!“

Text 187: Jakmile Kází dovyprávĕl, ukázal svou hruď. Všichni, kdo tam byli, ho slyšeli a vidĕli i škrábance, a tak tomu úžasnému příbĕhu uvĕřili.

Text 188: Kází pokračoval: „Nikomu jsem o tom neřekl, ale toho dne mne přišel navštívit jeden z mých služebníků.“

Text 189: „Přišel ke mnĕ a řekl: ,Když jsem šel, abych zastavil společné zpívání, vyšlehly mi najednou do tváře plameny.̀“

Text 190: „,Shořel mi celý plnovous a na tvářích jsem mĕl puchýře.̀ Každý sluha, který tam šel, líčil to samé.“

Text 191: „Když jsem to vidĕl, mĕl jsem hrozný strach. Řekl jsem jim, aby už společnému zpívání nebránili a radĕji sedĕli doma.“

Text 192: „Jakmile se pojídači masa doslechli, že bude ve mĕstĕ probíhat ničím nerušené společné zpívání, přišli si všichni stĕžovat.“

Text 193: „,Náboženství hinduistů se tu neomezenĕ rozmáhá. Neustále se tu ozývá volání Hari! Hari! Nic jiného neslyšíme.̀“

Text 194: „Jeden pojídač masa řekl: ,Hinduisté opakují Kṛṣṇa, Kṛṣṇa, smĕjí se, pláčou, tančí, zpívají, válejí se po zemi a potírají si tĕla prachem.̀“

Text 195: „,Hinduisté křičí Hari, Hari a dĕlají velký rámus. Pokud to uslyší král (pātasāha), zajisté tĕ potrestá.̀“

Text 196: „Já jsem se tĕch yavanů potom zeptal: ,Vím, že ti hinduisté mají ve zvyku pronášet Hari, Hari.“̀

Text 197: „,Oni pronášejí Hari, protože je to jméno jejich Boha. Vy jste ale muslimové, pojídači masa. Proč tedy vy pronášíte jméno hinduistického Boha?̀“

Text 198: „Jeden pojídač masa řekl: ,Nĕkdy si hinduisty dobírám. Nĕkteří z nich se jmenují Kṛṣṇadāsa a nĕkteří Rāmadāsa.̀“

Text 199: „,Nĕkteří z nich mají jméno Haridāsa. Neustále volají Hari, Hari, a tak jsem si myslel, že by chtĕli nĕkomu vykrást dům.̀“

Text 200: „,Od té doby můj jazyk také stále opakuje Hari, Hari. Nechci to říkat, ale můj jazyk to přesto říká. Nevím, co mám dĕlat.̀“

Text 201 - 202: „Další pojídač masa řekl: ,Pane, prosím poslouchejte. Od toho dne, kdy jsem si z nĕkterých hinduistů takto tropil žerty, můj jazyk opakuje Hare Kṛṣṇa mantru a nemůže s tím přestat. Nevím, jaké mystické mantry a bylinné lektvary ti hinduisté znají.̀“

Text 203: „Když jsem to vše vyslechl, poslal jsem všechny mlecchy domů. Tehdy za mnou přišlo pĕt až sedm nevĕřících hinduistů.“

Text 204: „Tito hinduisté za mnou přišli a stĕžovali si: ,Nimāi Paṇḍita porušil hinduistické náboženské zásady. Zavedl saṅkīrtan, o kterém jsme nikdy z žádného písma neslyšeli.̀“

Text 205: „,Když jsme celou noc vzhůru, abychom provádĕli náboženské obřady pro uctívání Maṅgalacaṇḍī a Viṣahari, pak jsou hra na hudební nástroje, tanec a zpĕv rozhodnĕ správné zvyky.̀“

Text 206: „,Nimāi Paṇḍita byl dřív hodný chlapec, ale od té doby, co se vrátil z Gaji, se chová úplnĕ jinak.̀“

Text 207: „,Teď hlasitĕ zpívá různé písnĕ, tleská, hraje na bubny a činelky, a tak dĕlá rámus, ze kterého nám zaléhá v uších.̀“

Text 208: „,Nevíme, co jí, že Ho to přivádí k takovému šílenství. Tančí, zpívá, nĕkdy se smĕje, pláče, padá, skáče do výšky a válí se po zemi.̀“

