KAPITOLA TŘETÍ

Text 1: S úctou se klaním lotosovým nohám mého duchovního mistra a všech ostatních učitelů na cestĕ oddané služby, všem vaiṣṇavům a šesti Gosvāmīm – Śrīlovi Rūpovi Gosvāmīmu, Śrīlovi Sanātanovi Gosvāmīmu, Raghunāthovi dāsovi Gosvāmīmu, Jīvovi Gosvāmīmu a jejich společníkům. S úctou se klaním Śrī Advaitovi Ācāryovi Prabhuovi, Śrī Nityānandovi Prabhuovi, Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi a všem Jeho oddaným v čele se Śrīvāsem Ṭhākurem. Dále se s úctou klaním lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy a Śrīmatī Rādhārāṇī i všech gopī v čele s Lalitou a Viśākhou.

Text 2: Sláva Śrī Caitanyovi Mahāprabhuovi! Sláva Nityānandovi Prabhuovi! Sláva Advaitovi Ācāryovi! Sláva všem oddaným Śrī Caitanyi Mahāprabhua!

Text 3: V Džagannáth Purí byl mladý chlapec, který se narodil jednomu urískému brāhmaṇovi, ale pozdĕji svého otce ztratil. Chlapec mĕl půvabné tĕlesné rysy a jeho chování bylo výjimečnĕ jemné.

Text 4-5: Chlapec chodil za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem každý den a s úctou se Mu klanĕl. Mohl se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem mluvit kdykoliv, protože Pán byl pro nĕho vším. Dāmodara Paṇḍita však chlapcův důvĕrný vztah s Pánem a milost, kterou ho Pán zahrnoval, nedokázal snášet.

Text 6: Dāmodara Paṇḍita tomuto brāhmaṇskému synovi návštĕvy u Pána opakovanĕ zakazoval, ale chlapec nedokázal zůstat doma a nevidĕt Śrī Caitanyu Mahāprabhua.

Text 7: Chlapec chodil za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem každý den, neboť Pán se k nĕmu choval s velkou náklonností. Pro každého chlapce je přirozené jít za tím, kdo ho miluje.

Text 8: Pro Dāmodara Paṇḍita to bylo nesnesitelné. Byl z toho velmi zkroušený, ale nemohl nic říct, protože chlapec na jeho zákazy nedbal.

Text 9: Jednoho dne chlapec opĕt přišel za Śrī Caitanyou Mahāprabhuem a Pán se ho s velkou láskou ptal, co je nového.

Text 10: Chlapec po nĕjaké dobĕ vstal a odešel, a tehdy Dāmodara Paṇḍita, který to nemohl snášet, promluvil.

Text 11: Dāmodara Paṇḍita Pánu drze řekl: „Každý říká, že jsi velký učitel, protože učíš druhé. Nyní ale víme, jaký učitel to vlastnĕ jsi.“

Text 12: „Jsi známý jako Gosāñi (učitel nebo ācārya), ale nyní se budou po celém mĕstĕ Purušóttamĕ šířit řeči o Tvých vlastnostech a Tvé povĕsti. Uškodí to Tvému postavení!“

Text 13: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu vĕdĕl, že Dāmodara Paṇḍita je čistý a upřímný oddaný. Když však slyšel jeho drzé poznámky, řekl mu: „Můj drahý Dāmodare, co to mluvíš za nesmysly?“

Text 14: „Můj drahý Pane, můžeš jednat, jak se Ti zachce. Nikdo Tĕ svými řečmi nemůže omezovat. Celý svĕt je však drzý. Lidé mohou říkat cokoliv. Jak je zastavíš?“

Text 15: „Drahý Pane, jsi vzdĕlaný učitel. Proč tedy nebereš v úvahu, že ten chlapec je synem vdovy po brāhmaṇovi? Proč k nĕmu chováš takovou náklonnost?“

Text 16: „I když je matka tohoto chlapce naprosto odříkavá a cudná, má jednu vrozenou vadu – je to půvabná mladá dívka.“

Text 17: „A Ty jsi, můj drahý Pane, přitažlivý mladý muž. Lidé si o Tobĕ budou tedy určitĕ šuškat. Proč bys jim mĕl dávat takovou příležitost?“

Text 18: Dāmodara Paṇḍita domluvil a odmlčel se. Śrī Caitanya Mahāprabhu se usmíval, protože byl v nitru spokojený, a přemýšlel o drzosti Dāmodara Paṇḍita.

Text 19: (Śrī Caitanya Mahāprabhu uvažoval:) „Tato drzost je také znakem čisté lásky ke Mnĕ. Jiného tak důvĕrného přítele, jako je Dāmodara Paṇḍita, nemám.“

Text 20: S tĕmito myšlenkami Śrī Caitanya Mahāprabhu odešel, aby vykonal své polední povinnosti. Dalšího dne si zavolal Dāmodara Paṇḍita stranou.

Text 21: Pán řekl: „Můj drahý příteli Dāmodare, bude lepší, když půjdeš do Nadie a zůstaneš s Mou matkou.“

Text 22: „Nevím o nikom jiném, kdo by ji mohl ochránit, protože jsi tak starostlivý, že napomínáš dokonce i Mĕ.“

Text 23: „Mezi Mými společníky jsi nejvíce nestranný, a to je dobře, protože pokud človĕk není nestranný, nemůže ochraňovat náboženské zásady.“

Text 24: „Ty můžeš dĕlat to, co Já nemohu. Můžeš potrestat dokonce i Mĕ, co říci o jiných.“

Text 25: „Bude nejlepší, když vyhledáš útočištĕ u lotosových nohou Mé matky, protože ve tvé přítomnosti se nikdo neopováží jednat svévolnĕ.“

Text 26: „Občas Mne sem můžeš přijít navštívit a potom se zase rychle vrátíš tam.“

Text 27: „Vyřiď Mé matce milióny poklon. Řekni jí prosím, jak jsem tu šťastný, a tak ji naplň radostí.“

Text 28: „Řekni jí, že tĕ posílám, abys ji informoval o Mých činnostech, a ona tak se Mnou mohla sdílet Mé štĕstí.“

Text 29: „Tímto způsobem svými slovy upokoj mysl matky Śacī. Zároveň jí rovnĕž připomeň jednu z nejdůvĕrnĕjších událostí tímto Mým poselstvím:“

Text 30: „  ,Znovu a znovu přicházím do tvého domu, abych snĕdl všechny sladkosti a zeleninu, které obĕtuješ.̀  “

Text 31: „  ,Ty víš, že přicházím a jím, co Mi předkládáš, ale vlivem vnĕjšího odloučení to považuješ za sen.̀  “

Text 32: „  ,Bĕhem poslední slavnosti Māgha-saṅkrānti jsi pro Mĕ uvařila různé druhy zeleniny, kondenzované mléko, koláčky a sladkou rýži.̀  “

Text 33: „  ,Tato jídla jsi obĕtovala Pánu Kṛṣṇovi, a když jsi meditovala, náhle jsem se tam zjevil, a tvoje oči se zaplavily slzami.̀  “