Text 209: „,Všechny lidi už málem pobláznil svým neustálým společným zpíváním. V noci nemůžeme vůbec spát a jsme stále vzhůru.̀“

Text 210: „,Nyní se vzdal svého vlastního jména Nimāi a představuje se pod jménem Gaurahari. Zkazil hinduistické náboženské zásady a zavedl bezbožnost.̀“

Text 211: „,Nyní Hare Kṛṣṇa mahā-mantru znovu a znovu zpívají nižší třídy lidí. Za tuto hříšnou činnost se celé mĕsto Navadvíp vylidní.̀“

Text 212: „,Podle hinduistických písem je jméno Boha nejmocnĕjší mantrou. Slyší-li však zpĕv tohoto jména každý, moc mantry se vytratí.“

Text 213: „,Pane, ty jsi vládce tohoto mĕsta. Ať hinduista, nebo muslim, každý je pod tvou ochranou. Zavolej proto Nimāie Paṇḍita a přinuť Ho prosím opustit mĕsto.̀“

Text 214: „Vyslechl jsem si jejich stížnosti a sladkými slovy jsem jim řekl: ,Jdĕte prosím domů a spolehnĕte se na to, že Nimāiovi Paṇḍitovi nedovolím, aby pokračoval se svým hnutím Hare Kṛṣṇa.̀“

Text 215: „Vím, že Nārāyaṇa je Nejvyšším Bohem hinduistů, a myslím si, že Ty jsi ten samý Nārāyaṇa. Tak to cítím ve své mysli.“

Text 216: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu slyšel Kázího tak hezky mluvit, dotkl se ho a s úsmĕvem promluvil následovnĕ.

Text 217: „To, že jsi svými ústy pronášel svaté jméno Kṛṣṇy, učinilo hotový zázrak – odstranilo to následky za všechny tvoje hříšné činnosti. Nyní jsi úplnĕ čistý.“

Text 218: „Jelikož jsi vyslovoval tři svatá jména Pána: ,Harì, ,Kṛṣṇà a ,Nārāyaṇà, jsi nepochybnĕ ten nejpožehnanĕjší a nejzbožnĕjší človĕk.“

Text 219: Když to Kází uslyšel, z očí mu vytryskly slzy. Okamžitĕ se dotkl Pánových lotosových nohou a pronesl následující sladká slova.

Text 220: „Pouze díky Tvé milosti jsem zanechal svých nekalých úmyslů. Požehnej mi prosím, aby moje oddanost byla vždy upřená na Tebe.“

Text 221: Pán řekl: „Chtĕl bych tĕ poprosit o jednu laskavost jako milodar. Musíš zaručit, že se toto saṅkīrtanové hnutí nebude setkávat s odporem, alespoň v okrese Nadia.“

Text 222: Kází řekl: „Varuji všechny potomky, kteří se narodí v mém rodĕ, aby se neopovážili klást odpor saṅkīrtanovému hnutí.“

Text 223: Jakmile to Pán uslyšel, se zpĕvem „Hari! Hari!“ vstal. Všichni ostatní vaiṣṇavové Ho následovali, také vstali a také zpívali svaté jméno.

Text 224: Śrī Caitanya Mahāprabhu šel zpĕt, aby pokračoval v kīrtanu, a Kází šel s velkou radostí s Ním.

Text 225: Pán Kázího požádal, aby šel zpátky domů. Potom se syn matky Śacī, neustále tančící, vrátil do svého vlastního domu.

Text 226: To je příbĕh o Kázím a o tom, jak obdržel Pánovu milost. Každý, kdo ho poslouchá, je také osvobozen od všech přestupků.

Text 227: Jednoho dne dva bratři – Pán Nityānanda Prabhu a Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu – tančili v posvĕceném domĕ Śrīvāse Ṭhākura.

Text 228: Tehdy tam došlo k neštĕstí – zemřel syn Śrīvāse Ṭhākura. Śrīvāsa Ṭhākura však vůbec nebyl zarmoucený.

Text 229: Śrī Caitanya Mahāprabhu přimĕl mrtvého syna, aby hovořil o poznání, a potom se oba bratři osobnĕ stali syny Śrīvāse Ṭhākura.

Text 230: Pán pak všem svým oddaným laskavĕ požehnal. Nārāyaṇī prokázal zvláštní úctu tím, že jí dal zbytky svého jídla.