Text 34: „  ,Rychle jsem tam přišel a všechno snĕdl. Byla jsi nesmírnĕ šťastná, že Mne vidíš jíst.̀  “

Text 35: „  ,V mžiku, jen co sis utřela oči, byl tác, na kterém jsi Mi obĕtovala jídlo, prázdný. Tehdy sis pomyslela: „Zdálo se mi, že Nimāi všechno snĕdl.“̀  “

Text 36: „  ,Ve stavu vnĕjšího odloučení jsi znovu podlehla iluzi, že jsi jídlo Pánu Viṣṇuovi neobĕtovala.̀  “

Text 37: „  ,Potom ses podívala do hrnců a zjistila jsi, že jsou všechny plné jídla. Očistila jsi proto místo na obĕtování a jídlo jsi obĕtovala znovu.̀  “

Text 38: „  ,Znovu a znovu tak jím vše, co Mi obĕtuješ, protože Mĕ přitahuje tvoje čistá láska.̀  “

Text 39: „  ,Jen na tvůj pokyn žiji v Níláčale (Džagannáth Purí). Ty Mne však přesto svou velkou láskou přitahuješ do své blízkosti.̀  “

Text 40: Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl Dāmodarovi Paṇḍitovi: „To vše matce Śacī opakovanĕ připomínej a Mým jménem uctívej její lotosové nohy.“

Text 41: Śrī Caitanya Mahāprabhu domluvil a nařídil přinést různé druhy prasādam obĕtovaného Pánu Jagannāthovi. Potom mu dal balíčky s prasādam, připravené zvlášť pro různé vaiṣṇavy i pro svou matku.

Text 42: Dāmodara Paṇḍita tak odešel do Nadie (Navadvípu). Po setkání s matkou Śacī zůstal pod ochranou jejích lotosových nohou.

Text 43: Veškeré prasādam předal tak velkým vaiṣṇavům, jako je Advaita Ācārya. Zůstal tam a choval se podle pokynů Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 44: Všichni mĕli z Dāmodara Paṇḍita strach a neopovažovali se dĕlat nĕco svévolného, protože vĕdĕli, že je vpraktických záležitostech velice přísný.

Text 45: Dāmodara Paṇḍita vždy slovnĕ pokáral každého oddaného Śrī Caitanyi Mahāprabhua, u kterého vidĕl, že se byť jen trochu odchýlil od správného chování. Tím ustanovoval správnou etiketu.

Text 46: To bylo vyprávĕní o tom, jak Dāmodara Paṇḍita káral druhé. Jakmile se mu naslouchá, odejdou ateistické zásady a nevĕdomost.

Text 47: Zábavy Śrī Caitanyi Mahāprabhua jsou hlubší než milióny moří a oceánů. Nikdo proto nechápe, co Pán dĕlá nebo proč to dĕlá.

Text 48: Hluboký význam činností Śrī Caitanyi Mahāprabhua neznám, ale pokusím se je vysvĕtlit zvnĕjšku, jak jen to půjde.

Text 49: Jednoho dne se Śrī Caitanya Mahāprabhu opĕt jako obvykle setkal s Haridāsem Ṭhākurem a bĕhem rozhovoru se ho zeptal:

Text 50: „Můj drahý Ṭhākure Haridāsi, v tomto vĕku Kali vĕtšina lidí postrádá védskou kulturu, a proto se jim říká yavanové. Zajímají se pouze o zabíjení krav a brāhmaṇské kultury, a tak všichni páchají hříšné činnosti.“

Text 51: „Jak budou tito yavanové osvobozeni? Ke svému velkému neštĕstí nevidím žádný způsob.“

Text 52: Haridāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, netrap se. Nebuď nešťastný, když vidíš situaci yavanů v hmotné existenci.“

Text 53: „Protože mají yavanové ve zvyku říkat ,hā rāma, hā rāmà (,ó Pane Rāmacandro'), tato nāmābhāsa je velmi snadno osvobodí.“

Text 54: „Oddaný na úrovni pokročilé extatické lásky volá: ,Ó můj Pane Rāmacandro! Ó můj Pane Rāmacandro!̀ A yavanové také volají ,hā rāma, hā rāma!̀ Jen pohleď, jaké mají štĕstí!“

Text 55: Nāmācārya Haridāsa Ṭhākura, autorita na zpívání svatého jména, řekl: „Poukazovat pronášením svatého jména Pána na nĕco jiného než na Pána je příklad nāmābhāsy. Transcendentální síla svatého jména se však nezničí, i když se vyslovuje tímto způsobem.“

Text 56: „  ,Dokonce i mleccha, kterého svými kly zabíjí kanec a který v zoufalství křičí „hā rāma, hā rāma“, dosáhne osvobození. Co potom říci o tĕch, kdo pronášejí svaté jméno s úctou a vírou?̀  “

Text 57: „Ajāmila byl za svého života velkým hříšníkem, ale v okamžiku smrti shodou okolností volal svého nejmladšího syna, jenž se jmenoval Nārāyaṇa. Služebníci Pána Viṣṇua ho proto přišli vysvobodit z pout Yamarāje, vládce smrti.“

Text 58: „Slovo ,rāmà sestává ze dvou slabik ,rā̀ a ,mà, které jsou neoddĕlitelné a jsou ozdobené láskyplným oslovením ,hā̀ neboli ,ó̀.“

Text 59: „Písmena svatého jména mají takovou duchovní sílu, že působí, i když jsou nesprávnĕ vyslovena.“

Text 60:
„Jestliže oddaný byť jen jednou vysloví svaté jméno Pána nebo toto jméno pronikne do jeho mysli či uší, které jsou orgánem naslouchání, nepochybnĕ jej vysvobodí z hmotného otroctví, ať je vysloveno správnĕ, nesprávnĕ, se špatnou či správnou gramatikou, ať je správnĕ spojeno, anebo vysloveno v oddĕlených částech. Ó brāhmaṇo, moc svatého jména je tedy zajisté velká. Pokud však nĕkdo zvuk svatého jména použije ku prospĕchu hmotného tĕla, pro získání hmotného bohatství a následovníků nebo pod vlivem chamtivosti a ateismu – jinými slovy, pokud toto jméno vyslovuje s přestupky, pak toto zpívání nepřinese v dohledné dobĕ kýžené výsledky. Při zpívání svatého jména Pána je proto třeba se úzkostlivĕ vyhýbat přestupkům.“
 

Text 61: Nāmācārya Haridāsa Ṭhākura pokračoval: „Když je svaté jméno vysloveno třeba i nedokonale, ale bez přestupků, může dotyčného zbavit všech následků hříšného života.“

Text 62: „  ,Ó schránko všech dobrých vlastností, jen uctívej Śrī Kṛṣṇu, který očišťuje všechny ty, kdo mají očistnou moc, a je tou nejvznešenĕjší ze všech osobností opĕvovaných vybranou poezií. Uctívej Ho s vĕrnou, neochvĕjnou myslí, bez neupřímnosti a vznešeným způsobem. Tak uctívej Pána, jehož jméno je jako slunce, protože tak jako náznak východu slunce rozptýlí temnotu noci, náznak zjevení svatého jména Kṛṣṇy dokáže zahnat veškerou temnotu nevĕdomosti, která vyvstala v srdci kvůli tĕžkým hříchům napáchaným v minulých životech.̀  “