Text 231: Jeden krejčí byl pojídač masa, ale šil šaty pro Śrīvāse Ṭhākura. Pán k nĕmu tedy byl milostivý a ukázal mu svoji vlastní podobu.

Text 232: Se slovy „Vidĕl jsem! Vidĕl jsem!“ tančil krejčí jako šílený v láskyplné extázi, a tak se stal prvotřídním vaiṣṇavou.

Text 233: Pán v extázi požádal Śrīvāse Ṭhākura, aby Mu podal Jeho flétnu, ale Śrīvāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Tvoji flétnu ukradly gopī.“

Text 234: Když Pán uslyšel tuto odpovĕď, v extázi říkal: „Mluv dál! Mluv dál!“ Śrīvāsa Ṭhākura tedy popisoval transcendentální nálady zábav ve Šrí Vrindávanu.

Text 235: Śrīvāsa Ṭhākura nejdříve popsal transcendentální sladkost vrindávanských zábav. Když to Pán poslouchal, cítil v srdci velkou a stále rostoucí blaženost.

Text 236: Pán ho potom opakovanĕ žádal: „Říkej víc! Říkej víc!“ Śrīvāsa Ṭhākura tedy znovu a znovu popisoval vrindávanské zábavy a velmi barvitĕ je rozvádĕl.

Text 237: Śrīvāsa Ṭhākura obšírnĕ vyložil, jak byly gopī zvukem Kṛṣṇovy flétny přitahovány do vrindávanských lesů a jak se v lese společnĕ toulaly.

Text 238: Śrīvāsa Paṇḍita vyprávĕl veškeré zábavy, jež se tam odehrávají v průbĕhu šesti ročních období. Popsal pití medu, slavnost tance rāsa, koupání v Jamunĕ a další takové události.

Text 239: Pán s velkou radostí naslouchal, a když řekl: „Mluv dál! Mluv dál!“, Śrīvāsa Ṭhākura popsal tanec rāsa, který oplývá transcendentálními náladami.

Text 240: Jak tak Pán opakovanĕ prosil a Śrīvāsa Ṭhākura hovořil, přišlo ráno. Pán Śrīvāse Ṭhākura obejmul, a tím ho uspokojil.

Text 241: Poté se v domĕ Śrī Candraśekhary Ācāryi hrály divadelní hry o Kṛṣṇových zábavách. Pán osobnĕ hrál roli Rukmiṇī, Kṛṣṇovy nejpřednĕjší královny.

Text 242: Nĕkdy hrál Pán roli bohynĕ Durgy, Lakṣmī (bohynĕ štĕstí) či hlavní energie Yogamāyi. Sedĕl na lůžku a rozdával lásku k Bohu všem oddaným, kteří tam byli.

Text 243: Jednoho dne, když Śrī Caitanya Mahāprabhu ukončil svůj tanec, přišla žena nĕjakého brāhmaṇy a uchopila Pánovy lotosové nohy.

Text 244: Když znovu a znovu brala prach z Jeho lotosových nohou, Pána to nesmírnĕ zarmoutilo.

Text 245: Pán se okamžitĕ rozbĕhl k řece Ganze a skočil do ní, aby smyl hříšné činnosti té ženy. Pán Nityānanda a Haridāsa Ṭhākura Ho chytili a vytáhli z vody.

Text 246: Té noci zůstal Pán v domĕ Vijayi Ācāryi. Ráno pak vzal všechny své oddané a vrátil se domů.

Text 247: Jednoho dne Pán sedĕl ve svém domĕ v extázi gopī a rozmrzelý z odloučení volal: „Gopī! Gopī!“

Text 248: Jeden ze studentů přišel navštívit Pána a divil se, že Pán opakuje „Gopī! Gopī!“ Promluvil tedy následovnĕ.

Text 249: „Proč místo svatého jména Pána Kṛṣṇy, které je tak slavné, zpíváš ,gopī, gopī̀? Jaký zbožný výsledek Ti takové zpívání přinese?“

Text 250: Když Pán slyšel, co ten hloupý student říká, velice se rozzlobil a všelicos Pánu Kṛṣṇovi vytýkal. Popadl hůl a vstal, aby studenta uhodil.

Text 251: Student ze strachu utekl a Pán bĕžel za ním. Oddaným se však nĕjak podařilo Pána zadržet.

Text 252: Oddaní Pána uklidnili a přivedli Ho domů. Student utekl do společnosti dalších studentů.

Text 253: Brāhmaṇský student utekl na místo, kde společnĕ studovalo tisíc studentů. Tam jim celou událost popsal.

Text 254: Když studenti slyšeli, k čemu došlo, všechny to rozzlobilo a společnĕ Pána kritizovali.

Text 255: Obviňovali Ho: „Nimāi Paṇḍita narušil pořádek v celé zemi. Chce uhodit kastovního brāhmaṇu a neobává se ani náboženských zásad.“

Text 256: „Jestli udĕlá ještĕ jednou nĕco tak surového, tak Ho také zbijeme. Co je to za důležitého človĕka, aby nás takto omezoval?“

Text 257: Když se tak všichni studenti dohodli a kritizovali Śrī Caitanyu Mahāprabhua, jejich inteligence se zkazila. Přestože byli učenci, podstata poznání se u nich kvůli tomuto přestupku neprojevila.

Text 258: Namyšlení studenti však nezačali být pokorní. Naopak, mluvili o té události všude, kde se dalo, vysmívali se Pánu a pomlouvali Ho.

Text 259: Śrī Caitanya Mahāprabhu je vševĕdoucí, a tak vĕdĕl, jak tito studenti poklesli. Sedĕl tedy doma a přemýšlel, jak je zachránit.

Text 260: Pán uvažoval takto: „Všichni takzvaní profesoři a vĕdci i se svými studenty obvykle následují usmĕrňující zásady náboženství, plodonosného jednání a askeze, ale zároveň jsou to rouhači a ničemové.“

Text 261: „Pokud je nepřimĕji k přijetí oddané služby, sami toho kvůli svým pomluvám nebudou schopni.“

Text 262: „Přišel jsem, abych všechny tyto pokleslé duše osvobodil, ale nyní se stal pravý opak. Jak ty darebáky osvobodit? Jak jim prospĕt?“

Text 263: „Když se Mi tito darebáci budou klanĕt, budou tím odstranĕny následky jejich hříšných činností a pak, když je k tomu povedu, přijmou oddanou službu.

Text 264: „Určitĕ musím osvobodit všechny tyto pokleslé duše, které Mĕ pomlouvají a neklaní se Mi.“

Text 265: „Přijmu sannyās, protože pak Mĕ lidé budou považovat za příslušníka stavu odříkání a budou se Mi klanĕt.“

Text 266: „To, že se budou klanĕt, je zbaví všech následků za přestupky, a potom se Mojí milostí v jejich čistých srdcích probudí oddaná služba (bhakti).“

Text 267: „Všichni nevĕřící darebáci na svĕtĕ mohou takto získat osvobození. Jiná možnost není. To je podstata této úvahy.“

Text 268: Poté, co Pán dospĕl k tomuto pevnému rozhodnutí, žil dál ve svém domĕ. Mezitím do mĕsta Nadie přišel Keśava Bhāratī.

Text 269: Pán se mu uctivĕ poklonil, pozval jej do svého domu a bohatĕ ho pohostil. Potom mu předložil svoji žádost.

Text 270: „Pane, ty jsi přímo Nārāyaṇa. Buď ke Mnĕ proto prosím milostivý a vysvoboď Mĕ z tohoto hmotného otroctví.“

Text 271: Keśava Bhāratī Pánovi odpovĕdĕl: „Ty jsi Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše. Já musím udĕlat, cokoliv si přeješ, protože na Tobĕ nejsem nezávislý.“

Text 272: Po tĕchto slovech se duchovní mistr Keśava Bhāratī vrátil zpátky do své vesnice Katoji. Pán Caitanya Mahāprabhu tam také šel a přijal stav odříkání (sannyās).

Text 273: Když Śrī Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās, šly s ním tři osoby, které se staraly o vše potřebné. Byli to Nityānanda Prabhu, Candraśekhara Ācārya a Mukunda Datta.

Text 274: Tak jsem shrnul události ādi-līly. Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura je popsal obšírnĕ (ve své Caitanya-bhāgavatĕ).

Text 275: Ta samá Nejvyšší Osobnost Božství, která se zjevila jako syn matky Yaśody, se nyní zjevila jako syn matky Śacī a vychutnává čtyři druhy jednání s oddaností.