Text 63: „Všechny následky hříšného života může odstranit už i slabá záře svatého jména Pána.“

Text 64: „  ,Když Ajāmila umíral, pronášel svaté jméno Pána, protože chtĕl zavolat svého syna Nārāyaṇa. I přesto dosáhl duchovního svĕta. Co potom říci o tĕch, kdo svaté jméno pronášejí s vírou a úctou?̀  “

Text 65: „Už i díky tĕm nejslabším paprskům záře Pánova svatého jména lze dosáhnout osvobození. Můžeme to vidĕt ve všech zjevených písmech. Důkaz se nachází v příbĕhu Ajāmila ve Śrīmad-Bhāgavatamu.“

Text 66: Jak Śrī Caitanya Mahāprabhu poslouchal Haridāse Ṭhākura, štĕstí vJeho srdci stále rostlo, ale pro úplnost se dotazoval dále.

Text 67: „Na této zemi žije mnoho živých bytostí,“ řekl Pán, „nĕkteré jsou pohyblivé, jiné nehybné. Co bude se stromy, rostlinami, hmyzem a dalšími živými bytostmi? Jak ty budou vysvobozeny z hmotného otroctví?“

Text 68: Haridāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Můj drahý Pane, k osvobození všech pohyblivých i nehybných živých bytostí dochází pouze díky Tvé milosti. Touto milostí jsi je již obdařil a už jsi je osvobodil.“

Text 69: „Zpíval jsi hlasitĕ Hare Kṛṣṇa mantru a všichni, kdo se hýbou, i ti nehybní, získali prospĕch z toho, že ji slyšeli.“

Text 70: „Můj drahý Pane, pohybující se živé bytosti, které slyšely Tvůj hlasitý saṅkīrtan, již byly z pout hmotného svĕta vysvobozeny, a když ho zaslechnou nehybné živé bytosti, jako stromy, vznikne ozvĕna.“

Text 71: „Ve skutečnosti to však není ozvĕna; je to kīrtan nehybných živých bytostí. Všechny tyto nepochopitelné vĕci se dĕjí Tvou milostí.“

Text 72: „Když Tvoji následovníci po celém svĕtĕ hlasitĕ zpívají Hare Kṛṣṇa mantru, všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti tančí v extázi oddané lásky.“

Text 73: „Můj drahý Pane, Tvůj služebník Balabhadra Bhaṭṭācārya mi vyprávĕl o všech událostech, k nimž došlo, když jsi na cestĕ do Vrindávanu procházel lesem Džárkhand.“

Text 74: „Když Tvůj oddaný Vāsudeva Datta u Tvých lotosových nohou prosil o osvobození všech živých bytostí, Ty jsi tuto žádost přijal.“

Text 75: „Můj drahý Pane, jen proto, abys osvobodil všechny pokleslé duše tohoto svĕta, jsi přijal podobu oddaného.“

Text 76: „Kázal jsi hlasité zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, a tak jsi osvobodil všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti.“

Text 77: Śrī Caitanya Mahāprabhu odpovĕdĕl: „Když budou všechny živé bytosti osvobozené, celý vesmír bude prázdný.“

Text 78-79: Haridāsa řekl: „Můj Pane, dokud jsi přítomný v hmotném svĕtĕ, budeš všechny rozvinuté pohyblivé i nehybné živé bytosti v různých druzích života posílat do duchovního svĕta. Potom zase probudíš živé bytosti, které ještĕ nejsou rozvinuté, a zapojíš je do činností.“

Text 80: „Tak se objeví všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti a celý vesmír bude naplnĕný tak jako předtím.“

Text 81: „Kdysi, když Pán Rāmacandra opustil tento svĕt, vzal s sebou všechny živé bytosti z Ajódhji, a tu potom znovu naplnil jinými živými bytostmi.“

Text 82: „Můj drahý Pane, tím, že jsi sestoupil do hmotného svĕta, jsi uvedl do chodu určitý plán. Tvým činnostem však nikdo nerozumí.“

Text 83: „Stejnĕ tak předtím osvobodil všechny živé bytosti ve vesmíru Pán Kṛṣṇa, když sestoupil ve Vrindávanu.“

Text 84: „  ,Kṛṣṇa, nezrozená Nejvyšší Osobnost Božství, vládce všech vládců mystických sil, osvobozuje všechny pohyblivé i nehybné živé bytosti. Na Pánových činnostech není nic, nad čím by se mĕlo žasnout.̀  “

Text 85: „  ,I tĕm, kdo na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, hledí, opĕvují Ho či na Nĕho vzpomínají se závistí, Pán udĕlí to nejdůvĕrnĕjší osvobození, které je vzácnĕ dosažitelné pro polobohy a démony. Co potom říci o tĕch, kdo se plnĕ vĕnují oddané službĕ Pánu?“

Text 86: „Tím, že jsi sestoupil jako inkarnace v Navadvípu, jsi již stejnĕ jako Kṛṣṇa osvobodil všechny živé bytosti ve vesmíru.“

Text 87: „Nĕkdo může říct, že chápe slávu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Může znát, co zná, ale co se mĕ týče, můj závĕr je tento:“

Text 88: „Můj drahý Pane, Tvoje zábavy jsou jako oceán nektaru. Já nemůžu pochopit, jak velký je tento oceán, a nechápu dokonce ani jednu jeho kapku.“

Text 89: Śrī Caitanya Mahāprabhu užasl, když to slyšel, a pomyslel si: „Toto jsou ve skutečnosti Mé velmi důvĕrné zábavy. Jak je mohl Haridāsa pochopit?“

Text 90: Śrī Caitanya Mahāprabhu byl s výroky Haridāse Ṭhākura nadmíru spokojen, a tak ho obejmul. Navenek se však dalším rozhovorům na toto téma vyhnul.

Text 91: To je typická vlastnost Nejvyšší Osobnosti Božství. I když se snaží svůj majestát skrýt, před svými oddanými se Mu to nedaří. To je všude dobře známo.

Text 92: „Ó můj Pane, v hmotné přírodĕ je všechno omezené časem, prostorem a myšlenkou. Tvoje vlastnosti jsou však nesrovnatelné a nepřekonatelné a vždy transcendentální vůči tĕmto omezením. Nĕkdy tyto svoje vlastnosti skryješ svojí vlastní energií, ale Tvoji čistí oddaní Tĕ přesto vidí za všech okolností.“

Text 93: Śrī Caitanya Mahāprabhu poté odešel za svými osobními služebníky a začal hovořit o transcendentálních vlastnostech Haridāse Ṭhākura, jako kdyby mĕl stovky úst.

Text 94: Śrī Caitanya Mahāprabhu má z opĕvování svých oddaných velkou radost a Haridāsa Ṭhākura je mezi oddanými tím nejvĕtším.

Text 95: Transcendentální vlastnosti Haridāse Ṭhākura nelze spočítat ani zmĕřit. Nĕkdo může popsat jejich část, ale spočítat je všechny není možné.

Text 96: Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura do určité míry popsal vlastnosti Haridāse Ṭhākura v Caitanya-maṅgale.

Text 97: Popsat všechny vlastnosti Haridāse Ṭhākura nikdo nedokáže. Človĕk o nich může nĕco říct, jen aby se očistil.

Text 98: Ó oddaní Śrī Caitanyi Mahāprabhua, prosím poslechnĕte si o vlastnostech Haridāse Ṭhākura nĕco z toho, co Śrīla Vṛndāvana dāsa Ṭhākura podrobnĕ nepopsal.

Text 99: Po odchodu z domova pobýval Haridāsa Ṭhākura nĕjakou dobu v benápolském lese.

Text 100: Haridāsa Ṭhākura si v opuštĕném lese postavil chýši a zasadil tam rostlinku tulasī, před kterou potom třistatisíckrát dennĕ pronášel svaté jméno Pána, po celý den a noc.

Text 101: Aby přežil, chodil vždy žebrat jídlo do domu jednoho brāhmaṇy. Mĕl takovou duchovní sílu, že všichni lidé ze sousedství ho uctívali.

Text 102: Zamindarem této oblasti byl statkář jménem Rāmacandra Khān. Nenávidĕl vaiṣṇavy, a byl proto velkým ateistou.

Text 103: Rāmacandra Khān nedokázal snášet úctu, kterou lidé Haridāsovi Ṭhākurovi prokazovali, a tak různými způsoby plánoval, jak ho zneuctít.

Text 104: Za žádnou cenu však nemohl v charakteru Haridāse Ṭhākura najít nĕjakou chybu. Zavolal proto místní prostitutky a začal vymýšlet, jak Jeho Svatost pošpinit.

Text 105: Rāmacandra Khān řekl prostitutkám: „Je tady žebravý mnich jménem Haridāsa Ṭhākura. Vymyslete způsob, jak ho svést zcesty, aby upustil od svých asketických slibů.“

Text 106: Z prostitutek byla vybrána jedna mladá přitažlivá dívka, která slíbila: „Já upoutám mysl Haridāse Ṭhākura bĕhem tří dnů.“

Text 107: Rāmacandra Khān prostitutce řekl: „Můj strážník půjde s tebou, a jakmile tĕ uvidí s Haridāsem Ṭhākurem, zatkne ho a oba vás přivede ke mnĕ.“

Text 108: Prostitutka odpovĕdĕla: „Nejprve se s ním jednou spojím a podruhé s sebou vezmu tvého strážníka, aby ho zatkl.“

Text 109: V noci se prostitutka velmi přitažlivĕ oblékla a s velkou radostí šla do chýše Haridāse Ṭhākura.

Text 110: Poté, co se uctivĕ poklonila rostlince tulasī, šla ke dveřím Haridāse Ṭhākura, poklonila se mu a zůstala tam stát.

Text 111: Odhalila si část tĕla tak, aby to Haridāsa Ṭhākura vidĕl, sedla si na práh a velmi sladkými slovy k nĕmu promluvila.

Text 112: „Můj drahý Ṭhākure, ó velký kazateli, velký oddaný, jsi tak krásnĕ stavĕný a tvé mládí právĕ rozkvétá. Která žena by dokázala ovládnout svou mysl, když tĕ spatří?“

Text 113: „Chtĕla bych se s tebou spojit, moje mysl po tom dychtí. Pokud tĕ nedostanu, nebudu schopna udržet nadále svou duši v tĕle.“

Text 114-115: Haridāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Zajisté tĕ přijmu, ale musíš počkat, až dokončím svá pravidelná kola na japĕ. Do té doby si tu prosím sedni a poslouchej zpívání svatého jména. Jakmile skončím, splním ti tvou touhu.“

Text 116: Prostitutka si tam tedy sedla a Haridāsa Ṭhākura zpíval na své japĕ, dokud se neobjevily první ranní paprsky.

Text 117: Když prostitutka vidĕla, že je ráno, vstala a odešla. Šla za Rāmacandrou Khānem a řekla mu, co je nového.

Text 118: „Haridāsa Ṭhākura mi dnes slíbil, že si se mnou bude užívat. Zítra se s ním jistĕ spojím.“

Text 119: Další noci přišla prostitutka znovu a Haridāsa Ṭhākura jí dal mnohá ujištĕní.

Text 120: „Včera v noci jsem tĕ zklamal. Prosím tĕ, odpusť mi to. Zajisté tĕ přijmu.“

Text 121: „Sedni si prosím a poslouchej zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, dokud nedokončím svůj pravidelný počet kol. Potom bude tvoje touha jistĕ splnĕna.“

Text 122: Prostitutka se poklonila rostlince tulasī i Haridāsovi Ṭhākurovi a sedla si u dveří. Jak tak slyšela Haridāse Ṭhākura zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, i ona opakovala „Ó můj Pane Hari, ó můj Pane Hari“.

Text 123: S přicházejícím ránem začala být prostitutka neklidná. Haridāsa Ṭhākura to vidĕl a řekl jí:

Text 124: „Slíbil jsem zpívat deset miliónů jmen za mĕsíc a nyní se tento slib blíží ke konci.“

Text 125: „Myslel jsem si, že dnes svoji yajñu zpívání Hare Kṛṣṇa mantry dokončím. Zpíval jsem svaté jméno celou noc, jak nejlépe to šlo, ale stále ještĕ nejsem u konce.“

Text 126: „Zítra určitĕ skončím a můj slib bude splnĕn. Potom si s tebou budu moci úplnĕ volnĕ užívat.“

Text 127: Prostitutka se vrátila k Rāmacandrovi Khānovi a řekla mu, co se stalo. Dalšího dne přišla za Haridāsem Ṭhākurem již dříve, když večer začínal, a zůstala s ním.

Text 128: Poklonila se rostlince tulasī i Haridāsovi Ṭhākurovi a posadila se na práh. Začala poslouchat zpívání Haridāse Ṭhākura a sama také zpívala svaté jméno Pána „Hari, Hari“.

Text 129: Haridāsa Ṭhākura jí řekl: „Dnes již své zpívání dokončím a potom uspokojím tvé touhy.“

Text 130: Haridāsa Ṭhākura zpíval svaté jméno a noc mezitím skončila. Mysl prostitutky se však v jeho společnosti zmĕnila.

Text 131: Očištĕná prostitutka nyní padla k lotosovým nohám Haridāse Ṭhākura a přiznala, že jí Rāmacandra Khān nařídil, aby ho znečistila.