Text 276: Aby vychutnal nálady milostného vztahu Śrīmatī Rādhārāṇī s Kṛṣṇou a aby pochopil množství blaženosti v Kṛṣṇovi, přijal samotný Kṛṣṇa v podobĕ Śrī Caitanyi Mahāprabhua náladu Rādhārāṇī.

Text 277: Pán Caitanya Mahāprabhu přijal náladu gopī, pro které je Vrajendranandana, Śrī Kṛṣṇa, jejich milencem.

Text 278: Je jasnĕ dokázáno, že extatická láska gopī se může projevit pouze před Kṛṣṇou a nikým jiným.

Text 279: Ten má namodralou barvu pleti, na hlavĕ paví pero, girlandu z guñjí a ozdoby, jaké nosí pasáčci krav. Jeho tĕlo je prohnuté ve třech místech a u úst si drží flétnu.

Text 280: Když se Pán Kṛṣṇa vzdá této své původní podoby a přijme jinou podobu Viṣṇua, nemůže Jeho přítomnost v gopīch probudit extatickou náladu.

Text 281: „Jednou se Pán Śrī Kṛṣṇa z žertu projevil jako Nārāyaṇa se čtyřmi dokonalými pažemi a překrásnou podobou. Když však gopī spatřily tuto vznešenou podobu, jejich extatické pocity byly ochromeny. Ani vzdĕlaný človĕk proto nemůže pochopit extatické pocity gopī, které jsou pevnĕ upřené na původní podobu Pána Kṛṣṇy jako syna Nandy Mahārāje. Tyto úžasné pocity gopī v extatické parama-rase s Kṛṣṇou představují nejvĕtší tajemství duchovního života.“

Text 282: Na jaře, při tanci rāsa, Kṛṣṇa najednou zmizel ze scény, čímž naznačil, že chce být se Śrīmatī Rādhārāṇī o samotĕ.

Text 283: Kṛṣṇa sedĕl na odlehlém místĕ v křoví a čekal, až okolo půjde Śrīmatī Rādhārāṇī. Mezitím tam však přišly gopī jako šik vojáků.

Text 284: „Jen se podívejte!“ řekly gopī, když z dálky spatřily Kṛṣṇu, „támhle v křoví je Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje.“

Text 285: Jakmile Kṛṣṇa uvidĕl všechny gopī, přemohly Ho emoce. Nedokázal se schovat a ze strachu znehybnĕl.

Text 286: Kṛṣṇa tam zůstal sedĕt a přijal podobu čtyřrukého Nārāyaṇa. Když tam všechny gopī přišly, podívaly se na Nĕho a promluvily takto.

Text 287: „To není Kṛṣṇa! To je Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa.“ Když to řekly, poklonily se a přednesly následující uctivé modlitby.

Text 288: „Ó Pane Nārāyaṇe, s úctou se Ti klaníme. Buď k nám prosím milostivý, dej nám společnost Kṛṣṇy, a odstraň tak náš nářek.“

Text 289: Poté, co gopī takto promluvily, poklonily se a odešly. Potom se před Pánem Kṛṣṇou objevila Śrīmatī Rādhārāṇī.

Text 290: Když Pán Kṛṣṇa uvidĕl Rādhārāṇī, chtĕl Ji poškádlit tím, že si ponechá čtyřrukou podobu.

Text 291: Před Śrīmatī Rādhārāṇī však musel Śrī Kṛṣṇa ty další dvĕ paže skrýt. Snažil se, co Mu síly stačily, aby si před Ní své čtyři ruce udržel, ale vůbec Mu to nešlo.

Text 292: Vliv čisté extáze Śrīmatī Rādhārāṇī je tak nepochopitelnĕ veliký, že donutil Kṛṣṇu vrátit se do své původní dvouruké podoby.

Text 293: „Před tancem rāsa se Pán Kṛṣṇa jen tak pro zábavu schoval v houštinĕ. Když tam přišly gopī s očima připomínajícíma oči laní, svojí bystrou inteligencí projevil překrásnou čtyřrukou podobu, aby se skryl. Jakmile tam však přišla Śrīmatī Rādhārāṇī, Kṛṣṇa v Její přítomnosti nebyl schopen si své čtyři ruce udržet. Tak úžasná je sláva Její lásky.“

Text 294: Otec Nanda, král Vradžabhúmi, je nyní Jagannātha Miśra, otec Caitanyi Mahāprabhua, a matka Yaśodā, královna Vradžabhúmi, je nyní Śacīdevī, matka Pána Caitanyi.