Text 132: Řekla: „Protože jsem povoláním prostitutka, napáchala jsem nesčetnĕ mnoho hříchů. Můj pane, buď ke mnĕ milostivý a vysvoboď mou pokleslou duši.“

Text 133: Haridāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „O spiknutí Rāmacandry Khāna vím vše. Je to jen nevĕdomý hlupák, a jeho činnosti mĕ proto nijak nermoutí.“

Text 134: „Mohl jsem toto místo opustit hned ten den, kdy proti mĕ Rāmacandra Khān zosnoval své spiknutí. Protože jsi však za mnou přišla ty, ještĕ tři dny jsem zůstal, abych tĕ vysvobodil.“

Text 135: Prostitutka řekla: „Staň se prosím mým duchovním mistrem. Pouč mĕ, co mám dĕlat, abych dosáhla úlevy od hmotné existence.“

Text 136: Haridāsa Ṭhākura odpovĕdĕl: „Jdi okamžitĕ domů a vše, co máš, rozdej brāhmaṇům. Potom se sem vrať a navždy tu zůstaň s vĕdomím Kṛṣṇy.“

Text 137: „Bez ustání pronášej mantru Hare Kṛṣṇa, zalévej rostlinku tulasī a klaň se jí. Tímto způsobem velmi brzy dosáhneš útočištĕ u lotosových nohou Kṛṣṇy.“

Text 138: Haridāsa Ṭhākura takto prostitutku poučil o zpívání Hare Kṛṣṇa mantry a potom vstal a za neustálého zpívání „Hari, Hari“ odešel.

Text 139: Prostitutka potom podle pokynu svého duchovního mistra rozdala brāhmaṇům vše, co doma mĕla.

Text 140: Prostitutka si podle vaiṣṇavských zásad oholila hlavu a zůstala v té místnosti oblečena pouze v jednom kusu látky. Po vzoru svého duchovního mistra začala každý den pronášet 300 000 krát svaté jméno Kṛṣṇy. Pokračovala v tom ve dne v noci.

Text 141: Po vzoru svého duchovního mistra také uctívala rostlinku tulasī. Místo pravidelné stravy jedla pouze to, co dostala jako almužnu, a když nic nedostala, držela půst. Střídmým jedením a půsty tak ovládla smysly, a ihned poté se u ní objevily příznaky lásky k Bohu.

Text 142: Z prostitutky se tak stala slavná oddaná. Udĕlala velký pokrok v duchovním životĕ a přicházelo ji navštívit mnoho velkých vaiṣṇavů.

Text 143: Všichni žasli, když vidĕli vznešený charakter prostitutky. Opĕvovali vliv Haridāse Ṭhākura a klanĕli se mu.

Text 144: To, že Rāmacandra Khān navedl prostitutku, aby obtĕžovala Haridāse Ṭhākura, způsobilo, že vzklíčilo semínko přestupku u Haridāsových lotosových nohou. Pozdĕji z nĕho vyrostl strom, a když přinesl ovoce, Rāmacandra Khān je jedl.

Text 145: Tento přestupek u lotosových nohou vznešeného oddaného vyústil v úžasný příbĕh. Využiji tedy příležitosti dané tĕmito událostmi a vysvĕtlím, co se stalo. Ó oddaní, prosím poslouchejte.

Text 146: Rāmacandra Khān byl přirozenĕ neoddaný. Nyní, když se dopustil přestupku u lotosových nohou Haridāse Ṭhākura, byl jako démonský ateista.

Text 147: Protože již dlouhou dobu pomlouval vaiṣṇavské zásady a urážel oddané, obdržel nyní výsledky svých urážek.

Text 148: Když se Pán Nityānanda vrátil do Bengálska, aby kázal učení bhakti, lásky k Bohu, začal cestovat po celé zemi.

Text 149: Pán Nityānanda, nejodevzdanĕjší oddaný Pána, cestoval zemí ze dvou důvodů – šířit učení bhakti a porážet ateisty.

Text 150: Pán Nityānanda, vševĕdoucí Nejvyšší Osobnost Božství, přišel do domu Rāmacandry Khāna a sedl si na oltář Durgā-maṇḍapu.

Text 151: Když Durgā-maṇḍapu a dvůr zaplnily velké davy lidí, Rāmacandra Khān, který byl uvnitř domu, poslal za Pánem Nityānandou svého služebníka.

Text 152: Služebník řekl Pánu Nityānandovi: „Můj drahý pane, Rāmacandra Khān mne poslal, abych Tĕ ubytoval v domĕ nĕjakého obyčejného človĕka.“

Text 153: „Můžeš jít do domu mlékaře, protože má prostornou stáj. Zdejší Durgā-maṇḍap nestačí, jelikož s sebou máš mnoho následovníků.“

Text 154: Když Nityānanda Prabhu slyšel od služebníka Rāmacandry Khāna toto nařízení, velmi se rozzlobil. Vyšel ven a s hlasitým smíchem promluvil takto:

Text 155: „Rāmacandra Khān má pravdu. Toto místo pro Mĕ není vhodné. Hodí se pro pojídače masa, kteří zabíjejí krávy.“

Text 156: Poté, co Pán Nityānanda domluvil, vstal a rozhnĕvanĕ odešel. Aby Rāmacandru Khāna potrestal, nezůstal ani v té vesnici.

Text 157: Rāmacandra Khān služebníkovi nařídil, aby vykopal a odstranil hlínu z místa, kde Nityānanda Prabhu sedĕl.

Text 158: Aby Rāmacandra Khān očistil chrám v Durgā-maṇḍapu a dvůr, pokropil ho a vytřel vodou smíchanou s kravským trusem, ale jeho mysl přesto nebyla spokojená.

Text 159: Rāmacandra Khān se živil pochybným způsobem, protože se snažil vyhnout odvádĕní daní vládĕ. Ministr financí se proto rozzlobil a přišel do jeho domu.

Text 160: Muslimský ministr se usídlil v Durgā-maṇḍapu Rāmacandry Khāna, kde zabil krávu a uvařil její maso.

Text 161: Rāmacandru Khāna potom i s jeho ženou a syny zatkl, a tři dny jen plenil jeho dům i vesnici.

Text 162: Po tři dny za sebou v té samé místnosti vařil kravské maso. Další den potom v doprovodu svých následovníků odešel.

Text 163: Muslimský ministr zbavil Rāmacandru Khāna jeho postavení, bohatství i následovníků. Vesnice zůstala po mnoho dní zpustošená.

Text 164: Tam, kde je uražen pokročilý oddaný, trpí za chybu jedné osoby celé mĕsto nebo celá oblast.

Text 165: Haridāsa Ṭhākura šel, až přišel do vesnice zvané Čándapur. Tam se ubytoval v domĕ Balarāmy Ācāryi.

Text 166: Hiraṇya a Govardhana byli v této části zemĕ vládními pokladníky. Jejich knĕz se jmenoval Balarāma Ācārya.

Text 167: Balarāma Ācārya získal milost Haridāse Ṭhākura a byl k nĕmu velmi připoutaný. S velkou péčí a pozorností proto hostil Haridāse Ṭhākura ve své obci.

Text 168: Haridāsa Ṭhākura dostal ve vesnici doškovou chýši na odlehlém místĕ a zpíval tam Hare Kṛṣṇa mahā-mantru. Prasādam přijímal v domĕ Balarāmy Ācāryi.

Text 169: Raghunātha dāsa, syn Govardhana Majumadāra, který se pozdĕji mĕl stát Raghunāthem dāsem Gosvāmīm, byl tehdy studující chlapec a každý den chodil Haridāse Ṭhākura navštĕvovat.

Text 170: Haridāsa Ṭhākura k nĕmu byl přirozenĕ milostivý a díky milostivému požehnání tohoto vaiṣṇavy Raghunātha dāsa pozdĕji dosáhl útočištĕ u lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua.

Text 171: V domĕ Hiraṇyi a Govardhana probĕhla rozmluva, ve které byl Haridāsa Ṭhākura oslavován. Ó oddaní, prosím vyslechnĕte si tento úžasný příbĕh.

Text 172: Jednoho dne Balarāma Ācārya velice pokornĕ požádal Haridāse Ṭhākura, aby šel do shromáždĕní Majumadārů, Hiraṇyi a Govardhana. Poté se tam spolu vydali.

Text 173: Jakmile oba bratři spatřili Haridāse Ṭhākura, ihned vstali a padli u jeho lotosových nohou. Potom mu s velkou úctou nabídli místo k sezení.

Text 174: V tom shromáždĕní bylo mnoho učenců, brāhmaṇů a úctyhodných lidí. Oba bratři Hiraṇya a Govardhana byli také velice vzdĕlaní.

Text 175: Každý začal popisovat vznešené vlastnosti Haridāse Ṭhākura jakoby pĕti ústy. Oba bratři poslouchali a mĕli z toho velkou radost.

Text 176: Ve shromáždĕní padla zmínka o tom, že Haridāsa Ṭhākura pronáší 300 000 svatých jmen Kṛṣṇy dennĕ, a všichni učenci tak začali hovořit o slávĕ svatého jména.

Text 177: Nĕkteří z nich říkali: „Zpíváním svatého jména Pána se človĕk zbaví všech následků hříšného života.“

Text 178: Haridāsa Ṭhākura se ohradil: „Tato dvĕ požehnání nejsou skutečným výsledkem zpívání svatého jména. Zpíváním svatého jména bez přestupků človĕk probudí svou extatickou lásku k lotosovým nohám Kṛṣṇy.“

Text 179: „  ,Ten, kdo je opravdu pokročilý a nachází radost ve zpívání svatého jména Pána, který je mu nesmírnĕ drahý, je rozrušený a hlasitĕ zpívá svaté jméno. Také se smĕje, pláče, je neklidný a zpívá jako blázen, aniž by se staral o lidi kolem.̀  “

Text 180: „Osvobození a zánik následků hříšného života jsou dva průvodní jevy zpívání svatého jména Pána. Příklad nacházíme v paprscích ranního slunečního svitu.“

Text 181: „  ,Stejnĕ jako vycházející slunce na celém svĕtĕ okamžitĕ rozptýlí temnotu hlubokou jako oceán, tak svaté jméno Pána, pronesené jednou bez přestupků, rozptýlí veškeré následky hříšného života živé bytosti. Sláva tomuto svatému jménu Pána, které je příznivé pro celý svĕt.̀  “

Text 182: Po přednesení tohoto verše Haridāsa Ṭhākura řekl: „Ó učenci, vysvĕtlete prosím význam tohoto verše.“

Text 183: Haridāsa Ṭhākura řekl: „Když slunce začíná vycházet, tak rozptýlí temnotu noci ještĕ dřív, než je vidĕt.“

Text 184: „S prvními paprsky slunečního svĕtla okamžitĕ zmizí strach ze zlodĕjů, duchů a démonů. Jakmile je slunce již vidĕt, vše se ukáže a každý začne vykonávat své náboženské činnosti a předepsané povinnosti.“

Text 185: „Podobnĕ i první náznak toho, že se probudilo zpívání svatého jména Pána bez přestupků, rozptýlí následky hříšného života. A když potom oddaný zpívá svaté jméno bez přestupků, procitne ke službĕ s extatickou láskou k lotosovým nohám Kṛṣṇy.“

Text 186: „Osvobození je nepatrný výsledek záblesku probouzejícího se zpívání svatého jména bez přestupků.“

Text 187: „  ,Když Ajāmila umíral, pronášel svaté jméno Pána, protože chtĕl zavolat svého syna Nārāyaṇa. I přesto dosáhl duchovního svĕta. Co potom říci o tĕch, kdo svaté jméno pronášejí s vírou a úctou?̀  “

Text 188: „Pro čistého oddaného je osvobození zcela nepřijatelné, ale Kṛṣṇa je neustále bez potíží nabízí.“

Text 189: „  ,Moji oddaní nepřijmou osvobození sālokya, sārṣṭi, sārūpya, sāmīpya či splynutí se Mnou, dokonce ani když jim je nabídnu. Ničemu z toho nedávají přednost před možností Mi sloužit.̀  “

Text 190: Hlavním oficiálním výbĕrčím daní v domĕ Hiranyi a Govardhana Majumadārů byl Gopāla Cakravartī.

Text 191: Tento Gopāla Cakravartī žil v Bengálsku. Jeho povinností hlavního výbĕrčího daní bylo vybrat 1 200 000 mincí a uložit je do královy pokladny.

Text 192: Mĕl sličnou postavu, byl učený a mladý, ale nedokázal snést výrok, že pouhým zábleskem probuzení Pánova svatého jména lze dosáhnout osvobození.

Text 193: Tento mladík Gopāla Cakravartī se po vyslechnutí výroků Haridāse Ṭhākura velmi rozzlobil a okamžitĕ ho zkritizoval. Řekl: „Ó shromáždĕní učenců, jen si vyslechni závĕr sentimentálního oddaného.“

Text 194: „Človĕk nemusí získat osvobození ani po miliónech a miliónech životů, když dosáhl úplného absolutního poznání. Tento muž přesto tvrdí, že lze osvobození dosáhnout probuzením pouhého záblesku svatého jména.“

Text 195: Haridāsa Ṭhākura řekl: „Proč o tom pochybuješ? Zjevená písma říkají, že osvobození je možné dosáhnout pouhým zábleskem zpívání svatého jména bez přestupků.“

Text 196: „Pro oddaného, který prožívá transcendentální blaženost z oddané služby, je osvobození naprosto zanedbatelné. Čistí oddaní z toho důvodu nikdy po osvobození netouží.“

Text 197: „  ,Můj drahý Pane, ó vládce vesmíru, od té doby, kdy jsem Tĕ spatřil, moje transcendentální blaženost nabyla velikosti oceánu. Obklopen tímto oceánem nyní přicházím na to, že veškeré ostatní takzvané štĕstí, včetnĕ brahmānandy, je jako voda obsažená v otisku kopýtka telete.̀  “

Text 198: Gopāla Cakravartī řekl: „Pokud nelze nāmābhāsou získat osvobození, potom si buď jistý, že ti useknu nos.“

Text 199: Haridāsa Ṭhākura přijal výzvu Gopāla Cakravartīho a řekl: „Pokud není možné dosáhnout osvobození nāmābhāsou, useknu si nos sám.“

Text 200: Všechny shromáždĕné velmi rozrušilo, když tu výzvu slyšeli, a tak vstali a začali hlasitĕ křičet. Hiraṇya i Govardhana Majumadārové brāhmaṇského vybĕrčího daní okamžitĕ pokárali.