Text 295: Ten, jenž byl dříve synem Nandy Mahārāje, je nyní Śrī Caitanya Mahāprabhu a ten, který byl dříve Kṛṣṇovým bratrem Baladevou, je nyní Nityānanda Prabhu, bratr Pána Caitanyi.

Text 296: Śrī Nityānanda Prabhu vždy pociťuje extatické emoce rodičovství, služebnictví a přátelství. Takto Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi neustále asistuje.

Text 297: Śrī Nityānanda Prabhu zaplavil celý svĕt rozdáváním transcendentální láskyplné služby. Jeho povahu a činnosti nikdo nechápe.

Text 298: Śrīla Advaita Ācārya Prabhu se zjevil jako inkarnace oddaného. Je ve stejné kategorii jako Kṛṣṇa, ale do tohoto svĕta sestoupil, aby šířil oddanou službu.

Text 299: Jeho přirozené emoce byly vždy na úrovni přátelství a služby, ale Pán se k Nĕmu nĕkdy choval jako ke svému duchovnímu mistrovi.

Text 300: Všichni oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem mají svoje vlastní emotivní nálady, ve kterých Pánu slouží.

Text 301: Všichni osobní společníci, jako jsou Gadādhara, Svarūpa Dāmodara, Rāmānanda Rāya a šest Gosvāmīch (v čele s Rūpou Gosvāmīm), mají příslušné transcendentální nálady. Pán se tak podrobuje různým postavením v různých transcendentálních náladách.

Text 302: V kṛṣṇa-līle je Pánova pleť načernalá. U svých úst drží flétnu a užívá si jako pasáček krav. Nyní se ta samá osoba zjevila se svĕtlou pletí a nĕkdy jedná jako brāhmaṇa a nĕkdy přijímá stav odříkání.

Text 303: A jelikož samotný Pán přijal emocionální extázi gopī, oslovuje nyní syna Nandy Mahārāje: „Ó Pane Mého života! Ó Můj drahý manželi!“

Text 304: Je Kṛṣṇa, ale přijal náladu gopī. Jak je to možné? To je Pánova nepochopitelná povaha, které je velmi tĕžké porozumĕt.

Text 305: Rozpory v povaze Pána Caitanyi nelze pochopit pomocí svĕtské logiky a argumentů. Nikdo by tedy o tĕchto vĕcech nemĕl pochybovat. Mĕli bychom se jen snažit porozumĕt nepochopitelné energii Kṛṣṇy, protože jinak nelze chápat, jak mohou takové protiklady existovat.

Text 306: Zábavy Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua jsou nepochopitelné a úžasné. Jeho extáze je úžasná, Jeho vlastnosti jsou úžasné i Jeho chování je úžasné.

Text 307: Ten, kdo to nepřijímá, protože lpí na svĕtských argumentech, se bude vařit v pekle zvaném Kumbhīpāka. Nikdy se nebude moci vysvobodit.

Text 308: „Vše, co je transcendentální vůči hmotné přírodĕ, je označováno jako nepochopitelné, kdežto všechny argumenty jsou svĕtské. A jelikož se svĕtské argumenty nemohou transcendentálních témat ani dotknout, nikdo by se nemĕl snažit pochopit transcendentální témata pomocí svĕtských argumentů.“

Text 309: Pouze ten, kdo má naprostou víru v tyto podivuhodné zábavy Pána Caitanyi Mahāprabhua, se může přiblížit k Jeho lotosovým nohám.

Text 310: V tomto pojednání jsem vysvĕtlil podstatu závĕrů o oddanosti. Každý, kdo mu naslouchá, rozvine ryzí oddanou službu Pánu.

Text 311: Když znovu zopakuji to, co je již zapsáno, budu moci vychutnat obsah tohoto písma.

Text 312: Ve Śrīmad-Bhāgavatamu můžeme vidĕt, jak to dĕlá jeho autor, Śrī Vyāsadeva. Když ukončí vyprávĕní, znovu a znovu ho opakuje.

Text 313: Připomenu proto kapitoly Ādi-līly. V první kapitole jsem složil poklony duchovnímu mistrovi, protože to je začátek veškerého příznivého psaní.

Text 314: Druhá kapitola vysvĕtluje pravdu o Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi. On je Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, syn Mahārāje Nandy.