Text 201: Knĕz jménem Balarāma Ācārya Gopāla Cakravartīho také pokáral. Řekl mu: „Jsi hloupý logik. Co ty víš o oddané službĕ Pánu?“

Text 202: „Urazil jsi Haridāse Ṭhākura a tak ses ocitl v nebezpečném postavení. Nečekej nic příznivého.“

Text 203: Haridāsa Ṭhākura pak vstal a dal se na odchod. Majumadārové okamžitĕ Gopāla Cakravartīho jako jeho nadřízení propustili ze služby.

Text 204: Oba Majumadārové potom spolu se všemi členy shromáždĕní padli u lotosových nohou Haridāse Ṭhākura. Haridāsa Ṭhākura se usmál a sladkým hlasem promluvil.

Text 205: Řekl: „Nikdo z vás se ničím neprovinil. Ani tento pošetilý takzvaný brāhmaṇa se nedopustil ničeho špatného, protože je zvyklý na suchou spekulaci a logiku.“

Text 206: „Slávĕ svatého jména nelze porozumĕt jen pomocí logiky a argumentů. Tento človĕk proto nemůže slávu svatého jména pochopit.“

Text 207: „Jdĕte nyní všichni domů. Nechť vám všem Pán Kṛṣṇa udĕlí svá požehnání. S tím, že jsem byl uražen, si nedĕlejte starosti.“

Text 208: Hiraṇya dāsa Majumadāra se potom vrátil do svého domu a nařídil, aby tam Gopāla Cakravartīho nepouštĕli.

Text 209: Bĕhem tří dnů byl ten brāhmaṇa stižen leprou, což mĕlo za následek, že mu jeho vysoce zdvižený nos zmokval a odpadl.

Text 210: Brāhmaṇovy prsty na rukou a na nohou byly krásné jako zlatá campaková poupata, ale vlivem lepry odumřely a postupnĕ se úplnĕ rozleptaly.

Text 211: Všichni jen žasli, když vidĕli, v jakém stavu se Gopāla Cakravartī nachází. Vychvalovali moc Haridāse Ṭhākura a klanĕli se mu.

Text 212: Haridāsa Ṭhākura sice jako vaiṣṇava nebral brāhmaṇovu urážku vážnĕ, ale Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, to nesnesl, a tak nechal brāhmaṇu vytrpĕt si následky.

Text 213: Příznačnou vlastností čistého oddaného je, že promine jakýkoliv přestupek hloupého darebáka. Vlastností Kṛṣṇy však je, že nedokáže tolerovat pomluvy namířené proti Jeho oddaným.

Text 214: Když se Haridāsa Ṭhākura doslechl, že byl brāhmaṇa Gopāla Cakravartī stižen leprou, zarmoutilo ho to. Oznámil své úmysly Balarāmovi Ācāryovi, knĕzi Hiraṇyi Majumadāry, a odešel do Šántipuru k Advaitovi Ācāryovi.

Text 215: Když se Haridāsa Ṭhākura setkal s Advaitou Ācāryou, poklonil se Mu a projevil Mu svou úctu. Advaita Ācārya ho objal a také mu vzdal úctu.

Text 216: Na odlehlém místĕ na břehu Gangy postavil Advaita Ācārya pro Haridāse Ṭhākura obydlí podobné jeskyni a promluvil k nĕmu o skutečném významu Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gīty, co se týče oddané služby.

Text 217: Haridāsa Ṭhākura každý den přijímal jídlo v domĕ Advaity Ācāryi. Oba se takto setkávali a vychutnávali si nektar rozhovorů o Kṛṣṇovi.

Text 218: Haridāsa Ṭhākura řekl: „Můj drahý Advaito Ācāryo, chtĕl bych Ti nĕco říci. Každý den mi dáváš najíst. Proč?“

Text 219: „Pane, Ty žiješ ve společnosti velkých brāhmaṇů a urozených lidí, ale beze strachu či studu tady uctíváš nízkého človĕka, jako jsem já.“

Text 220: „Můj drahý Pane, Tvoje chování je neobvyklé. Nĕkdy se s Tebou ve skutečnosti bojím hovořit. Projev mi prosím svou přízeň tím, že mĕ ochráníš před reakcí společnosti.“

Text 221: Advaita Ācārya odpovĕdĕl: „Můj drahý Haridāsi, neboj se. Jednám přísnĕ v souladu se zásadami zjevených písem.“

Text 222: Advaita Ācārya řekl: „Nasytit tebe je stejné jako nasytit deset miliónů brāhmaṇů. Přijmi proto tuto śrāddha-pātru.“ Tak ho Advaita Ācārya vybídl k jídlu.

Text 223: Advaita Ācārya byl neustále pohroužený v myšlenkách na to, jak osvobodit pokleslé duše celého svĕta. Přemýšlel: „Celý svĕt je plný neoddaných. Jak získají osvobození?“

Text 224: Advaita Ācārya byl odhodlaný osvobodit všechny pokleslé duše, a tak se rozhodl, že přimĕje Kṛṣṇu, aby sestoupil. S tímto slibem začal Pána uctívat vodou z Gangy a lístky tulasī.

Text 225: Také Haridāsa Ṭhākura zpíval svatá jména Pána ve své jeskyni na břehu Gangy s úmyslem zapříčinit Kṛṣṇovo zjevení.

Text 226: Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu sestoupil jako inkarnace díky oddané službĕ tĕchto dvou osobností. Aby osvobodil celý svĕt, kázal svaté jméno Pána a extatickou lásku ke Kṛṣṇovi.

Text 227: Je tu ještĕ další událost spojená s neobyčejným chováním Haridāse Ṭhākura. Každý užasne, až to uslyší.

Text 228: Naslouchej o tĕchto událostech a nepokoušej se suše argumentovat, protože přesahují naše hmotné uvažování. Človĕk je musí přijmout s vírou.

Text 229: Jednoho dne sedĕl Haridāsa Ṭhākura ve své jeskyni a hlasitĕ opakoval svaté jméno Pána.

Text 230: Noc byla plná mĕsíčního svitu, ve kterém se třpytily vlny Gangy. Všechny svĕtové strany byly jasné a zářící.

Text 231: Každý, kdo vidĕl krásu jeskynĕ s rostlinkou tulasī na čistém oltáři, žasl a byl v srdci spokojený.

Text 232: Tehdy se uprostřed té půvabné scenérie ve dvoře objevila žena. Záře její krásy zbarvila celé okolí do žluta.

Text 233: Vůnĕ jejího tĕla navonĕla všechny svĕtové strany a cinkání jejích ozdob vylekalo ucho.

Text 234: Poklonila se rostlince tulasī, obešla ji a přistoupila ke vchodu do jeskynĕ, ve které sedĕl Haridāsa Ṭhākura.

Text 235: Se sepjatýma rukama se poklonila u lotosových nohou Haridāse Ṭhākura, sedla si u vchodu a potom promluvila nesmírnĕ sladkým hlasem.

Text 236: Řekla: „Můj drahý příteli, jsi přítelem celého svĕta. Jsi tak krásný a způsobilý. Přišla jsem, abych se s tebou spojila.“

Text 237: „Můj drahý pane, prosím přijmi mne a buď ke mnĕ milostivý, protože být laskavý k ubohým a pokleslým je vlastností všech svatých osob.“

Text 238: Když to řekla, začala předvádĕt různé pózy, při jejichž spatření by ztratil klid i ten nejvĕtší filosof.

Text 239: Haridāsa Ṭhākura byl pevnĕ odhodlaný, a proto se ani nepohnul, ale velice milostivĕ k ní promluvil.

Text 240: „Jsem zasvĕcený do slibu provádĕt velkou obĕť každodenním pronášením určitého počtu svatých jmen.“

Text 241: „Dokud nedokončím slib zpívání, nic jiného si nepřeji. Až skončím, mohu dĕlat, co budu chtít.“

Text 242: „Sedni si u dveří a poslouchej zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry. Jakmile je dokončím, uspokojím tvoje touhy.“

Text 243: Poté, co Haridāsa Ṭhākura domluvil, pokračoval ve zpívání svatého jména Pána. Ta žena sedĕla před ním a začala tak poslouchat zpívání svatého jména.

Text 244: Takto zpíval a zpíval svaté jméno až do rána. Jakmile žena uvidĕla, že svítá, vstala a odešla.

Text 245: Tímto způsobem navštĕvovala Haridāse Ṭhākura po tři dny a předvádĕla různé ženské pózy, které by zmátly dokonce i mysl Pána Brahmy.

Text 246: Haridāsa Ṭhākura byl neustále pohroužený v myšlenkách na Kṛṣṇu a na Kṛṣṇovo svaté jméno. Její předvádĕní póz proto vyznĕlo jako pláč v lese.

Text 247: Třetího dne na konci noci žena k Haridāsovi Ṭhākurovi promluvila.

Text 248: „Můj milý pane, tři dny jsi mne klamal falešnými sliby, protože jak vidím, tvoje zpívání svatých jmen nekončí ve dne ani v noci.“

Text 249: Haridāsa Ṭhākura řekl: „Moje drahá přítelkynĕ, co mohu dĕlat? Složil jsem slib, tak jak ho mohu porušit?“

Text 250: Žena se Haridāsovi Ṭhākurovi uctivĕ poklonila a řekla: „Jsem iluzorní energie Nejvyšší Osobnosti Božství a přišla jsem, abych tĕ vyzkoušela.“

Text 251: „V minulosti jsem uchvátila dokonce i mysl Brahmy, o druhých ani nemluvĕ. Pouze tvoji mysl se mi nepodařilo upoutat.“

Text 252-253: „Můj drahý pane, jsi nejpřednĕjší oddaný. Pouhý pohled na tebe a poslech tvého zpívání svatého jména Kṛṣṇy očistily mé vĕdomí. Nyní chci zpívat svaté jméno Pána. Buď ke mnĕ prosím milostivý a pouč mĕ o extázi zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.“

Text 254: „Sestoupení Pána Caitanyi nyní způsobilo záplavu vĕčným nektarem lásky k Bohu. Všechny živé bytosti plavou v této potopĕ a celý svĕt je teď Pánu vdĕčný.“

Text 255: „Každý, kdo se touto záplavou nenechá unést, je zavržený. Tento človĕk nedosáhne osvobození po milióny kalp.“

Text 256: „Dříve jsem od Pána Śivy dostala svaté jméno Pána Rāmy, ale nyní díky tvé společnosti velmi toužím zpívat svaté jméno Pána Kṛṣṇy.“

Text 257: „Svaté jméno Pána Rāmy zajisté udílí osvobození, ale svaté jméno Kṛṣṇy přepraví živou bytost na druhý břeh oceánu nevĕdomosti a nakonec ji obdaří extatickou láskou ke Kṛṣṇovi.“

Text 258: „Dej mi prosím svaté jméno Kṛṣṇy a tak mĕ učiň šťastnou, abych také mohla být unášena záplavou lásky k Bohu, kterou započal Śrī Caitanya Mahāprabhu.“

Text 259: Māyā domluvila a uctívala lotosové nohy Haridāse Ṭhākura, který ji zasvĕtil slovy: „Jen zpívej Hare Kṛṣṇa mahā-mantru.“

Text 260: Poté, co dostala pokyn od Haridāse Ṭhākura, Māyā s velkou radostí odešla. Nĕkteří lidé však tĕmto vyprávĕním bohužel nevĕří.

Text 261: Proto vysvĕtlím důvody, proč by tomu lidé mĕli vĕřit. Každý, kdo to uslyší, uvĕří.

Text 262: Když se zjevil Śrī Caitanya Mahāprabhu, aby zavedl hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, tak se na této zemi narodily dokonce i takové osobnosti jako Pán Brahmā, Pán Śiva a čtyři Kumārové, přivábené extatickou láskou k Pánu Kṛṣṇovi.

Text 263: Všichni, včetnĕ velkého mudrce Nārady a oddaných, jako je Prahlāda, sem přišli v lidských podobách, společnĕ zpívali svatá jména Pána Kṛṣṇy, tančili a nechali se unášet záplavou lásky k Bohu.

Text 264: Bohynĕ štĕstí a další byli také přivábeni láskou ke Kṛṣṇovi, sestoupili v podobĕ lidských bytostí a s láskou si vychutnávali svaté jméno Pána.

Text 265: Co říci o jiných, když dokonce i Kṛṣṇa, syn Nandy Mahārāje, osobnĕ sestupuje, aby si vychutnával nektar lásky k Bohu v podobĕ zpívání Hare Kṛṣṇa?

Text 266: Co je divného na tom, že Kṛṣṇova služka, vnĕjší energie, prosí o lásku k Bohu? Bez milosti oddaného a zpívání svatého jména Pána není možné lásku k Bohu získat.

Text 267: V činnostech Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua tančí a zpívají celé tři svĕty, protože přišly do styku s láskou k Bohu. To je příznačný rys Jeho zábav.

Text 268: Svaté jméno Kṛṣṇy je tak přitažlivé, že každý, kdo je zpívá, včetnĕ všech pohyblivých i nehybných bytostí, a dokonce i samotného Pána Kṛṣṇy, je naplnĕn láskou ke Kṛṣṇovi. To je výsledek zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry.

Text 269: Z úst Raghunātha dāse Gosvāmīho jsem slyšel vše, co o zábavách Śrī Caitanyi Mahāprabhua zaznamenal Svarūpa Dāmodara Gosvāmī ve svých zápiscích.

Text 270: Krátce jsem tyto zábavy popsal. Vše, co jsem napsal, je projev milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua, protože já jsem jen nepatrná živá bytost.

Text 271: Vylíčil jsem jen zlomek slávy Haridāse Ṭhākura. Naslouchání tĕmto tématům uspokojí sluch každého oddaného.

Text 272: Já, Kṛṣṇadāsa, kráčím ve stopách Śrī Rūpy a Śrī Raghunātha a vyprávím Śrī Caitanya-caritāmṛtu. A protože vždy toužím po jejich milosti, modlím se u jejich lotosových nohou.