Text 315: Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu, který je samotný Kṛṣṇa, se nyní zjevil jako syn matky Śacī. Třetí kapitola popisuje obecný důvod Jeho zjevení.

Text 316: Třetí kapitola zvláštĕ popisuje rozdávání lásky k Bohu. Popisuje také náboženství pro tento vĕk, kterým je šíření svatého jména Pána Kṛṣṇy a poznání o tom, jak Pána milovat.

Text 317: Čtvrtá kapitola popisuje hlavní důvod Jeho zjevení, kterým je vychutnávání nálad vlastní transcendentální láskyplné služby a své vlastní sladkosti.

Text 318: Pátá kapitola popisuje pravdu o Pánu Nityānandovi Prabhuovi, kterým není nikdo jiný než Balarāma, syn Rohiṇī.

Text 319: Šestá kapitola se zabývá pravdou o Advaitovi Ācāryovi. Ten je inkarnací Mahā-Viṣṇua.

Text 320: Sedmá kapitola popisuje Pañca-tattvu – Śrī Caitanyu, Prabhua Nityānandu, Śrī Advaitu, Gadādhara a Śrīvāse. Ti všichni se spojili, aby všude rozdávali lásku k Bohu.

Text 321: Osmá kapitola uvádí důvod vyprávĕní zábav Pána Caitanyi. Popisuje také velikost svatého jména Pána Kṛṣṇy.

Text 322: Devátá kapitola popisuje strom přání oddané služby. Samotný Śrī Caitanya Mahāprabhu byl zahradníkem, který ho zasadil.

Text 323: Desátá kapitola popisuje velké i menší vĕtve hlavního kmene a rozdávání jejich plodů.

Text 324: Jedenáctá kapitola popisuje vĕtev nazvanou Śrī Nityānanda Prabhu a dvanáctá kapitola popisuje vĕtev zvanou Śrī Advaita Prabhu.

Text 325: Třináctá kapitola popisuje zrození Śrī Caitanyi Mahāprabhua, které se událo za zpĕvu svatého jména Kṛṣṇy.

Text 326: Čtrnáctá kapitola přináší nĕkteré popisy Pánových dĕtských zábav. Patnáctá kapitola stručnĕ popisuje Pánovy chlapecké zábavy.

Text 327: V šestnácté kapitole jsem se dotkl zábav ve vĕku kaiśora (předcházejícímu mládí). V sedmnácté kapitole jsem zvláštĕ popsal Jeho mladické zábavy.

Text 328: V prvním zpĕvu známém jako Ādi-līla se tedy nachází sedmnáct různých témat. Dvanáct z nich tvoří úvod tohoto písma.

Text 329: Po úvodních kapitolách jsem v dalších pĕti popsal pĕt transcendentálních nálad. Popsal jsem je spíše velmi stručnĕ než obšírnĕ.

Text 330: Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura na základĕ příkazu a moci Śrī Nityānandy Prabhua podrobnĕ popsal ve své Caitanya-maṅgale vše, co jsem nepopsal já.

Text 331: Zábavy Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou podivuhodné a neomezené. Dokonce ani osobnosti jako Pán Brahmā, Pán Śiva a Śeṣa-nāga se nemohou dobrat jejich konce.

Text 332: Každý, kdo vypráví nebo poslouchá kteroukoliv část tohoto obsáhlého pojednání, velice brzy získá bezpříčinnou milost Śrī Kṛṣṇy Caitanyi Mahāprabhua.

Text 333: (Zde autor znovu popisuje Pañca-tattvu.) Śrī Kṛṣṇa Caitanya, Prabhu Nityānanda, Śrī Advaita, Gadādhara, Śrīvāsa a všichni oddaní Pána Caitanyi.

Text 334: S úctou se klaním všem obyvatelům Vrindávanu. S velkou pokorou si přeji položit jejich lotosové nohy na svoji hlavu.

Text 335 - 336: Chtĕl bych na svou hlavu umístit lotosové nohy Gosvāmīch. Jejich jména jsou Śrī Svarūpa Dāmodara, Śrī Rūpa Gosvāmī, Śrī Sanātana Gosvāmī, Śrī Raghunātha dāsa Gosvāmī a Śrī Jīva Gosvāmī. Pokládám si jejich lotosové nohy na hlavu a neustále doufám, že jim budu moci sloužit. Tak já, Kṛṣṇadāsa, kráčím v jejich stopách a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu.